Zákon FARA potřebujeme jako sůl ...

15.11.2026

Je opravdu nejvyšší čas                                                                                                                                                                                                          Když se takhle člověk rozhlédne po našem českém Absurdistánu a vidí ty věčné zachránce světa, kteří s výrazem matky Terezy na heráku a svatým zanícením v očích tahají za nitky, hned si vzpomene na starou hospodskou moudrost, kde se taky nejvíc o morálce krafalo nad utopenci naloženými v podezřelém slizu, zatímco v rohu zvracel pes, který neprozřetelně ochutnal. Naše šílená vlast se totiž už pořádnou dobu tváří, jako by se nechumelilo, zatímco si tady parta dementních politických příživníků a neziskových křiváků zřídila vlastní soukromý kšeft, v němž obyčejný kovaný občan poctivě dře, platí daně až do bezvědomí a nese kůži na trh, kdežto tihle profesionální dobroserové jenom natahují pazoury pro cizí groše a rozhodují o tom, jak budeme všichni dýchat. Obyčejný člověk aby se bál uprdnout bez razítka z úřadu, zatímco tihle stachanovci pokroku si z veřejného prostoru udělali vlastní hampejz, kde za cizí peníze šíří rozumy a machrují na celé okolí.

Protože celá tahle sebranka křičí po nějakém řádu a transparentnosti, nejvyšší čas vyrukovat se zákonem FARA, který by téhle chamradi konečně sundal růžové brýle a ukázal jejich zářivé budovatelské ksichty v plné nahotě, jako když pod starým kumbálem v hospodě rozsvítíte zářivku na šváby. Nikdo tady přece nehodlá vygumovat charitu, zakazovat babičkám plést svetry pro opuštěné jezevčíky nebo bránit lidem v tom, aby si zanadávali na vládu u piva, protože jde o pouhý holý princip, že ten, kdo bere cizí bakšiš ze zahraničních močálů, má mít vytetováno na čele, čí chleba žere a čí odrhovačku huláká. Jestliže někdo vleze do českého veřejného močálu a začne tam míchat vodu pod pláštíkem boje za dobro, veřejnost má zatraceně zásadní právo vědět, jestli mu náhodou nemáchá brka v cizím korytu nějaký strejc ze Zámoří nebo jiný podivný loutkovodič.

Nezisková organizace totiž automaticky neznamená čistou duši, neposkvrněné svědomí a panenský věneček, zvlášť v našem Absurdistánu, kde se pod tímhle vznešeným označením dokáže schovat kdejaká vychcaná existence, od profesionálních pouličních vřešťanů angažovaných opoziční Pětileprou, přes těžaře veřejných peněz s nataženou pazourou a hubou plnou demokracie až po staré vyžilé kurvy politického marketingu, které už dávno nikdo nechce ani zadarmo, s výjimkou sexuálně vyhladovělých poslaneckých křupanů, ale za pořádně tučný grant by prodaly vlastní haranty do lidožroutské jídelny a ještě by si na fakturu napsaly "Certifikovaný BIO produkt, ekologicky nezávadný, nutričně vyvážený, bez konzervantů, s nulovou uhlíkovou stopou, vyrobeno v souladu s Green Dealem a hodnotami Evropské unie".

V posledních letech jsme si mohli jako v prvotřídním krvavém dramatu vychutnat, jak se z kdysi bohulibých spolků vyklubaly politické hyeny, které organizují kampaně, masírují lidem hlavy jako zkyslé těsto na buchty, skáčou do volebních debat s vervou ožralého cirkusáka a staví se do role neomylného pupku světa, rozdávají rozumy o tom, co je ještě svatá demokratůra a co už je kacířství. A tahle podivná směsice aktivistických komediantů se přitom veze na vlně tučného zahraničního financování, které jim teče do chřtánu proudem jako splašky z místního vepřína přímo do senkrovny.

Když se podíváme na tyhle spasitele lidstva blíž, zjistíme, že kolem iniciativy Díky, že můžem, spolku Barbory Stárek, Aspen Institutu nebo starých známých nadací spojených se jménem George Sorose krouží celé zástupy lidí, kteří mají k obyčejnému českému pajzlu asi tak blízko jako kráva k pianu, ale do formování naší politiky mluví s vervou pavlačové štěkny. Veřejnost přece není žádné stádo pitomců, aby nechtěla znát ty spletité finanční a institucionální pavučiny, které tyhle spolky drží nad vodou, zatímco nám tady kážou o morálce a světlých zítřcích. A nejvíc to bije do očí tam, kde tahle chamraď sáhne na mladou generaci, do školství a na občanské vzdělávání, protože indoktrinace přece začíná přesně v tom okamžiku, kdy se z normální diskuse stane politická agitka a dětem se místo zdravého selského rozumu cpe do hlavy jediný správný světonázor podle mustru spolku Barbory Stárek nebo hochů kolem organizace bývalého pornoherce Jandy, ředitele organizace Evropské hodnoty.

Zahraniční vliv se dneska netahá přes hranice na tancích s rezavými pásy ani v diplomatických kufřících plných slivovice, ale chodí nenápadně v obálkách plných grantů, mastných kampaní a strategických školení, ze kterých má člověk pocit, že by raději pil octovou vodu než poslouchat tyhle moudra. V těch nejdivočejších scénářích pak tyhle zahraniční centrály přes domácí páté kolony a politické sítě rovnou zkouší podkopávat státní základy nebo kvedlat s mocenským kotlem, což člověku okamžitě připomene ty veselé partičky kolem Milionu chvilek nenávisti, kde se taky mávalo praporky s výrazem spasitelů lidstva před blížící se potopou. Kdo se čertí a hází vidle do snahy o obyčejnou průhlednost financí, ten má nejspíš za nehty víc špíny než stará kurva po celodenní šichtě na velrybářské lodi a moc dobře ví, proč se mu do toho světla reflektorů vůbec nechce.

Samozřejmě nesmíme zapomínat ani na Brusel a jeho nekonečné evropské dotace, které jako nějaký všemocný smradlavý plyn zaplavují celou republiku a udržují při životě armádu vřešťanů, co by bez cizích peněz nedokázali ani žvaněnit v hospodě nad zvětralou desítkou. Evropské instituce nemají v popisu práce diktovat českému národu, jakým směrem má otočit kormidlo, protože o našem Absurdistánu si snad pořád ještě můžeme rozhodnout sami, a nečekat, až nám nějaký ouřada z ciziny nadiktuje, kolik bublinek smí mít naše limonáda. Představa, že peníze tekoucí zvenku do politických neziskovek jsou posvátná kráva, na kterou se nesmí ani sáhnout, jinak se prý zhroutí celý vesmír, je tak šílená, že by rozesmála i mrtvého dromedára.

Skutečná demokratůra netrčí někde v koutě s pocitem viny, ale vyžaduje tvrdou kontrolu, jasná pravidla a naprostou průhlednost, protože bez toho je to jenom divadlo pro naivní plebejce, kde kulisy platí cizinci a režisér sedí v cizí lóži. Zákon FARA je přesně ten ostrý hrot, který konečně udělá rysku mezi poctivou dobročinností, kdy někdo nezištně pomáhá babičkám s nákupem, a politickým aktivismem živeným z cizích močálů, který má za úkol rozvracet stát zevnitř. Žádné výjimky pro hradní chamraď, žádné posvátné krávy mezi dotovanými spolky a žádný dvojí metr, kde obyčejný člověk platí do haléře a neziskový gauner si mastí kapsu cizím bakšišem. Česká republika není žádná zaplivaná pobočka bruselského hampejzu, Sorosových nadací ani jiné cizí mocenské centrály, která by si tady mohla dělat co chce. Naše vlast musí patřit lidem, kteří tady žijí, pracují a platí daně, a o její budoucnosti musí rozhodovat poctiví voliči u uren, nikoliv parta nikým nevolených grázlů s cizími miliony na účtě. Celá tahle sranda už měla proběhnout včera, protože takhle zamořenou žumpu by už nevyčistil ani svěcenou vodou sám hlavní šéf na nebesích.


Má podle vás smysl dál propichovat naleštěné mediální bubliny a šťourat do české politické žumpy? Dejte Facebroukovi lajk, sledujte, sdílejte a diskutujte! Bez vás můžu do mediálního bordelu řvát od rána do večera. S vaší pomocí ten rachot uslyší i v poslední řadě!

Facebrouk.cz a Kancelář posledního rozumu fungují bez dotací, reklamních sponzorů a politických objednávek. A tak to také zůstane!

OD 1. PROSINCE 2026 OTEVÍRÁME ČLENSKÝ KLUB KANCELÁŘE POSLEDNÍHO ROZUMU!

Za pouhých 99 Kč měsíčně, cenu dvou kafíček, získáte kompletní fejetony, exkluzivní nedělní speciály, pohled do zákulisí politických dementosaurů a přístup do soukromé diskusní skupiny. Veřejný Facebrouk samozřejmě pokračuje dál! Podpořte nezávislou satiru, která se nebojí strkat nos do politických splašků!

                                                                   Dobrovolně můžete přispět už nyní prostřednictvím QR kódu                                                                        Číslo účtu 323549364/0300.

Máte tip na další průser? Pište na facebrouk.redakce@gmail.com.                                                                                                                                      Veřejná diskuse pokračuje ve skupině "Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů".

Lajkujte, sdílejte, diskutujte a pomozte Facebroukovi pořádně rozvířit český politický močál!

Mstivoj Facebrouk

Share