Zamyšlení nad mediální žumpou
Dvě ženy, porno a mediální Na hladině politického mediálního močálu plují dvě dámy, Barbora Stárek a Natálie Vachatová. Obě fungují coby zapálené aktivistky na plný úvazek, jenže jedna má podle libtardí etikety mlčky polykat plivance z mediální stoky, zatímco u druhé představuje i nepatrné křivé mrknutí okamžitý zločin proti lidskosti, takže se pojďme podívat, kde tohle panoptikum vlastně začalo.
Vezměme si ředitelku neziskového spolku "Děkujeme, že můžem" Barboru Stárek. Obal spolku se sice tváří jako ryzí komunitní srdcovka financovaná ze soukromých kapes, jenže z výročních papírů vesele vykukují štědré unijní granty, evropské dotace, fondy Sorosovy Open Society Foundation, penězovody z ministerstva školství, Norské fondy a paleta dalších zahraničních nadací, což platí jako holý fakt. Zaměstnanci zmíněného spolku představují profesionálně vycvičené eurosvazáky, pobírající za uvědomělou agitaci tučné výplaty, které při přepočtu na vykázanou lidskou sílu vycházejí na pohádkový balík pro každou vyvolenou hlavu, jelikož mzdové a osobní náklady spolku dosahují obrovských částek na necelé dva úvazky, což platí jako dalekosáhlá realita. Bruselské, norské i Sorosovy miliony nesou přísné smluvní kádrovací podmínky, přičemž vrchnost požaduje bezohledný nátlak konkrétní ideologie, od genderového tance přes nucenou inkluzi, diverzitu až po klimatické šílenství, což platí bez výjimky. Barbora Stárek zkrátka musí hlásat věrouku definovanou ve smlouvách o grantovém výpalném, a přesně proto se na oslavách Korza na Národní vedou plamenné debaty o duhových sňatcích, genderovém násilí i planetární katastrofě přesně podle not Evropské komise. Kdyby ředitelka odmítla cvičit podle píšťalky fondu Active Citizens Fund nebo Sorosových struktur, nadace mají právo požadovat veškerý mamon okamžitě zpátky na účet, což funguje jako neúprosná páka. Ředitelka společenství představuje náležitě krmenou figurku zahraničních penězovodů, prosazující cizí agendu, což z ní automaticky nedělá podčlověka ani zrůdu z jeskyně, jenže na vyšlapanou politickou cestu vkročila zcela dobrovolně ve chvíli, kdy shrábla cizí šušně navázané na ideologické úkoly. Veřejný lynč si sice nezaslouží nikdo, jenže uvědomělá aktivistka musí chladnokrevně počítat s tím, že koalice prstem ukáže na zdroje jejího koryta a bez okolků paní zařadí do správného ideologického šuplíku, k němuž se přijetím dotačních chechtáků sama přihlásila.
Koaliční bouřlivák Jindřich Rajchl označil Barboru Stárek za Sorosem vycvičenou pastýřku zmanipulovaných oveček, což představuje sice ostrý a polarizující výrok, jenže jádrem jenom trefuje syrovou realitu. Podobné šťavnaté štěky vypouštějí politici na denní bázi, takže jde o zavedený standard debaty, který dopadá na zákonodárce, jejich příbuzenstvo i pouliční agitátory napříč celým spektrem. Když došlo na druhou aktérku Natálii Vachatovou z jiného názorového tábora, koaliční poslanec eurohujer Matěj Ondřej Havel bez váhání vypustil do prostoru hnůj, že dotyčná obdivuje ruské teroristy. Vteřinu nato mu sekundoval flanďácká chodící nenávist Jan Bartošek se žvástem, jak je naprosto nepřípustné, aby šéfovi vlády o svobodě slova radil člověk aktivně pomáhající ruské propagandě a napojený na východní kšefty. Nálepka ruské agentky a posily nepřátelské propagandy zafungovala dokonale, načež celá pražská libtardí žumpa skandovala na náměstí slova o hanbě a ryšavý bača chvilkařské sekty Mikuláš Minář rozvášnil dav kázáním, že si lze jen těžko představit větší bezpečnostní hrozbu pro republiku. Jenže bublina splaskla ve chvíli, kdy veškeré obvinění oficiálně smetly ze stolu tajné služby, přičemž veřejné lynčování už proběhlo a ze strany obviňujících pitomců nezaznělo ani jediné slovo omluvy.
Obě ženy, Barbora Stárek i Natálie Vachatová, se na veřejnosti chovají kultivovaně, nikoho nenapadají vulgaritami a u obou by člověk marně hledal jakkoliv závadný či sprostý výrok na adresu protivníků. Jenže Vachatová se spravedlivého odprošení od mocných nikdy nedočká, zatímco Stárek slouží jako svatý obrázek pro vyvolané novináře, což vytváří atmosféru, v níž se lepších časů jen tak nedočkáme. Televizní a novinové presstitutky pokrytecky vyzývají k odmítnutí nenávisti, jenže vzápětí ti samí šmejdi vyvěsí koláž Rajchla s nápisem o kouření penisu a s vážnou tváří očekávají, že předseda koaliční partaje zachová ledový klid. Libtardi do kamer kážou o mírnění emocí, jenže buran a hulvát Hřib se v parlamentu naváží do Babišovy prostaty, Blbuše blekotá o páté koloně, Evička Tričko řve o vládní svoloči a vrchní černoprdelník, stand-up šašek Týtýtý Grolich, hlasatel mravnosti a slušnosti, nabízí v přímém přenosu Filipu Turkovi lízátko se slovy, ať cumlá a nechat ho domluvit.
Rajchlův výrok představuje pouhý symptom prohnilé doby, nejde o bezduchou urážku, nýbrž o řízný popis panujících poměrů na politickém smetišti. Volání libtardích médií a protivládních dementosaurů po slušné diskusi by působilo věrohodně jedině za předpokladu, že by se páni mravokárci sami zdrželi úplně stejného svinstva. Jenže takový zázrak se nestane, neboť politické loutky potřebují poštvat lidi proti sobě, mobilizovat vlastní fanklub a s pěnou u huby se vymezovat proti všemu, s čím příznivci Andreje Babiše přijdou. Největší sodu schytala Vachatová, které se nikdo neomluvil a ani neomluví, přičemž dnešní hysterický jekot kolem Rajchlova příspěvku na účet Stárkové představuje čirou parodii na novinářskou objektivitu. Pokud novinářské doroty typu Jinduy Šídua zuřivě brání jednu chráněnou aktivistku a ignorují likvidaci druhé, obyčejní lidé naštvaně prokouknou dvojí metr a vztek v národě ještě více naroste. Pak to někdo schytá znovu, klidně přes šikanu rodiny, útoky na školou povinné děti, přes manžela, intimní nahrávku či příbuzenstvo, jelikož v dnešním mediálním močálu platí povolené úplně všechno.
Položme si na závěr jednoduchou otázku ze života. Pokud někdo vytáhne na světlo boží soukromé postelové video politika s vlastní manželkou, stane se dotyčný funkcionář vůči novinářské špíně a oponentům mírnějším a laskavějším, nebo naopak třikrát radikálnějším a brutálnějším? Bude brát větší ohled na rypáky z novin a neziskovek, nebo přitvrdí muziku? Titulek z provařeného Seznamu z dílny novinářské dvojice Václava Dolejšího a Lucie Stuchlíkové bez obalu rozhlásil, že Jindřich Rajchl zkoušel kariéru v pornu, ale v tvrdé konkurenci neobstál, tudíž mu nezbylo nic jiného než točit amatérské snímky, kde půjčuje vlastní manželku. Uvedený hnus prošel editací, redakčním schválením a visí na síti všem pro smích. Další slova představují zbytečné mlácení prázdné slámy, čímž bych celou tuhle přehlídku mravního odpadu v českém močálu uzavřel.
Má podle vás smysl dál propichovat naleštěné mediální bubliny a šťourat do české politické žumpy? Dejte Facebroukovi lajk, sledujte, sdílejte a diskutujte! Bez vás můžu do mediálního bordelu řvát od rána do večera. S vaší pomocí ten rachot uslyší i v poslední řadě!
Facebrouk.cz a Kancelář posledního rozumu fungují bez dotací, reklamních sponzorů a politických objednávek. A tak to také zůstane!
OD 1. PROSINCE 2026 OTEVÍRÁME ČLENSKÝ KLUB KANCELÁŘE POSLEDNÍHO ROZUMU!
Za pouhých 99 Kč měsíčně, cenu dvou kafíček, získáte kompletní fejetony, exkluzivní nedělní speciály, pohled do zákulisí politických dementosaurů a přístup do soukromé diskusní skupiny. Veřejný Facebrouk samozřejmě pokračuje dál! Podpořte nezávislou satiru, která se nebojí strkat nos do politických splašků!
Dobrovolně můžete přispět už nyní prostřednictvím QR kódu Číslo účtu 323549364/0300.
Máte tip na další průser? Pište na facebrouk.redakce@gmail.com. Veřejná diskuse pokračuje ve skupině "Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů".
Lajkujte, sdílejte, diskutujte a pomozte Facebroukovi pořádně rozvířit český politický močál!
Mstivoj Facebrouk