Trestní oznámení na hnutí STAN a společnost BeSTAN s.r.o.

Tak ještě jednou k výživným zjištěním Thomase Pauknera, ze kterých se mi zvedá kufr víc než z včerejšího zavináče v nádražní knajpě páté cenové skupiny. Jako neúnavný, protivný Facebrouk hovnivál jsem našel v naší politické bažině pořádně smradlavou hromádku, a místo abych ji jako ostatní salonní moralisté obešel s kapesníkem u nosu, začal jsem do ní s gustem šťourat klackem a valit ji před sebou krajinou českého politického sajrajtu.                                                                                                                                                                                                            Zatímco Pauknerovo detailní rozkrytí pochybného systému Hladíkových dotací z ministerstva životního prostředí už dneska reálně řeší úřad evropského prokurátora EPPO – protože ve hře byly unijní prachy a tam už končí česká sousedská prdel –, tak tenhle zcela očividný, do očí bijící podvod s trojitým pronájmem jedné legendární brněnské kanceláře číslo sedmnáct, realizovaný prostřednictvím pro tyto účely speciálně uplácané, účelové skořápky BeSTAN s.r.o., je stále všemi našimi systémovými orgány ostentativně vymlčován.                                                            Celá partička presstitutek kolem hnutí STAN, která se v televizních studiích obvykle nafukuje jako kolikou postižená kobyla zapomenutá na podzimním dešti a jejichž šéfík Prevítek Ropušan se tváří jako neomylný strážce čisté morálky, i když v reálu mi spíš připomíná bolševického aparátčíka ze stranického výboru JZD v době vrcholící normalizace, teď hraje mrtvého brouka a doufá, že se ta kulička hnoje sama odpaří.            Jenže já ji valím dál, nabaluju na ni další jména, dokumenty a souvislosti, až mi pod rukama roste balvan, který už ti političtí šíbři prostě nepřehlédnou, i když je jejich morálka pružná jako třikrát použitý prezervativ nalezený za vesnickou diskotékou a svou údajnou politickou odborností se přede mnou mohou chlubit asi tak stejně přesvědčivě, jako se pouťový léčitel ohání diplomem z domácí tiskárny.                        Tahle sebranka dotačních sarančat, politických parazitů a úředních darmožroutů, co se bez razítka neumí ani podepsat, mě totiž bavit nepřestane, protože když na ty jejich slavné ksichty koukám zblízka, okamžitě mi do nosu práskne ten klasický, lepkavý zápach – tihle vyžírkové se motají kolem erárního koryta a evropských fondů jako hladové masařky kolem rozlitého sirupu na rozpáleném chodníku.                            Permanentně se přelévají z jednoho ministerského fleku do druhého, z dozorčími radami prolezlých teplých seslí rovnou do spřátelených, prachy vysávajících neziskovek, jako stará, zatuchlá voda v plesnivém akváriu, a pod rouškou vznešených keců o evropských hodnotách si budují pozice byrokratické šlechty nového věku.                                                                                                                                                                                      Zatímco obyčejný člověk, ten věčně otloukaný politický osel, musí každé ráno za tmy vstávat do háku, drhnout patami zem a třikrát obracet každou korunu v kapse, aby vůbec utáhl ty jejich nesmyslně drahé složenky, celá ta banda líných koordinátorů, zmocněnců a analytiků si mezi sebou ta korýtka předává jako dědičné tituly pozdní, zahnívající evropské říše před jejím definitivním kolapsem.                                                            Prožívám těžkou civilizační únavu z tohohle světa, kde se skutečné, hmatatelné problémy obyčejných lidí totálně ztrácejí pod nekonečnými horami strategií, akčních plánů a ideologických manuálů, až mám neodbytný pocit, že zdravý rozum je tím posledním, kriticky ohroženým druhem, na který už se chystá jen závěrečná rána z milosti.

Tak tu sedím ve své Kanceláři posledního rozumu, šťourám se klackem v téhle smradlavé hromádce, kde mediální presstitutky a servilní komentátoři poslušně balzamují každou prasárnu Nutelliérovy bandy Národní pohromy, a propadám hluboké skepsi nad tím, jestli ještě vůbec žiju v demokratickém státě, nebo už jen unaveně sleduju trapné divadlo pro nás, blbce.                                                                                                          V tomhle cirkusu se pro mě sice kulisy občas vymění a herecká šmíra na pódiu se s velkou slávou vystřídá v nových kostýmech, jenže ten astronomický účet za celé to zpackané, předražené představení nakonec pokaždé a bez milosti zaplatí ten stejný, oškubaný člověk, který zmateně sedí v té úplně poslední, nejtemnější řadě.

Nikomu z těch nahoře totiž dodnes nestojí za to ani zvednout obočí nad tím, že celá tahle vykutálená firmička BeSTAN s.r.o. byla narychlo uplácána na koleni a zapsána do rejstříku jako na zavolanou těsně před volbami v roce 2021, přičemž do papírů si tihle dotační filutové nechali jako oficiální předmět činnosti drze naškrábat honosnou frázi "správa vlastního majetku", což mě osobně přivádí k jediné logické úvaze – ledaže by celá tahle dozimetrická partička kolem STANu považovala státní kasu a kompletní majetek nás všech za svůj privátní rodinný kšeft a dobytek na porážku, což by samozřejmě s konečnou platností vysvětlovalo, proč se kolem toho erárního koryta motají s tak neochvějnou jistotou jako hladoví řezničtí psi na venkovské zabijačce.                                                                                                                                                                        Místo aby tyhle očividné podvody a šmeliny s fiktivními metry čtverečními okamžitě na první dobrou proklepla kriminálka a státní zastupitelství, sebrala jim ty nakradené hračky a naházela tyhle politické veksláky v kravatách rovnou do antonu, tak celá navoněná novodobá úřednická šlechta, která tady zůstala po Nutelliérově řádění, všichni ti vyčuraní poradci, na státním cecku přisátí koordinátoři a samozvaní experti na jediné správné unijního myšlení raději hromadně čumí do stropu a dělají, že vidí jen čistý padlý sníh, protože jejich osobní morálka je ve své podstatě pružnější a lepivější než stopadesátkrát přežvýkaná hubba-bubba přilepená na podpatku té nejlacinější šlapky z E55 a jakákoliv jejich slavná proklamovaná odbornost má asi tak stejnou váhu, lesk a glanc jako barevný diplom z inkoustové tiskárny, kterým se na vesnické pouti před bandou vesnických idiotů ohání ožralý polykač tupých nožů, plivající technický benzín.                                                                                                    Sleduju to znechuceně ze své Kanceláře posledního rozumu, jak se tenhle gigantický dotační smrad a hniloba přelévá z jednoho zkorumpovaného úřadu na druhý jako smradlavé, mastné pomyje v rezavém, děravém kbelíku na chodbě vybydleného pavlačáku, a nepřestávám žasnout, s jakou neotřesitelnou, bohorovnou chucpe tahle vypečená opoziční sebranka Národní pohromy dál z televizních obrazovek mistruje, drezúruje a poučuje obyčejného, normálního člověka, který mezitím kvůli nim ryje držkou v zemi a tře bídu s nouzí, otáčí v upocené dlani každou dvacku a poslušně platí jejich šílené, předražené a z prstu vycucané složenky, zatímco tahlepolitická verbež si své nakradené prebendy a politické pašalíky porcuje s mastnýma hubama jako uleželou flákotu zvěřiny v luxusním nevěstinci pro horních deset tisíc.

Garantuji vám, a klidně na to vsadím své poslední ošoupané boty a zbytek jater, že kdyby se tahle samá smradlavá kauza s trojitým fiktivním pronájmem týkala hnutí ANO, nebo nedej bože SPD, PRO či Motoristů, tak u té nešťastné brněnské kancelářské budovy stojí zaparkovaný obří přenosový vůz České televize čtyřiadvacet hodin denně jako nastartovanej funebráckej wagen, přičemž Jan Moláček by tam s křečovitě zaťatým mikrofonem a výrazem inkvizitora po třech litrech kafe na kameru hystericky zpovídal i zmateného nočního vrátného, uklízečku ze záchodků a dost možná i toulavou kočku z přilehlé popelnice. Ale jakmile jde o tyhle opoziční miláčky, najednou je tak hrobové ticho po pěšině, že byste slyšeli i upadnout špendlík na koberec v ministerském budoáru, zkrátka všechno je naprosto cajk, zameteno pod perský koberec a posvěceno jako svatý obrázek, protože v tomhle groteskním divadle pro blbce se přece hraje o ten strašně hodný, čistoučký a morálně zářící STAN stojící na té jediné správné, probruselsky schválené straně barikády, takže celá ta pražská mediální žumpa raději solidárně drží hubu a krok, aby si náhodou nerozlila ten svůj drahý grantový sirup. Sleduju to s naprostým znechucením, jak tenhle politický cirkus a dvojí metr smrdí víc než týden nevynesený kbelík s pomyjemi v zapařené maštali, a bavím se tím, jak ti salonní moralisté dokážou z fleku oslepnout a ohluchnout, když se ta jejich slavná dotační sarančata chytí do vlastních pastí na prachy, zatímco obyčejný poplatník v poslední řadě jenom dál slepě cáluje tohle předražené ochotnické představení.

Pro celou naši uvědomělou žurnalistickou žumpu je totiž v tomhle trapném, mediálním panoptiku mnohem tučnějším, lákavějším a hlavně bezpečnějším soustem naprostá a banální hovadina, jako když si někdo poctivě koupí flák půdy a nechá si ho společně se sousedy oplotit, aby mu tam na soukromém trávníku nekempovali ožralí bezdomovci, neválely se tam použité stříkačky a nevznikala tam nelegální skládka, což tyhle mediální presstitutky okamžitě nafouknou do rozměrů celonárodního skandálu století a řeší to s morálním zápalem bolševických domovnic na pražské pavlači. Zatímco z toho, že se tu přes účelové skořápky a fiktivní kanclíky BeSTANu zvesela odkláněly miliony z veřejných rozpočtů, z toho se těm samým novinářským hlídacím psům, co spíš připomínají přešlechtěné gaučové pudly, kupodivu vůbec nespouští slina, protože oplotit si plot je pro ně hrdelní zločin proti lidskosti, ale trojitý tunel na erární peníze v režii té jediné správné politické saldatesky je jen takové drobné nedopatření, které nestojí ani za jeden řádek v ranním přehledu tisku. Sleduju tenhle neuvěřitelný, do nebes volající dvojí metr, kde pokrytectví smrdí víc než rok nečištěný kanál pod veřejným hajzlem, a jenom nevěřícně kroutím hlavou nad tím, jak tenhle pozůstatek Nutelliérovy mediální mašinérie dokáže z komára udělat velblouda, zatímco ten obří dotační balvan hnoje, co před sebou jako správný Facebrouk valím, se snaží ostentativně přehlédnout, jako by to byla jenom nevinná kulička z pouti.

Věhlasná politická neziskovka Transparency International na tomhle do očí bijícím šméčku rovněž neshledává vůbec nic protiprávního, což mě osobně překvapuje asi tak stejně, jako že v nevěstinci narazíte na lehkou holku.                                                                                                                Bodejť by jo, když tahle morální policie od minulé vlády inkasovala milionové dotace na totálně pochybné, z prstu vycucané projekty v Myanmaru či Kosovu, bez kterých by jejich kancelářští paraziti neměli patrně ani na výplaty, natož na ty své drahé bio-kávy, takže celá transparentnost má rázem glanc a váhu jako diplom z domácí tiskárny.                                                                                                                                                                Holt, když politický šíbr a zloděj hodí samozvanému hlídacímu psovi demokracie, ze kterého se vyklubal jenom přešlechtěný gaučový podvraťák, pořádný kus šťavnaté erární flákoty, tak se mu s naprostým přehledem podaří odvést pozornost tím správným směrem, a dotační smrad kolem BeSTANu raději všichni solidárně vymlčí.                                                                                                                                                                              Sleduju tenhle mediální pokrytecký cirkus, kde cynismus a grantový byznys smrdí víc než týden nevynesený kbelík s pomyjemi v zapařené redakční kuchyňce v tom největším letním pařáku, a jenom se trpce a znechuceně směju tomu, jak si ta naše novodobá úřednická šlechta s mastnýma hubama vzájemně kryje záda, čistí si navzájem peří a plácá se po ramenech, zatímco obyčejný, sedřený poplatník v té úplně poslední, nejtemnější řadě unaveného divadla jenom dál tupě otáčí v upocené dlani každou blbou korunu, aby celou tu bandu líných parazitů, zbytečných koordinátorů a vychcaných analytiků ze svých těžce vydřených daní až do úplného bezvědomí nakrmil.                                                                        V tomhle groteskním divadle pro blbce už totiž dávno nejde o spravedlnost nebo nedej bože o právo, ale jen o to, jak co nejelegantněji spláchnout tenhle neskutečný politický sajrajt kolem BeSTANu do záchodu a tvářit se u toho jako ti největší strážci čisté evropské morálky, jejichž charakter je ve skutečnosti pružnější než páteř politika Pětilepry, co se ohne do jakéhokoli úhlu, jen když z toho na konci kápne místečko u dotačního koryta.                                                                                                                                                                                                                      Jejich slavná morálka je jenom upatlaná pouťová kulisa pro naivní blbce, kde se tyhle politické nuly a bezpáteřní akrobati kroutí na laně jako tasemnice v zapařeném střevě, jen aby nemuseli slézt dolů mezi obyčejné lidi a začít nedej bože pracovat rukama.                                                      Sleduju tenhle neskutečný, do nebes volající hnus z Kanceláře posledního rozumu a je mi jasné, že tihle salónní podvodníci by z fleku zapřeli vlastní mámu, kdyby jim za to v Bruseli slíbili další štědrý grant na analýzu dotačního smradu, který sami vyprodukovali.

Že by přišla nějaká reakce ze strany státního zastupitelství či policie v tom smyslu, že už se tímto tunelem začaly prokopávat, to jsem také nějak nezaznamenal.                                                                                                                                                                                                                       Naši neohrožení strážci zákona mají zřejmě zrovna plné ruce práce s chytáním cyklistů bez blikaček, sepisováním protokolů o ukradených slepicích, popřípadě kádrováním toho, kdo a jaké píše příspěvky na internet.                                                                                                                      A tak Rajchlovi nezbylo nic jiného, než že podal na hnutí STAN, společnost BeSTAN s.r.o. a jejich statutární orgány Víta Rakušana a Lucii Krejčovou trestní oznámení, aby konečně zjistil, jestli naše orgány činné v trestním řízení budou alespoň z poloviny tak aktivní jako úřad evropského prokurátora, který se s dotačními podvodníky nemaže a nečeká, až se mu to rozleží v hlavě.

Když jsem se jako nasraný, otravný hovnivál začal zajímat o politiku, tak jedním z mých hlavních cílů bylo psát tak, aby naši občané získali pocit, že se konečně našel někdo, kdo ty hromádky politického sajrajtu bez servítek obrátí, pořádně v nich pošťourá a na rovinu napíše, že právo u nás musí platit pro všechny stejně a že spravedlnost není jenom mrtvým pojmem z tlustých učebnic pro akademické teoretiky.                                      Jenže v téhle zemi se spravedlnost zřejmě měří podle toho, jakou stranickou legitimaci zrovna žmouláte v kapse a kolik dotačních kamarádíčků máte na těch správných místech.

Proto takový Jindřich Rajchl, místo aby doma v klidu popíjel vychlazenou dvanáctku a kašlal na svět, jezdí jako ten pověstný potrhlý donkichotský šapitómajstr úplně zadarmo obhajovat nešťastníky, které tenhle náš systém kriminalizuje za to, že na plnou hubu vyjádřili nepohodlný názor, který se zrovna nehodí do krámu opoziční Pětilepry.                                                                                                                                                                        Proto tenhle politický buldozer tak vehementně usiloval o zřízení sněmovní vyšetřovací komise v té dozimetrické maštali, kde se korupční exkrementy kydaly vidlemi rovnou na hlavy daňových poplatníků, a proto tak strašlivě nahlas řve i v téhle brněnské taškařici s trojitým pronájmem jedné cimry č. 17, kde ti ostatní takzvaní bojovníci za pravdu, co by měli řvát jako protržení u jednoho stolu, raději alibisticky drží hubu a krok, zalezlí pod lavicí jako spráskaní psi, a namísto rozkrývání téhle naprosto flagrantní levárny, která smrdí až do sousedního okresu, pořádají hysterický hon na Thomase Pauknera, jako by to byl on, kdo tu státní pokladnu vytuneloval a ne Ropušanovo hnutí STAN.

Už jen ten samotný groteskní fakt, že evropský prokurátor kdesi v Lucemburku vůbec neřeší, jestli je Paukner svatý za dederonskou oponou nebo jenom otravný kverulant z horní dolní, ale chladnokrevně zkoumá to, co mu ten chlap věcně a s razítky položil na stůl, zatímco ty naše slavné mediální presstitutky, Moláčkovi morální majáci a z grantů vykrmené politické neziskovky dělají přesný opak, jasně a bez obalu dokazuje, jak neskutečně prohnilý, prolhaný a do morku kostí zkorumpovaný, je náš domácí systém hlídacích vrtichvostů demokracie.                                        Naši hlídací podvraťáci neštěkají na zloděje, co jim zrovna kradou ze dvora celou maštal, ale divokým štěkotem a kousáním do kotníků likvidují každého, kdo si dovolil na tenhle cirkus plný dotačních klaunů a politických akrobatů ukázat prstem, čímž z české spravedlnosti udělali jenom laciný výprodejový lunapark, kde se pravda točí na kolotoči podle toho, kolik drobných do mašiny zrovna hodí ten největší opoziční kumpán.

Paukner s Rajchlem jsou zkrátka chlapíci, co se každý po své vlastní ose snaží o úplně stejnou věc jako já a čím dál tím větší, divočejší banda nasraných lidí z podhradí, kterým už z toho věčného utahování opasků regulérně praskají nervy.                                                                                    Možná je to celé jenom naivní, naprosto vyšinutý boj s větrnými mlýny, taková ta klasická, napůl ožralá donkichotiáda, kdy se s rezavou šavlí v ruce rozběhnete proti jedoucímu pendolinu.                                                                                                                                                                            Podle mého selského rozumu je přesně tohle pošahané rytířství to jediné, co tahle dnešní zkurvená doba absolutní nadvlády dotačně-mediálního bordelu a bankovních šmelinářů nutně potřebuje jako sůl do guláše.                                                                                                                                    Proto do toho jdu s nima, hlavou napřed, bez helmy, bez rukavic a rovnou přes palubu.                                                                                                   A neuhnu ani o milimetr, i kdyby na mě ta podvratná Pětilepra posílala všechny svoje cvičené policejní pudly, grantové darmožrouty a potrhlé, zelené tetky z pražské kavárny!

Jenom s takovýmhle buldočím zákusem se totiž dají ty prohnilé větrné mlýny, co z nás na tomhle politickém cirkuse ždímají poslední fláky masa, rozmetat na totální cucky tak, že z nich nezůstane ani jedno nemravné střešní prkno.                                                                                                      Jasně, podaří se to s bídou jednou za uherský rok, když se hvězdy nad tou naší politickou bažinou blbě sejdou a klaunům v šapitó selžou jejich okoukané triky s mizícíma milionama v kanclu č. 17, ale i pro ten jeden jediný moment, kdy ten zkorumpovaný kolotoč pořádně zaskřípe a Rakušanovi prasknou gumičky u trenýrek, to má sakra smysl.                                                                                                                                        Kdybychom totiž na tenhle nerovný boj rezignovali, hodili flintu do žita a šli radši poslušně chlastat zvětralý pivo, tak nás tyhle systémové mlýny s tichým souhlasem všech těch beSTANových kumpánů definitivně a bez milosti rozemelou na jemnou mouku, ze které si pak ta vládní sebranka napeče dotační koláče pro ty svoje správně uvědomělé, režimní šlapky.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                      Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                                  Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                  Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Pokud vám Facebrouk dává smysl a chcete podpořit vznik dalších fejetonů, videí a nezávislé politické satiry, můžete přispět dobrovolným darem. Každá koruna pomáhá udržet projekt nezávislý.

QR kód je na obrazovce                                                                                                                                                                                                              Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                             Mstivoj Facebrouk