Zkouší si už Gumák korunu ?

Gumák právě vypustil z hradní žumpy větu, nad kterou by ještě před pár lety českému prezidentovi popraskaly knoflíky na slavnostní košili a Masaryk by v hrobě rotoval tak prudce, že by na Vyšehradě naměřili menší zemětřesení.                                                                                             Na soukromém slezu monarchistů totiž bez mrknutí oka prohlásil, že by neměl sebemenší problém s tím, kdyby se Česká republika jednoho krásného dne převlékla za monarchii.                                                                                                                                                                                        A aby té absurdní frašce nechyběla třešnička naložená v rumu, oznámil, že přímého následníka trůnu vlastně máme a že s ním dokonce nedávno mluvil.

Republika zatím stojí, Ústava se ještě používá a na Hradě nevisí cedule "Království přijímá poddané", ale Gumák už zjevně obhlíží personál.

Celá ta korunovační operetka se odehrála na akci Českého královského institutu, tedy společnosti, která se otevřeně hlásí k myšlence obnovení monarchie v Čechách.                                                                                                                                                                                                                Gumák tam dorazil jako čestný host a dostal otázku, zda by si dokázal představit Českou republiku předělanou na moderní parlamentní monarchii.

Normální prezident republiky by mohl odpovědět, že stojí v čele republiky, přísahal věrnost republice a dostává výplatu za prezidentování republice.                                                                                                                                                                                                                                      Jenže Gumák není žádný suchar, který by kazil večírek nějakou pitomou Ústavou.

Prohlásil, že by s monarchií neměl sebemenší problém, protože v Evropě máme řadu konstitučních monarchií, které fungují dobře.                            Budiž.                                                                                                                                                                                                                                    Hospodský taky může tvrdit, že vedle ve vsi výborně funguje nevěstinec, ale ještě z toho neplyne, že kvůli tomu předělá lokál na bordel a štamgastům rozdá pořadová čísla.

Jenže Gumák nezůstal u akademického žvanění nad chlebíčkem.                                                                                                                                      Přihodil, že Česko monarchickou tradici mělo, pouze byla na dlouhou dobu přerušena, a pokud by to byla vůle lidí a existoval přímý následník, tak vlastně proč ne.

A právě když už člověk čekal, že někdo zazvoní, odvede Gumáka od mikrofonu a otevře okno, přišla poslední lopata do korunovační žumpy. Následníka prý máme.                                                                                                                                                                                                      Gumák s ním dokonce nedávno mluvil.                                                                                                                                                                                      Měl na mysli Karla Habsbursko-Lotrinského, vnuka posledního rakouského císaře a českého krále Karla I., narozeného v Bavorsku a žijícího v Rakousku.                                                                                                                                                                                                                                Tak si tenhle hradní kabaret shrňme.                                                                                                                                                                                    Gumák je prezidentem České republiky.                                                                                                                                                                              Složil slib věrnosti České republice, přísahal, že bude zachovávat její Ústavu a zákony, a celý tenhle ústavní cirkus absolvoval právě proto, že byl zvolen prezidentem republiky, nikoli vrchním kastelánem čekajícím, až se z Rakouska dostaví panstvo.                                                                            A ten samý Gumák potom nakráčí mezi monarchisty a s výrazem člověka objednávajícího si dalšího utopence oznámí, že by vlastně neměl sebemenší problém, kdyby se republika překopala na monarchii.                                                                                                                                    Navrch přihodí, že následníka trůnu už máme, jako kdyby někde ve skladu za Prahou ležela zabalená koruna, žezlo a trůn a čekalo se jen na razítko, dva stěhováky a volný termín korunovace.                                                                                                                                                              Následník čeho, sakra? Trůnu, který neexistuje?                                                                                                                                                                  Mocnářství, které skončilo?                                                                                                                                                                                                  Funkce, kterou Česká republika nemá?                                                                                                                                                                                      To je stejné, jako kdyby hospodský sto let po zbourání místního nevěstince slavnostně představil jeho nového ředitele a čekal, že štamgasti povstanou a zatleskají.

Do celé estrády následně kopl ministr zahraničí Petr Macinka.                                                                                                                                          Místo obvyklého diplomatického tanečku kolem horkého lejna připomněl základní grotesku celé situace: máme prezidenta republiky, který přísahal věrnost republice, ale na večírku monarchistů začne rozjímat, že král by vlastně nebyl špatný nápad a vhodného kandidáta už máme skoro za bukem.                                                                                                                                                                                                                      Macinka ironicky připomněl i 28. říjen.                                                                                                                                                                                    Když už máme podle Gumáka následníka trůnu skoro připraveného za dveřmi, možná bychom mohli z úcty k budoucímu panstvu rovnou vynechat některé republikánské ceremonie.                                                                                                                                                                              Slavit vznik republiky před monarchisty je asi stejně taktní jako pořádat zabijačku na srazu ochránců prasat.

A právě tady je celá hradní groteska nádherně obnažila.                                                                                                                                                        Gumák sedí v čele republiky, užívá její pravomoci, její ochranku, její Hrad i celý naleštěný státní cirkus, ale zároveň mezi příznivci monarchie rozjímá, že bychom si místo prezidenta klidně mohli pořídit krále.                                                                                                                                              Prezidentský slib totiž není účtenka od tlačenky, kterou po cestě z hospody zmuchláte a hodíte do kanálu.                                                                  Gumák přísahal věrnost České republice. Republice.                                                                                                                                                            Ne habsburskému rodokmenu, ne království a ne budoucímu veličenstvu dovezenému přes hranice jako nový exponát do hradního zvěřince.          Samozřejmě může mít prezident vlastní názor na monarchii, císařství, knížectví nebo třeba stát řízený radou hospodských od mariáše.                Jenže od člověka, který sedí v nejvyšší funkci republiky právě díky republikánské Ústavě, zní podobné rozjímání mezi monarchisty poněkud bizarně.                                                                                                                                                                                                                                          

A ještě bizarnější je to ve chvíli, kdy celou věc zasadíme do širšího obrazu Gumákova působení na Hradě.                                                                      Od podzimních parlamentních voleb se totiž opakovaně přetahuje s vládou o to, kam až sahají jeho pravomoci.                                                          Jednou jde o ministry, podruhé o zahraniční politiku, potřetí o účast na summitu NATO.                                                                                                    Hrad zkouší, vláda se vzpírá, právníci vytahují paragrafy a občan za plotem přemýšlí, jestli nejvyšší patra státu skutečně řeší jeho problémy, nebo právě sleduje dva principály, kteří se hádají, kdo ponese v průvodu větší klobouk.

Gumák se podle svých kritiků necítí dobře v roli ústavní figurky s jasně vymezeným hřištěm.                                                                                            Raději zkouší, jestli by se lajna nedala pokaždé posunout o kus dál.                                                                                                                                    A právě proto působí jeho monarchistické "proč ne" tak groteskně.

Monarcha je z principu figura stojící mimo běžnou stranickou řežbu díky svému postavení.                                                                                          Gumák samozřejmě ještě neobjednává korunovační kočár.                                                                                                                                                  Jenže když se prezident republiky rád stylizuje do role nadstranického arbitra, přetahuje se o vliv s vládou a potom mezi monarchisty připustí, že královská hlava státu by mu vlastně vůbec nevadila, začíná to připomínat chlapa, který tvrdí, že ho hospoda nezajímá, ale už si za výčepem zkouší zástěru výčepáka.

Do toho krásně zapadá i Gumákův životopis chameleona. Členství v KSČ, vojenská kariéra před listopadem 1989, potom NATO, demokratická republika a nakonec Hrad.                                                                                                                                                                                                        Člověk samozřejmě může změnit názory, režim i kariéru.                                                                                                                                                      Jenže právě proto působí dnešní koketování s monarchií jako politická groteska prvotřídní jakosti.                                                                              Nastoupíte u rudé hvězdy, projedete aliančním tunelem, vystoupíte na Hradě a nakonec si u stánku koupíte papírovou korunu.                                To už není politický vývoj.                                                                                                                                                                                                          To je ideologický lunapark.

A teď si celou estrádu otočme.                                                                                                                                                                                                Představme si, že by stejnou větu nevypustil Gumák, ale Babiš.                                                                                                                                            Že by premiér přišel na slez monarchistů a mezi chlebíčky prohodil, že by neměl problém s monarchií a následníka už máme.

To by se v pražské mediální stoce rozječely sirény tak hlasitě, že by z Vltavy vyskákaly ryby.                                                                                          Televizní studia by se změnila v polní lazarety demokracie, politologové by byli sváženi taxíky po pěti a presstitutky by při psaní o autoritářství rozžhavily klávesnice do ruda.                                                                                                                                                                                              Jenže když podobnou perlu vypustí Gumák, rozprostře se hebký kobereček "historické debaty".                                                                                    A právě tenhle dvojí metr sere lidi možná víc než samotná korunovační fantasmagorie.                                                                                                    Ne proto, že by měl být Babiš, Macinka, Turek nebo kdokoliv jiný ušetřen mediální nakládačky.                                                                                      Politik je veřejný majetek určený k pravidelnému opékání ze všech stran.                                                                                                                      Jenže stejný gril má, kurva, platit i pro Gumáka.

Český královský institut má samozřejmě plné právo propagovat monarchii, pořádat přednášky, leštit erby a snít o návratu veličenstev třeba každou středu po večeři.                                                                                                                                                                                                            Žijeme ve svobodné zemi.                                                                                                                                                                                                          Jenže právě proto není jedno, když mezi ně přijde prezident republiky a oznámí hostitelům, že s jejich hlavní myšlenkou vlastně nemá sebemenší problém.                                                                                                                                                                                                                                  Monarchistům tím poskytl něco mnohem cennějšího než další brožurku nebo přednášku.                                                                                              Mohou ukázat prstem na Hrad a říct: "Vidíte? Ani tam si nemyslí, že jsme úplní magoři."                                                                                                    Gumák jim nevystavil dekret na království, neposlal Hradní stráž pro trůn ani nezačal na nádvoří nacvičovat hluboké úklony.                                      Udělal ale něco politicky použitelnějšího.                                                                                                                                                                                Dodal jejich myšlence punc přijatelnosti přímo z Hradu.

A přitom při nástupu do funkce nepřísahal věrnost Českému království, rodu Habsburků ani Spolku přátel korunovačních klenotů.                            Přísahal věrnost České republice, zavázal se zachovávat její Ústavu a zákony a svůj úřad zastávat v zájmu všeho lidu.                                                  Republiky, Gumáku.                                                                                                                                                                                                                  To slovo tam není jako ozdobná petržel na chlebíčku, kterou lze při první monarchistické veselici odsunout na kraj talíře.

A tady se dostáváme k podstatě celé věci.                                                                                                                                                                              Nejde o to, jestli někomu voní monarchie.                                                                                                                                                                              Nejde ani o to, jestli byl František Josef sympaťák, Karel I. dobrý panovník nebo jestli by někomu slušela koruna.

Jde o princip.                                                                                                                                                                                                                                V republice si občané hlavu státu volí a po skončení mandátu jí mohou zamávat kapesníkem, poslat ji do politického důchodu a vybrat si jiného exota.                                                                                                                                                                                                                                            Někdy zvolí profesora, jindy generála a potřetí třeba někoho, koho by soudný hospodský nepustil ani k vedení tomboly.                                          Pořád je to ale jejich volba a za pár let mají možnost svůj omyl napravit.

Monarchie stojí na jiném principu.                                                                                                                                                                                        Tam vám hlavu státu nepřinese volební urna, ale krev a rodokmen.                                                                                                                                      Narodí se správnému tatínkovi a mamince, dostane správné příjmení a státní jackpot má v kapse dřív, než se naučí zavazovat tkaničky.

A právě s takovým principem Gumák prohlašuje, že by neměl sebemenší problém.                                                                                                  Člověk, který se na Hrad dostal díky přímé volbě občanů, tedy díky systému, v němž o hlavě státu rozhodují voliči, jim mezi monarchisty s úsměvem sděluje, že by mu vlastně nevadilo nahradit jejich volební lístek rodným listem aristokrata.                                                                              Gumák zkrátka vyšplhal po republikánském žebříku až na Hrad a nahoře začal přemýšlet, jestli by nebylo praktičtější ten žebřík po sobě vytáhnout.                                                                                                                                                                                                                                    

A právě v tom je celé kouzlo republiky, byť naše česká verze občas připomíná čtvrtou cenovou, kde hosté demokraticky hlasují, kdo bude vrchní, a potom čtyři roky nadávají, že zase zvolili debila.                                                                                                                                                           Pořád ale mají možnost příště zvolit jiného debila.                                                                                                                                                              Republika může být bordel.                                                                                                                                                                                                        Její politici mohou připomínat stádo prasat rvoucích se u jednoho koryta a volič může po každých volbách zjistit, že místo očekávaného hřebce zase koupil na pouti chromého osla.                                                                                                                                                                                          Ale pořád je to jeho osel a při příštích volbách ho může poslat na politická jatka.                                                                                                              Rodokmen tuhle možnost nenabízí.

A proto se Macinkovi v tomhle případě musí nechat jedno.                                                                                                                                                Všiml si té absurdity a místo obvyklého politického přešlapování kolem horkého hovna ji rovnou vytáhl na světlo.                                                  Neznamená to, že mu teď budeme stavět pomník, odlijeme ho z bronzu a před ministerstvem zapalovat svíčky.                                                            Pořád je to jen politik a politikům se má kontrolovat každá kapsa, každý kec a pokud možno i příruční zavazadlo.

Jenže když Gumák vleze mezi monarchisty, oznámí jim, že by s monarchií neměl problém, vytáhne rodokmen údajného následníka trůnu a novinářský cirkus kolem toho začne našlapovat v bačkorách, je dobře, když někdo otevře vrata a zařve, že tady něco zatraceně smrdí.

Netvrdím, že Gumák doma před zrcadlem nacvičuje korunovaci a objednává hermelín podle obvodu pasu.                                                                  Jenže když prezident republiky opakovaně zkouší, kam až sahá jeho vliv, a potom mezi monarchisty zasněně prohodí "proč ne", člověk nemusí být ožralý konspirační dědek u výčepu, aby se zeptal, jestli Gumákovi jeho současný kotec na Hradě nezačíná být nějak těsný.

A pak je tu Masaryk.                                                                                                                                                                                                                    Ten by při poslechu Gumákova "proč ne monarchii" nejspíš rotoval v hrobě takovou rychlostí, že by se dal připojit na generátor a půl Středočeského kraje by mělo elektřinu zadarmo.                                                                                                                                                              Právě Masaryk patří k hlavním symbolům vzniku Československé republiky a politického rozchodu s habsburskou monarchií.                                    A o více než sto let později sedí na Hradě komouš, který na večírku monarchistů s lehkostí štamgasta rozhodujícího mezi rumem a zelenou prohodí, že by s monarchií neměl sebemenší problém.                                                                                                                                                    Proto bude 28. říjen po Gumákově monarchistickém výletu docela výživné divadlo.                                                                                                            Gumák se postaví pod hradní lustry, nasadí slavnostní výraz státního tatíčka a začne pronášet řeči o odkazu republiky.                                                Skoro čekám, že za závěsem bude pro jistotu připravená koruna z půjčovny kostýmů, kdyby se během ceremoniálu změnil program.

A tak na konci celé téhle korunovační šaškárny zbývá jedna jednoduchá otázka.                                                                                                              Je normální, aby prezident České republiky chodil mezi monarchisty a vykládal jim, že by s monarchií neměl sebemenší problém?                          Je to pořád jen nevinné žvanění u chlebíčků, nebo už docela oprávněný důvod zeptat se, jak Gumák a zda vůbec chápe vlastní slib věrnosti republice, kterou má reprezentovat?

Protože tady se nebavíme o tom, jestli má někdo doma portrét France Josefa, sbírá císařské známky nebo při třetím pivu sní o tom, že by se na návsi zase objevil četník s kníry.                                                                                                                                                                                              Tady mluví nejvyšší představitel republiky.                                                                                                                                                                            Bolševický rozvědčík, kterého na Hrad nevynesl rodokmen, porodní bába ani pradědeček s erbem, ale jenom bohové vědí proč, hlasy občanů.

Tak si to přeberte sami a napište do komentářů, jestli vám to připadá jako nevinný hradní bonmot, nebo jestli už Gumákovi v prezidentské žumpě začíná být republika nějak těsná.

A klidně se mezi sebou pohádejte.                                                                                                                                                                                            Od Masaryka přes Habsburky až po Gumáka.                                                                                                                                                                          Demokracie totiž není hradní salón, kde všichni poslušně kývají principálovi.                                                                                                                        Je to hlučná hospoda, kde má každý právo bouchnout půllitrem do stolu a říct:                                                                                                              "Tak moment, chlape. Tohle už nám laskavě vysvětli."

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                      Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                                      Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                                        redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                    Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                  Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                            Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                  Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                      S rostoucí návštěvností  Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.                                                                                                                                                                                                                                        Pokud vám moje fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                                            Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů.                                              Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                                    Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                               Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                                 Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.

Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                          Mstivoj Facebrouk