Území kurev - poučme se z historie !!!

Přátelé, vítejte v Kanceláři posledního rozumu, přímo uprostřed našeho národního močálu, kde už se člověk nemusí ptát, co to smrdí, protože odpověď sedí v obleku, bere náhrady a ještě vám z televizní obrazovky vysvětluje, že ten puch je vlastně vůně demokracie. Tady dole v bezedné stoce bublá politický metan, po hladině plavou morální zásady břichem vzhůru a z bahna čouhají naleštěné hlavy kurev, které vám budou s výrazem světce vykládat, že ony s tou žumpou nemají vůbec nic společného. Jenom jim z ní náhodou kouká půlka prdele.

Dneska si posvítíme na Území kurev a na jeden z nejstarších českých politických sportů: jak se včas převléct, přeběhnout, přisát a ještě si nechat zatleskat. Protože dějiny se u nás neopakují jako tragédie a fraška. U nás se vracejí jako zasraný kolotoč na pouti, kterému upadlo tlačítko STOP a obsluha mezitím chlastá za maringotkou.

Kdykoliv totiž těmhle politickým kurvám začne bahno houstnout kolem kotníků a jejich milované mocenské koryto vysychá rychleji než výčep po příjezdu zájezdu horníků, spustí se v nich pud sebezáchovy, proti kterému je krysa prchající z potápějící se lodi jen líný rekreant na lehátku. Ještě večer sedí po krk v politickém kalu, mlaskají u koryta a tváří se, že právě tahle žumpa je vrcholem civilizace, ale jakmile ucítí, že se pod nimi mění režim, vláda nebo jen směr větru, vystřelí z močálu jako špunt z flašky.

Ráno už je najdete na druhém břehu, kde kurvy ze saka oklepávají poslední kus hoven, vyměňují stranickou legitimaci rychleji než štamgast prázdný půllitr a nasazují výraz neposkvrněného panice, který prý kolem bordelu pouze náhodou procházel. A pak přijde vrchol představení: tyhle ještě včera bahnem obalené kurvy vylezou na bednu, naleští si držku do televizního lesku a slavnostně oznámí národu, že právě ony stály odjakživa na správné straně dějin. Jen ty dějiny, kurva, musejí pokaždé počkat, až zjistí, která strana právě vyhrála.

A světe div se, ono jim to kurva vychází. Tyhle politické kurvy dokážou během jediné noci vyměnit režim, kabát, hesla, kamarády, nepřátele, svědomí i vlastní životopis tak rychle, že vedle nich vypadá pouťový šmelinář s kelímky jako seriózní bankovní úředník. Včera líbaly jednu prdel, dneska ji s výrazem morálního velikána kopou do zadku a zítra budou tvrdit, že žádnou prdel nikdy neviděly, protože jejich paměť funguje jako hajzl ve čtvrté cenové: co se nehodí, to se spláchne a jede se dál.

Režimy přicházejí a odcházejí, ideologie se mění, vlajky se převěšují a staré legitimace mizí v kanálu, ale jedna svatá jistota téhle politické žumpy přežívá všechny převraty, revoluce i volební průsery: koryto. K němu se musí tyhle kurvy ze stejné bažiny dohrabat první, klidně přes mrtvolu vlastní minulosti, protože zásady jsou pro ně jen pouťová dekorace, charakter hadr na podlahu a přesvědčení cedule, kterou otočí podle toho, odkud zrovna fouká vítr a kde se rozdává větší porce.

V květnu pětačtyřicátého začalo být v téhle vlastenecké žumpě najednou zatraceně těsno. Ještě včera se některým oportunistům nacistický hadr hodil do krámu, ale jakmile bylo jasné, že tahle pouť končí a kapela balí trumpety, začalo převlékání takovým fofrem, že by proti tomu formule1 vypadala jako pohřební průvod. Staré uniformy, legitimace a všelijaké kompromitující krámy letěly do kanálu, minulost se spláchla jedním zatažením a svědomí se vydrhlo kartáčem tak důkladně, až z něj nezbylo vůbec nic. A než kohout stačil podruhé zakokrhat, vylezly tytéž kurvy z dějinné stoky na druhém břehu už jako čerstvě upečené hrdinky odboje. Obrazně řečeno páska na rukávu, na hubě bojovný výraz a v životopise taková partyzánská epopej, že by člověk čekal, že Hitlera osobně hnaly z Berlína násadou od smetáku. Ještě jim z bot teklo včerejší bahno, ale už se cpaly do první řady vítězů a vykládaly okolí, jak celou okupaci statečně bojovaly. Hlavně tedy posledních několik hodin, když už bylo bezpečně jasné, kdo ten zatracený cirkus vyhrál.

V osmašedesátém se zase část těchhle pružných kurev dokázala s obdivuhodnou rychlostí přizpůsobit nové hladině močálu. Sotva se po silnicích rozhrčely pásy "pozvaných a spřátelených" tanků, už se kolem nich začaly rojit kurvy, které pochopily, že dějiny právě přistavily nové koryto a bylo by trestuhodné nechat u něj volné místo. Ještě včera možná tyto kurvy řečnily o reformách, ale když vám před barákem zaparkuje několik tun bratrské oceli, některým charakter změkne rychleji než máslo na rozpálené kapotě. A tak se začalo lézt, klanět, přepisovat a vysvětlovat, že okupace vlastně není okupace, tank není tank a cizí armáda je skoro lázeňský zájezd, jen místo ručníků přivezla pásy a kanóny. Politická bažina zase ukázala svůj zázračný samočisticí mechanismus: kdo měl páteř, dostal přes ni, kdo ji neměl, tomu se najednou žilo báječně. A z nejpružnějších kurev se postupně stávaly kádry tak prověřené, že by se před nimi i korouhvička na kostele zastyděla, jak mizerně umí měnit směr.

O dvacet let později přišel listopad a naše věčné politické kurvy pochopily, že rudá bažina zavírá výčep a otevírá se úplně nový podnik s blyštivým nápisem kapitalismus. Takže žádné zbytečné loučení, žádné slzy nad portrétem soudruha. Šup pod hladinu porevolučního bordelu, starý kabát do stoky, minulost do kanálu a estébácké papíry pokud možno někam, kde je už nenajde ani instalatér s bagrem. Kdo měl správné kontakty, informace a dostatečně gumové svědomí, ten nemusel revoluci ani pořádně pochopit. Stačilo zjistit, kde se bude stát fronta na majetek. A pak začalo představení, proti kterému je pouťový kouzelník s králíkem v klobouku okresní amatér. Ještě včera soudruh, dneska podnikatel, zítra vážený investor a pozítří kapitalista tak ryzí, že by vám vysvětloval tržní hospodářství i při krádeži popelníku z nádražní hospody. Z privatizačního močálu začaly vyplouvat naleštěné kurvy s plnými kapsami, čistými životopisy a pamětí děravější než cedník ve čtvrté cenové. Zázrak české transformace byl dokonán: režim se změnil, vývěsní štít se přemaloval, stará hesla skončila ve stoce, ale nejrychlejší kurvy už zase seděly u nového koryta a tvářily se, že ho vlastně odjakživa postavily ony.

Stejně jako kdysi Goebbels pochopil, že propaganda bez pořádného tlampače je jen hospodský kec u posledního piva, chápou i dnešní politické kurvy jednu základní poučku mocenské stoky: kdo ovládne megafon, nemusí mít pravdu, stačí, když řve dost hlasitě, dost dlouho a ze všech kanálů najednou. A tak se mediální splašky pumpují do veřejného prostoru takovým tlakem, že by s tím šlo propláchnout kanalizaci z Prahy až do Brusele. Argumenty jsou drahé, přemýšlení namáhavé, ale pořádně naleštěná propaganda je levná, rychlá a při dostatečném opakování dokáže i z hovna uplácat politický dort. A novinářské kurvy vám ho ještě s vážnou držkou naservírují na porcelánu, zapíchnou do něj svíčku morálky a budou čekat, že jim za ten smrad zatleskáte.

Princip bažiny se totiž nemění, jen kulisy jsou dražší a loutky mají lepší saka. A hlavně se politické kurvy naučily jednu zásadní věc: bez novinářských kurev by jejich cirkus nevydržel ani do přestávky. Jedny kurvy potřebují moc, druhé kurvy politické přístup k moci, jedny potřebují před veřejností vyleštit vlastní průsery a druhé, kurvy novinářské potřebují exkluzivní drobky ze stolu, pozvánky, kontakty a pocit, že patří do stejného VIP bordelu. Je to dokonale propojená kanalizace, kde politická stoka dodává splašky a mediální potrubí je s vážnou tváří rozvede až do posledního obýváku.

A tak se v sobotu večer tyhle dva druhy kurev potkají na stejném naleštěném parketu, potřásají si rukama, cení zuby do objektivů, připíjejí si na demokracii a navzájem se ujišťují, jak jsou pro republiku nepostradatelné. Politická kurva pohladí novinářskou kurvu po prdeli, novinářská kurva, kurvu politickou po egu a celé to připomíná bordel, kde si personál s hosty už dávno přestal pamatovat, kdo vlastně komu platí.

V neděli v poledne už sedí novinářské kurvy před kamerami, nasadí výraz posledních strážců pravdy a začnou veřejnosti servírovat včerejší politické splašky jako čerstvě nadojenou morálku. Politická kurva dodá noty, novinářská kurva orchestr a pak společně zahrají takovou symfonii překroucené historie, že by si nad ní i pouťový hadí muž zlomil páteř. Jedni bez druhých totiž nejsou nic moc. Teprve dohromady z nich vznikne plně funkční žumpa s celostátním dosahem.

A obyčejný člověk jen čumí, jak se ze starých průserů vyrábějí nové ctnosti, z nepohodlných faktů drobné tiskové chybičky a z politického bahna léčivé lázně pro demokracii. Stoka zůstala stokou, jen dostala televizní studio, maskérnu, světla a servilního moderátora, který vám s vážnou držkou vysvětlí, že ten smrad, co právě leze z obrazovky, je ve skutečnosti parfém pravdy a lásky.

Když některé politické kurvy prohrají volby a před jejich milovaným korytem se najednou objeví cedule ZAVŘENO, začne v bažině takové skřehotání, že by i prasata při porážce žádala o špunty do uší. Najednou potřebují celostátní mediální žumpu jako prase drbání, protože bez novinářských kurev, které jejich hysterii roznesou potrubím do každého obýváku, by jejich politický nářek chcípl někde mezi tiskovkou a prázdným sálem. Kde totiž dojdou argumenty, nastoupí emoce, morální pózy, tragické ksichty a tak zoufalý skřek o záchranu demokracie, že člověk čeká, kdy před kameru přivezou plačící housle a rakev s nápisem "Naše funkce".

A princip zůstává starý jako samotná politická prostituce. Když se domácí koryto začne vzdalovat, hledá se mocnější strejda za hranicemi, kterému se dá zaklepat na dveře, ukázat vlastní zásluhy a vysvětlit, že bez nás tady zítra vypukne konec civilizace. Dřív se s podobnou poníženou servilitou hledělo směrem k moskevskému močálu, dnes se podle kritiků evropské integrace až příliš často leští kliky bruselských kanceláří. Kulisy se změnily, adresy jsou jiné, ale politická korouhvička funguje pořád stejně: hlavně zjistit, odkud fouká vítr, nastavit mu prdel a přesvědčit národ, že právě takhle vypadá pevný charakter. Protože když jde o koryto, tyhle kurvy by se spojily klidně s čertem, Luciferovi podržely kabát, Belzebubovi naleštily vidle a ještě svolaly tiskovku, na které by novinářské kurvy vysvětlily, že pekelný smrad je ve skutečnosti nový evropský parfém solidarity. Ideály jsou totiž nádherná věc, dokud kvůli nim nemusíte vstát od plného koryta.

A tak přišlo na rozrývání staré rány, která se už pomalu zajizvila, protože když politickým kurvám docházejí nové nápady, vždycky se najde nějaký historický hrob, do kterého se dá hrábnout rezavým krumpáčem a pak před kamerami předstírat, že jde o chirurgický zákrok ve jménu smíření. V probíhajícím cirkusu kolem výkladu dějin totiž nestačí šťouchat společnost klacíkem do žeber. To chce pořádně zarýt do tepny, zatočit a potom se s výrazem morálního lázeňského zachránce divit, proč kolem stříká krev.

Lidice přitom nejsou žádná pouťová atrakce, kterou si politická parta otevře, když potřebuje trochu historického adrenalinu do televizní debaty. Člověku stačí pár minut autentických svědectví o vyhlazení Lidic, aby pochopil, že tady končí sranda, hospodské kecy i politické kejkle. A právě proto působí každé účelové přepisování, rozmělňování nebo používání tragédií druhé světové války jako politické rekvizity tak odporně. Na hrobech se nemá tančit jen proto, že nějaké kurvě začíná vysychat volební koryto.

A do téhle historické stoky přichází Brno se sudetoněmeckým landsmanšaftem a Berndem Posseltem se suitou, kolem kterých se okamžitě rozjede další kolo českého politického lunaparku. Jen pozor na jednu historickou věc: samotný Sudetoněmecký landsmanšaft vznikl až po válce, takže mu nelze připsat podíl na rozbití Československa před válkou. To patří k historii sudetoněmeckého nacistického hnutí a Henleinovy Sudetoněmecké strany. Jinak bychom při kritice přepisování dějin sami lezli do stejné stoky, kterou kritizujeme.

Jenže právě symbolika takového setkání je pro kritiky výbušná jak láhev benzínu hozená doprostřed táboráku. A pražská politicko-mediální žumpa už kolem ní může rozestavit kamery, naleštit morální fráze a začít vysvětlovat, že kdo nad tím zvedne obočí, patrně ještě nedorostl do správné evropské velikosti. Posselt se svou suitou pak v tomhle domácím cirkusu snadno mění v kompars, zatímco naše politické kurvy se pod pláštíkem pravdy, lásky a dějinného usmíření perou o mikrofony, vliv a poslední zbytky šťávy z veřejného koryta. Protože v české politické bažině se dá odpustit skoro všechno. Jen jedno se neodpouští nikdy: když u koryta sedí někdo jiný.

Kruh se nám krásně uzavírá a dějiny zase protékají tou samou páchnoucí stokou, jen kurvy mají modernější saka, lepší účetní a dražší služební auta. Novodobé politické kurvy si podle podezření kolem různých kauz z veřejných peněz budují svoje malé pozemské ráje, apartmány a rezidence v horských střediscích, protože správný bojovník za blaho občana přece nemůže po celodenním zachraňování demokracie spát někde v paneláku mezi popelnicí a kočárkárnou. To chce výhled na hory, vířivku a dostatečnou vzdálenost od daňového poplatníka, aby nebylo slyšet, jak dole skřípe zubama.

Do toho se z východu vytáhne strašák, pořádně se nasvítí, nafoukne a postaví doprostřed manéže, protože strach je v politickém bordelu tvrdší měna než argument. Jakmile začne národ koukat na strašáka, mohou kolem něj létat armádní miliardy takovým fofrem, že by i pouťový kasař zahodil kasírtašku a šel se rekvalifikovat na zbrojaře. Každá zakázka je samozřejmě životně důležitá, každá miliarda zachraňuje vlast a kdo se zeptá, jestli náhodou někde neteče potrubí, tomu mediální kurvy okamžitě vysvětlí, že právě osobně podkopává obranu západní civilizace.

Zatímco se po Moravě promenáduje sudetoněmecký landsmanšaft, kolem pobíhá domácí politická obsluha s tácem historického smíření a celý ten cirkus se prodává jako vrchol evropské dospělosti. A nad tím vším trůní Gumák, obstarožní lampasák s minulostí v armádě komunistického Československa, dnes naleštěný hradní manekýn, kterému se politická páteř podle potřeby ohne tak elegantně, že by mu záviděla i hadice od fekálního vozu. Kolem ucha mu ševelí smečka hadích našeptávačů, před objektivy nasadí státnický výraz a celé té pouti dělá důstojné křoví, aby politická žumpa nevypadala jako žumpa, ale jako slavnostně nasvícené jezírko evropských hodnot. Svatý Gumák se stal festivalovou hvězdou, takovým putovním svatým obrázkem pro publikum, které ještě nedávno nad jeho životopisem kroutilo hlavou a dneska mu leští svatozář. A právě tady dostává celá ta groteska korunu. Část lidí, kteří se kdysi vymezovali proti komunistickému režimu, dnes aplauduje člověku, který si v jeho vojenském aparátu budoval kariéru. Historie se při tom musí někde za pódiem držet za břicho, protože takovou pointu by nevymyslel ani ožralý dramaturg po zavíračce. Včerejší odpůrci režimu se klanějí jeho někdejšímu rozvědčíkovi a ještě tomu říkají vítězství hodnot. Tohle už není politická pružnost. Tohle je páteř rozvařená na sulc.

Úplně na dně téhle politické stoky se válí nejspodnější kasta kurev, nejlacinější a nejubožejší sorta, proti které vypadají i nádražní kurvy, kouřící na hajzlu za polívku, jako vyvoněné dámy z prvorepublikového salónu. Ještě chvíli a bývalé máničky a disidenti budou Gumákovi držet zrcátko, aby si mohl zkontrolovat pěšinku, zatímco někde v koutě se bude historie válet smíchy pod stolem. Dějiny si zkrátka otevřely vlastní kabaret a obsluha už nestačí roznášet panáky. A tak Gumákovi tihle dnešní festivaloví ctitelé leští nastřelenou patku, ohýbají hřbet a hledí na něj skoro jako na zjevení z hradního orloje. Nechápu, jak se chameleon, který vyrůstal uvnitř vojenského aparátu minulého režimu, v novém cirkusu může stát miláčkem části lidí, kteří se proti tomu režimu kdysi vymezovali. Tomu už se neříká pružná páteř. To je politická jóga pro pokročilé.

A tak jsme zase doma, zpátky v té samé české politické žumpě, jen hajzlíky mezitím obložili mramorem a nad koryto pověsili evropské hvězdičky. Jiná doba, jiné vlajky, jiné uniformy, jiné hymny a jiné kecy, ale koryto, kurva, stojí pořád na stejném místě. Kolem něj se jen střídají generace vyvoněných kurev, které mění kostýmy rychleji než šlapka paruku před příchodem dalšího kunčafta a pokaždé nám s rukou na srdci vykládají, že tentokrát nejde o jejich prdel, funkci ani prebendy, ale samozřejmě o republiku, demokracii, Evropu, hodnoty a budoucnost našich dětí. A když se jedna parta od koryta konečně odkope, už se ze stoky dere další, ještě hladovější smečka, která před kamerami slibuje očistu poměrů, zatímco si za zády měří, jestli se její rypák vejde do žlabu po předchozí garnituře. Politické režimy se mění, hesla se přepisují a morální prapory se převěšují podle větru, ale česká mocenská kurva je věčná. Vždycky pozná, komu políbit prdel, před kým ohnout hřbet, kterou minulost spláchnout do kanálu a na kterou stranu dějin si stoupnout, hlavně když tam stojí plné koryto.

A přesně proto se z historie nepoučujeme.                                                                                                                                                                                My ji tady, kurva, recyklujeme.                                                                                                                                                                                            Vyhrabeme ji z žumpy, převlékneme do nového saka, nastříkáme voňavkou, posadíme před televizní kameru a necháme komentátorskou kurvu znovu vysvětlovat národu, že tentokrát ten smrad opravdu přichází zvenčí.

Pokud má podle vás smysl dál píchat do naleštěných mediálních bublin, dejte Facebroukovi lajk, sdílejte, sledujte a podpořte Kancelář posledního rozumu. Protože bez vás můžu řvát do mediálního bordelu, jak chci. Se sdílením je alespoň šance, že to uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                      Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                                      Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                    redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                    Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                  Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                                  Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                      Každý nový čtenář pro mě znamená obrovskou radost.                                                                                                                                                        S rostoucí návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.                                                                                                                                                                                                                                          Pokud vám moje fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                                          Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů.                                              Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                                    Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                            Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                                    Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.

Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                          Mstivoj Facebrouk