Kdo bojuje o moc v České republice

Nalijte si kafe do pořádného pucláku a vítejte v cirkusové manéži naší rozbahněné kotliny, kde se právě roztáčí další kolo nelítostné rvačky o koryta, mastné fleky a nejlepší místo u státního žlabu. Zatímco štamgasti u upatlaného stolu čtvrté cenové civí do bedny na obvyklou přehlídku politických klaunů, kejklířů a pouťových prodavačů zázraků, v zákulisí české mocenské stoky už bublá kotel takového sajrajtu, že by nad ním i zkušený hajzlbába zavřela okénko a vyvěsila ceduli "Do odvolání ucpáno". Nehraje se přitom o žádné vznešené ideály, demokracii vyšívanou zlatou nití ani blaho občana, protože v podobném cirkusu bývá občan hlavně osel, který zaplatí vstupné, seno i opravu šapitó. Hraje se o mnohem voňavější kus politického hnojiště: kdo koho spláchne do odpadní roury, kdo urve větší kus koryta a kdo si přisaje hubu ke státnímu penězovodu tak pevně, že ho od něj jednou budou muset odsekávat i s omítkou. Podle zjištění investigativních slídilů a analytika Erika Besta se schyluje ke střetu dvou mocenských chobotnic, jejichž chapadla se začínají rvát pod hladinou českého močálu, zatímco nahoře se pro publikum dál hraje loutkové divadlo o zásadách, odpovědnosti a službě vlasti. Plán babišovců na odstřelení hradního komouše Gumáka z další prezidentské volby přitom dostal v zákulisí lakonický název "rozbít celou tlupu", což zní méně jako politická strategie a víc jako objednávka od vedoucího směny v nálevně, kde se po zavíračce nerozdávají volební lístky, ale násady od košťat.

Jenže v politické maštali nejde jenom o spor dvou ješitných šašků, kteří se na jednom hnojišti přetahují o vidle a každý je přesvědčený, že právě jeho prdel patří na nejvyšší balík slámy. ODS mezitím vyklízí pozice jako zpráskaný pes prchající ze dvora, kde už mu sebrali boudu, misku i poslední ohlodanou kost, zatímco z podzemního močálu se dere dravá smečka narko krimi gangu STAN a čenichá po každém uvolněném korytu, židli a kohoutku, ze kterého by ještě mohla ukápnout nějaká ta veřejná kačka. Kolem Hradu se současně šikují staří šíbři ze sobotkovské éry společně s vlivnými mecenáši typu Jana Dobrovského, takže česká mocenská žumpa začíná připomínat reunion vysloužilých principálů, veksláků a zákulisních koňských handlířů, kteří se po letech sešli u jednoho výčepu a zjišťují, komu ještě patří hospoda, kdo drží kasu a komu bude dovoleno krmit politické prase. Celé panoptikum doplňují servilní presstitutky z velkých redakcí, poslušně pobíhající kolem mocenského hampejzu s pudřenkou a kýblem narůžovo tónované barvy, aby STAN zatížený kauzou Dozimetr přelakovaly na partu neposkvrněných zachránců republiky, navoněly politickou stoku francouzskou voňavkou a přesvědčily štamgasty, že smrad linoucí se z kanálu je vlastně svěží vánek nové politické naděje.

Tady bych občana nenechal jen sedět u hajzlu. Ať ještě dostane účet za celou politickou hostinu:

Na jedné straně močálu stojí Babišákovo impérium s holdingovým zázemím, poslušnými koaličními přívěsky a zástupem věrných duší, které pořád doufají, že jim z vrchnostenského stolu jednou přistane na talíři pořádný flák masa, přestože zatím většinou okusují ohlodané kosti a ještě mají zatleskat kuchaři. Proti němu se v české politické žumpě nafukuje nová mnohohlavá hydra kolem Dozimetrem poznamenaného STAN, Pirátů a hradního křídla, která roztahuje chapadla po mocenské maštali, zabírá uvolněná koryta a vytlačuje modré straky z ODS na periferii dvora, kde jim pomalu zbývá jen zobat drobky mezi slepičinci a vzpomínat na časy, kdy samy porcovaly prase. Nad celým cirkusem se přitom vznáší otázka, zda část zákulisních hráčů nepase po premiérském křesle pro Prevítka Ropušana, který by se z ministra vnitra rád přestěhoval o patro výš a usedl za vrchní výčep české politické putyky, odkud se už neroznášejí půllitry, ale ministerstva, miliardy a porce státního vlivu. Občan mezitím tradičně sedí na hajzlu za kuchyní, místo toaletního papíru drží v ruce účet za celý politický bordel a zpoza dveří poslouchá, jak se u koryta žere, chlastá a rve o poslední flák masa, aby nakonec ještě přišel vrchní, připsal mu na účet rozbitý hajzl, sežrané prase i útratu celé maštale a s vážnou držkou mu vysvětlil, že právě takhle vypadá služba veřejnosti.

ODS se v celé špinavé hře ocitla, alespoň podle chování některých vlastních představitelů, v roli staré vyžilé kurvy s kapavkou, která ještě pamatuje zlaté časy, kdy se před salonem tvořila fronta hladových sponzorů a každý chtěl aspoň na chvíli strčit pracky pod její politickou sukni. Adresář má pořád nacpaný starými kontakty, parádní šaty visí ve skříni a na zdi žloutnou fotografie z dob, kdy modrá dámička české pravice určovala, kdo bude v bordelu vrchní a kdo jenom vynese kýbl. Jenže muzika dohrála, šampaňské zvětralo a mladší konkurence mezitím obsadila salon, zabrala nejlepší pokoje, přepočítala kasy a někdejší madam bez milosti vykopla zadním vchodem rovnou do bláta české politické ulice. Jakmile se navíc na scéně rozsvítí bitcoinový průser a nad některými modrými pohlaváry začne poletovat strašák kriminálu, stanařská parta dostává luxusní příležitost zamést vlastní gigantickou dozimetrickou kupu hnoje pod koberec, navonět se kolínskou, nasadit svatozář a promenádovat se českou žumpou jako čerstvě vykoupané lilium. Politický bordel má zkrátka jednu nádhernou provozní výhodu: když začne smrdět sousední pokoj ještě víc než váš vlastní, nemusíte uklízet hovno pod postelí, stačí otevřít dveře a začít hlasitě řvát, jaký je vedle příšerný bordel.

Klíčovým hybatelem rodící se mocenské party má být podle Erika Besta miliardář a investor Jan Dobrovský, chlapík s majetkem přes deset miliard, kontakty v politice i médiích a čichem na mocenský vítr, vedle kterého by policejní pes vypadal jako rýmař po třech fernetech. Dobrovský podle Besta včas vycítil potenciál tehdejšího kolínského učitýlka a pozdějšího starosty Prevítka Ropušana, s nímž se zná dlouhá léta, takže zatímco obyčejný smrtelník v Kolíně řešil popelnice, chodník a cenu piva, v zákulisí už se potkával byznys s politikou a pomalu se zadělávalo na bábovičky z úplně jiného písku. Best společný zájem vznikajícího spolku popisuje především jako zachování pevného evropského kurzu a propojení politických, mediálních a obchodních zájmů. Přeloženo do jazyka čtvrté cenové: bruselský výčep zůstane otevřený, unijní jídelní lístek se nebude moc připomínkovat a kolem koryta se bude dál svádět rvačka o miliardové obchody, protože ideály jsou v české politické maštali nádherná věc, dokud náhodou nezačnou překážet faktuře. A jakmile se proti sobě postaví Babišákovo obchodně-politické impérium a podobně dobře nakrmená zákulisní konkurence, přestává jít o souboj dobra se zlem a začíná pořádná česká zabijačka, při které obě party tvrdí, že zachraňují prase, zatímco už si za jeho zády brousí nože a hádají se, komu připadne kýta.

Babišákův plán na vymazání obstarožního hradního lampasáka Varšavské smlouvy v záloze z politické mapy tak představuje pokus podříznout celou stanařskou a hradní chobotnici u kořene, jenže Gumák má v rukách silné trumfy a loajální mediální mašinérii, díky níž by mohl projít volbami i kdyby uprostřed Václaváku přejel babku na mopedu. Gumák sice občas teatrálně zavrčí a vetuje vládní návrh o státních korytech, ale ve skutečnosti balancuje na tenkém ledě, aby si nerozházel své hlavní sponzory ani zahraniční pány.

Vládní koalice zatím připomíná chlívek s jedním nenažraným kancem uprostřed, zatímco Motorky s Okamurovci pobíhají kolem žlabu v roli užitečných idiotů a snaží se před štamgasty předstírat, že také rozhodují, co bude k večeři. Babišák jim při porcování rozpočtového medvěda podle téhle mocenské interpretace sebral pomalu i poslední kůrku, jejich předchozí silácké řeči o miliardových škrtech nacpal do hajzlu a spláchl tak důkladně, že z kanalizace už jen občas zabublá nějaké hrdinské prohlášení o koaličním kompromisu. Menší partneři zatím polykají hořké sliny, leští si ministerské židle a před kamerami předvádějí spokojenost prasete, kterému řezník vysvětlil, že sekera je vlastně součást wellness programu. Pokud se jim ovšem preference přilepí ke dnu politické žumpy a Babišák začne mít pocit, že místo koaličních partnerů živí dva pytle cementu, vypukne v kurníku taková hysterická panika, že budou slepice létat přes plot i s bidýlkem. Pak se ukáže, kolik řečí o programové shodě, odpovědnosti a společné práci pro občany přežije okamžik, kdy u státního žlabu začne docházet žrádlo, protože politická věrnost bývá v české maštali pevná přesně do chvíle, než někdo odnese koryto.

Největší časovanou bombou v celém státním septiku jsou ovšem šílené armádní nákupy, kolem kterých poletují částky schopné přivodit infarkt i kalkulačce, přičemž ve hře má být astronomických sedm set osmdesát miliard korun za americké železo, tedy zhruba o polovinu víc než za předchozí Nutelliérovy vlády Národního marasmu. Babišák tak bude muset svým ožebračeným ovečkám předvést účetní salto hodné cirkusového hovada vystřeleného z kanónu a vysvětlit jim, proč ve státní kase, kterou po sobě Nutelliér s rozpočtovým iluzionistou Čáryfukem a za vydatného přikládání celé Pětilepry zanechali vyžranou jako popelnici za nádražní putykou, pořád není dost slibovaných peněz na důchody a další domácí účty, zatímco obranné výdaje dál bobtnají. Současná vláda sama počítá pro rok 2027 s dalším navýšením rozpočtu obrany o 36 miliard a její představitelé zároveň veřejně mluví o téměř dvousetmiliardových ročních obranných výdajích. Babišák tak může nakonec stát před důchodcem s prázdnou šrajtoflí v jedné ruce a katalogem vojenského železa v druhé a vysvětlovat mu, že na pořádný kus žvance musí republika šetřit, ale na zbrojní krám je státní kreditka zázračně bezedná. Největší groteska přitom začíná ve chvíli, kdy se moderní bojiště hemží drony, elektronikou a rychle se měnícími technologiemi, zatímco česká politická maštal se dál může přetahovat o astronomické nákupy techniky s životností přes několik desetiletí. Pak už zbývá jen pověsit nad státní kasu ceduli "Důchodci, vytřete si prdel vlastenectvím" a pod ni připsat drobným písmem: "Prachy jsou, jenom kurva ne pro vás."

Nespokojení voliči už začínají větřit zápach nesplněných slibů a rozhlížet se po menších dravcích schovaných v radikálnějším rákosí, kde se motají komunisté kolem Konečné, Trikolóra nebo Rajchlovo PRO, zatímco volební agentury servírují veřejnosti průzkumy, jejichž výsledky se někdy rozcházejí tak pěkně, že by z nich štamgast ve čtvrté cenové dokázal sestavit jídelní lístek pro tři různé republiky. Jednou STAN funí ODS na záda, podruhé jí uteče o několik délek a potřetí zase část nafouknutého balónku splaskne, takže občan může místo politických preferencí klidně sledovat rosničku v zavařovačce a možná se dobere podobně pevné předpovědi. V nadcházejícím volebním cirkusu se proto bude hrát také o další postavení ODS, která už v některých modelech skončila za STAN, zatímco v jiných se mu drží těsně za zadkem. Mocenská otázka pak zní podstatně šťavnatěji: zda se modré straky dokážou vyškrábat z politické škarpy nebo budou jednou chodit s čepicí v ruce od jednoho mocenského výčepu ke druhému a žebrat, jestli by pro ně nezbyla aspoň židle někde u hajzlu. Proti nim se mezitím skládá silnější STAN a další opoziční hráči, takže česká politická maštal může po příštím přepřahání vypadat úplně jinak. A občan? Občan jako obvykle zaplatí vstupenku do cirkusu, kýbl na blití i odvoz hnoje a potom se dozví, že právě jeho jménem se všechny svině u koryta celý večer tak statečně rvaly.

Pokud má podle vás smysl dál šťourat do naleštěných mediálních bublin, dejte Facebroukovi lajk, sdílejte, sledujte a podpořte Kancelář posledního rozumu. Protože bez vás můžu řvát do mediálního bordelu, jak chci. Se sdílením je alespoň šance, že to uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu Líbil se vám článek? Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl? redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině: Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům. Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době. Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí. S vaší rostoucí návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.

Pokud vám Facebroukovy fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem. Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů. Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu. Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.

Pozvěte Facebrouka na kávu

Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód. Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení. Mstivoj Facebrouk