Před hysterickým víkendem jsme skončili u vyjednávání s Ruskem!!!
Před hysterickým víkendem celá naše sešlost v Kanceláři posledního rozumu ztuhla u debaty o vyjednávání s Moskvou, kdy televizní inkvizitorka Jílková vřeštěla cosi o naprosté nereálnosti unijních rozhovorů, zatímco klerikální fanatik Bartošek od černoprdelnické lůzy kázal moudra, jak je nutné nepřítele nejprve hluboce pochopit, abychom ho následně dokázali slavně rozsekat na maděru. Člověk se jednou vyspí z těžkých snů a v pátek ráno na uvědomělého prosťáčka z ranní mlhy vyskočí čerstvá doktrína, kdy včerejší zaklínadla o naprostém zákazu jednání a jistém podzimním přepadení vystřídala kolektivní pýcha nad Gumákem, kterého prý unijní hampejz vyšle jako hlavního spasitele přímo před ruského medvěda. Najednou nastal panický průser s dosavadním slovníkem, protože car z Kremlu už nemůže být líčen výhradně coby novodobý Hitler, lidožrout a krvežíznivý vrahoun z džungle, když hrozí reálné riziko, že obstarožní lampasák varšavské smlouvy v záloze vyfasuje roli vrchního poslíčka a bude muset nepříteli lidstva s uctivým úsměvem podat ruku, což k podobným handlům zkrátka patří.
Následně dorazil hysterický víkend, kdy se celá pouťová fraška bleskově překlopila do jekotu o české vládě rušící demokracii, a poněvadž nikdo z venkovských mouřenínu netuší, jakou pravdu natlačí vrchnost ovečkám do hlav zítra, můžeme klidně zhodnotit, jak na kotrmelce unijního bordelu reagovala samotná Moskva. Cynický car označil evropské blábolení o přípravách na velkou válku za ukázkovou politickou schizofrenii a blahosklonně utrousil naději na brzké uzdravení, jako kdyby shovívavě domlouval pošahanému Schmarczovi na záchytce. Mluvčí Peskov vzkázal, že unijního posla klidně pustí přes práh, pokud přitáhne reálnou snahu o mír, jenže bruselský močál o vyslání emisaře neustále žvaní, přičemž nedokáže vybrat vhodnou loutku, případně na podobný krok postrádá koule.
Z oficiálních vyjádření přímo čiší, jak moc je Kremlu ukradené, zda z bruselské žumpy dorazí italská divoška Meloni, dánská sekernice Frederiksenová, norský pantáta Støre, finský manekýn Stubb nebo náš slavný miliardářský poskok Gumák, kterými se honosily oslavné plátky západního tisku. Náměstek Gruško vyklopil pointu zcela bez obalu, když prohlásil, že ksicht vyjednavače nehraje v ruských očích sebemenší roli, protože rozhoduje výhradně mandát, se kterým poskok přicestuje. Zatímco u nás v bažině domorodci vzrušeně řeší, na kom bude historický kostým vypadat nejvíc šik, ruská strana se suše vyptává na konkrétní obsah unijních požadavků.
Pochybnosti Moskvy sedí naprosto přesně, poněvadž spolek evropských mudrců nejenže nedokáže vybrat jednu figuru, ale o společné, realistické pozici nemá ani páru a teprve začne handlovat, zda vůbec požadovat okamžité příměří, nebo konečnou mírovou smlouvu. Nikdo netuší, co je unijní spolek ochoten položit na stůl, co žádá na oplátku, jaké konkrétní záruky hodlá Ukrajině nabídnout, kdo ponese astronomické náklady a hlavně zda vyslaný pěšák dostane pravomoc podepsat aspoň účet za kafe, nebo bude po každém slovu volat do sedmadvaceti hlavních měst pro svolení k nadechnutí.
Diplomatické drby už dávno propálily holou skutečnost, že rozhádaný spolek musí nejdříve překonat vnitřní blok a shodnout se na nutnosti jednání, posléze vybrat obětního beránka a teprve potom pracně vymýšlet, co vlastně dotyčný bude u stolu blekotat. Vyvstává otázka, zda emisar dostane volnost hledat kompromis přes hořké ústupky, nebo pouze odpapouškuje staré unijní požadavky a po návratu vítězoslavně ohlásí ruský nesouhlas, na což opravdu nepotřebujeme drahou loutku, nýbrž bohatě stačí poslat stará tisková prohlášení hysterické Kallasové.
Evropský spolek sice u rozhovorů sedět touží, jenže skutečná diplomacie vyžaduje jasnou vizi a koule, nést kůži na trh, což vylučuje dětinskou snahu vetřít se ke stolu pouze ze strachu, že velcí kluci rozhodnou bez nás, zatímco doma panuje panická hrůza vyslovit jakýkoliv reálný bod k dohodě. Možná by stálo za to celý trapný proces otočit vzhůru nohama, nejdříve si ujasnit mantinely vyjednávání a teprve potom hledat vhodnou figuru na špinavou práci. Vybírat nejdříve manekýna do televize a teprve potom přemýšlet o smyslu jeho cesty sice představuje tradiční unijní estrádu, jenže pro zastavení válečných jatek by možná neškodilo zkusit normální, sedlácký rozum.
Má podle vás smysl dál propichovat naleštěné mediální bubliny a šťourat do české politické žumpy? Dejte Facebroukovi lajk, sledujte, sdílejte a diskutujte! Bez vás můžu do mediálního bordelu řvát od rána do večera. S vaší pomocí ten rachot uslyší i v poslední řadě!
Facebrouk.cz a Kancelář posledního rozumu fungují bez dotací, reklamních sponzorů a politických objednávek. A tak to také zůstane!
OD 1. PROSINCE 2026 OTEVÍRÁME ČLENSKÝ KLUB KANCELÁŘE POSLEDNÍHO ROZUMU!
Za pouhých 99 Kč měsíčně, cenu dvou kafíček, získáte kompletní fejetony, exkluzivní nedělní speciály, pohled do zákulisí politických dementosaurů a přístup do soukromé diskusní skupiny. Veřejný Facebrouk samozřejmě pokračuje dál! Podpořte nezávislou satiru, která se nebojí strkat nos do politických splašků!
Dobrovolně můžete přispět už nyní prostřednictvím QR kódu Číslo účtu 323549364/0300.
Máte tip na další průser? Pište na facebrouk.redakce@gmail.com. Veřejná diskuse pokračuje ve skupině "Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů".
Lajkujte, sdílejte, diskutujte a pomozte Facebroukovi pořádně rozvířit český politický močál!
Mstivoj Facebrouk