Pět důvodů, proč je Gumák vůdcem opozice

Nalijme si čistého patoku přímo na oslizlou hladinku české politické bažiny, protože zdejší absurdistán zase vyvrhl úkaz, nad kterým by si i principál kočovného cirkusu sundal cylindr a šel se raději ožrat do nejbližší nálevny. V normálně fungujícím politickém bordelu řídí vládu premiér, opozice štěká a vyje z lavic a Gumák se pokouší předstírat, že není předsedou jednoho z rozhádaných táborů. Český močál si ovšem jako obvykle zinscenoval vlastní disciplínu.

V sídle českých panovníků, dřepí hradní komouš Gumák, obstarožní lampasák Varšavské smlouvy v záloze, který podle ústavního jídelního lístku hraje nestranného tatíčka národa, ale v politické knajpě stále častěji pobíhá kolem opozičního výčepu, cinká půllitrem o tácek a svolává bývalé pětikoaliční štamgasty k nástupu. Z Pražského hradu se pomalu stává detašované velitelství zkrachovalé Pětilepry, kde se místo korunovačních klenotů leští opoziční strategie a z hradních oken vane smrad politické žumpy smíchaný s laciným parfémem státnické důstojnosti.            Následuje pět důvodů, proč Gumák stále víc připomíná neoficiálního vrchního bažináče opozice, politického šenkýře zkrachovalé Pětilepry a samozvaného dirigenta orchestru, kterému voliči sebrali pódium, ale muzikanti odmítají pochopit, že zábava skončila. Pět zastavení v pražské politické žumpě, kde se Gumák tváří jako rozhodčí, zatímco mu z kapsy podezřele kouká píšťalka jednoho mančaftu.                                                  Pohádka o nezávislém občanském spasiteli chcípla dřív, než jí politický funebrák stačil objednat věnec. Sotva Gumák vystrčil hlavu z kandidátního močálu, opoziční Pětilepra ho adoptovala s nadšením pasáka, který právě objevil novou štětku pro svůj předvolební bordel. Celá hradní žumpa začala naleštěnou figurku vláčet po studiích, věšet jí na krk svatozář a cpát ji veřejnosti do chřtánu jako zázračný prostředek na všechny neduhy republiky. Stačilo polknout, zapít demokracií a hlavně se neptat, kdo platí účet.

Nutelliér potom po prvním kole rozjel demokracii podle jídelního lístku čtvrté cenové. Na jedné straně správně uvědomělí občané, kteří vhodili správný lístek správnému hradnímu spasiteli, na straně druhé, podezřelý póvl ze stoky, jenž projevil tu drzost, mít vlastní názor a volit někoho jiného. Politická pluralita dostala přes držku ještě ve dveřích a z hospody se ozvalo, že demokrat je zřejmě pouze člověk hlasující podle doporučení vrchního.                                                                                                                                                                                                                Když Gumáka do prezidentského křesla tlačí prakticky celá opoziční Pětidemolice, její stranické aparáty a politické šenky, můžete po vítězství vykládat pohádky o nadstranickosti leda osazenstvu zaplivaného výčepu ve tři ráno, kdy už štamgasti objímají automat na cigarety a vrchní počítá ubrusy. Gumákova údajná politická neutralita tak od začátku připomínala panenství bordelmamá v okresním nevěstinci: hezky se o něm vypráví, jen není radno chtít důkazy.

Osiřelá opoziční Pětilepra se po volebním výprasku rozhlédla po vlastní bažině a zjistila, že jí v bahnitých tůňkách zůstala přehlídka politických zoufalců, kteří by nevzbudili pozornost ani při rvačce o poslední roli hajzlpapíru na latríně za hasičárnou.                                                                        Kupka hnoje se pomalu potácí směrem k politickému zapomnění, Rakušan vláčí za STANem kufr kauz těžký jako mrtvola z mafiánské grotesky, hulvát Hřib dál rozdává politická moudra s vychováním řeznického psa, nový flanďák Grolich se teprve učí ministrantsky mávat kadidelnicí a přiblblý, zastydlý svazák, eurohujer Havel působí jako výrobek bruselského sekretariátu, kterému před expedicí zapomněli nainstalovat charisma. Zkrátka personální výběr jako v putyce pět minut před zavíračkou, kdy už nezbývá vybírat mezi dobrým a špatným, ale mezi tragédií a ožralou, spícím na hajzlu s hlavou v pisoáru.                                                                                                                                                                                        Pětilepra proto nemusela hledat spasitele ve vlastní senkrovně a pro nového politického mesiáše vyrazila rovnou do hradní žumpy. Gumák se vzhledem ke své povaze, rozkydlosti páteře a gigantickému IQ 107 nabízí jako univerzální politický chameleon, naleštěná berla a erárem placený amplion, přes který lze troubit opoziční blboly do kraje s majestátním výhledem na Prahu. Kam politický vítr foukne, tam se Gumák natočí, zasalutuje, upraví si státnickou fazónu a začne vysílat moudra, jako kdyby je právě přivezli z generálního štábu posledního tažení.

Vzniká tak nádherná česká politická disciplína, kterou by nevymysleli ani ožralí štamgasti při zavíračce: neoficiální opoziční lídr dřepí na Hradě, účet za celý cirkus platí daňový poplatník a partajní bafuňáři Pětilepry dole pod kopcem mohou s nevinným výrazem předstírat, že s hradní žumpou nemají vůbec nic společného. Jen se pokaždé jakousi zázračnou shodou okolností z hradního amplionu ozve stejná odrhovačka, jakou o pár minut později začne hulákat opoziční výčep. Náhoda jako prase. Jeden drží trumpetu, druzí noty a všichni nám tvrdí, že se potkali až na pódiu.                                                                                                                                                                                                                                            Proč by ostatně Pětilepra svolávala sjezdy, pronajímala sály, objednávala chlebíčky a hledala někoho, koho budou lidé ochotni poslouchat, když má nad Prahou celý hradní lunapark? Stačí zatroubit, naleštit Gumákovi státnickou fasádu, posadit ho před kamery a politická bažina dostane opozičního řečníka i s prezidentskou standartou. Lepší kšeft by nevymyslel ani hospodský, který prodává hostům jejich vlastní pivo a ještě jim na účet připíše pronájem půllitru.                                                                                                                                                                                            Groteska začíná pořádně páchnout ve chvíli, kdy Gumák svou případnou další kandidaturu neprodává vlastní prací, nějakou vizí pro republiku nebo alespoň představou, co by chtěl dalších pět let na Hradě dělat, ale strašením, že by se k vládním korytům mohli dostat političtí protivníci, které ve své hradní žumpě nechce ani cítit. Místo státníka nad politickou řežbou tak dostáváme vrchního hlídače opozičního bažiny, který už z věže vyhlíží dalekohledem, kdo se šine močálem, a podle stranické legitimace rozhoduje, jestli otevřít bránu, nebo spustit padací most rovnou někomu na palici.

Prezidentská volba se v podobném podání mění z volby hlavy státu v zákopovou bitvu, preventivní barikádu a hradní poplach proti výsledku voleb, který by se současnému nájemníkovi pražského hradu nemusel líbit. Ústavní arbitr se někam vypařil a místo něj po nádvoří pochoduje politický lampasák s píšťalkou, který si už dopředu rozděluje mužstva na naše, jejich a podezřelé kusy dobytka, které by nejraději nepustil ani přes vrata.                                                                                                                                                                                                                                      Žvásty o případné další službě vlasti motivované hlavně obavou z politických rivalů pak připomínají výmluvu štamgasta, který do sebe u výčepu lije desátého panáka a vysvětluje manželce, že nechlastá kvůli sobě, ale z čirého vlastenectví, protože přece nemůže dopustit, aby plnou flašku ukořistil hajzl od vedlejšího stolu. Gumák tedy možná nebude znovu kandidovat proto, že má republice ještě co nabídnout. Možná jen musí zachránit flašku před nepřítelem. A účet, jako obvykle, přistane před námi.                                                                                                                          Kvičení opozice a hradních našeptávačů o hrozbě totálního ovládnutí země představuje tak nádherný exemplář pokrytectví z pražské žumpy, že by se měl naložit do formaldehydu a vystavit v Národním muzeu. Ještě nedávno seděla Nutelliérova banda rozkročená nad republikou jako hospodský nad posledním sudem. Měla vládu, většinu ve Sněmovně, silné postavení v Senátu a na Hrad pomáhala vytlačit vlastního politického oblíbence Gumáka, který pak při obsazování Ústavního soudu rozdával nominace způsobem, při němž tehdejší opoziční část politické knajpy dostávala kopřivku už při pohledu na hradní vrata. Mediální roztleskávači mezitím mávali ploutvemi tak nadšeně, až z pražské stoky stříkala pěna na chodník.                                                                                                                                                                                                                            Politický močál, který ještě nedávno držel v pazourech většinu hlavních mocenských pák a tvářil se u toho jako majitel republiky s inventárním číslem na zadku každého občana, nyní spouští poplach, protože po volbách mohou stejné páky podle pravidel demokracie začít mačkat jiní. Najednou je slyšet jekot o koncentraci moci, ohrožení demokracie a blížícím se armagedonu, jako kdyby se k Praze valila mongolská horda na jaderných koloběžkách. Dokud byla moc naskládaná ve správném chlívku, říkalo se tomu stabilita, odpovědnost a obrana demokracie. Jakmile se voliči rozhodli přeházet prasátka u koryta, z politické bažiny se rozezněla siréna.

Celé představení proto připomíná nářek kapsáře, kterému v tramvaji někdo vytáhl z kapsy ukradenou šrajtofli. Ještě před chvílí se spokojeně přehraboval v cizích bankovkách, ale jakmile sáhne do kapsy a nahmatá hovno, začne hulákat na celý vagón, že ve společnosti zmizela úcta k soukromému vlastnictví.

Pokud má podle vás smysl dál šťourat do naleštěných mediálních bublin, dejte Facebroukovi lajk, sdílejte, sledujte a podpořte Kancelář posledního rozumu.                                                                                                                                                                                                                      Protože bez vás můžu řvát do mediálního bordelu, jak chci.                                                                                                                                                  Se sdílením je alespoň šance, že to uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                  Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                                Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                               redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                    Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                                  Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                            Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                      S vaší rostoucí návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.                                                                                                                                                                                                                          Pokud vám Facebroukovy fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                            Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů.                                            Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                                    Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                 Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                                 Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.                                                                        Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                             Mstivoj Facebrouk