Ropušan a odkloněná miliarda, která nebude a bolí ...

21.11.2026

Nejabsurdnější nákup Prevíta Ropušana dostává díky Argentině takové obrysy, že by nad nimi zůstala stát s otevřenou hubou i Prevítkova pravá ruka, Stará Stanová Matrace, zabalená do roztrhané jupky po babce z močálu. Preference přitom lámou rekordy a bossík narko-krimi gangu STAN se naparuje jako nezničitelný titán na Olympu z hnoje, který si myslí, že ani blesk z čistého nebe mu nedokáže opálit slizkou žabí prdel. Tři dny před volbami v roce 2025, totiž Ministerstvo vnitra nakoupilo od Jaroslava Strnada, respektive jeho firmy Česká letecká servisní, tři repasované hasicí vrtulníky UH-60L Black Hawk. Více než dvacet let staré veterány vyřazené z americké armády, za krásných pět set šedesát sedm milionů korun bez DPH za kus samaljota. Představte si, přátelé, že přijdete do zaplivaného bordelu, kde vám bordelmamá nabídne obstarožní štětku s prošlou technickou kontrolou. Když se zeptáte na cenu, vytáhne účet za celý hampejz, včetně postelí, záclon, filcek v koberci a domovního zvonku. A ještě vás poučí, že lepší kauf na světě neexistuje, protože podobnou příležitost člověk dostane jen jednou za život. Zpravidla těsně předtím, než ho odvezou na psychiatrii.

Na základě zveřejněného článku zadal Lubomír Metnar audit, podle následných informací se potvrdila pochybení a do věci se pustila NCOZ. Její závěry zatím zůstávají zahalené mlhou hustší než ranní opar nad močálem, kde se i komáři bojí přistát, aby nechytli nějaký parlamentní moribindus. O auditu informovala také ZBISslava z Deníku Nenávist, která podle všeho nedokázala pobrat, proč se ministr Metnar zabývá nějakým bláznem z internetu. A proč nechává prověřovat miliardovou zakázku, když o ní přece nenapsal jejich vlastní svatý věstník Deník Nenávist.. Inu, děvka z přístavního hanbince také těžko pochopí, proč se někdo zajímá o zmizelou tržbu, když v sousedním pokoji právě probíhá slavnostní předávání diplomů za poctivost. A vůbec, kdo dal nějakému ministrovi právo šťourat se ve státních penězích bez předchozího požehnání servilních presstitutek a jejich výboru pro správné myšlení? Ještě chvíli a někdo začne chtít účtenky, což by v našem demokratickém Absurdistánu mohlo být považováno za nebezpečný projev extremismu.

O samotný audit ale v dnešním povídání nejde, protože na scénu právě přijíždí hlavní číslo večera. Při něm by i cirkusový principál zahodil bič, prodal medvěda a šel se raději živit poctivou prostitucí. Minulý týden totiž Argentina oznámila nákup čtyř vrtulníků UH-60L Black Hawk pro armádu a hasiče. Podle zveřejněných údajů jde o repasované stroje vybavené digitálními kokpity, vaky na vodu pro hašení požárů a podvěsnými háky pro práci v terénu. Součástí dodávky má být také výcvik posádek, sada náhradních dílů a dvouletá záruka. Kontrakt přitom vyjednávala přímo americká vláda s argentinskou stranou. Žádná pouťová střelnice, kde vám prodavač s mastným, nakrouceným knírem slíbí zlaté hodinky a z krabice nakonec vypadne plastový budík po mrtvém dědečkovi. Jde o mezivládní obchod, u kterého by člověk očekával alespoň trochu pořádku v papírech. A právě tady začíná být česká vrtulníková storry zajímavější než účet za svatbu okresního kmotra, na které se ženich ztratil s matkou nevěsty a hostům zůstala k zaplacení kapela.

Přátelé, raději se posaďte, nejlépe na něco pevného, protože následující čísla by mohla slabším povahám způsobit samovolný pád hubou přímo do močálu. Podle uváděných podmínek mají Argentinci za čtyři repasované vrtulníky UH-60L Black Hawk s modernizovaným vybavením, výcvikem, náhradními díly a dvouletým servisním zabezpečením zaplatit celkem dvacet osm milionů dolarů. Nikoliv za jeden vrtulník, vážení, ale za čtyři kusy i s příslušenstvím. Při použitém přepočtu to představuje přibližně šest set šestnáct milionů korun za celou dodávku, tedy sto padesát čtyři milionů za jeden samaljot Český nákup přitom počítal s pěti sty šedesáti sedmi miliony bez DPH za kus. Zatímco argentinský zákazník podle uvedených čísel odchází se čtyřmi vrtulníky, český zákazník by za podobnou částku dostal jeden. A možná ještě slavnostní poděkování, že neobtěžoval slevovým kupónem. Portugalci měli v roce 2025 pořizovat obdobné stroje přibližně za deset milionů eur za kus, tedy podle uváděného přepočtu asi o devadesát milionů korun dráž než Argentinci. Přirozeně bude nutné porovnat přesné technické vybavení a smluvní podmínky, protože vrtulník není půllitr piva. Rozdíly v cenách jsou ale natolik výživné, že by se z nich v parlamentní kantýně dala uvařit gulášová polévka pro celý volební období.

Při prostém srovnání uváděných cen vychází argentinská dodávka proti českému nákupu tří strojů přibližně o miliardu a sto milionů korun levněji, přestože obsahuje vrtulník navíc. Představte si sedláka, který přijde na trh koupit tři prasata, zaplatí za ně cenu menšího zemědělského družstva a ještě se chlubí, jak zkušeně vyjednával. Soused si mezitím z vedlejšího chlíva odvede čtyři vykrmené čuníky za třetinu peněz a prodavač mu přibalí pytel krmení. Portugalské ceny při obdobném orientačním přepočtu rovněž vycházejí výrazně níže. Český obchod tak připomíná slavnostní obřad v maštali, kde se na oltáři svatého Předražení pálí bankovky a ministr dělá ministranta. Česká zakázka je podle dosavadních informací zastavená a snad už k nákupu za původních podmínek nedojde. Pro státní kasu to může být docela příjemná zpráva, byť si člověk dovede představit zklamání všech, kdo se na podobný obchod těšili. Zda za ním stáli nějací skrytí sponzoři nebo jiné zájmy, ovšem bez důkazů tvrdit nelze. A tak si pouze představme hospodského, kterému právě někdo zatrhl prodej tří prošlých utopenců za cenu celé hospody. Mediální zájem o kauzu přitom podle mého názoru zdaleka neodpovídá její závažnosti. Ropušan si mezitím dál užívá příznivých preferencí a vystupuje jako neposkvrněný zachránce demokracie. Jeho obdivující a servilní presstitutky mu kolem tykve montují svatozář spasitele demokratůry a hladí ho po slizké mlokoropuší kůži s takovou něhou, jako by bývalému kolínskému učitýlkovi nejraději olízaly i poslední bradavici, kdyby jim za to slíbil exkluzivní rozhovor o záchraně demokratůry. O jeho sračkách a průserech z dob působení na kolínské radnici však sveřepě mlčí, jako by jim někdo zašil huby režnou nití a na dveře redakcí pověsil ceduli "Tady se špinavé prádlo našich chlebodárců nepere!"

Jak se vůbec může podobný obchod dostat tak daleko, ptá se člověk, když sleduje parlamentní ansámbl připomínající kočovný cirkus, kterému utekli klauni, chcípl lev a pokladník odjel s tržbou do Karibiku. Ministr přece není vševědoucí hospodský, který musí osobně ochutnat každý utopenec. Má kolem sebe aparát úředníků, odborníků a poradců, kteří by měli umět poznat, kdy se ze státní zakázky stává podezřele drahá pouťová atrakce. Když selže aparát, mají nastoupit presstitutky, kontroloři, auditoři a odborná veřejnost. A když ani jejich pozornost nestačí, měli by se začít ptát samotní voliči narko krimi gangu STAN. Představa, že někdo nadšeně tleská možnému předražení státního nákupu, totiž připomíná štamgasta, kterému hospodský třikrát účtuje jedno vypité pivo a on mu ještě děkuje za věrnostní program. Přesto se zdá, že zájem o důkladné vysvětlení rozdílů mezi českou, argentinskou a portugalskou cenou zůstává překvapivě vlažný. Člověku vrtá hlavou, co přesně tvoří cenu jednotlivých kontraktů, kdo ji posuzoval, kdo doporučil podpis a zda někdo skutečně porovnal dostupné alternativy. Otázek je víc než blech na toulavém psu před nádražní putykou, ale Prevítkovi přejme jeho nepravděpodobné preference, které rostou rychleji než účet v bordelu při návštěvě opilého poslance. Člověk už jen čeká, kdy presstitutky slavnostně oznámí, že podle nejnovějšího průzkumu Ropušana miluje devět z deseti žab a desátá se zdržela hlasování, protože právě líbala zadek Gumákovi. Být miláčkem části médií a současně čelit nepříjemným otázkám ohledně státních nákupů musí být zatraceně náročná disciplína. Zvlášť když vás při každém vystoupení někdo láskyplně leští, až se vám mlokoropuší bradavičnatá pokožka leskne jako z kanalizace, čerstvě vytažený úhoř.

Politický marketing se za poslední roky proměnil v tak dokonalé řemeslo, že by jeho mistři dokázali prodat i děravý nočník jako luxusní nádobu na zachytávání evropských hodnot. Stačí vhodný kandidát, několik šikovných marketérů, správně namíchané fráze, pečlivě vybrané fotografie a dostatečně tupé publikum. Pak už se jen vysvětluje, že díra na dně není závada, nýbrž inovativní systém přirozeného odvodnění. Michal Repa a Martin Burgr by o politickém marketingu jistě dokázali vyprávět celé hodiny, protože správně upravený veřejný obraz dokáže divy. Podobně jako když parlamentní garderobiér navlékne obstarožní, ožralou ludru do decentních šatů, vytvoří jí nóbl účes, nalíčí ksicht a předvede ji jako dámu z lepší společnosti, přestože ji ještě včera vyhazovali z nádražního hampejzu pro opakované reklamace a dneska by ji nejraději posadili do první řady na slavnostním předávání cen za morální bezúhonnost.

Někdy možná přijde vhod i estetická medicína, takže dávám Prevítkovi rok, maximálně dva, a bude od Gumáka k nerozeznání. Oba dokonale vyžehlení, oba státnicky vážní a oba připravení vysvětlovat národu, že demokracie právě prochází mimořádně úspěšnou rekonstrukcí. A kdyby vrtulníkový obchod definitivně padl, politická budoucnost přece nabízí nepřeberné množství dalších příležitostí. Státní rozpočet je totiž pro některé politické gaunery nekonečný rybník, ve kterém se dá lovit i bez rybářského lístku. Deník Nenávist mezitím servilně hlásí, že narko krimi gang STAN raketově roste, což je nepochybně krásná zpráva. Jen by mě zajímalo, jestli raketa míří na oběžnou dráhu, nebo rovnou do politické žumpy, protože v české politice se oba směry občas překvapivě snadno zaměňují.

Miliarda ale Prevítka bolí, přátelé, a bolí pořádně. Asi jako když si ožralý štamgast přivře ptáka do dveří od hajzlu, začne řvát na celou hospodu a vrchní mu místo pomoci pochválí, jak elegantně a ležérně má rozepnutý poklopec. Představa miliardového rozdílu mezi cenami vrtulníků je nepříjemná především proto, že zdaleka nejde o drobné. Jde o veřejné peníze, jejichž použití by mělo mít rozumné a doložitelné vysvětlení. Svět se ovšem točí dál, vrtulníková zakázka pomalu mizí z hlavních titulků a s ní se ztrácí i zájem o otázky, které by při podobných částkách měly znít ještě dlouho po zavírací hodině. Jenže český Absurdistán nemá nikdy zavřeno a už příští týden přijde další lahůdka z oblasti státní správy, kterou část mediálního světa ráda představuje jako výkladní skříň odpovědného hospodaření. Text je již hotový a dotčené strany mají do středy pětadvacátého listopadu prostor k vyjádření. Dopřejme jim tedy dostatek času, aby mohly předložit své argumenty, dokumenty a vysvětlení. Protože i v politickém močálu by mělo platit, že nejdřív se poslouchají všechny strany a teprve potom se zjišťuje, kdo stojí po kolena ve splaškách a kdo si jen přišel umýt holínky.

Brzy se tedy dozvíte, jak hospodaří naše milované národní parky. Připravované povídání má všechny předpoklady připomínat kočovný cirkus, kterému uprostřed představení praskla podlaha, principál spadl do hnoje a účetní začal divákům prodávat vstupenky na záchranné práce. Přiznám se, chlapci, že některé věci, na které jsem při přípravě narazil, mi připadaly tak nepochopitelně bizarní, že jsem chvílemi přemýšlel, jestli náhodou nečtu scénář absurdní komedie napsané opilým správcem veřejných záchodků. Ani při nočním bloudění mezi rákosím, kde si žáby vyprávějí pohádky o poctivých politicích a vodníci vedou účetnictví na mokrých pivních táccích, jsem nepotkal tolik otázek, které si přímo říkají o pořádné vysvětlení. A právě na vysvětlení se podíváme, protože v Kanceláři posledního rozumu se sice občas brodíme močálem až po krk, ale pořád ještě rozeznáme žábu od prince a státní peníze od pouťových žetonů.

Má podle vás smysl dál propichovat naleštěné mediální bubliny a šťourat do české politické žumpy? Dejte Facebroukovi lajk, sledujte, sdílejte a diskutujte! Bez vás můžu do mediálního bordelu řvát od rána do večera. S vaší pomocí ten rachot uslyší i v poslední řadě!

Facebrouk.cz a Kancelář posledního rozumu fungují bez dotací, reklamních sponzorů a politických objednávek. A tak to také zůstane!

OD 1. PROSINCE 2026 OTEVÍRÁME ČLENSKÝ KLUB KANCELÁŘE POSLEDNÍHO ROZUMU!

Za pouhých 99 Kč měsíčně, cenu dvou kafíček, získáte kompletní fejetony, exkluzivní nedělní speciály, pohled do zákulisí politických dementosaurů a přístup do soukromé diskusní skupiny. Veřejný Facebrouk samozřejmě pokračuje dál! Podpořte nezávislou satiru, která se nebojí strkat nos do politických splašků!

                                                                        Dobrovolně můžete přispět už nyní prostřednictvím QR kódu                                                                        Číslo účtu 323549364/0300.

Máte tip na další průser? Pište na facebrouk.redakce@gmail.com.                                                                                                                              Veřejná diskuse pokračuje ve skupině "Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů".

Lajkujte, sdílejte, diskutujte a pomozte Facebroukovi pořádně rozvířit český politický močál

Mstivoj Facebrouk

Share