Vyžeňme bičem falešné demokraty !!!

Nalejte si další kafe nebo čaj a radši si přisuňte i kýbl, protože tenhle cirkus kolem demokratů z pražský stoky začíná bejt na blití. Politická debata to už dávno není. Je to putovní přehlídka pokrytectví, kde se zásady prodávají u střelnice po třech brocích za bůra. Ústavu vytahují ze šuplíku jen tehdy, když se jim zrovna hodí do krámu. Když překáží, šup s ní zpátky do žumpy.                                                                                                            Dřepím v Kanceláři posledního rozumu a koukám na jejich naleštěný držky. Nestačím zírat, jak rychle se v českým politickým chlívě otáčejí korouhvičky. Stačí, aby zafoukal správnej vítr ze západních maštalí, a včerejší svatá zásada letí rovnou do hnoje. Dneska se vytáhne nová, naleští se hadrem a před kamerou ji s presstitutkou prohlásí za jedinou správnou. A zítra? Zítra ji klidně utopí ve stoce a budou nám tvrdit, že ji nikdy neznali.

Jeden den mají plnou hubu zásad. Druhej den je hodí přes palubu. A třetí den nám s vážnou držkou vysvětlují, že žádný zásady nikdy neměli. To, co jsme včera viděli na vlastní oči, byla prej jen demokratická fata morgána nad pražskou žumpou.                                                                        Jednou se řve o demokracii. Podruhý o odpovědnosti. Potřetí se mává hodnotama. A když by to náhodou mělo platit všechno současně, nastane v cirkusu zmatek. Zavolá se někdo z vedení, aby principálům vysvětlil, která zásada dneska platí. Jednu nacpou hlavou napřed do žumpy. Druhou vytáhnou ze stoky a opláchnou hadicí. Pak ji slavnostně vystaví před kamerami jako svatou relikvii demokracie.                                                            V Archivu Absurdit čumím do politickýho močálu. Občas už ani nevím, jestli sleduju demokracii, nebo cirkusovej výprodej zásad. Tihle šíbři totiž mění názory častěji než trenýrky. Kdyby stejně často měnili i ty trenýrky, musela by před Parlamentem stát prádelna s nepřetržitým provozem. A hned vedle pořádná čistírna. Některý jejich zásady už totiž byly v žumpě tolikrát, že na ně obyčejná pračka nestačí. Ty už by museli nejdřív na dvoře ostříkat vapkou a na pár dní namočit do Sava. A stejně by z nich ještě tejden táhl smrad český politický stoky.

Když minulej hradní dědek Zeman nechtěl Nutelliérovi jmenovat kašpara Knedlíka Mastikulku, sledoval jsem hotový pozdvižení. Celá uvědomělá kavárenská bažina začala bublat, jako kdyby do ní někdo vysypal paletu projímadla. A močál ji ještě pro jistotu prošťouchl násadou od štětky na hajzl.                                                                                                                                                                                                                                          Libtardí panoptikum lepšolidí vřeštělo o Ústavě. Lámalo si občanky přes koleno a trhalo demokratický kšandy. Chyběl už jen jeřáb před Hradem, aby Zemana vyvěsili na nejbližší kandelábr jako výstrahu. Takhle prý dopadne každej, kdo neposlechne právě platnej jízdní řád jejich demokracie.  Z televizních studií tekla ústavní moudrost proudem. Chvílema jsem měl strach, že presstitutky z Krkavčích hor vyplaví kanalizaci. Politologové a experti se množili jak mouchy nad hnojem. Každej druhej politickej blb se pasoval na vrchního velekněze Ústavy.                                                        A všichni nám tehdy vysvětlovali totéž. Prezident si přece nemůže dělat, co se mu zachce. Máme pravidla. Máme zákony. Máme demokratický zvyklosti. Zkrátka celej ten naleštěnej porcelán, na kterej se nesmí ani křivě podívat.                                                                                                        Zeman byl podle nich pomalu ústavní pytlák. Vleze v holínkách do posvátnýho rybníka a kopne žábu do rákosí. Pak si sedne na pařez, zabodne hůl do bahna a vyhlásí se králem močálu. "Odteďka tady vládnu já. A vy ostatní držte hubu."

Tehdy jsem na to koukal a říkal si: dobrá, pánové a dámy, tak si to zapamatujeme. Prezident nemá co svévolně kádrovat ministra. Ústava není jídelní lístek v nálevně a pravidla platí bez ohledu na to, kterej kašpar zrovna stojí u výčepu.                                                                                      Výborně. Tesám si to do kamene a ukládám do archivu Kanceláře posledního rozumu. Pro jistotu si schovávám i účtenku. Pražskou politickou stoku už totiž znám dost dobře.

Je mi jasný, že jednou přijde den a cirkusová maringotka se otočí. Stará cedule poletí do žumpy a přes noc se namaluje nová. Principál převlíkne kabát, klauni si vymění čepice a pojede se dál.                                                                                                                                                                       A pak nám tahle stejná parta začne s vážnou držkou prodávat přesnej opak. Samozřejmě jako jedinou správnou demokratickou pravdu. A kdo vytáhne včerejší účtenku, ten bude nejspíš nepřítel demokracie.

Sotva však na stejný hradní bidýlko usedne obstarožní lampasák, svatej komouš Gumák, všechno je jinak. Předvede prakticky stejnej trucpodnik. Jzdní řád demokracie se přes noc zázračně přepíše. Na pouti vymění cedule a ze včerejšího ústavního zločinu je najednou státnická odpovědnost.                                                                                                                                                                                                                    Gumák dupne kanadou, která ještě pamatuje Varšavskou smlouvu. A tatáž parta leštičů klik okamžitě padá do extáze. Přitom před pár lety málem zakládali odbojovou buňku za každým květináčem. Teď by Gumákovi nejradši líbali tkaničky.                                                                                            Mlátí pěstičkama o stůl a oči mají navrch hlavy. Jeden přes druhýho vykládají, jakej je Gumák nádhernej státník. Prej pevnej charakter a majestátní ochránce Ústavy. Pomalu čekám, kdy mu na Hradě začnou pálit kadidlo a vystaví jeho kanadu ve vitríně.                                                                    Kdyby Gumák ráno vyšel na balkon v trenýrkách a ukázal na Vltavu, vůbec bych se nedivil, kdyby prohlásil, že tahle řeka je ode dneška součástí Atlantiku. Do oběda máme sádo politologů, kometátorů a presstitutek v televizi. A všichni nám budou vysvětlovat, že jde o mimořádně odvážnou geopolitickou vizi.

A že si přitom tihle demokratičtí šíbři serou do huby v přímým přenosu? Prosím vás, detail. Včera tvrdili A. Dneska tvrdí B. Zejtra klidně odpřisáhnou, že písmeno A nikdy neexistovalo. Kdo vytáhne včerejší záznam, začne samozřejmě ohrožovat demokracii.                                          Jejich zásady mají konzistenci bahna na dně pražský politický žumpy. Stačí do něj šťouchnout klackem a celej močál se zavlní. To, co ještě včera plavalo nahoře, se otočí břichem vzhůru.                                                                                                                                                                                  A starej demokratickej hnůj se slavnostně vydává za úplně novou hodnotu.

A právě v tom spočívá kouzlo českých falešných demokratů. Oni totiž demokracii neměří podle pravidel, ale podle toho, kterej jejich kašpar zrovna drží klíče od cirkusový maringotky. Když totéž udělá protivník, je to útok na republiku. Když to udělá jejich svatej Gumák, je to odpovědné státnictví. A kdyby jednou jejich miláček spadl po hlavě do septiku, ještě večer nám budou z obrazovky vysvětlovat, že právě objevil novou hloubku evropských hodnot.

Tím jsme se dostali k dalšímu kydání hnoje v Kanceláři posledního rozumu. Venku máme zapařenej letní marast. Normální lidi ležej někde u rybníka, chladěj si pupky a řešej zásadní otázky života. Jestli si dát pivo před klobásou, nebo klobásu před pivem.                                                        Já mám místo toho pochybnou čest šťourat klackem v politickým septiku. A koukám, co nám zase vyplavalo na hladinu.                                            A že je letos pořádná úroda. Potřeboval bych rybářský holínky až po prsa, plynovou masku a očkování proti politickýmu deliriu. Z pražský bažiny už totiž neleze politika. Teče z ní takovej koncentrát absurdity, že by z něj dostal tik do oka i principál kočovnýho cirkusu. Klauni by zahodili červený nosy, artisti slezli z hrazdy a společně by požádali Parlament, aby jim přestal kurvit pověst.                                                                        Poslední měsíce už připomínají psychiatrickou diagnózu zkříženou s groteskním bordelem. Náš reprezentativní hradní chameleon Gumák totiž někde cestou po červeným koberci zřejmě zapomněl, k čemu byl zvolenej.

Prezident není druhej premiér. Není vrchní kádrovák republiky. A už vůbec není hradní polobůh, kterej dupne kanadou a rozhodne, kdo je dostatečně čistej, aby prošel branou.                                                                                                                                                                                    Prezident má reprezentovat stát a vykonávat pravomoci, který mu dává Ústava. Nemá si z Hradu dělat detašovaný pracoviště nevolený politický vlády ani soukromou cestovní a zážitkovou agenturu. Jenže Gumákovi asi někdo místo Ústavy podstrčil jídelní lístek ze čtvrtý cenový. A on se podle toho začal chovat.                                                                                                                                                                                                      Takže chodí po Hradě, ukazuje prstem a objednává. Jednou bych si dal trochu tohohle. K tomu dvě nový pravomoci. Tamhletoho člověka nechci. A přineste mi ještě porci politickýho vlivu s oblohou.                                                                                                                                                              Akorát mu zatím nikdo z loutkovodičů neřekl, že pravomoci nejsou utopenci v láku u výčepu. Nemůže si objednávat další jen proto, že dostal chuť a hradní vrchní mu zrovna drží jídelák.

A kolem něj se mezitím usadila sekta hradních našeptávačů, leštičů klik a loutkovodičů, která z obyčejnýho volenýho prezidenta vyrábí nedotknutelnýho poloboha s vlastní svatozáří, vlastní pravdou a pomalu i vlastním gravitačním polem.

Stačí jenom špitnout, že císař možná není tak majestátně oblečenej, jak nám tvrdí hradní krejčovství, ale je nahatej. A už se z bažiny vyvalí hejno strážců jediný správný demokracie, aby člověku na čelo orazítkovalo ruskýho švába, Putinova agenta nebo alespoň podezřelýho jedince. Provinil se totiž tím nejhorším zločinem současnosti: dovolil si na jejich svatýho Gumáka použít vlastní oči a mozek.                                                          Přitom mně úplně stačí poslouchat, co z Hradu skutečně leze. Gumák bez mrknutí oka plácá o omezení práva veta v Evropský unii. Pak přihodí euro a nakonec začne mudrovat o ještě hlubší evropský integraci.

Poslouchám to v Kanceláři posledního rozumu a říkám si, jestli jsme si zvolili prezidenta, nebo okresního tajemníka budoucího eurohejtmanství.        Samozřejmě, o euru nebo právu veta se můžeme bavit. Od toho politika je. Jenže kolem Gumáka se každá z huby vypuštěná věta okamžitě naleští, navoní a vystaví jako další státnická moudrost století.                                                                                                                                              Hradní močál zabublá, našeptávači zatleskají a kavárenské presstitutky začnou vysvětlovat, jakou nám zase Gumák ukázal cestu ke světlým zítřkům. Já v tom většinou vidím jen další politickej bobek zabalený do evropský vlaječky.

A pak, jako vrchol, Gumák přihodí, že by mu vlastně nevadila ani konstituční monarchie. V tu chvíli už čekám jen na lokaje s hermelínem, žezlem, pážata s vlečkou a zlatým nočníkem.                                                                                                                                                                                    Korunu budou muset zevnitř pořádně vycpat, aby mu nesjela z nastřelený patky. A jestli to půjde tímhle tempem dál, za chvíli nebudeme na Hradě volit prezidenta. Budeme tam chodit líbat Gumákovi prsten a čekat, jestli nám Jeho Gumové Veličenstvo dovolí políbit i kanadu.                    Já už ho skoro vidím před zrcadlem. Gumák První, z boží vůle ochránce evropských hodnot. Velkokníže hradní bažiny, maršál červených koberců a doživotní patron jediných správných názorů. Na hlavě si rovná korunu a kontroluje, jestli mu dobře sedí na nastřelený patce. Pak se otáčí zleva doprava a přemejšlí, z kterýho profilu ho jednou vyrazí na eurominci.                                                                                                                                   Za dveřma už čeká hradní dvůr. Jeden nese žezlo, druhej kadidlo a třetí kýbl leštěnky na kanady. Hradní našeptávači stojí v pozoru a čekají, co z Jeho Gumového Veličenstva zase vypadne.                                                                                                                                                                          Kdyby oznámil, že od zítřka bude republika dědičná po přeslici, do večera se na Krkavčích horách sejde šest politologů. A budou nám vysvětlovat, že monarchie je vlastně nejvyšší vývojový stádium moderní demokracie.

Dole pod Hradem zatím obyčejnej člověk otevře složenky a podívá se na účet. Pak si spočítá, kolik mu zbylo do konce měsíce. Možná si dá panáka, aby ten výsledek tolik nebolel. A může být rád, že za svoje prachy dostává alespoň prvotřídní politickej cirkus.                                          Protože z demokraticky zvolenýho prezidenta se nám pomalu vyrábí hradní exponát. Ještě přistavit trůn, sehnat dvorního šaška a natáhnout kolem sametovou šňůru. Vedle postavit kasu a stánek s cukrovou vatou. A na bránu pověsit ceduli: "Gumák První. Prosíme nekrmit kritikou, nedráždit Ústavou a na kanady nesahat."

Gumákovy trapný pohádky a lhaní, co mu presstitutky žerou i s navijákem, to je materiál pro prvotřídní stand-up komedii v zaplivaný putyce.          Pamatujete, jak před volbama frajersky vtipkoval, že jedinej Kolář na Hradě bude protokolář? Celá redakce České televize tehdy stříkala smíchy blahem. A jaká je realita v tomhle cirkusu dneska?                                                                                                                                                                  Přítel po boku, jeho hlavní loutkovodič Kolář tam rejdí bez prověrky jak myš v sýpce a na webu visí jako oficiální poradce.

A když se Gumák vzteknul kvůli výletu do Ankary, rozbrečel se jak rozmazlený princátko na pouti, že on tam prostě jet chce. Načež poslušnej Ústavní soud vystřelil bleskový rozhodnutí a zboural základní dělení moci jen proto, aby si obstarožní lampasák v záloze mohl dát tureckej kebab s Erdoganem.                                                                                                                                                                                                                              K tomu připočtěte jeho drahou polovičku, tragicky podstrojenou tetku, který protlačil královskou apanáž z kapes daňovejch poplatníků, aby pak politručka mohla vesele pochodovat na protivládních trucakcích Milionu chvilek pro pasení ovcí.                                                                                    Budujou tady kolem něj kult osobnosti jak za hluboký totality v Severní Koreji. Ferda Mravenec práce všeho druhu, náhodnej fotograf, borec na motorce. Chybí už jenom lovení antickejch amfor z Vltavy.

Tenhle mor nerozumu nehnije jenom na Hradě. Ten se valí z celýho toho bruselskýho byrokratickýho močálu, kterej se z původního ekonomickýho spolku zvrhnul v nenažranej superstát a novodobou RVHP, kde nám velí od reality odtržení ouřadové.                                                Místo volnýho trhu máme dotační korupci a šílený ideologie, kvůli kterým celá Evropa chudne a řítí se do zdi. Ti nahoře zatím šlapou na plyn a vymejšlej debilní daně ze vzduchu, z dejchání a z prdících krav.                                                                                                                                            V Německu už slavní "ochránci demokracie" rovnou kují pikle, jak zakázat opoziční AfD na základě vycucaných zákonů o nesprávných názorech. A ty stejný noviny, co se pohoršujou nad diktaturou v Rusku, tomuhle totalitnímu pokrytectví u sousedů ještě nadšeně tleskají.

Přiblblí lepševici a samozvaní spasitelé typu Hřebejka a další komediantský šmíry pak na sítích chrlí vulgarity nejhrubšího zrna na každýho s jiným názorem. Nejradši by omezovali volební právo nevzdělaný lůze. Přitom sami předvádějí chování hostů z nejhorších pajzlů před zavíračkou.

A když se z týhle vysoký politický žumpy podíváte na naše běžný životy a na naše školství, je to stejná groteska plná alibismu.                                Dnešní haranti jsou zalezlí v mobilech, kynou jak knedlík na peci a líní rodiče, co sami hnijou na gauči s lahváčem a pytlem chipsů, jenom hystericky vřískají na stát a kantory, ať s tím jejich vyžraným potomkem něco udělaj.                                                                                                                      Místo aby fotr zvednul prdel, vypnul wifinu a vyhnal mladýho na kolo nebo ho zlomil k jakýmukoliv pohybu klidně za dvě zmrzliny, radši mu napíše omluvenku na tělocvik kvůli rýmičce a bolavýmu palečku.                                                                                                                                                  Do toho ministerstvo vymejšlí hovadiny jako daně na sladký limonády a zakazuje cukr ve školních jídelnách. Děcka akorát o přestávce vyběhnou do večerky pro chemickej energy drink. A jediný, co reálně dává smysl, jsou externí trenéři nebo digitální projekty jako 5D arény, který ty přirozeně soutěživý haranty donutěj hejbat kostrou přes technologie, který stejně žerou celej den.

Takže milí štamgasti, vypadněte od obrazovek, vypněte politický žvásty, zchlaďte si hlavy v bazénu a začněte používat vlastní rozum, dokud vám i na tenhle zbytkovej orgán Brusel spolu s Gumákem nenapařej likvidační daň!

Pokud má podle vás smysl dál píchat do naleštěných mediálních bublin, dejte Facebroukovi lajk, sdílejte, sledujte a podpořte Kancelář posledního rozumu.                                                                                                                                                                                                                                        Protože bez vás můžu řvát do mediálního bordelu, jak chci. Se sdílením je alespoň šance, že to uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                        Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                                      Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                        redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině: Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                                Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                        Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                      S rostoucí vaší návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.                                                                                                                                                                                                                        Pokud vám moje fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                                        Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů.                                          Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                            Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                              Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                               Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.

Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                            Mstivoj Facebrouk