Český Absurdistán

Sekce českých absurdit mapuje podivuhodný svět domácí politiky, úředních nápadů, veřejných kauz a událostí, při jejichž sledování si i doktor Chocholoušek razantně zvyšuje medikaci . Najdete zde satirické komentáře, fejetony a příběhy inspirované skutečnými událostmi. Protože česká realita občas překonává i tu nejodvážnější satiru.  

Jak se ke mně dostala Lékařská zpráva z Ústavu politické psychiatrie Než se do té zprávy pustíme, měl bych něco vysvětlit. Jako Facebrouk, profesionální hovnivál a celoživotní šťoural ve všem, co zavání politickým sajrajtem, mám jednu nepříjemnou vlastnost. Když někde něco smrdí, dřív nebo později mě to tam samo přitáhne. A přesně tak se ke mně...

Zaujalo mě vyprávění o českých defenestracích a čím déle jsem ho poslouchal, tím víc jsem nabýval dojmu, že české dějiny nejsou žádnou vznešenou kronikou statečného národa, jak nám je léta prodávají školní učebnice a všelijaké zaprodané presstitutky z televizních studií, jsou plné politických rvaček, podrazů, křiváren a oken, která se čas od času...

Sedím u stolu v zakouřené čtyřce, do prázdného půllitru si nechávám čepovat jen obyčejnou sodovku s citronem a sleduju ten cvrkot kolem. Mám roky odpito a jako abstinující ex-alkáč moc dobře vím, jak vypadá pořádný blití, kocovina i těžké delírium, ale to, co se dneska odehrává v českém absurdistánu, překonává i ty nejdivočejší noční můry ze...

Nejsem žádný připosraný kronikář, žádný seriózní analytik s kravatou zaříznutou do sádla a už vůbec ne navoněný investigativní komediant v splácaném obleku z polské konfekce, co vám v telce vypráví pohádky o demokracii. Jsem Mstivoj Facebrouk – bezohledný, nevyléčitelně protivný a dementosaurům u dotačních koryt neskutečně krev pijící šťoural,...

Musím se přiznat, že když jsem dostal pozvánku na komentovanou prohlídku rezervace politických exotů, představoval jsem si něco mezi safari, zoologickou zahradou a muzeem dávno vyhynulých druhů.

Když jsem včera večer po celodenním sledování naší prohnilé státní žumpy s úlevou složil své zdeptané tělo do proleželé pohovky před starou televizi, kde zrovna v nějakém trapném politickém pořadu probíhal zábavný střet mezi Rajchlem a blekotajícím sněmovním inkvizitorem Janem Jákobem Bobligem, který se tváří jako strážce demokracie, ale z tlamy...

Nejsem kronikář, nejsem komentátor ani investigativní novinář. Jsem Facebrouk – neúnavný, protivný a společensky obtížný šťoural, který se inspiroval počínáním brouka hovnivála: jakmile na naší zdevastované politické louce objevím podezřelou, zápach šířící hromádku, místo abych ji s odvrácenou tváří obešel jako zbytek vystrašeného stáda, začnu do...

Tak ještě jednou k výživným zjištěním Thomase Pauknera, ze kterých se mi zvedá kufr víc než z včerejšího zavináče v nádražní knajpě páté cenové skupiny. Jako neúnavný, protivný Facebrouk hovnivál jsem našel v naší politické bažině pořádně smradlavou hromádku, a místo abych ji jako ostatní salonní moralisté obešel s kapesníkem u nosu, začal jsem do...

Gumák neustále stupňuje své veřejné výstupy vůči vládě a já už si pomalu říkám, jestli z Hradu ještě občas vládne prezident, nebo tam od rána do večera zkouší nové číslo principál kočovného cirkusu, který nedokáže projít kolem jediného zrcadla, nedej bože kamery, aniž by se nenadmul jako kolikou postižená kobyla zapomenutá uprostřed zanedbané...

Sedím ve své Kanceláři posledního rozumu, poslouchám politické mozkové giganty a nestačím se divit, co všechno jsou schopni vypustit z huby, aniž by se přitom sami udusili vlastní absurditou. Už nějakou dobu nám totiž s vážnou tváří vyprávějí pohádky o tom, že čím víc nakoupíme tanků, raket, granátů a čím více miliard utopíme ve zbrojních...