Téměř hmatatelná zoufalost Pětilepry

Připomíná štamgasta ze čtvrté cenové, který po sedmém rumu pořád dokola tvrdí, že příští šipkou určitě trefí střed terče, i když už třikrát zapíchl šipku do věšáku, dvakrát do futer a jednou málem do hospodského psa. Každým dalším vystoupením jen potvrzuje, že se z říjnového volebního výprasku dosud nevzpamatovala a že její volební program dnes připomíná jídelní lístek zapomenuté putyky, na kterém zůstaly už jen tři položky. Babiš. Turek. Macinka. Nic jiného kuchyně nenabízí. Kdyby zítra přestal téct plyn, spadl meteor nebo se v Lipně utopila kačena, do večera by se našel někdo, kdo s naprosto vážnou tváří vysvětlí, že za všechno může některý z téhle trojice.

Další pokračování tohohle nekonečného seriálu jsme mohli sledovat i v posledních dnech, kdy se opoziční Pětilepra opět pustila do dalšího pokusu zesměšnit premiéra Andreje Babiše. Jenže jak už bývá téměř železným pravidlem českého absurdistánu, skutečnost se od opoziční verze událostí liší přibližně stejně jako guláš od kostky bujónu. Proto jsme se rozhodli podívat se na celou záležitost bez televizních kulis, studiových dramat a internetového křiku a ukázat vám, jak celá situace podle dostupných záběrů skutečně proběhla. Dnešní článek nebude z těch, u kterých se rozdávají medaile za diplomatickou zdrženlivost. Spíš připomene hospodského, který po třech hodinách poslouchání nejchytřejšího štamgasta konečně praští půllitrem o pult a oznámí, že teď už bude mluvit někdo, kdo byl celou dobu při vědomí.

Při amatérismu, který opozice předvádí prakticky každý den, začíná člověk skoro nabývat dojmu, že Gumák je paradoxně jejich nejschopnější opoziční politik. A vůbec se nedivíme, že si právě jeho vybrali za svého hlavního tahouna. Když se totiž člověk rozhlédne po zbytku souboru, připomíná to partu opilců, která dostala za úkol postavit most přes řeku, ale po čtyřech hodinách hádky stále řeší, kdo přinese metr a jestli se beton náhodou nemíchá z pěny od piva. Je čím dál zřejmější, že bez silnějšího dirigenta by se jejich opoziční kampaň rozpadla rychleji než papírový tácek pod rozlitým rumem.

Celé vystupování Pětilepry už dávno nepůsobí jako sebevědomá práce lidí, kteří by chtěli jednou převzít odpovědnost za stát. Spíš připomíná partu hospodských ožralů ze čtvrté cenové, kteří od oběda sedí nad zvětralým pivem, nadávají úplně na všechno, rozdávají nevyžádané rozumy každému kolem a jsou pevně přesvědčeni, že kdyby je někdo pustil na týden do Strakovky, do pátku by vyřešili státní rozpočet, válku na Ukrajině, inflaci i kvalitu utopenců v místním bufetu. Jediný problém je, že když přijde chvíle něco skutečně udělat, začne se zakládat pracovní skupina, svolá se kulatý stůl a po třech hodinách hlubokých debat se slavnostně oznámí, že příště bude potřeba sejít se znovu.

A právě tahle směs volební kocoviny, uraženého ega a téměř chronické potřeby kopnout si do každého, kdo právě sedí ve Strakově akademii, je motorem celé dnešní kauzy. Stačí sebemenší záminka a rozjede se další kolo politického kabaretu. A když žádná záminka zrovna nepřijde, nevadí. Ve čtvrté cenové se tomu říká jednoduše. Když nejsou karty, hraje se mariáš s pivními tácky. A přesně tak podle nás vznikla i aféra, kterou si za okamžik rozebereme.

A ta zoufalost, zášť a volební kocovina z nich už dnes doslova stříká na všechny strany jako pěna z přetlakovaného sudu ve sklepě čtvrté cenové. Každé ráno se probouzejí s jedinou otázkou. Co bychom dneska mohli použít proti Babišovi? A když se žádná skutečná příležitost nenaskytne, vůbec to nevadí. Ve správné hospodě přece zkušený štamgast nepotřebuje důvod k hádce. Stačí mu třetí rum a přesvědčení, že všichni ostatní jsou idioti. A přesně podle stejného receptu dnes podle nás funguje značná část Pětidemolice. Nejdřív se vytvoří senzační příběh a teprve potom se zoufale hledá cokoliv, co by ho aspoň vzdáleně připomínalo.

Dnešní Facebroukovo zamyšlení je téměř učebnicovým příkladem toho, jak se z naprosté banality dokáže během několika hodin stát celonárodní aféra. Kdyby člověk něco podobného viděl v televizním seriálu, řekl by si, že scénárista už to s absurditou přehnal. Jenže česká politická bažina už dávno dokazuje, že realita dokáže být mnohem bláznivější než jakákoliv satira.

Celé to začalo na summitu NATO v Turecku, kde se sešli představitelé jednotlivých členských států. Jako na každém podobném summitu následovalo společné fotografování šéfů delegací. Gumák na této fotografii pochopitelně nebyl, protože českou delegaci vedl premiér Andrej Babiš. Nic výjimečného. Žádná senzace. Stejný protokol, jaký se používá na podobných jednáních už celé roky. Jenže zkuste tohle vysvětlit šaškům, kteří jsou schopni udělat mezinárodní skandál i z toho, že někdo při focení zamrkal o půl vteřiny později než ostatní.

Po skončení společného fotografování se jednotliví představitelé států začali rozcházet a právě v té chvíli vznikl snímek, na kterém si Andrej Babiš s úsměvem podává ruku s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Normální člověk by se na podobnou fotografii podíval, pokrčil rameny a za deset vteřin by řešil úplně něco jiného. Jenže to by nesměla nastoupit nenávistná Pětilepra, která už dnes připomíná partu notoriků ze čtvrté cenové, schopnou tři hodiny vést smrtelně vážnou debatu o tom, jestli Franta zvedl půllitr dost vysoko, nebo jestli Karel při přípitku neotočil zápěstí o pět stupňů víc než minulý pátek.

Během několika hodin se fotografie začala českým internetem šířit rychleji než drby po vesnické pouti. Pětidemolice, její nejvěrnější příznivci i část presstitutek se na ni vrhli s nadšením archeologů, kteří právě objevili ztracenou Atlantidu. Jenže místo Atlantidy našli obyčejné podání ruky. To jim ovšem vůbec nebránilo v tom, aby kolem něj postavili celý nový vesmír. Trump prý Babišovi nepodal ruku pořádně. Trump se prý na něj ani nepodíval. Trump prý o Babiše vůbec nestál. Trump prý jen ledabyle splnil společenskou povinnost. A během několika hodin vznikla z obyčejné fotografie geopolitická událost století.

Na sockách se okamžitě rozjela soutěž o nejvtipnější komentář. Tedy alespoň podle autorů těch komentářů. Ve skutečnosti to často připomínalo hospodskou olympiádu ve vyprávění stále stejného vtipu. Jeden napsal, že Trump Babiše přehlédl. Druhý přidal, že ho vůbec nezajímal. Třetí objevil další převratný detail. Čtvrtý jen zopakoval první tři trochu jinými slovy. A tak se internet během několika hodin proměnil ve čtvrtou cenovou, kde každý štamgast přísahá, že právě on jako jediný pochopil, co znamenalo půldruhasekundové podání ruky mezi dvěma státníky.

Nejvíc nás na celé té frašce nepřekvapila samotná opoziční Pětilepra. Ta už si na podobných tyjátrech vybudovala téměř živnostenské oprávnění. Mnohem smutnější bylo sledovat, jak na stejnou návnadu skočila i část médií, která začala celou historku přebírat způsobem, jako by právě odhalila diplomatický skandál desetiletí. Nemohl jsem si nevzpomenout na ožraly ze čtvrté cenové, kteří po desátém pivu a sedmém rumu slavnostně svolají krizový štáb jen proto, aby společně rozhodli, jestli hospodský při pozdravu mrknul levým okem schválně, nebo jen proto, že mu do něj spadl popel z cigára. Přesně na takové úrovni se podle mně pohybovala i celá tahle nafouknutá aféra.

Tady můžete sami vidět, celá situace byla opět úplně jiná, než jak ji několik hodin servírovala opozice společně se svými nejvěrnějšími příznivci a částí médií. Celá tahle nafouknutá aféra měla jediný cíl. Udělat z obyčejného podání ruky důkaz, že Andrej Babiš údajně nic neznamená, že nemá žádné vztahy se světovými lídry a že ho Donald Trump sotva vzal na vědomí. Jenže realita se zase jednou zachovala jako hospodský, který po třech hodinách hádání přinese účtenku právě tomu nejhlasitějšímu štamgastovi. Všechna ta velkolepá divadelní představení se během několika sekund sesypala jako mokrý papírový tácek pod rozlitým pivem.

Když si celý článek přečtete bez opozičních brýlí a bez potřeby za každou cenu hledat senzaci, uvidíte něco úplně obyčejného. Donald Trump po skončení společného fotografování odchází kolem první řady představitelů jednotlivých států. Nezastavuje se, nevede dlouhé rozhovory, nerozdává objetí ani podpisy na kšiltovky. Jednoduše pokračuje dál. A právě ve chvíli, kdy dojde k Andreji Babišovi, sám jako první natáhne ruku a pozdraví ho. Ne proto, že by ho k tomu někdo nutil. Ne proto, že by za ním Babiš běžel s nataženou paží. Prostě se rozhodl ho pozdravit. Tečka. Konec příběhu. Jenže právě tahle jednoduchá skutečnost se do opoziční pohádky Pětilepry vůbec nehodila.

Najednou totiž přestává fungovat celé to pečlivě budované vyprávění o tom, jak Trump Babiše přehlédl, jak ho vůbec nezajímal nebo jak mu jen z povinnosti ledabyle stiskl konečky prstů. Celá ta konstrukce se rozpadne rychleji než hospodský stůl, na který si po zavíračce sedne pět štamgastů přesvědčených, že dub vydrží úplně všechno. A největší komedie nastává ve chvíli, kdy se ti samí lidé začnou tvářit, že vlastně o žádné podání ruky nikdy nešlo. Přitom ještě před pár hodinami z něj vyráběli událost významnější než samotný summit NATO.

Člověk pak jen bezmocně sleduje ten nekonečný kolotoč, ve kterém se pořád opakuje stejný scénář. Nejdřív se vybere jediná fotografie, která se nejvíc hodí do předem připraveného příběhu. Pak se kolem ní vystaví celé lešení domněnek, spekulací a zbožných přání. Přidají se televizní studia, internetoví berserkerové, samozvaní experti na řeč těla, diplomacii, psychologii, mimiku i délku stisku ruky a během několika hodin vznikne aféra, která připomíná partu štamgastů ve čtvrté cenové, schopnou celý večer vášnivě debatovat o tom, jestli Franta při přípitku mrknul levým okem schválně, nebo mu do něj jen spadl popel z cigarety.

A když se nakonec objeví celé video, které jejich pečlivě budovanou legendu obrátí naruby, nastane ticho. Takové to zvláštní hospodské ticho, kdy ještě před minutou byli všichni největší odborníci na světovou politiku, ale po přinesení účtu najednou fascinovaně studují kresbu na ubruse. Nikdo se už nevrací k tomu, co tvrdil před pár hodinami. Nikdo nepřizná, že se unáhlil. Prostě se jen hledá další fotografie, další titulek a další údajná senzace, která by mohla překrýt tu předchozí.

A právě proto jsem přesvědčen, že nejde ani tak o samotnou fotografii nebo o podání ruky. Jde o způsob práce. O potřebu udělat z každé maličkosti politickou atomovou bombu, i kdyby měla být vyrobena z jediné vteřiny vytržené z několika minut skutečného děje. Ve čtvrté cenové by takové vyšetřování skončilo během deseti sekund. Hospodský by nalil další pivo, podíval se na nejhlasitějšího dementa a utrousil by: "Franto, buď dopij, nebo běž domů. Z jedné fotky se ještě nikdo pravdu nedozvěděl." A možná by tím vystihl celou tuhle aféru lépe než všechny televizní diskuse dohromady.

A jako by jedna nafouknutá aféra nestačila, sotva začalo být zřejmé, že příběh o údajném Trumpově nezájmu dostává vážné trhliny, okamžitě se objevilo nové pokračování. Ve čtvrté cenové tomu říkají jednoduše. Když nevyjde historka o ukradeném kole, začne se vyprávět, že soused určitě krade uhlí. Hlavně aby se pořád něco dělo a aby se nezastavila výroba hospodských senzací.

Tentokrát se terčem stala další fotografie ze summitu NATO, pořízená před neformální večeří. Na snímku stojí Andrej Babiš na opačném konci než Gumák. Normální člověk se na podobnou fotografii podívá, pokrčí rameny a řekne si, že při podobných akcích stojí desítky lidí tam, kam je zrovna pořadatel postaví. Jenže to by nesměla nastoupit naši opoziční dementosauři, kteří jsou schopní vyčíst geopolitický převrat i z pořadí židlí u konferenčního stolu.

A tak se internetem znovu začala šířit další vlna převratných objevů. Prý je to ostuda České republiky. Prý je skandální, že premiér a prezident nestojí vedle sebe. A objevila se dokonce i nová legenda o tom, že Česká republika údajně poslala na summit dvě delegace. Když jsem to četl, připadal jsme si jako v putyce, kde po osmém rumu někdo slavnostně oznámí, že hospoda má dva výčepy jen proto, že na jednom konci lokálu stojí pípa a na druhém lednice.

Právě to mně na celé věci překvapilo asi nejvíc. Ne samotné fotografie, ale ochota mozkových gigantů z opozice i jejích příznivců postavit celý příběh na tvrzení, které neodpovídá tomu, jak podobné summity fungují. Najednou se všude začalo mluvit o Babišově delegaci a Gumákově delegaci, jako kdyby Česká republika vyslala na summit dva soupeřící zájezdové autobusy, které se cestou předháněly o nejlepší parkovací místo.

Jenže skutečnost je podstatně prozaičtější. Česká republika na summit neposlala dvě delegace, ale jednu. Jejím vedoucím byl premiér Andrej Babiš jako předseda delegace a prezident byl její součástí. Nic víc, nic míň. Žádná dvojí výprava, žádné dvě soupeřící české reprezentace ani žádná diplomatická občanská válka, kterou se někteří snažili na sociálních sítích vykouzlit.

Jenže zkuste tohle vysvětlit dementům, kteří už několik měsíců připomínají partu notoriků ze čtvrté cenové, přesvědčenou, že když hospodský přinese guláš nejdřív Karlovi a až potom Frantovi, musí za tím být tajný plán na ovládnutí okresu. V jejich světě totiž obyčejné vysvětlení nikdy nestačí. Každá maličkost musí být spiknutím, každý detail ostudou a každá fotografie důkazem něčeho převratného.

A právě proto se podle mně znovu opakuje úplně stejný scénář jako u fotografie s Donaldem Trumpem. Nejdřív se vezme jeden vytržený okamžik. Pak se kolem něj postaví co největší příběh. Přidají se presstitutky, prolhaní, servilní komentátoři ČT, ČRo, CNN Prima news, titulky, komentáře, internetoví válečníci a televizní rozbory a během několika hodin vznikne další nafouknutá bublina, která sice hlasitě praská, ale uvnitř je jí asi tolik jako pěny v půllitru, který štamgast už půl hodiny vydává za čerstvě natočené pivo.

A právě tehdy člověku definitivně dochází, že tady už dávno nejde o fotografie, summity ani diplomatický protokol. Jde o nekonečnou potřebu vyrábět politické divadlo i tam, kde se ve skutečnosti nic mimořádného nestalo. Ve čtvrté cenové by takové představení skončilo během pěti minut. Hospodský by utřel pult, nalil další rundu a utrousil by: "Chlapi, místo těch vašich světových analýz si radši všimněte, že vám už hodinu teče střechou do guláše." A dost možná by tím vystihl podstatu celé téhle aféry lépe než všechny internetové komentáře a televizní studia dohromady.

A právě proto jsem se rozhodl ukázat nejen jednu fotografii, ale celý průběh události. Protože politika se dnes až příliš často změnila v soutěž o to, kdo rychleji vytrhne jeden okamžik z kontextu a postaví na něm příběh větší než Karlštejn. Fakta už dávno nehrají hlavní roli. Důležité je, aby titulek křičel, sociální sítě bublaly a internet měl zase na pár hodin o čem žvanit.

Video, které Andrej Babiš zveřejnil, přitom ukazuje něco úplně jiného, než co se několik hodin snažila veřejnosti namluvit Pětilepra společně se svými internetovými nadšenci a částí médií. Místo údajného ponížení vidíme obyčejné setkání dvou politiků. Místo domnělého přehlížení vidíme, že Donald Trump jako první natáhne ruku směrem k Andreji Babišovi. A celá ta obrovská senzace se během několika vteřin rozpadne rychleji než hospodská židle, na kterou dosedne štamgast přesvědčený, že po desátém rumu, že gravitace je jen liberální propaganda.

Člověk se pak nemůže ubránit dojmu, že kdyby se podobným způsobem hodnotil úplně každý okamžik běžného života, vznikaly by každou hodinu stovky světových afér. Franta se při pozdravu neusmál. Karel zvedl půllitr levou rukou. Pepa se podrbal za uchem. A do hodiny by už ve čtvrté cenové seděla komise štamgastů, která by z toho vyvozovala rozpad Evropské unie, konec západní civilizace a pravděpodobný návrat dinosaurů. Přesně na takové úrovni totiž podle nás dnes často probíhá politická debata.

Největší ironií celé věci je, že lidé, kteří se neustále zaklínají bojem proti dezinformacím, sami často neváhají vzít jedinou fotografii, zbavit ji souvislostí a postavit na ní příběh, který se po zveřejnění celého videa sesype jako papírová kulisa ochotnického divadla při prvním průvanu. A místo aby přišlo obyčejné lidské: "Sorry, spletli jsme se," okamžitě se hledá další fotografie, další titulek a další důvod, proč zítra rozjet úplně stejnou frašku znovu.

Možná právě to je dnes největší problém české politické bažiny. Skutečné problémy země leží na stole jako nedojedený guláš, do kterého už hodinu kape voda děravou střechou, ale celá hospoda místo opravy střechy řeší, jestli Franta při přípitku mrknul pravým, nebo levým okem. Mezitím účet roste, pivo zvětrává, knajpa se pomalu rozpadá a štamgasti jsou stále přesvědčeni, že největší katastrofou večera je špatně podaný půllitr.

A přesně proto vám chci vyprávět celý příběh od začátku do konce. Ne jednu fotografii. Ne jednu vteřinu vytrženou z děje. Ale celý kontext, protože právě ten v dnešní době mizí nejrychleji. Bez něj se totiž dá dokázat úplně cokoliv.

A co si o celé téhle aféře myslíte vy? Připadá vám normální stavět politické soudy na jediné fotografii, když existuje video zachycující celý průběh události? Napište nám svůj názor do komentářů.

Pokud se vám dnešní glosa líbila, dejte jí lajk, sdílejte ji dál a přihlaste se k odběru kanálu Facebrouk – Kancelář posledního rozumu. Každé sdílení pomáhá dostat satiru mezi lidi, kteří ještě nezapomněli, že zdravý rozum se nepozná podle délky televizní diskuse ani podle počtu internetových komentářů, ale podle schopnosti podívat se na věci v celých souvislostech, a ne jen skrz jednu vytrženou fotografii.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                        Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                            Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                                    redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                            Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                      Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Pokud vám Facebrouk dává smysl a chcete podpořit vznik dalších fejetonů, videí a nezávislé politické satiry, můžete přispět dobrovolným darem. Každá koruna pomáhá udržet projekt nezávislý.                                                                                                                                                                        Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                            Mstivoj Facebrouk