Jak se ke mně dostala Lékařská zpráva z Ústavu politické psychiatrie                                                                                                                                       Než se do té zprávy pustíme, měl bych něco vysvětlit.                                                                                                                                                   Jako Facebrouk, profesionální hovnivál a celoživotní šťoural ve všem, co zavání politickým sajrajtem, mám jednu nepříjemnou vlastnost.            Když někde něco smrdí, dřív nebo později mě to tam samo přitáhne.                                                                                                                                    A přesně tak se ke mně dostala i tahle pozoruhodná lékařská dokumentace.                                                                                                                      Prý byla omylem založena do úplně špatného šanonu, následně několikrát přerazítkována, dvakrát utajena, jednou skartována, pak zázračně nalezena ve sklepě mezi zapomenutými spisy a nakonec se úplnou náhodou objevila na mém stole.                                                                              Jak se tam dostala, netuším.                                                                                                                                                                                                Možná ji přinesl anonymní pošťák.                                                                                                                                                                                          Možná ji vyfoukl průvan z některé hradní kanceláře. A možná jen sama utekla z obavy, že by ji někdo opravdu začal brát vážně.                                Protože jako hovnivál cítím téměř posvátnou povinnost pečlivě rozhrabávat každou politickou hromádku, nemohu si tenhle dokument nechat jen pro sebe.                                                                                                                                                                                                                                                 Byla by škoda, kdyby tak cenný materiál zapadl někde v archivech Ústavu politické psychiatrie, místo aby posloužil veřejnosti jako studijní materiál.         Předkládám vám tedy tuto mimořádně závažnou lékařskou zprávu v plném rozsahu.                                                                                                        Posuďte sami, zda jde o odbornou diagnózu, mimořádně podařenou mystifikaci, nebo jen o další důkaz, že česká politická realita už dávno předběhla i tu nejdivočejší satiru.

Lékařská zpráva z Ústavu politické psychiatrie

Pacient: Gumák I. Nejsličnější, Nejstatečnější, Nejchytřejší, Nejmoudřejší, Nejfotogeničtější, Nejzcestovanější

Důvod vyšetření: Pravidelná preventivní prohlídka po návratu z další zahraniční mise.

Po důkladném psychiatrickém, neurologickém a satirickém vyšetření byly u pacienta stanoveny následující diagnózy :

I. Chronická dálkoprdelitida (Dalcoprdelitis chronica)

Jedná se o vzácné, progresivní a dosud nevyléčitelné psychomotorické onemocnění, při kterém pacient získává neodolatelnou potřebu neustále opouštět své domovské sídlo a vyrážet na další a další výpravy, nejlépe na motocyklu.                                                                                                    Typickými příznaky jsou výrazný psychický neklid při pobytu delším než tři dny na jednom místě, svědění pravého zápěstí při pohledu na plynovou rukojeť, chorobná fascinace mapami, silnicemi a hraničními přechody a hluboce zakořeněné přesvědčení, že skutečný život začíná až za příští zatáčkou.

Přidružená diagnóza

Pseudomotorkóza (Pseudomotorismus imaginarius)

Chronická dálkoprdelitida bývá často zaměňována s pseudomotorkózou. Zatímco skutečný motorkář prostě sedne na motorku a jede, pacient postižený pseudomotorkózou nejprve potřebuje fotografa, kameramana, tři statusy na Facebooku a tiskovou zprávu oznamující začátek své údajně hrdinské expedice.                                                                                                                                                                                                                        Jakmile však zmizí z dohledu publika, kamer a objektivů, nenápadně přesedá do pohodlného doprovodného vozu, zatímco motocykl putuje na přívěsu. Teprve několik kilometrů před dalším místem natáčení znovu slavnostně usedá na pečlivě přistavený a pro větší autentičnost lehce uměle zaprášený stroj, aby mohl před objektivy statečně pokračovat ve své velkolepé cestě.

II. Fotoheroická grandióza (Photoheroismus grandiosus)

Jedná se o nevyléčitelnou duševní poruchu, při níž pacient propadá bludu, že každé zmáčknutí spouště fotoaparátu představuje hrdinský čin hodný zápisu do světových dějin. Nemocný postupně nabývá přesvědčení, že bez jeho přítomnosti by se žádná významná událost nemohla odehrát a že každý snímek, který pořídí, představuje neocenitelnou službu lidstvu.                                                                                                                                          Bez publika příznaky dočasně slábnou, po spatření kamery, fotografa nebo byť jen jediného objektivu se však během několika vteřin rozvinou do plně grandiózní formy.

Prognóza

Trvale nepříznivá.                                                                                                                                                                                                                                  Pacient postupně nabývá přesvědčení, že bez jeho osobního zásahu by vyhynuli nejen vlci, medvědi a orli, ale s velkou pravděpodobností i mamuti, šavlozubí tygři a nakonec také dinosauři.                                                                                                                                                                                          V pokročilém stadiu onemocnění začíná věřit, že objevil Ameriku dříve než Kolumbus, zachránil Řím před barbary a osobně dohlížel na stavbu pyramid. Nejčastější komplikací je přerůstání ega do rozměrů menšího pohoří, které výrazně omezuje kontakt s realitou.

III. Syndrom prezidentského nomádství (Syndroma praesidentialis vagabunda)

Onemocnění charakterizované chorobnou potřebou opouštět domovské sídlo a vyrážet za dalším dobrodružstvím, pokud možno s fotografem v zádech.                                                                                                                                                                                                                                          Hlavní příznaky Nutkavá potřeba navštěvovat exotické i zcela neexotické destinace. Každou zahraniční cestu doprovází reprezentativní fotografie s výhledem do krajiny. Výrazně zvýšená odolnost vůči domácím problémům, které mohou bez újmy počkat až do návratu. Opakované verbální projevy typu: "Klídek... hlavně na cestách."

Průběh onemocnění                                                                                                                                                                                                                          Pacient postupně získává přesvědčení, že Pražský hrad představuje pouze přestupní stanici mezi letištěm a další zahraniční návštěvou. Každé nové pozvání do ciziny vnímá jako neodolatelné volání dálek.                                                                                                                                          Doporučená léčba zákaz využívání vládního speciálu po dobu 18 až 24 měsíců, povinný pobyt na Pražském hradě, každodenní kontakt s běžnými problémy občanů České republiky, fotografování výhradně na území Pražského hradu, kontrolní vyšetření po každých třech měsících bez zahraniční cesty.

Závěr lékařského konzilia                                                                                                                                                                                                                  Pacient vykazuje souběh několika vzácných psychiatrických diagnóz, které se vzájemně zesilují.                                                                                                Po spatření státního letadla dochází k okamžitému zrychlení srdeční frekvence, aktivaci cestovatelského centra v mozkové kůře a spontánnímu plánování další zahraniční mise.                                                                                                                                                                                                            Domácí agenda se u pacienta projevuje pouze přechodně a zpravidla mizí krátce po vzletu.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                            Prognóza je nejistá. Bez důsledné léčby hrozí, že pacient definitivně propadne přesvědčení, že Pražský hrad je cestovní kancelář, prezidentská funkce věrnostní program letecké společnosti a státní rozpočet je pouhou kreditní kartou určenou k financování jeho celoživotní expedice kolem světa.

Závěrečný posudek konzilia                                                                                                                                                                                                          Pacient je schopen výkonu funkce pouze za předpokladu, že se v okruhu padesáti kilometrů nenachází letiště, motocykl ani fotograf. V opačném případě hrozí okamžitá recidiva onemocnění.

Tím dnešní lékařská zpráva z Ústavu politické psychiatrie končí.

Lékařské konzilium se sice rozešlo bez jednoznačné odpovědi na otázku, zda je pacient ještě léčitelný, nebo zda už představuje trvale stabilizovaný vědecký unikát, na jednom se však všichni odborníci shodli.                                                                                                                          Tak vzácný souběh tolika psychiatrických diagnóz se v moderních dějinách podaří zaznamenat možná jednou za několik století. Někteří mladší lékaři dokonce navrhli, aby byl případ zařazen do učebnic medicíny, starší kolegové však upozornili, že studenti by stejně nevěřili, že něco podobného může existovat mimo literaturu absurdního realismu.                                                                                                                                        Spis byl proto uložen do zvlášť zabezpečeného archivu s doporučením, aby jej otevírali pouze psychiatři, historici a občané se silnými nervy.

Jestli se někdy pacient uzdraví, dnes nikdo neví.                                                                                                                                                            Pokud však v příštích dnech znovu zahlédnete vládní speciál mířící k obloze, kolonu doprovodných vozů, motocykl na vleku a houf fotografů připravených zachytit další epochální výpravu, budete vědět, že léčba byla předčasně ukončena.

A já, Facebrouk, profesionální hovnivál a celoživotní šťoural v politickém sajrajtu, budu dál pečlivě sledovat zdravotní stav našich nejvyšších představitelů.                                                                                                                                                                                                                              Ne proto, že bych nějak extra miloval psychiatrii, ale proto, že česká politika už dávno produkuje tolik klinických případů, že by byla škoda nechat je bez odborné dokumentace.                                                                                                                                                                                            Jestli vás tenhle fejeton pobavil, zaujal nebo vám alespoň na chvíli připadal více, či méně absurdní než skutečná politická realita, budu rád, když ho pošlete dál. Sdílejte ho mezi přáteli, přidejte svůj názor do diskuse, sledujte Facebrouka a doporučte Kancelář posledního rozumu i těm, kteří ještě věří, že zdravý rozum se z české politiky úplně nevytratil. Každé sdílení pomáhá víc, než si možná myslíte.

Pokud chcete, aby Facebrouk mohl dál rozhrabávat politický sajrajt, psát nové fejetony, natáčet videa a dokumentovat případy, na které už nestačí ani učebnice psychiatrie, můžete jeho práci podpořit.                                                                                                                                        Každá pomoc, malá i velká, pomáhá udržet Kancelář posledního rozumu v provozu.

Do té doby vám přeji pevné nervy, zdravý rozum a pokud možno co největší bezpečnou vzdálenost od letišť, motocyklů a státních speciálů. Myslím, že je budeme ještě potřebovat.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                      Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                                  Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                  redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                      Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                      Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk je projekt bez reklam, bez placených článků a bez politických sponzorů.                                                                                                      Jeho jediným cílem je přinášet nezávislou politickou satiru, fejetony a komentáře.                                                                                                             S rostoucím počtem čtenářů na Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.                                                                                                                                                                                                                      Pokud chcete, aby Kancelář posledního rozumu mohla i nadále zveřejňovat nové články, videa a satiru bez cenzury a bez závislosti na komkoli, můžete její provoz podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                      Každá koruna pomáhá udržet projekt nezávislý a otevřený všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.          Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu a pomáhají udržet Facebrouka při životě.                                                                                                                                                                                   

                                                                                                        QR kód je na obrazovce

Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                        Mstivoj Facebrouk