Různé těžby bruselských chechtáků !!!

Prolezli jsme jednu stranu bruselského hovnocucu, rozhrabali ECR, modré straky z ODS, Nutelliérův Pravý břeh, Books and Pipes, Evropský informační projekt, Leontýnku, New Direction i celou maškarádu trubek, ventilů a kohoutků, v níž se člověk vyzná asi jako ožralý instalatér o půlnoci v poslanecké kotelně, když mu praskne hlavní potrubí a politický domovník mu začne vysvětlovat, že podle evropské směrnice žádná sračka neteče, nýbrž probíhá přeshraniční cirkulace strategické kapaliny.                                                                                                                          Jenže rovný metr platí pro každého křiváka v lokále. Facebrouk není stranická nálevna, kde jednomu hostovi změříme panáka pravítkem a druhému nalejeme kýbl, protože má správnou legitimaci v kapse a vhodně barevné peří na prdeli. Jakmile někdo strčí rypák do veřejného koryta, začíná stejná prohlídka účtů, kapes a trubek, ať má na klopě modrého ptáka, vlasteneckou trikolóru nebo svatozář zachránce Evropy.

Otočme proto reflektor na druhý konec chlíva, kde se ve slámě převaluje další politicko-mediální varieté: Patrioti pro Evropu, europoslanci ANO, XTV a mediální oficína Premoli Media Michala Půra.                                                                                                                                                          Začneme groteskou jako z maringotky po zavíračce. V únoru 2025 zveřejnila XTV rozhovor s Klárou Dostálovou opatřený titulkem, podle něhož evropské miliony médiím před volbami představují naprosté zvěrstvo. Princip byl jasný: evropské dotace médiím mohou ohrožovat jejich nezávislost, Brusel si může pěstovat mediální přízeň a hlídací pes demokracie po evropském buřtu začne vrtět ocasem. Jenže pod videem se krčila poznámka, že pořad vznikl v přímé spolupráci s Patrioty pro Evropu.                                                                                                                        A tady musíme být přesní. Nejde o stejný druh peněz. Jedna věc jsou evropské granty a dotační programy směřující přímo k médiím či mediálním projektům. Druhá věc jsou prostředky parlamentní frakce určené na její politickou činnost a komunikaci, kam může patřit také spolupráce na mediálním obsahu. Dvě účetní kolonky, dvě trubky, dva různé kohoutky.

Jenže obě pípy pořád stojí v jednom evropském lokále.                                                                                                                                                        Jestli považujeme vstup evropských peněz do mediálního prostoru před volbami za nebezpečí pro nezávislost a rovnou za "naprosté zvěrstvo", proč stejnou obezřetnost nevyžadujeme ve chvíli, kdy mediální obsah vzniká ve spolupráci s politickou frakcí financovanou z evropského rozpočtu? Finanční mechanismus je jiný, ale politika, veřejné peníze a mediální prostor sedí pořád u jednoho stolu.

Podobná estráda se navíc neopakovala jen jednou. V dubnu usedl do stejného křesla europoslanec ANO Ondřej Knotek a z obrazovky vyrazil titulek o tom, že se z daní platila média a neziskovky tlačící migraci a zelený islám. Pod pořadem opět stálo, že vznikl ve spolupráci s Patrioty pro Evropu.                                                                                                                                                                                                                                Nastává komedie, před kterou by i ožralý klaun přefoukl trumpetu. Europoslanec sedí v pořadu vzniklém ve spolupráci s politickou frakcí financovanou z peněz evropských daňových poplatníků a kritizuje, že peníze daňových poplatníků proudily k médiím a neziskovkám.                        Znovu opakuji : není to stejná účetní kolonka. Jenže pokud jsou veřejné peníze vstupující do mediálního prostoru tak zásadní problém, proč se stejný reflektor nerozsvítí pokaždé, když do mediálního obsahu vstoupí peníze politické frakce?

My chceme vidět na dřevo bez ohledu na dres. Které médium dostalo kolik, z jakého programu nebo přes jakou politickou trubku peníze přitekly, kdo spolupráci objednal, za co byla vystavena faktura a co za veřejné prachy skutečně vzniklo.                                                                                     V bruselských dokumentech se objevila také rámcová smlouva Patriotů pro Evropu s XTV v hodnotě přibližně 11 917 eur, tedy zhruba 288 tisíc korun. A tady opět žádné hospodské čarování. Rámcová smlouva sama o sobě nedokazuje, že celých 11 917 eur skutečně doputovalo na účet XTV, že byla celá částka vyčerpána nebo že každé euro zaplatilo konkrétní pořad. Tvrdíme jen to, co dovolují papíry. Ani panáka navíc. Právě podobná přesnost odlišuje rozhrabávání bruselského hnoje od obyčejného politického házení sraček přes plot. Jenže XTV není konečná stanice.

Při dalším šťourání v bruselských lejstrech vyskočila Premoli Media a u jejího jména už neleží pár drobných na pivo a utopence. Kontrakt přesahoval 43 tisíc eur, tedy více než milion korun, a týkal se výroby videorozhovorů a videocastů.                                                                                Za Premoli Media stojí Michal Půr, podle obchodního rejstříku jediný jednatel a stoprocentní majitel firmy. Jakmile tedy leží na stole kontrakt přes 43 tisíc eur na mediální produkci, začíná být zatraceně zajímavé, kdo objednával, jaký obsah vznikal, kde se objevil, kolik bylo skutečně vyfakturováno a co evropský daňový poplatník za svoje prachy dostal.                                                                                                                            Půr spolupráci nezapírá.                                                                                                                                                                                                              Jeho firma poskytuje strategickou komunikaci, mediální služby, reklamu a další komunikační servis a s politickými frakcemi obchoduje. Samotná existence kontraktu proto není důkazem korupce, koupené žurnalistiky ani toho, že si někdo pořídil Půra v kompletním balení s mikrofonem, židlí a kávovarem.                                                                                                                                                                                                                                  Firma poskytuje služby, klient je objednává a platí. Na tom samo o sobě nemusí být nic nelegálního.                                                                                Jenže právě tady otázky teprve začínají. Jaké konkrétní služby byly za evropské peníze vyrobeny? Jaký obsah vznikl? Kde byl zveřejněn? Kdo v něm vystupoval? Jak byl označen? Kolik se skutečně vyfakturovalo? Kde končila komerční komunikační služba a kde začínal mediální obsah určený veřejnosti?

Vedle Premoli Media se objevuje také Datarun, před jehož kamerami defilovala řada politiků ANO a Patriotů, například Klára Dostálová, Jaroslava Pokorná Jermanová nebo Ondřej Knotek. Některé výstupy nesly označení Patriotů, jiné byly později označovány jako placený obsah.                      Ani tady ovšem nebudeme věštit z lógru. Samotná přítomnost politika ve studiu Datarunu neznamená, že jeho rozhovor zaplatili Patrioti. Politik může být obyčejným redakčním hostem a evropská kasa kolem toho nemusí ani projít po chodníku.Proto potřebujeme něco mnohem nudnějšího než konspirační pohádky, zato mnohem užitečnějšího: faktury, objednávky a jejich přiřazení ke konkrétním videím.                                                      Které rozhovory nebo videocasty skutečně spadaly pod kontrakt Premoli Media s Patrioty? Šlo pouze o natáčení a technické zajištění, nebo také o dramaturgii, střih, distribuci, propagaci a placený dosah? Kolik stály jednotlivé položky a jak jasně se o politickém financování dozvěděl obyčejný divák?

Bez takového rozpisu máme před sebou hospodský účet s jediným řádkem "útrata 43 tisíc eur", zatímco nás zajímá, kdo měl guláš, kdo sedm rumů a kdo objednal flašku pro celý lokál.                                                                                                                                                                               A právě tady se dostáváme k jádru celé věci. Jakmile veřejné peníze přitečou k médiím sympatizujícím s opačným politickým táborem, internetová nálevna okamžitě spustí řev o zaprodaných presstitutkách, propagandě, novinářích na bruselském vodítku a mediálních krysách přisátých na erárním cecíku.

Dobře. Vezměme tedy úplně stejný metr také ve chvíli, kdy bruselské oběživo putuje přes politickou frakci do mediálního a komunikačního prostoru druhého břehu.                                                                                                                                                                                                          Najednou se totiž slovník kouzelně převléká. Z propagandy se stává strategická komunikace, z politicky objednaného obsahu mediální servis a z toho, čemu bychom u protivníka říkali kupování médií, se stává moderní marketing a korektní fakturka. Tak to ne. Jestli veřejné peníze v médiích představují problém, zkoumejme je všude. Jestli problém nepředstavují, přestaňme dělat z každého eura u protivníka důkaz mediální prostituce. Nelze u cizího stolu řvát "zaprodané presstitutky!" a u vlastního šeptat "komunikační služby, pane vrchní".

Michal Půr po zveřejnění celé šlamastyky nezůstal sedět se založenýma rukama a ukázal prstem na druhou stranu mediální nálevny. Rozebral financování a vlastnické vazby Deníku N, Respektu, Voxpotu, Hlídacího psa, Alarmu či Page Not Found a především okruh kolem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. V jeho rozboru se opakují jména investorů a mecenášů, kteří zároveň podporují NFNŽ, některá média a v různých případech také politické kandidáty či strany. Na stole se objevují Martin Vohánka, Libor Winkler, Martin Hájek, Jan Barta, Jaroslav Beran a další.    Výborně. Přesně tam se chceme podívat také. Jestli Půr ukazuje na další trubky vedoucí mezi miliardáři, nadačními fondy, politikou a médii, rozkopněme i tyhle účetní kanály. Jen z jeho ukazováčku nedělejme kouřovou clonu před vlastní kasou. Cizí účet totiž nesmaže účet za vlastní rundu. Naopak nám přibyl další stůl, na který stojí za to položit smlouvy, granty, dary a faktury.

Dobře udělal. Posviťme si i tam. Rozkopněme dveře dalších účetních kumbálů a vytáhněme na světlo každou smlouvu, grant, dar a veřejný penězovod, který má něco společného s politikou a médii.

Půrovy ukazující prsty však berme jako mapu dalších dveří, nikoliv jako kouřovou clonu před vlastními.                                                              Argument "vedlejší stůl chlastá taky" totiž účet za vlastní rundu nesmaže.                                                                                                                        Celá věc má přitom poměrně jednoduché řešení. Politické frakce potřebují komunikovat svoje názory, média prodávají reklamní prostor, produkční firmy vyrábějí videa a komunikační agentury fakturují služby. Samo o sobě na tom nemusí být vůbec nic špatného.

Divák však musí vědět, co mu právě servírují.                                                                                                                                                                  Sleduje nezávislý novinářský rozhovor, jehož hosta, otázky a dramaturgii vybírá redakce? Placenou politickou komunikaci? Pořad vyrobený na objednávku politické frakce? Reklamní spolupráci? Nebo mediálního křížence, který se před kamerou tváří jako čistokrevná žurnalistika, zatímco někde za kulisami drží fakturu politický objednavatel?

Právě poslední možnost smrdí nejvíc.                                                                                                                                                                                    Problém totiž nezačíná okamžikem, kdy někdo za mediální službu zaplatí. Začíná ve chvíli, kdy divák nepozná, kdo stojí za kasou.                            Jestli politická frakce platí politickou komunikaci, budiž. Ale cedule musí viset na dveřích tak velká a srozumitelná, aby ji člověk nemusel hledat lupou pod videem mezi obchodními podmínkami a receptem na utopence. Kdo platí muziku, musí být vidět ještě předtím, než kapela spustí.

Po zkušenostech s vládními projekty, ECR, Patrioty, XTV, Premoli Media a dalšími politickými instalatéry natahujícími hadice mezi erární kasou, stranickým výčepem a mediálním prostorem proto potřebujeme jedinou věc: naprostou průhlednost bez stranických odpustků.                                Která politická strana nebo frakce zaplatila? Kolik? Komu? Za jakou konkrétní službu? Přes jaké firmy peníze prošly? Kdo vystavil fakturu? A především, co za ni skutečně vzniklo?                                                                                                                                                                                  Nestačí na konci roku vysypat na stůl pytel účetních drobků a oznámit, že všechno proběhlo podle evropských pravidel. Peníze musí být možné přiřadit ke konkrétnímu výsledku: pořadu, rozhovoru, videocastu, článku, kampani nebo jinému mediálnímu výrobku.

A úplně stejný metr musí dopadnout na vládu, ministerstva, Evropskou komisi, ECR, Patrioty, ANO, ODS, STAN, Piráty i kohokoliv dalšího, kdo začne rozhazovat veřejné dukáty za mediální masírku, strategickou komunikaci nebo jinak navoněnou výrobu veřejného mínění.                        Jeden metr. Jedna pravidla. Stejná kontrola.                                                                                                                                                                          Možná potom konečně uvidíme, kdo skutečně hájí průhlednost veřejných peněz a kdo jen řve "zloděj!" přes celou hospodu, dokud vrchní nepoloží účet před jeho vlastní stůl.

Protože veřejný meloun je pořád veřejný meloun, ať ho rozkrájí Brusel, vláda, ECR, Patrioti nebo kterákoliv partajní kuchyně. A politická propaganda se nestane nezávislou žurnalistikou jen proto, že jí účetní navlékne kravatu a do kolonky napíše "strategická komunikace".                  Takže žádné další kouřové clony, slovní kejkle a účetní šarády. Kdo platil, komu, kolik a za co.                                                                                         A jestli u toho některému politickému čuníkovi spadne svatozář do koryta, aspoň konečně uvidíme, co měl celou dobu za ušima.

Pokud má podle vás smysl dál šťourat do naleštěných mediálních bublin, dejte Facebroukovi lajk, sdílejte, sledujte a podpořte Kancelář posledního rozumu.                                                                                                                                                                                                                  Protože bez vás můžu řvát do mediálního bordelu, jak chci.                                                                                                                                                Se sdílením je alespoň šance, že to uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                        Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                              Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl? redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                      Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                        Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                                Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                          Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                      S vaší rostoucí návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.

Pokud vám Facebroukovy fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                            Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů.                                              Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                                Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                                     Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.                                                                        Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                          Mstivoj Facebrouk