Rekreace, motorky, zbrojaři a náhody, které smrdí z Marrákeše až do Prahy !!!
Rekreace, motorky, zbrojaři a náhody, které smrdí z Marrákeše až do Prahy! Vítejte v českém Absurdistánu, odkud se hradní komouš Gumák opět vydal za hranice všedních dnů, tentokrát do slunného Maroka, aby si údajně odpočinul od prezidentských povinností, prohnal motorku po poušti a předvedl národu, že nejvyšší ústavní funkce se dá provozovat i jako cestovní kancelář s doprovodem ochranky ústavních čeinitelů. Jenže zatímco se z hradní bažiny ozývá uklidňující kvákání o soukromé dovolené, v Marrákeši se ve stejnou dobu odehrávala událost, která stojí za mnohem větší pozornost než několik fotografií obstarožního motorcyklisty zaprášeného od marockého písku.
Ve dnech 7. až 10. října 2026 totiž v Marrákeši probíhal mezinárodní letecký a obranný veletrh Marrakech Airshow 2026, kde se sjela pořádná přehlídka světového zbrojního průmyslu, vojenských delegací, výrobců dronů, letecké techniky a obchodníků, pro které nepředstavuje válka tragédii, ale hlavně zatraceně výnosný byznys. Přibližně dvě stovky vystavovatelů z desítek zemí, desítky oficiálních delegací a jednání o vojenských technologiích vytvořily kulisy, vedle kterých vypadá obyčejná pouštní projížďka jako pouťové kolečko na dětském autodromu.
Mezi účastníky veletrhu figurovala světová zbrojařská esa jako Lockheed Martin, Boeing, Airbus, Thales, RTX nebo izraelské společnosti Elbit Systems a Israel Aerospace Industries. Zkrátka výběrová společnost, kde se místo cukrové vaty prodávají vojenské technologie, místo plyšových medvědů se předvádějí drony a místo kolotočářského vyvolávání se za zavřenými dveřmi probírají kontrakty, při jejichž hodnotě by se i zkušenému českému tuneláři rozklepala kolena. Do stejného Maroka si přitom náš Gumák vyrazil užívat písku, slunce a motoristických radovánek. Náhoda? Klidně. Jenže Facebrouk se na náhody dívá poněkud nedůvěřivě, zvlášť když se kolem nich začne motat armáda, politika a miliardové kšefty se zbraněmi.
Připomeňme si také, že Česká republika není v marockém obranném průmyslu žádným neznámým pocestným, který omylem zabloudil mezi tanky a stíhačky. Už během předchozího ročníku Marrakech Airshow v roce 2024 navštívila Marrákeš tehdejší ministryně obrany Janička Sluníčko Černochová a s marockou stranou podepsala dohodu o vojenské spolupráci. Český zbrojní průmysl má navíc rozsáhlé zahraniční obchodní zájmy a významnou úlohu v dodávkách vojenského materiálu na Ukrajinu. CSG, OMNIPOL a další podniky rozhodně nepatří mezi vesnické kováře, kteří po večerech překovávají podkovy na nábojnice. Bavíme se o průmyslovém odvětví, kde se obchoduje v miliardách a kde mohou mít osobní kontakty cenu zlatého dolu.
A právě tady začíná Facebroukovi vrtat hlavou několik nepříjemných otázek. Zúčastnil se někdo z českých zbrojařských firem letošního veletrhu? Přijeli do Marrákeše čeští obchodníci s vojenským materiálem jako vystavovatelé, členové delegací nebo obyčejní obchodní návštěvníci bez vlastního stánku? Proběhlo během Gumákova pobytu nějaké setkání s představiteli obranného průmyslu? Veřejně dostupné informace zatím žádnou takovou schůzku nedokládají, ale zároveň neposkytují úplný seznam všech obchodních návštěvníků. A kdo někdy viděl českou politickou bažinu při práci, dobře ví, že absence fotografie ze společného oběda ještě není důkazem, že se nikdo nepotkal.
Do marocké motoristické idylky navíc vstoupila nehoda podnikatele Petra Šebora, spoluzakladatele společnosti SCS Software a podle zveřejněných informací Gumákova osobního přítele. Šebor utrpěl při havárii v poušti vážná zranění a kolem jeho záchrany se rozběhla další mediální přestřelka. Gumák mezitím zvládl cestu do Černoučku k volební urně a návrat do Maroka, zatímco zraněný podnikatel zůstával v zahraničí a řešila se jeho zdravotnická přeprava. Hradní loutkovodiči celou výpravu vydávají za soukromou dovolenou, jenže veřejnost má sakra právo zajímat se, za jakých okolností Gumák zase vyrazil za hranice, kolikátá dovolená v nekonečném seriálu jeho cestovatelských radovánek už to vlastně byla, kdo mu dělal společnost, kdo zajišťoval celý ten cirkus a s kým se během marockého dobrodružství případně setkal. Protože prezidentský úřad není cestovní kancelář pro vysloužilé lampasáky a Hrad není soukromá cestovka, ze které si její nájemník vyjíždí na výlety, kdykoliv dostane chuť provětrat motorku a vlastní zbytnělé ego. Šeborovo zranění samozřejmě samo o sobě nijak nesouvisí se zbrojním veletrhem, přesto patří do celkového obrazu prezidentovy marocké cesty.
Představme si ovšem na chvíli čistě hypotetickou grotesku. V jedné části Marrákeše stojí výstavní haly nacpané vojenskou technikou, zbrojaři si mnou ruce, delegace porcují miliardové kontrakty a obchodníci počítají budoucí zisky, až jim z ciferníků kalkulaček stoupá kouř. O kus dál se po marocké poušti prohání obstarožní komouš dočasně usalašený na Pražském hradě, bývalý vysoký vojenský představitel NATO, politický chameleon s dlouholetými kontakty v mezinárodních bezpečnostních strukturách a pozoruhodným talentem měnit ideologické kabáty podle toho, odkud právě fouká vítr. Všichni se ve stejném období nacházejí v jedné zemi, jenže podle dosud zveřejněných informací mezi oběma událostmi žádná prokázaná spojnice neexistuje.
Dostatečně absurdní je už skutečnost, že v době konání celostátních voleb, kdy by se Gumák alespoň občas mohl uráčit vykonávat prezidentské povinnosti, hradní komouš raději brázdí marockou poušť a do Černoučku si odskočí vhodit lístek do urny, jako by si mezi dvěma motorkářskými štrekami zajel na benzínku pro cigára. A kdyby se nakonec ukázalo, že souběh jeho pouštního dobrodružství s mezinárodním zbrojním veletrhem nebyl obyčejnou náhodou, dostala by celá groteska další dějství, ve kterém by se motorkářská dovolená proměnila v pořádně zapáchající politickou frašku. Zatím nám zůstává obrázek obstarožního, po zážitcích věčně lačnícího klauna, který podle všeho nedokáže odolat dalším cestovatelským radovánkám a pro kterého se celostátní volby staly protivnou otravou, kvůli níž musel na pár hodin odložit motorkářské hračky, přetrpět cestu k volební urně a zase mazat zpátky do marockého písku, protože republika přece počká, ale duny by mu mezitím mohl rozjezdit někdo jiný. Mnohem absurdnější by ovšem bylo, kdyby si hradní močál začal nárokovat právo určovat, na jaké souvislosti se občané smějí ptát, protože politika, bezpečnost a miliardový zbrojní byznys přece nejsou žádná posvátná trojice, před kterou má daňový poplatník sklapnout podpatky, zavřít hubu a ještě nadšeně zamávat Gumákovi na další dovolenou.
Facebrouk proto netvrdí, že Gumák v Marrákeši tajně obchodoval se zbraněmi, sjednával kontrakty nebo se účastnil veletrhu. Pro podobné tvrzení zatím neexistuje doložený důkaz. Stejně tak ovšem není veřejně objasněno, zda se během jeho pobytu uskutečnila nějaká neoficiální jednání s představiteli obranného průmyslu. Rozdíl mezi otázkou a obviněním snad dokáže pochopit i poslední pulec v hradním močálu, přestože v české politické stoce bývá položení nepříjemné otázky často považováno za větší zločin než samotný průšvih.
A tak nám zbývá obrázek hodný pořádně praštěné absurdní komedie. Obstarožní lampasák si užívá marocké písečné dobrodružství, zatímco nedaleko probíhá mezinárodní přehlídka zbrojního byznysu, s nímž má Česká republika dlouhodobé obchodní vztahy. Loutkovodiči předkládají vysvětlení soukromé dovolené, veřejnost má k dispozici jen část informací a politická bažina dál spokojeně bublá, protože nejlepší občan je přece občan, který se na nic neptá, všechno odkývá a ještě nadšeně zatleská.
Facebrouk by přitom docela rád znal odpověď na několik prostých otázek. Setkal se Gumák během pobytu v Maroku s někým z účastníků Marrakech Airshow 2026? Byli na veletrhu zástupci českých zbrojních firem, jejich obchodní partneři nebo prostředníci? A pokud šlo výhradně o soukromou motoristickou dovolenou bez jakýchkoliv dalších jednání, proč to jednoduše a jednoznačně nepotvrdit? Odpověď může být naprosto banální, ale bez konkrétních informací zůstává jen prostor pro otázky.
Protože v Absurdistánu už jsme zažili tolik náhod, až by člověk začal podezírat samotnou náhodu, že si na Hradě zřídila kancelář, pořídila služební auto a čeká na další státní vyznamenání. A dokud nebudou známá konkrétní fakta, necháme otázku otevřenou. Zda šlo o pouhou shodu okolností, nebo se za marockým dobrodružstvím skrývá ještě nějaká další kapitola, musí ukázat důkazy, nikoliv fantazie, hradní tiskové zprávy nebo kvákání politických obojživelníků.
Marrákeš, motorky, zbrojaři a Gumák na rekreaci. Opravdu jen náhoda, nebo příběh, ve kterém zatím chybí několik stránek?
Pokud má podle vás smysl dál propichovat naleštěné mediální bubliny, dejte Facebroukovi lajk, sledujte, sdílejte a přidejte se k diskusi. Bez vás můžu do mediálního bordelu řvát od rána do večera. S vaší pomocí je alespoň šance, že rachot uslyší i někdo v poslední řadě.
Facebrouk.cz a Kancelář posledního rozumu nevznikly z dotací, grantů, reklam ani peněz politických sponzorů. Nikdo mi neplatí za to, koho chválit, koho šetřit a do koho raději nevrtat. A přesně tak to chci zachovat.
Veškerý obsah Facebrouka zůstává veřejný a přístupný každému. Kdo může a chce, může dobrovolně podpořit Facebrouka na platformě Opinio, na profilu "FACEBROUK – Kancelář posledního rozumu", za cenu pouhých dvou kafíček za měsíc. Každá koruna pomáhá hradit provoz webu, přenos dat a další náklady. Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu dál svítit do české politické bažiny a vytahovat na světlo to, co by mnozí raději nechali hnít ve tmě.
Podporou navíc držíte dveře otevřené i lidem, kteří si placený obsah dovolit nemohou. Všichni čtou totéž. Ať přispěli stovku, nebo ani korunu.
Líbil se vám článek? Sdílejte ho, doporučte a pošlete dál. Máte tip na kauzu, politickou absurditu nebo úřední pitomost? Napište na facebrouk.redakce@gmail.com Diskuse pokračuje ve skupině "Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů".
Chcete-li Facebrouka pozvat na kávu, použijte QR kód Číslo účtu 323549364/0300.
Děkuji za přízeň, sdílení i podporu. Díky vám zůstává Facebrouk veřejný, nezávislý a bez placené závory.
Mstivoj Facebrouk