Šťavnaté panoptikum na Primě ...
Pohled na nedělní Partii opět nabídl proopoziční vystoupení obstarožní presstitutky Tománkové, která kolem Macinky kroužila jako podrážděná vosa nad půllitrem. Člověk jen žasl, co jí tolik vadilo na jeho poznámce o pouličním křepčení za dotační penězovody Krkavčích hor. Macinkův výrok o ruských mužatkách navíc rozpoutal potyčku s Knedlíkem Mastikulkou. Mediální pozorovatelka Alena Maršálková však upozornila především na údajnou licoměrnost a zákeřnost moderátorky, která se pohoršovala jako stará dorota v kostele, zatímco Macinka podle mého dojmu působil sebevědomě a oponenta utřel jako rozlité pivo na ubruse.
Televizní estráda začala opatrným přešlapováním, pokračovala slovním pošťuchováním a vyvrcholila sporem o zrušení rozhlasového a televizního výpalného. Od chvíle, kdy návrh prošel do druhého čtení, stačí zmínit poplatky a politický močál začne bublat jako žumpa před bouřkou. Tománková představila hosty a naservírovala témata způsobem, který podle mého názoru stavěl vládu do role největšího škůdce pod sluncem. Místo přímých otázek se rozjela televizní střelnice s předem namalovanými terči. Opoziční Pětilepra vytahovala Rusko, Putina, Maďarsko i Fica a nezapomněla adorovat Gumáka, zatímco servilní presstitutka působila jako principálka cirkusu, která předem rozhodla, komu bude publikum tleskat a komu přistane dort na hlavě.
Zpočátku si hosté nad zahraniční politikou a americkými volbami docela notovali, než přišla řeč na armádu a bezedné výdaje na zbrojení. Knedlík Mastikulka okamžitě roztočil svůj válečný kolovrátek a připomněl, že bez obrany nám budou školy a nemocnice k ničemu. Člověk už jen čekal, kdy doporučí místo školních aktovek neprůstřelné vesty a místo nemocničních lůžek obrněné transportéry. Podle mého názoru podobná argumentace odsouvá ostatní potřeby státu za nákupy kanónů. Macinka kontroval poznámkou o Gumákovi, jeho vojenském uvažování a údajném IQ 107, přičemž připomněl, že hlava státu by se měla zajímat také o hospodářství, nikoli pouze rovnat zbrojnoše do latě. Macinka od začátku vystupoval sebevědomě, argumentoval přímo a bylo znát, že svým názorům věří, což samozřejmě neznamená nutnost se vším souhlasit. Knedlík Mastikulka naproti tomu působil jako opoziční kolovrátek, kterému někdo zapomněl vyměnit desku po prohraných volbách. S plnou hubou demokracie kritizoval vládní kroky, podporoval demonstrace a podle mého dojmu stále hledal způsob, jak politický souboj přenést z parlamentu na ulici. Při debatě o hybridních útocích se nabízela sázka, za jak dlouho zazní Rusko. Oba hosté připustili nedostatek přesných informací o pachatelích, jenže Mastikulka vzápětí předpověděl ruskou stopu, jako pouťová kartářka, která ještě neotočila karty, ale už ví, kdo zavraždil zahradníka.
První pořádná třaskavina vybuchla při debatě o účasti ruských hokejistů na světovém šampionátu. Macinka označil tamní sportovkyně za mužatky a podle jeho potutelného úsměvu si následný poprask docela vychutnával. Knedlík Mastíkulka, kterého si lidé pletou s Barborou Škrdlovou, spustil ze strachu před menopauzou takový jekot, že by se hokejový rozhodčí schoval do rolby a nechal se zasypat ledovou tříští! Obstarožní Tománková nasadila výraz svíčkové báby, které někdo ukradl kasičku během bohoslužby, a Mastíkulka asi požádá o politický invalidní důchod za těžké poranění uražené důstojnosti. Macinkova poznámka jistě nebyla vrcholem diplomatické etikety, ale reakce připomínala mistrovství republiky v uražené důstojnosti. Sociální sítě dostaly další sousto, mravokárci práci na celý týden a politická nálevna konečně trochu rozvířila zatuchlou hladinu.
Když Tománková otevřela atmosféru ve Sněmovně, Mastikulka nasadil výraz opuštěného sirotka a začal naříkat, že opozice chce pracovat, ale zlá vláda ji neposlouchá. Člověk by mu skoro podal kapesník, kdyby si nevzpomněl na Nutelliérův kabinet Národní katastrofy a někdejší přístup Pekarové k tehdejší opozici. Vládní většina si prosazovala své a opoziční poslanci mohli podle tohoto přístupu žvatlat, dokud jim nedošel dech. Dnešní parlamentní plačky tak ochutnávají vlastní medicínu, kterou ještě nedávno rozdávaly po kýblech, a diví se, že chutná jako splašky ze sněmovní kuchyně.
Podobně zabetonované pozice panují kolem financování veřejnoprávních médií. Vládní koalice nehodlá ustoupit a opozice požaduje stažení zákona, takže debata připomíná házení hrachu na zeď, za kterou už někdo dávno postavil další zeď. Do sporu vstupují také demonstrace a politické neziskovky, jejichž roli Facebrouk vnímá jako podporu opozičního tlaku na Babišův kabinet. Zatímco jedni mluví o nezávislosti médií a druzí o odstranění povinného výpalného, politický cirkus svolává obecenstvo na náves a každý principál doufá, že právě jeho medvěd zatancuje nejhlasitěji.
Nejšťavnatější výstup však přišel po Macinkově poznámce, že občané mají právo demonstrovat a na ulici si mohou dělat, co chtějí. drzá presstitutka Tománková okamžitě vystartovala s otázkou, proč vicepremiér protestující zlehčuje a uráží. Jenže právě tady se nabízí pořádně nepříjemná otázka na dvojí metr. Když za Nutelliérovy vlády zaznívaly na adresu demonstrantů výrazy jako dezoláti, frustráti, dezinformátoři nebo Putinova pátá kolona, kde bylo stejné televizní pohoršení? Proč dnes obyčejné pouliční křepčení vyvolává takovou mravní bouři, zatímco někdejší slovní kopance do protestujících občanů nebudily srovnatelný rozruch? Tománková v černém připomínala přísnou komunistickou tetku na funusu okresního tajemníka, Mastikulka opakoval opoziční nářky jako gramofon s prasklou deskou a Macinka si celé představení podle mého dojmu užíval s úsměvem člověka, který přišel do hospody na jedno pivo a omylem vyhrál soutěž v politickém přetahování. Nedělní Partie tak nabídla další výživnou porci českého Absurdistánu, kde se slušnost vytahuje podle potřeby, politická paměť vydrží sotva jedno volební období a účet za celý cirkus nakonec stejně přistane na stole občanovi.
Má podle vás smysl dál propichovat naleštěné mediální bubliny a šťourat do české politické žumpy? Dejte Facebroukovi lajk, sledujte, sdílejte a diskutujte! Bez vás můžu do mediálního bordelu řvát od rána do večera. S vaší pomocí ten rachot uslyší i v poslední řadě!
Facebrouk.cz a Kancelář posledního rozumu fungují bez dotací, reklamních sponzorů a politických objednávek. A tak to také zůstane!
OD 1. PROSINCE 2026 OTEVÍRÁME ČLENSKÝ KLUB KANCELÁŘE POSLEDNÍHO ROZUMU!
Za pouhých 99 Kč měsíčně, cenu dvou kafíček, získáte kompletní fejetony, exkluzivní nedělní speciály, pohled do zákulisí politických dementosaurů a přístup do soukromé diskusní skupiny. Veřejný Facebrouk samozřejmě pokračuje dál! Podpořte nezávislou satiru, která se nebojí strkat nos do politických splašků!
Dobrovolně můžete přispět už nyní prostřednictvím QR kódu Číslo účtu 323549364/0300.
Máte tip na další průser? Pište na facebrouk.redakce@gmail.com. Veřejná diskuse pokračuje ve skupině "Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů".
Lajkujte, sdílejte, diskutujte a pomozte Facebroukovi pořádně rozvířit český politický močál!
Mstivoj Facebrouk