Zkouší Gumák sestřelit Babišovu vládu?

Tak nám z Hradu zase zasyčeli hadí našeptávači. Tentokrát se neozval přímo Gumák, protože proč by se hradní majestát obtěžoval lézt z bezpečného rákosí před lidi, když má po ruce Starého hradního hada Petra Koláře, který se čas od času vysouká z kalné vody, oklepe ze sebe bahno a utrousí něco, po čem začne česká politická bažina smrdět průserem ještě dřív, než vůbec zjistíme, odkud ten zápach přichází. Kolář tentokrát vzkázal premiérovi Babišovi, že by měl "brzdit", a přihodil k tomu ústavní granát vytažený ze dna hradní stoky: prezident by prý podle některých výkladů Ústavy mohl vládu, případně jednotlivé ministry, přímo odvolat.

To už není tiché uprdnutí Gumáka v hradním salonku, které se rozplyne mezi závěsy a druhý den se o něm neví. Tohle je pořádná bublina, která vyplavala z hradní žumpy, praskla přímo před premiérem a rozstříkla kolem sebe otázku, zda se pod hladinou nezačíná připravovat něco mnohem smradlavějšího. Karel Havlíček a další vládní poslanci proto začali mluvit rovnou o výhrůžce a Kolářův vzkaz odmítli. A těžko se jim divit. Když hlavní loutkovodič Gumáka začne veřejně připomínat možnost odvolání vlády a současně premiérovi doporučuje, aby brzdil, není to nevinné kuňkání z rákosí. To už někdo zkouší, jak hluboké je bahno a jestli by se v něm nedala utopit i vláda.

A tak se nabízí docela jednoduchá otázka: Zkouší si Gumák, kam až může zajít? Jestli se totiž z hradní bažiny začíná testovat představa, že prezident není jen prezident, ale jakýsi vrchní správce republiky, který může podle vlastní nálady vytahovat ministry z vlády jako chcíplé kapry z otráveného rybníka, pak už nejsme u obyčejného politického pošťuchování. To už se pod hladinou něco hýbe. Z kalu lezou staré ústavní výklady, ve stoce bublají prezidentské ambice a kolem Gumákova ega se začíná tvořit močál tak hustý, že v něm zdravý rozum zapadne po kotníky dřív, než stačí vykřiknout "parlamentní republika".

Česká historie přitom zná tenhle zápach až příliš dobře. Jakmile někdo na Hradě sedí dostatečně dlouho, začne mít podivný pocit, že pohled z kopce dolů není jen výhled na Prahu, ale vlastnický list k republice. Nejdřív Gumák radí, potom varuje, následně vykládá Ústavu a nakonec nabyl dojmu, že vláda, ministři a parlament jsou jen obtížný plevel kolem jeho hradního jezírka. Stačí potom ještě pár syčících hradních hadů, kteří mu v rákosí šeptají, jak je mocný, jak široké má pravomoci a jak nádherně mu to státnicky sluší, a Gumák se jednoho rána podívá do hladiny hradního močálu a místo prezidenta parlamentní republiky v ní spatří panovníka.

A právě proto stojí za to sledovat každou bublinu, která z téhle hradní žumpy vyplave. Protože v politické bažině nebývá nejnebezpečnější to, co hlasitě plave na hladině. Mnohem zajímavější je to, co se potichu kroutí v kalu pod ní.

A pak Starý hradní had Kolář z kalné vody vytáhl samotnou Ústavu a začal s ní šermovat tak, že by jeden skoro čekal, kdy z ní začne kapat hradní bahno. "Jedna z věcí, které si pan premiér možná neuvědomuje, u článku 62 o jmenování a odvolání premiéra a ministrů není žádná kontrasignace. Svého času s tím tady vyhrožoval prezident Zeman a jeho dvorní právník Gerloch zdůvodňoval, že to je možné. Nic takového prezident nedělá, ale myslím si, že pan Babiš by měl začít brzdit," utrousil jakoby mimochodem v téměř čtyřicetiminutovém rozhovoru pro Seznam Zprávy Gumákův loutkovodič Petr Kolář. Nádherná ukázka hradního syčení. "Nic takového prezident nedělá." Samozřejmě že nedělá. Jen jeho Starý hradní had připomene možnost odvolávání, vytáhne Zemana, Gerlocha, článek 62 Ústavy, absenci kontrasignace a nakonec premiérovi doporučí, aby začal brzdit. To je asi stejně nevinné, jako když se z bažiny vynoří krokodýl, ukáže vám všechny zuby a ujistí vás, že momentálně vůbec nemá hlad. A nejkrásnější na celé téhle hradní kanalizaci je, že Kolářova slova ležela skoro měsíc bez většího povšimnutí. Bublina vyplavala z hradní žumpy, líně praskla na hladině a politická i mediální stoka tekla vesele dál, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Jenže podobné bubliny mají jednu nepříjemnou vlastnost. Chvíli po nich zůstane jen kolečko na hladině, ale když se začnou objevovat častěji, je dobré podívat se, co za svinstvo vlastně hnije na dně.

Do hradního močálu zapíchl vidle i politický pozorovatel Erik Best, který se ve svém pondělním komentáři Final Word zamyslel nad tím, jestli Kolářovo nenápadné "Babiš by měl brzdit" nebylo jen občasné zasyčení Starého hradního hada, ale první bublina něčeho mnohem většího, co zatím tiše hnije na dně prezidentské žumpy. Jinými slovy: může si Gumák jednoho dne vyložit Ústavu tak, že ukáže na ministra a oznámí "toho nechci", případně rovnou spláchne premiéra i s vládou do politické kanalizace?

Best tuhle možnost pokládá jako otázku, nikoliv jako hotový plán Hradu. Jenže po Kolářově výroku už neleží někde na dně mezi politologickými fantaziemi. Vyplavala na hladinu, začala kolem sebe dělat kruhy a z hradního rákosí se najednou ozývá podezřelé šplouchání. Protože jestli si tam někdo skutečně zkouší, kam až lze Gumákovy pravomoci natáhnout, pak jeho ego právě dostalo další gumovou hračku. A Ústava může brzy připomínat použitý prezervativ vytažený z hradní stoky: natahovat se dá dlouho, ale jednou to praskne a pak bude celé Česko zjišťovat, co za svinstvo z toho vyteklo.

První vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček si s Kolářovým hradním věštěním hlavu příliš nelámal a odbyl ho jedinou větou: "Názory poradců prezidenta nekomentuji." Přeloženo z politické češtiny: Starý hradní had si může v rákosí syčet, co chce, my kvůli každému zavlnění močálu nebudeme vyhlašovat povodňový stupeň.

A možná je to vůbec nejrozumnější reakce, protože jakmile začnete každé zabublání z hradní žumpy slavnostně pitvat, okamžitě se kolem seběhnou politologové, servilní komentátoři a mediální presstitutky, které začnou lovit v kalné vodě ústavní krizi, státní převrat a pád vlády, přestože z bahna zatím vykukuje jen Kolářova hadí hlava. Gumák mezitím možná sedí nahoře na Hradě, hledí do hladiny vlastního ega a přemýšlí, proč by měl být pouhým prezidentem parlamentní republiky, když by mu vedle prezidentské standarty tak nádherně slušelo také žezlo. A právě v takových chvílích je dobré hlídat, jestli se z hradního močálu nezačíná nenápadně stávat královský rybníček jednoho přerostlého Gumáka.

Jindřich Rajchl už si na rozdíl od Havlíčka servítek nebral a Kolářův vzkaz označil rovnou za hrozbu. Podle něj se Starý hradní had snaží ukrojit další kus moci pro svou hradní marionetu a nenápadně postrčit republiku směrem k prezidentskému systému. Připomněl přitom i starou hradní grotesku, kdy Petr Kolář podle momentální potřeby jednou Gumákovým poradcem je, podruhé není a potřetí se kolem Hradu patrně jen náhodou plazí jako smrad z kanálu. Rajchl považuje za nebezpečné hlavně to, že podle něj získává zákulisní hráč, který ve volbách nedostal jediný hlas, vliv na chod Hradu a přes něj i na českou politiku. Prostě takový zvláštní tvor z hradního močálu: nikdo ho nezvolil, funkce se kolem něj chvíli objevuje a chvíli zase mizí, ale jeho stopa vede bahnem zatraceně daleko.

A potom už Rajchl vytáhl slovní palici a začal s ní do hradní stoky bušit bez rukavic. Koláře označil za "sebestředného narcise", kterého podle něj zajímá především vlastní moc, a prohlásil, že doufá, že si Češi v roce 2028 zvolí skutečného prezidenta, nikoliv "loutku Petra Koláře". Žádné diplomatické čeření hladiny se tedy nekonalo. Rajchl hodil do hradní bažiny rovnou dlažební kostku a kal vystříkl až na prezidentskou standartu.

Ať už si o Rajchlovi myslíme cokoliv, jednu zatraceně důležitou otázku tím vytáhl ze dna politického močálu na denní světlo: kdo vlastně na Hradě tahá za provázky a proč člověk, kterého nikdo nevolil, veřejně radí zvolenému premiérovi, aby začal brzdit? Protože jestli Gumák sedí nad hladinou, Kolář se plazí pod ní a občan má jen hádat, odkud přicházejí jednotlivé pohyby, pak už to není prezidentská kancelář. To je hradní bažina, ve které člověk vidí bubliny, cítí smrad, ale pořád neví, co přesně se mu tam pod nohama kroutí.

Do hradní žumpy pak vrazil vidle i poslanec ANO Denis Doksanský a připomněl jednu docela pikantní drobnost. Jestliže Gumák dokázal Macinkovu SMS zaslanou Petru Kolářovi vyhodnotit jako výhrůžku, proč by se stejným metrem neměl měřit Kolářův vzkaz Babišovi, že by měl "začít brzdit", zvlášť když se současně z kalu vytahuje možnost, že prezident by podle určitého výkladu mohl sáhnout až k odvolávání premiéra nebo ministrů? To už totiž nevypadá jako nevinné zasyčení z hradního rákosí. Spíš jako když se z černé vody vynoří had, ukáže vám zuby a vzápětí vás uklidní, že vás samozřejmě vůbec nechce kousnout. Jen vám pro jistotu připomíná, že jedovaté zuby má.

Doksanský si přitom kopl i do věčného hradního rébusu, kdo tam vlastně koho řídí, a Koláře označil za Gumákova "řídícího pobočníka", přes kterého má být podle kritiků vykonáván skutečný vliv. Petr jako Petr. Jeden stojí před kamerami, pronáší státnická moudra a tváří se jako pevný bod republiky, zatímco druhý se podle této kritiky pohybuje někde pod hladinou hradní bažiny, kde není pořádně vidět, zato odtud vede zatraceně mnoho provázků. A občan pak může jen pozorovat, jak se Gumák nahoře pohybuje, a přemýšlet, jestli právě sleduje prezidenta republiky, nebo loutkové divadlo hrané nad otevřeným kanálem.

Podle Doksanského navíc Gumák od sněmovních voleb stále víc vystupuje, jako kdyby se jednoho rána probudil, podíval se z oken Hradu na Prahu a zjistil, že parlamentní republika je vlastně jen nepříjemná administrativní závada, kterou by šlo při troše hradní drzosti obejít. Parlament dole, vláda někde v bahně, premiér ať raději brzdí a nahoře nad celou tou stokou sedí Gumák, kterému hradní ozvěna stále hlasitěji našeptává, že prezident možná není jen prezident, ale vrchní správce celého českého močálu.

A právě tady přestává být celá ta hradní groteska jen veselou historkou o dvou Petrech. Doksanský se ptá, zda nejde o snahu Babiše zastrašit a vynutit si větší prezidentský vliv na vládu, a připomíná základní věc, která se v hradní bažině občas ztrácí pod nánosem majestátních keců: Česko je parlamentní republika, vláda se odpovídá Poslanecké sněmovně, ne Gumákovu egu ani Kolářovu zákulisnímu telefonu. Prezident není vrchní vrátný republiky, který podle nálady vyhazuje ministry na ulici, a Hrad není ředitelství státu. Jestli si tam někdo začíná myslet opak, bylo by možná dobré mu Ústavu nejen položit na stůl, ale pro jistotu mu v ní zvýrazňovačem označit, v jakém systému tady vlastně žijeme.

Poslanec SPD Tomáš Doležal už kolem hradní stoky nechodil po špičkách a Kolářova slova označil rovnou za "protiústavní vyhrožování". Podle jeho výkladu Ústavy si prezident nemůže ráno při čištění zubů vzpomenout, že ho nějaký ministr sere, odpoledne ho spláchnout do politického kanálu a večer se rozhodnout, že když už má rozjetou kanalizaci, pošle za ním rovnou i premiéra. Ministra může podle Doležala odvolat na návrh předsedy vlády a premiéra pouze v přesně vymezených ústavních situacích. Žádné hradní "nelíbíš se mi, táhni" tam podle něj napsané není, ať Gumákovo ego jeho okolní foukači nafouknou sebevíc.

Doležal proto tvrdí, že prezident nemůže svévolným odvoláním premiérovi ani vyhrožovat, a je podle něj úplně jedno, jestli podobný vzkaz vypustí přímo Gumák, nebo ho z hradní bažiny vystrčí některý z jeho poradců, našeptávačů či zákulisních vodičů. Jestli někdo na Hradě skutečně věří, že prezidentské pravomoci jsou kus gumy, který lze natahovat přes celý český ústavní pořádek, dokud nepraskne, pak možná nemáme před sebou žádnou složitou právnickou záhadu. Někdo si tam zřejmě spletl Ústavu s gumovou zátkou od hradní žumpy a prezidenta s vrchním správcem kanalizace, který může podle libosti rozhodovat, koho spláchne a koho nechá ještě chvíli plavat.

A jestli se právě takhle rodí nový hradní výklad českého parlamentarismu, možná by nebylo od věci poslat na Hrad kromě vojenské stráže také učitele občanské nauky. Ne aby tam dělal revoluci. Jen aby Gumákovi a jeho hadím našeptávačům ukázal v Ústavě místo, kde se píše prezident republiky, a vysvětlil jim, že tam opravdu není napsáno majitel republiky.

Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová se na celou hradní grotesku podívala ještě z jiného konce a položila otázku, která nad hradní bažinou visí už pěkně dlouho: co je vlastně Petr Kolář zač? Prezidentův poradce? Zaměstnanec Hradu? Soukromý našeptávač? Zákulisní vodič? Nebo slavný Gumákův "přítel po boku", což je funkce tak dokonale absurdní, že by člověk čekal, že ji někde na Hradě razítkuje zvláštní odbor pro evidenci nevolených přátel s mimořádným vlivem. Hamplová připomíná, že podle veřejně popisovaného postavení Kolář není zaměstnancem Hradu a nemá standardní pracovní vztah, a ptá se, na základě čeho se tedy člověk s takovým vlivem celé roky pohybuje v bezprostředním okolí prezidenta. Jestli to celé provozuje jako koníčka a místo zahrádky, rybaření nebo sbírání známek se ve volném čase brodí po kolena hradní bažinou a našeptává hlavě státu, kudy má republika téct.

Hamplová sama použila přirovnání se starostou, který si na radnici přivede kamaráda a začne podle něj řídit obec, přestože dotyčný nemá žádnou volenou funkci. Představte si hradní močál, uprostřed něj sedí Gumák a kolem něj se pod hladinou pohybuje Starý hradní had, který nemá na čele napsanou žádnou jasnou funkci, nikdo ho nezvolil, ale čas od času vystrčí hlavu z kalu a oznámí premiérovi, že by měl brzdit. Když se občan zeptá, kdo ten člověk vlastně je a z jakého titulu má takový vliv, z rákosí se ozve kouzelné zaklínadlo české státní správy: "přítel po boku". A tím má být patrně všechno vysvětleno.

Právě proto Hamplová považuje Kolářův vzkaz Babišovi za výhrůžku a pokládá dvě zatraceně jednoduché otázky: za koho Petr Kolář mluví a kdo ho vlastně platí? Protože jestli člověk bez jasně vymezené veřejné funkce začne premiérovi vysvětlovat, že by měl brzdit, a současně rozebírá možnosti, jak by prezident mohl sahat na vládu, přestává být podstatné, jestli mu říkáme poradce, přítel, našeptávač nebo Starý hradní had. Podstatné je, kolik skutečné moci se může pohybovat pod hladinou, aniž občan pořádně ví, komu patří. V normální řece alespoň vidíte, co plave na hladině. V hradní stoce člověk cítí hlavně smrad a teprve potom zjišťuje, odkud přitéká.

A jsme na konci. Drzost, nestoudnost a gigantická neznalost Gumáka, a zejména Starého hradního hada a Gumákova loutkovodiče Petra Koláře, už podle mě přesáhla veškeré hranice. Tohle už není občasné šplouchnutí v hradní bažině. Tohle je stoka, která se začíná vylévat přes okraj a její obyvatelé přitom ještě přesvědčují okolí, že ten smrad je vlastně vůně demokracie.

Gumák byl zvolen prezidentem parlamentní republiky, nikoliv jejím majitelem, vrchním vyhazovačem ani gumovým monarchou s právem natahovat Ústavu podle momentální velikosti vlastního ega. Petr Kolář nebyl zvolen vůbec nikým. Přesto se Starý hradní had vynoří z kalu, začne veřejně rozebírat možnosti odvolávání premiéra a ministrů a nakonec premiérovi republiky doporučí, aby "začal brzdit". To už člověk neví, jestli má vytáhnout Ústavu, nebo instalatéra, protože z hradního potrubí začíná téct něco zatraceně podezřelého.

Nejhorší na tom není ani samotná Kolářova věta. Nejhorší je ten zápach samozřejmosti, který se kolem ní rozlézá. Jako kdyby bylo úplně normální, že člověk bez jediného hlasu od voličů, s podivuhodně mlhavým statusem "přítele po boku", veřejně naznačuje zvolenému premiérovi, kde jsou jeho hranice. Jako kdyby Hrad nebyl jednou z institucí republiky, ale samostatné knížectví obehnané příkopem, kde se Ústava vytahuje jen tehdy, když se z ní zrovna hodí nějaký odstavec.

A možná právě tady začíná být nejvyšší čas přestat obdivovat bubliny na hladině a pořádně se podívat na dno. Protože Česká republika není prezidentská republika. Není monarchie. A už vůbec není soukromý močál Gumáka a jeho zákulisních našeptávačů.

Prezident má své pravomoci. Vláda má své pravomoci. Parlament má své pravomoci. A Petr Kolář má především jednu zatraceně důležitou vlastnost, na kterou se v hradní bažině nějak zapomíná: nikdo ho nezvolil.

Takže možná by neměl brzdit Babiš.

Možná by měl konečně začít brzdit Hrad.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                      Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                            Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                      redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                        Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk je projekt bez reklam, bez placených článků a bez politických sponzorů.                                                                                                      Jeho jediným cílem je přinášet nezávislou politickou satiru, fejetony a komentáře.                                                                                                              S rostoucím počtem čtenářů na Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.                                                                                                                                                                                                                      Pokud chcete, aby Kancelář posledního rozumu mohla i nadále zveřejňovat nové články, videa a satiru bez cenzury a bez závislosti na komkoli, můžete její provoz podpořit dobrovolným příspěvkem. Každá koruna pomáhá udržet projekt nezávislý a otevřený všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                    Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu a pomáhají udržet Facebrouka při životě.                                                                                                                                                                              Pozvěte Facebrouka na kafe

                                                                                                    QR kód je na obrazovce

Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                            Mstivoj Facebrouk