Švýcarská totalita Oty Klempíře ...

19.11.2026

Asi mnohým rozšlapu bábovičky, seberu lízátko a ještě jim převrátím kyblíček s posledními sladkými iluzemi. Jenže od čeho tady máme Facebrouka, když ne od nalévání čistého vína, byť by chutnalo jako zkvašený mošt z demižonu, ve kterém si posledních čtrnáct dní máčel fusekle ožralý libtard. V malebném alpském Švýcarsku totiž právě vypukla tak strašlivá totalita, že se tamním kravám sráží mléko už ve vemenech a kukačky v hodinách odmítají vylézat. Demokratůra mele z posledního jako vysloužilá dorota s kapavkou po dvojité šichtě v českém parlamentním hampejzu. Politická zvůle překročila všechny myslitelné hranice a švýcarská vláda se dopustila zločinu, ze kterého by našim ochráncům veřejnoprávních rozpočtů naskákaly pupínky i na zadku. Představte si, že si bestiální Švýcaři dovolili snížit koncesionářské poplatky o celých sedmnáct procent! V českém politickém močálu by za podobnou nehoráznost následovalo vyhlášení státního smutku, svolání krizového štábu a nejspíš i slavnostní funus demokratůry. Samozřejmě za účasti všech profesionálních plaček, které si dosud myslely, že veřejnoprávní poplatky jsou posvátnější než ostatky svatého Václava.

Skoro bych přísahal, že se mezi alpské krávy, bankéře a výrobce kukačkových hodin potají infiltroval sám Oto Klempíř Inspirován agentem Gumou Pávkem . Převlékl se za švýcarského salašníka a začal tam rozdávat rozumy jako ožralý principál, kterému na venkovské pouti utekli artisté i s pokladnou. Švýcaři totiž nezůstali jen u osekání poplatků obyčejným smrtelníkům, ale ještě ke všemu odpustili platební povinnost firmám. Tamní veřejnoprávní mediální kolos SRG tak musí hledat úspory ve výši dvě stě čtyřicet milionů franků, tedy přes pět miliard českých korun. Představte si podobnou sekeru v našem veřejnoprávním účetnictví. Při pouhém zašustění úsporného opatření by vypukl takový jekot, že by se i funebráci začali ptát, kdo jim vlastně umřel. Ministr Albert Rösti, který má v zemi ementálu média na starosti, navíc s klidem řezníka porcujícího prase při nedělní zabíjačce, prohlásil, že digitální transformace představuje pro veřejnoprávní stanici mnohem větší výzvu než samotné úspory. Žádné slavnostní kvičení nad rakví svobody slova, žádné procesí mediálních mučedníků. Jen obyčejné konstatování, že svět se změnil a veřejnoprávní moloch se bude muset naučit hospodařit bez nároku na stále větší příděl ze společné pokladny.

Vládní stanovisko pak do alpského salaše zapíchlo vidle ještě hlouběji. Federální vláda totiž bez sebemenšího uzardění oznámila, že veřejnoprávnímu molochu uložila úsporný úkol. Očekává také přizpůsobení nabídky současné době i divákům, kteří už dávno nesedí před televizní bednou s otevřenou hubou jako telata před vraty nového kravína. Slyšíte správně, švýcarská vláda si dovolila něco uložit veřejnoprávnímu médiu! Přímo před očima civilizovaného světa se odehrává hrůzostrašné drama. Politik otevře účetní knihu, podívá se na čísla a místo povinného pokleknutí před televizním oltářem požádá o šetření. Naivní Švýcaři přitom vůbec netuší, jak hluboko už zabředli do totalitního močálu. Příslušná opatření prošla obyčejnou parlamentní většinou a nikdo zatím ve Švýcarsku nepobíhá po ulicích s rakví demokracie na zádech. Přitom jde o pořádný zářez do mediálních rozpočtů. Proti němu vypadají návrhy české vlády jako dietní jídelníček pro vykrmeného pašíka, kterému hospodář místo třetího kýble šrotu nabídne dvě mrkve a poplácání po zadku.

Podobná apokalypsa zachvátila také Belgii, konkrétně frankofonní Valonsko. Místní politici se zřejmě rozhodli, že švýcarským kolegům nenechají monopol na likvidaci demokracie a také si trochu zařádí v mediálním účetnictví. Veřejnoprávní stanici RTBF totiž vláda schváleným snížením dotace sebrala pětapadesát milionů eur z původních čtyř set čtyřiceti milionů ročně. V řeči obyčejných smrtelníků jde o rozpočtovou dietu přibližně o dvanáct až třináct procent. Představte si ředitele zavedeného podniku, který si léta spokojeně hověl v koženém křesle a objednával další atrakce do svého televizního cirkusu. Najednou mu přijde účetní s oznámením, že příští rok bude muset vystačit s menším balíkem peněz. Místní politici navíc bez sebemenšího studu avizují, že úsporná kúra může pokračovat. Veřejnoprávní média se totiž musí přizpůsobit nové technologické realitě. Jinak dopadnou jako vysloužilá štětka z přístavního hampejzu, která navzdory archeologickému stáří, oprýskané fasádě a provoznímu opotřebení stále požaduje královský honorář, přestože poslední kunčafti už dávno chodí jinam a poslední si přišel jen vypůjčit zapalovač.

Valonská ministryně pro média Jacqueline Gallant přilila do veřejnoprávního vývaru další naběračku studené vody. S úsměvem hospodyně, která právě objevila ve špajzu tři zbytečně vykrmené myši, oznámila, že bude zapotřebí sebrat odvahu a uvažovat o dalších úsporách. Šetřit totiž musí všichni a veřejnoprávní média nejsou žádná posvátná kráva s doživotním grantem na státní přilepšení. Považte, milé děti, televize a rozhlas mají hospodařit stejně jako ostatní instituce! Dokonce se mluví o dalších navazujících úsporách a největší sprosťárnou je, že jim podobné nehoráznosti oznamuje přímo vláda. Kdyby něco podobného zaznělo v našem českém mediálním močálu, by se nejspíš okamžitě svolal smuteční průvod. Před kamerami by se rozdávaly černé pásky a z každého druhého mikrofonu by visel věnec s nápisem "Zde odpočívá demokratůra, zemřela na nedostatek peněz". V Belgii však zatím nikdo nehlásí konec světa. Zůstává mi rozum stát a hrnek s kafem se mi v ruce třese tak, že bych při troše neopatrnosti polil ubrus v Kanceláři posledního rozumu.

Aby evropský cirkus nezůstal bez třetího klauna v manéži, přidalo se k rozvracení demokratických pořádků také Nizozemsko. Politici vytáhli rozpočtové nůžky a začali stříhat veřejnoprávnímu pašíkovi štětiny, tak důkladně, až se z jeho účetnictví ozývalo bolestné kvičení. Snížení rozpočtu o více než patnáct procent prošlo obyčejnou vládní většinou. Ani nově nastupující ultraliberální kabinet Roba Jettena nepřispěchal s hasičskou stříkačkou zachraňovat hořící mediální pokladnu. Pouze upravil výslednou sekeru přibližně na jedenáct procent. Příčina celé tragédie je přitom jednoduchá. Dokonce i ultraliberální vláda pochopila, že v digitální době nelze donekonečna provozovat mediální kolotoč, na kterém se stále dokola vozí stejní šašci. Diváci už totiž dávno odešli k jiným atrakcím. Nizozemská veřejnoprávní organizace NPO proto dostala vzkaz, že bude muset omezit některé programy, přehodnotit tvorbu a přizpůsobit se moderním formátům. Začít musí také šetřit na vlastním provozu, protože ani sebevznešenější poslání nezaručuje doživotní právo objednávat si v hospodě řízky na účet všech ostatních.

Totalita jak vyšitá, až člověka zamrazí v zádech víc než při ranním mytí ve studené vodě u pumpy, za obecním chlívem. Jenže na celé evropské komedii zaráží jedna drobná okolnost, která našim profesionálním zachráncům demokracie zřejmě unikla při pravidelném leštění svatozáře před televizní kamerou. Ani v jedné ze zmíněných zemí se kvůli rozpočtovým škrtům nekonaly masové pohřební průvody za svobodu slova. Ulice nezaplavily rozvášněné davy a žádná televizní presstitutka nevyhlašovala příchod diktatury jen proto, že jí vláda sáhla na rozpočet. Ani Evropská unie v případě Belgie a Nizozemska nerozeznala ve zmíněných opatřeních konec demokratůry. Přitom bruselská byrokratická věštírna jinak dokáže vyčenichat ohrožení evropských hodnot i v hospodském jídelníčku, pokud v něm chybí dostatečně pokroková příloha. Švýcaři, Belgičané a Nizozemci zkrátka nevypnuli svobodu slova, nezamkli presstitutky do sklepa, ani nezakázali vysílání. Pouze otevřeli účetnictví, spočítali peníze a došli k převratnému poznání, že modernizace něco stojí. Veřejné rozpočty totiž nejsou kouzelný měšec z pohádky, ze kterého lze tahat další miliony pokaždé, když někomu dojdou nápady.

Poslanci zmíněných zemí schválili rozpočtové škrty obyčejnou parlamentní většinou a veřejnoprávní instituce tam navíc podléhají kontrolním mechanismům. Náš český Absurdistán si však dál hýčká vlastní mediální rezervaci. Česká televize a Český rozhlas se mohou před Nejvyšším kontrolním úřadem schovávat za zákonné výjimky jako kouzelník za oponu, když se ho někdo zeptá, kam zmizely peníze z klobouku. Člověku proto skoro ukápne slza, při představě, že nám Oto Klempíř začne do českého politického močálu pašovat podobné švýcarské, belgické a nizozemské totalitní manýry. Veřejnoprávní mlokoropuchy by se totiž musely přizpůsobovat době, šetřit a dokonce vysvětlovat, kam mizí peníze. Vždyť by se našim nedotknutelným mediálním parazitům mohlo udělat tak šoufl, že by museli přerušit pravidelné kázání o demokratůře a zavolat záchranku! A nejhorší na celé hrůze je představa, že by se někdo mohl začít ptát, proč úspory v západní Evropě představují běžnou rozpočtovou politiku, zatímco v české žumpě se z každého pokusu sáhnout na veřejnoprávní finance okamžitě stává státní převrat. Demokratůra je zřejmě zvláštní dobytče. Ve Švýcarsku přežije i pořádnou rozpočtovou dietu, ale u nás by podle některých jejích samozvaných ošetřovatelů chcípla už při pohledu na účetního s kalkulačkou. A představte si, že by s kalkulačkou přišel rovnou Oto Klempíř! Žádné tanky, žádná tajná policie, žádné ostnaté dráty. Jen ministr, který se zeptá, jestli by se náhodou nedalo něco ušetřit. Milé děti, horší diktaturu česká mediální bažina ještě nezažila. Klempíř totiž objevil zbraň hromadného ničení veřejnoprávních iluzí. Obyčejné tlačítko MINUS. A jestli ho jednou opravdu zmáčkne, naši televizní mučedníci možná vyhlásí konec demokratůry ještě dřív, než se na displeji objeví výsledek.


Má podle vás smysl dál propichovat naleštěné mediální bubliny a šťourat do české politické žumpy? Dejte Facebroukovi lajk, sledujte, sdílejte a diskutujte! Bez vás můžu do mediálního bordelu řvát od rána do večera. S vaší pomocí ten rachot uslyší i v poslední řadě!

Facebrouk.cz a Kancelář posledního rozumu fungují bez dotací, reklamních sponzorů a politických objednávek. A tak to také zůstane!

OD 1. PROSINCE 2026 OTEVÍRÁME ČLENSKÝ KLUB KANCELÁŘE POSLEDNÍHO ROZUMU!

Za pouhých 99 Kč měsíčně, cenu dvou kafíček, získáte kompletní fejetony, exkluzivní nedělní speciály, pohled do zákulisí politických dementosaurů a přístup do soukromé diskusní skupiny. Veřejný Facebrouk samozřejmě pokračuje dál! Podpořte nezávislou satiru, která se nebojí strkat nos do politických splašků!

                                                                             Dobrovolně můžete přispět už nyní prostřednictvím QR kódu                                                                  Číslo účtu 323549364/0300.

Máte tip na další průser? Pište na facebrouk.redakce@gmail.com.                                                                                                                                    Veřejná diskuse pokračuje ve skupině "Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů".

Lajkujte, sdílejte, diskutujte a pomozte Facebroukovi pořádně rozvířit český politický močál!

Mstivoj Facebrouk

Share