Nejsem klasický satirik

Nejsem kronikář, nejsem komentátor ani investigativní novinář.

Jsem Facebrouk.                                                                                                                                                                                                                                   Neúnavný, protivný a společensky obtížný šťoural, který se inspiroval počínáním brouka "Hovnivála". Když na politické louce objevím podezřelou hromádku, místo aby ji obešel jako ostatní, začnu do ní šťourat klackem. Potom ji valím před sebou krajinou českého politického panoptika a nabalují se na ni další informace, další dokumenty, další jména, další souvislosti a další otázky. Z malé kuličky je najednou balvan, který už nelze přehlédnout. Když je na brouka příliš velký, musí nastoupit nakladač. Právě v té chvíli začíná být některým politickým šíbrům, mediálním balzamovačům a salonním moralistům nepříjemně.

A když mi eurohujeři, političtí šíbři, mediální balzamovači a salonní moralisté začnou vysvětlovat: "To není hnůj." Zeptám se: "Dobrá. Tak proč to smrdí?"

Když mi řeknou: "To už bylo vyšetřeno. " Zeptám se "Tak proč zůstaly otázky?"

A když mi poradí: "Nešťourej do toho." Přijedu s bagrem

Protože nejdůležitější nejsou odpovědi. Nejdůležitější jsou otázky. Proč? Kdo? Jak? Kdy? Odkud? Proč se to nevyšetřovalo? Proč se o tom nemluví? Proč kolem toho všichni našlapují po špičkách? A čím nervóznější jsou reakce na tyto otázky, tím větší mám chuť pokračovat.

Jako Facebrouk totiž nejsem fascinován hnojem. Jako Facebrouk jsem fascinován tím, že ostatní tvrdí, že tam žádný hnůj není.

Nepřináším rozsudky. Vytahuji na světlo otázky, které si jiní přáli pohřbít. A to bývá mnohem nebezpečnější než jakýkoliv rozsudek. Proto mě nemají rádi. Proto na mě útočí. Proto by byli nejraději, kdybych odhodil klacek, zavřel zápisník a šel se věnovat něčemu bezpečnějšímu.

Jenže mají smůlu. Facebrouk je odolný. Když na mně šlápnete, zvednu se. Když mně odeženete, vrátím se. Když mi seberete klacek, vrátím se s bagrem.

A když se mi pokusíte vysvětlit, že podezřelá hromada uprostřed politické louky je ve skutečnosti okrasný záhonek, začnu se ptát ještě hlasitěji. Protože jako Facebrouk nežiju z odpovědí. Žiju z otázek. A dokud budou existovat otázky, které se někdo snaží zakopat, bude po politické louce pobíhat i Facebrouk.