Přemoudřelý deviant z parlamentního akvária
Fejeton z Archivu absurdit
Sedím v Archivu absurdit pod zářivkou, která bliká jako poslední nervový tik umírajícího zdravého rozumu, kolem mě se vrší šanony těžké jako mokré pytle s betonem, nasáklé potem referentů, plísní dotačních projektů a zápachem evropských strategií, které se rodí v klimatizovaných kancelářích tak vzdálených obyčejnému životu, až člověk získává pocit, že jejich autoři považují chleba za aplikaci a dělníka za obtížný folklórní relikt z doby před powerpointem, zatímco starý počítač vedle mě chrčí a přehřívá se jako úředník nucený potřetí absolvovat školení o inkluzivním jazyce, a já sleduji dalšího parlamentního mudrce, dalšího nadutého sodomitu bez páteře, který se po republice pohybuje s výrazem proroka civilizace, přestože připomíná spíš podomního obchodníka s ideologickými hrnci a prošlou morálkou zabalenou do recyklovaného papíru z bruselského summitu.
Ten člověk roky vystupuje jako televizní kazatel pokroku, salónní moralista s hlasem falešně laskavého školního inspektora, který každému vysvětloval, co si má myslet, jak má mluvit a za co se má stydět, přičemž působil jako mozkový gigant s IQ prvoka převlečený za filozofa moderní Evropy, a čím víc poučoval národ o demokracii, toleranci a správném směru dějin, tím víc kolem něj mizely veřejné peníze do poradenských firem, komunitních center, strategických workshopů a konzultačních laboratoří na výrobu dotační mlhy, kde se miliony rozpouštěly rychleji než kostka cukru v kávě euroúředníka sedícího na bruselském rautu pod bannerem "Budoucnost solidarity 2035".
A zatímco tenhle odulý aparátčík v naleštěných škorních pobíhal po televizních studiích a vrtěl se před kamerami jako přerostlý špekatý ratlík, čekající na pohlazení presstitutky veřejnoprávní liturgie, v obci, ve které starostoval lidé počítali drobné na energie, rozpadal se chodník před školou, další sháněli peníze na opravu střechy kulturního domu a hospoda zavírala dřív než kostel, protože obyčejný člověk dnes v téhle republice připomíná posledního cestujícího na nádraží, odkud už všechny vlaky odjely do Brusele i s průvodčími, topením a zdravým rozumem.
A právě tady se začíná táhnout ten největší smrad celé parlamentní stoky, hustý a ulepený jako koberec v evropském kulturáku po noční konferenci grantových parazitů a kariérních eunuchů, protože kdyby stejnou prasárnu provedl obyčejný starosta v montérkách, televizní hyeny by kolem něj kroužily s pěnou u huby jako hladoví toulaví psi nad převráceným popelářským autem, jenže když se v tom plácá správně natřený ideologický maskot s naučeným slovníkem progresivní svatosti, okamžitě se rozjede cirkus omluv, relativizace a mediální presstituce, při kterém se redakční přisluhovači kroutí jako slimáci posypaní solí a vysvětlují občanům, že vlastně nejde o rozkrádání, ale o "komplexní společenský kontext".
Sedím nad studenou kávou, která chutná jako rozemletá rez z potrubí celé téhle civilizace, a poslouchám další televizní debatu, kde se parlamentní dutohlavové navzájem plácají po ramenou a tváří se jako zachránci Evropy, přestože připomínají spíš účetní z potápějícího se cirkusu, kteří se ještě snaží spočítat poslední grant před tím, než se definitivně propadne stan i s klauny, a čím déle ten kabaret sleduji, tím víc mám pocit, že dnešní politika už není správou země, ale jen nekonečným rautem pro lidské mátohy bez obsahu, malé kolaboranty systému a odulé šmelináře, kteří si spletli veřejnou službu s bufetem placeným z cizích peněz, zatímco republika kolem nich pomalu hnije jako zapomenutá svačina ve sklepě evropského parlamentního akvária.
No můžeme jen doufat, že za ty peníze nejezdil na Ostravsko hledat hnědouhelnou pánev, protože při pohledu na jeho oduševnělý parlamentní výraz člověka napadá, že by klidně dokázal stát u vytěženého dolu, tvářit se jako geolog evropské budoucnosti a slavnostně vysvětlovat televizním moralistům, že uhlí je sice zločin proti klimatu, ale služební cesťák na jeho hledání je naopak hrdinský čin moderní demokracie, zvlášť když se správně vyúčtuje přes tři poradenské firmy, dva inkluzivní workshopy a jednu strategii komunitního dialogu pro klimaticky citlivé aparátčíky.
Jestli v manželském loži nakonec opravdu nějakou tu "hnědou pánev" nalezl, ať už u jeho stejně deviantní manželky nebo manžela, bude to možná poprvé v životě, kdy ho realita udeří do hlavy tvrději než opoziční interpelace, protože člověk může roky běhat po televizích jako přemoudřelý prorok evropské ctnosti, nafouknutý jako reklamní balón před otevřením supermarketu, může poučovat národ o morálce, demokracii a správném držení ideologické vidličky u poslaneckého rautu, ale dřív nebo později stejně skončí doma u kuchyňského stolu, kde se všechny grantové fráze rozpadnou rychleji než rozvařená nudle v závodní jídelně parlamentu a zůstane jen obyčejná otázka, kterou si dnes pokládá půlka republiky: kolik toho vlastně zmizelo a kdo to všechno zaplatí.
Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu Líbil se vám článek? Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte. Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl? redakce@facebouk.cz Pokud chcete podpořit další tvorbu Facebrouka, můžete přispět dobrovolným darem Číslo účtu: 323549364/0300
Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.
Mstivoj Facebrouk