Ruské rubly nesmrdí pražské mediální žumpě Seznam !!!

Stejně tak ani vykutáleným politickým šíbrům, kteří před kamerami mávají morálkou jako farář kadidlem nad rakví, zatímco u vlastních sponzorů se jim čich záhadně vypíná. Nerudová, Rakušan, Kolář, Zdechovský nebo profesor Nutella dokážou při správné příležitosti vyčenichat ruskou stopu pomalu i v boršči na Václaváku, jenže jakmile se řeč stočí na obchodní vazby významného sponzora STAN na Rusko, Dobrovského, nastává v politické maštali náhlá epidemie ucpaných frňáků. Sponzorská dojná kráva podle popisovaných vazeb dál čile kšeftuje na ruském trhu, což v cirkuse plném profesionálních moralistů působí asi stejně překvapivě jako štětka z bordelu přednášející v neděli o cudnosti. Před kamerami se mohou vyprávět pohádky o přetrhaných vazbách, jenže rozhodující jsou smlouvy, povolení, firmy a peněžní toky. Pokud papíry na další obchodování běží dál a vydělané prachy zároveň končí v politickém sponzoringu, máme před sebou prvotřídní českou grotesku: na jevišti se kope do Putina, za oponou cinká kasa a pod pódiem sedí mediální hlídači morálky s kolíčkem na nose, aby náhodou neucítili rubly, které jim smrdět nemají.

Nastal čas vyházet obsah šuplat na stůl a posvítit si na pravou tvář šedé eminence z močálu kolem STAN, Jana Dobrovského, kterého média popisovala také jako člověka pohybujícího se v blízkosti hradního okruhu. Dobrovský rozdává rozumy v podcastu spojeném se Seznamem, na Rusko metá síru po kýblech a na názorové protivníky létají ostré nálepky, až by se za takový provoz nemusela stydět ani balírna konzerv. Jenže právě u hlasitých kazatelů bývá největší prdel podívat se také za kazatelnu. Pokud se za veřejným protiruským bubnováním zároveň skrývají obchodní vazby, povolení nebo peníze spojené s ruským trhem, vzniká prvotřídní česká pouťová groteska: vpředu principál řve "morálka!", vzadu cinká kasa a mediální kostelník u dveří předstírá, že z kadidelnice rozhodně netáhne rubl.

Hned zkraje válečného randálu vyrukovala kolínská Draslovka s naleštěným lejstrem o zastavení obchodu s Ruskem, aby před publikem zářila jako lilie vykoupaná v protiruské svěcené vodě. Jan Dobrovský a jeho obchodní partneři přitom patří k výrazným sponzorům českého politického a občanského zákulisí, přičemž BPD Partners bývá spojována také s podporou STAN, tedy partaje, která si z geopolitické morálky udělala pomalu vlastní výčepní štít. Dobrovský zároveň podporuje Post Bellum a u mikrofonu po boku mediální doroty Jindřicha Šídla rozdává recepty na ekonomické přiškrcení Ruska s vervou hospodského, který právě zjistil, že host od vedlejšího stolu tajně pije konkurenční pivo. Právě proto začíná být zatraceně zajímavé podívat se pod účetní ubrus. Pokud totiž vedle veřejného kázání o odstřižení Moskvy dál existují obchodní vazby na ruský trh, máme před sebou nádherný exemplář českého politického kabaretu: na pódiu se rublem opovrhuje, v zákulisí se kontrolují faktury a publiku se vysvětluje, že správně ideologicky uvědomělý rubl vlastně nesmrdí.

Oficiální lejstro fabriky z března hřímalo o rezolutním odsouzení ruské agrese, odběratelům rozesílalo oznámení o zásahu vyšší moci a teatrálně bouchalo dveřmi s prohlášením o zastavení dodávek. Papír ovšem snese i hovno zabalené do státní pečeti, takže mnohem zajímavější je podívat se, co následovalo potom. Pokud podnik navzdory veřejnému odstřižení dál pokračoval v obchodních aktivitách na ruském trhu, máme před sebou grotesku jak z okresní pouti: vpředu se slavnostně pálí matrjoška, dechovka hraje pochod morální čistoty a vzadu za maringotkou už účetní olizuje tužku, protože rubl sice před kamerou strašlivě smrdí, ale v kase mu ten odér záhadně zmizí.

Ruské odborné studie mapující trh s chemií pro pole a zahrady, poskládané z údajů celníků a berních úřadů, však podle citovaných čísel malují úplně jiný obrázek než naleštěná prohlášení pro veřejnost. Vývozy kolínského podniku měly po vypuknutí války dokonce vystřelit nahoru, takže objemy i utržené prachy narostly na několikanásobek předchozího stavu, protože zemědělská chemie byla v Rusku nedostatkové zboží. Nádherná hospodská morálka: u mikrofonu se ruskému medvědovi plive do ksichtu, před kamerami se slavnostně zabouchne krám a za zadními dveřmi se podle těchto dat dál nakládají bedny, protože když začne rubl cinkat do firemní kasičky, ideologický smrad se z něj vypaří rychleji než vodka z panáku na moskevském nádraží.

Oficiální celní evidence a mezinárodní obchodní registry podle dohledaných záznamů zachycují konkrétní fůry chemického přípravku Retacel s označením kolínského výrobce, které mířily z Česka na východ ještě na podzim sledovaného období, přičemž jednotlivé zásilky měly hodnotu ve statisících dolarů. Žádná zatoulaná pixla postřiku zapomenutá za Uralem, ale pořádné obchodní náklady, u kterých už se rublům musela pod firemní kasou prohýbat podlaha. Trasa podle těchto záznamů začíná přímo v tuzemsku a jako odesílatel figuruje fabrika spojená s naším hlasitým kazatelem protiruské morálky. Před mikrofonem tedy může hořet Moskva, Putin i půlka Kremlu, ale pokud obchodní lejstra skutečně ukazují pokračující zásilky, za oponou se odehrává podstatně veselejší kupecká opereta: morálka stojí na pódiu s praporem, zatímco účetní v zákulisí počítá dolary a doufá, že publikum nebude strkat rypák do celních papírů.

Proudy chemie podle dohledaných dokumentů nevyschly ani v následujícím období, protože se dál objevují protokoly o shodě výrobků a obchodní papíry napojené na velkoodběratele z řad východních distributorů. PR kouzelníci by samozřejmě mohli vytáhnout obvyklého králíka z klobouku a začít vykládat pohádky o doprodeji starých zásob, zatoulaných bednách nebo účetním, kterému se po obědě zamotala azbuka. Jenže čím víc lejster člověk položí vedle sebe, tím méně celá záležitost připomíná zapomenutý pytel chemie ve skladu a tím víc hospodský výčep s dvojím ceníkem: vpředu se slavnostní cedulí "Rusům nenaléváme", zatímco vzadu u rampy cinkají flašky a kasa jede jak bordel o výplatním pátku. Groteska navíc teprve nabírá obrátky, protože za dalšími dveřmi čeká číslo, proti kterému začínají všechny řeči o morálním odstřižení vypadat jako svatozář namalovaná hovnem na vrata chlíva.

Jelikož se zboží na východním trhu podle dostupných lejster prodávalo náramně, bylo zřejmě potřeba udržet při životě také úřední papíry, přičemž kolínská firma v dokumentaci vystupuje přímo jako žadatel prostřednictvím místního zástupce Biosfera. Žádný zapomenutý pytel chemie ve skladu po dědovi, ale měsíce trvající úřední tanečky, posílání vzorků na posouzení, razítka, formuláře a nakonec zelená pro pokračování registrace na další roky. Takže zatímco před českým publikem mohl orchestr vyhrávat pochod o odstřižení od Ruska, v zákulisí podle těchto dokumentů úřední šiml klusal přesně opačným směrem a pilně připravoval papíry pro budoucí obchod. Tady už se pohádka o náhodném doprodeji starých zásob začíná rozpadat jako kadibudka po zásahu hovnocucu, protože starou bednu ze skladu lze doprodat, ale prodlužovat kvůli ní lejstra hluboko do budoucnosti by byla administrativní groteska, nad kterou by se pochcal smíchy i poslední štamgast u výčepu.

Východní prodejci podle dohledaných nabídek vychvalují chemii českého mecenáše skoro jako svěcenou vodu na rajčata a družstevníci na lánech pějí ve videích ódy na účinky postřiků, jako kdyby jim z Kolína neposlali chemický přípravek, ale samotný elixír nesmrtelnosti pro okurky. Zboží přitom nemíří jen ve velkých kanystrech na kolchozní lány, ale také v malých flaštičkách přes síť zahrádkářských apatyk rovnou k obyčejným ruským zákazníkům. Na krabičkách svítí jméno české fabriky a reklamní kecy lákají na prvotřídní péči o sazenice, takže protiruská morálka dostává další nádherný facebroukovský rozměr: v Praze se u mikrofonu škrtí Putin, zatímco někde za Moskvou bábuška zalévá papriky českým výrobkem a vůbec netuší, že drží v ruce malý pomníček českého politického pokrytectví.

Rozsáhlá síť distributorů podle dohledaných nabídek rozváží kolínský matroš od sibiřských končin přes Tatarstán až po Kurskou oblast a moskevské krámy, takže údajně mrtvý obchod vypadá zatraceně čiperně na nebožtíka. Regály jsou plné, překupníci nabízejí, zahrádkáři nakupují a úřední razítka drží obchodní vrata otevřená, zatímco v české politické nálevně se dál vypráví pohádka o dávném odchodu z Ruska. Pokud dokumenty a obchodní záznamy skutečně zachycují pokračující distribuci i prodlužování registrací, obrázek je groteskně prostý: vpředu se slavnostně pohřbívá ruský kšeft, za márnicí už ale funí vysokozdvižný vozík a nakládá další paletu. Morálka zkrátka huláká u mikrofonu, kdežto byznys si mezitím v gumákách chodí zadním vchodem pro razítko.

Během čilého handlování s východem přitom majitelé fabriky podle zveřejněných údajů sypali peníze také do české politiky, takže zatímco se v Moskvě razítkovaly papíry a obchodní síť zásobovala ruský trh, doma se otevíraly peněženky pro STAN, politiky spojené se SPOLU i prezidentskou kampaň. Milionové dary od podnikatele s pokračujícími obchodními vazbami na Rusko kupodivu nezpůsobily v táboře profesionálních lovců ruských stop ani rýmu, přestože jindy dokážou vyčenichat Putina pomalu i z účtenky za boršč. Hradnímu generálovi přistál sponzorský dar a dárce se následně pohyboval také v okruhu lidí spojovaných s Hradem, takže česká politická groteska dostává nádhernou pointu: ruský rubl je smradlavý, odporný a téměř radioaktivní, dokud se cestou přes fabriku, účetnictví a sponzorskou kasičku nevypere do podoby voňavé české koruny. Pak už nesmrdí. Pak už cinká.

Pro Dozimetrický narko krimi gang STAN Prevíta Rakušana představuje Dobrovského podnikatelské okolí podle zveřejněných údajů významný zdroj sponzorských peněz, takže vedle hlasitého protiruského kázání stojí za pozornost také původ a načasování jednotlivých darů. Pokud se současně potvrdí pokračující obchodní aktivity firem spojených s dárci na ruském trhu, nabízí se pro Fialu, Rakušana, Farského, Pavla, Nerudovou i Řehku zatraceně nepříjemná otázka: jak přesně jejich vlastní metr funguje, když se ruský byznys objeví u člověka z jejich politického či společenského okolí? Český politický cirkus totiž umí s rublem pozoruhodné kouzlo. U protivníka smrdí Kremlem přes tři ulice, ale projde-li přes firemní kasu a následně přistane jako legální sponzorský dar, nastupuje náhlá rýma a z někdejšího putinovského moru je účetní položka voňavá jako čerstvě vyprané trenýrky. Právě proto mají rozhodovat konkrétní smlouvy, obchodní záznamy a dary, nikoli politické kadidlo foukané z kazatelny podle toho, kdo zrovna stojí u koryta.

Vrátí Rakušanův gang sponzorské miliony zpátky do Kolína, pokud se doloží, že pocházejí také z byznysu pokračujícího na ruském trhu, nebo česká politická morálka tradičně končí přesně tam, kde začnou cinkat zlaťáky? Jakou slovní akrobacii předvede presstitutka Šídlo u mikrofonu, až přijde řeč na obchodní aktivity člověka podporujícího bohulibé projekty, a jak se k věci postaví spolky shánějící peníze a výstroj pro Ukrajinu? Pokud obchodní data skutečně ukazují, že po vypuknutí války proudilo na východ z Kolína ještě více chemie než před ní, vzniká groteska hodná přeplněné čtvrté cenové. Na jednom konci hospody se vybírá na pomoc Ukrajině, uprostřed se káže o ekonomickém škrcení Moskvy a zadním vchodem podle těchto údajů sviští zboží na ruský zemědělský trh. Chybí už jen harmonikář, výčepní s kasírtaškou a cedule "Rubly nesmrdí", aby bylo každému jasné, že český politický močál dokáže z jedné kapsy financovat morální kázání a druhou nechat otevřenou pro kšeft.

Pokrytecké bahno nabízí podívanou pro bohy a zvědavost roste hlavně nad tím, jak se mediální kazatelé ze Seznamu vymotají z vlastní pasti, pokud proti jejich velkohubým kázáním o vlastizradě přistanou na stole obchodní lejstra, celní záznamy a prodloužená razítka. Najednou bude zatraceně zajímavé sledovat, zda se vytáhne stejný metr, nebo začne redakční cirkus hledat zadní východ z maringotky, protože ruský rubl z kapsy nepřítele přece smrdí Kremlem, kdežto rubl protlačený přes správnou firemní kasu může zázračně vonět po demokracii. Samotnému mecenáši pak nezbývá než připomenout staré moudro: "Achi, ze lo ishi. Satita meha-derech. She-Elohim yihye itcha." Bratře, nic osobního v tom nehledej. Jen jsi podle všeho zabloudil tak hluboko do močálu vlastních slov, že už z něj kouká jen morální klobouk. Tak ať tě provází vyšší moc, protože vytáhnout tě z podobné žumpy bude fuška i pro hovnocuc.

Pokud má podle vás smysl dál propichovat naleštěné mediální bubliny, dejte Facebroukovi lajk, sledujte, sdílejte a přidejte se k diskusi.                              Bez vás můžu do mediálního bordelu řvát od rána do večera.                                                                                                                                                        S vaší pomocí je alespoň šance, že rachot uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz a Kancelář posledního rozumu nevznikly z dotací, grantů, reklam ani peněz politických sponzorů.                                                                    Nikdo mi neplatí za to, koho chválit, koho šetřit a do koho raději nevrtat. A přesně tak to chci zachovat.

Veškerý obsah zůstává veřejný. Žádné HeroHero, žádná placená závora, za kterou bych schovával půlku fejetonu.                                                                Kdo může a chce, může provoz Facebrouka dobrovolně podpořit.                                                                                                                                            Každá koruna pomáhá platit web, přenesená data a další náklady, aby Kancelář posledního rozumu mohla dál svítit do českého politického sklepa.

Podporou navíc držíte dveře otevřené i lidem, kteří si placený obsah dovolit nemohou.                                                                                                              Všichni čtou totéž. Ať přispěli stovku, nebo ani korunu.

Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                                            Sdílejte ho, doporučte a pošlete dál.                                                                                                                                                                                                  Máte tip na kauzu, politickou absurditu nebo úřední pitomost?                                                                                                                                            Napište na redakce@facebrouk.cz.                                                                                                                                                                                              Diskuse pokračuje ve skupině "Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů".

                                                                                          Chcete-li Facebrouka pozvat na kávu, použijte QR kód                                                                            Číslo účtu 323549364/0300.

Děkuji za přízeň, sdílení i podporu.                                                                                                                                                                                                        Díky vám zůstává Facebrouk veřejný, nezávislý a bez placené závory.

Mstivoj Facebrouk