Pavel Beneš, strašlivá Gumákova noční můra

V překladu z hradního ptydepe znamená celá paráda jediné: stará špionská stoka někde pod Hradem praskla, dekl od kanálu vyletěl do povětří a ven bublá takový smrad, že by mouchy padaly ze stropu i v nejzaplivanější čtyřce u nádraží, kde se výčepní bojí sáhnout na ubrus bez gumových rukavic. Není potřeba dokola přežvykovat každé slovo ze slavné youtubové trilogie na kanálu ABJ, kde spolužák ze špionského rychlokurzu Pavel Beneš servíruje svoji diagnózu bez ubrousku, bez příboru a hlavně bez hradního leštidla na životopisy. Základní sdělení Benešova vyprávění totiž leží na stole jako mastný papír od tlačenky v nádražní putyce: podle Beneše Gumák lže, lhaní ho provází životem od kasárenského kavalce přes komunistickou maštal až k nablýskaným hradním kobercům, kde se politická minulost pucuje tak dlouho, až z hovna vznikne rodinné stříbro a z režimního kádra málem disident s aureolou. Benešův Gumák se přitom v někdejší komunistické maštali rozhodně netváří jako nešťastný kapr omylem vypuštěný do sudu s louhem, ale spíš jako štamgast režimní nálevny, který znal výčep, věděl, kde stojí žlab, kudy se chodí ke korytu a jak se v celé soudružské stáji nezamotat do opratí.

Celá prezidentská maškaráda podle Benešova pohledu připomíná jedno nekonečné, nedůstojné představení z politického lunaparku, kde Gumák místo hlavy státu hraje vycpanou loutku zavěšenou na provázcích marketérů, našeptávačů a všemožných zákulisních šíbrů, kteří s ním cloumají jako s pouťovým kašpárkem po zavíračce. Kdyby v sobě měl aspoň ždibec elementární soudnosti, po šílené propagandistické nalejvárně by si nesedl do prezidentského křesla, ale někde v koutě by přemýšlel, jestli už politická groteska náhodou nepřetekla přes okraj žumpy. Jenže Beneš za celou parádou vidí obyčejnou hamižnost, ztrátu kontaktu s realitou a bezbřehou nestoudnost, tedy koktejl, který by nevypil ani štamgast nádražní čtyřky dvě minuty před zavíračkou. Výsledkem je prezident, jehož kroky podle kritiků často vypadají, jako kdyby z role velitele diverzní roty z hlubokých osmdesátek nikdy úplně nevystoupil, pouze vyměnil kanady za naleštěné polobotky, kasárenský dvůr za hradní nádvoří a politické školení mužstva za slavnostní projevy před kamerami. Miloš Zeman kdysi utrousil, že nejhorší pro politika je být k smíchu, jenže český politický cirkus už dávno postoupil do vyšší soutěže: směšnost je ještě pouťová atrakce za dvě koruny, zatímco nenávist je pořádná jízda kanalizačním potrubím bez brzd, a při pohledu do některých internetových diskusí získává člověk dojem, že Gumák už u pokladny netrpělivě mává permanentkou.

Omílat donekonečna Gumákovo někdejší schvalování "bratrské pomoci" vojsk Varšavské smlouvy v osmašedesátém už začíná nudit i nejotrlejší štamgasty nad zvětralou desítkou, protože politická flašinetová opička může jednu melodii drtit jen určitou dobu, než po ní hospoda začne házet tácky. Archivní perly z jeho vlastního životopisu jsou ovšem jiná liga a zasloužily by vytesat do zdi každé venkovské putyky hned vedle zákazu kouření a ceníku utopenců. Když se někdo dobrovolně rozplývá nad iniciativou, odpovědností a pružností Sovětského svazu a dalších socialistických zemí při předkládání mírových návrhů a zároveň vychvaluje řešení problémů v sovětské společnosti jako inspiraci pro celý socialistický tábor, politický výčep má rázem nalito až po rysku a není potřeba hledat soudruha pod stolem s baterkou. Gumák později zvládl politický převlek s rychlostí pouťového kouzelníka, který před publikem nacpe rudý šátek do klobouku a vytáhne z něj demokrata v naleštěných polobotkách, jenže pach normalizačního chlíva se z politického životopisu nevětrá jako cigaretový kouř z nádražní nálevny. Můžeš otevřít všechna okna na Hradě, nastříkat po chodbách hektolitry demokratického osvěžovače vzduchu a povolat armádu marketérů s hadry a kýbly, ale když se jednou archivní žumpa otevře, starý odér si cestu do salonu najde sám.

Vlastní perly Gumáka jen přilévají další kýbl splašků do debaty kritiků, zda má v křesle hlavy státu vůbec co pohledávat, zvlášť když z prezidentských úst vypadne legendární přání získat větší sebekontrolu v situacích, které mu údajně zvyšují hladinu cholesterolu v krvi. Poplést si adrenalin s cholesterolem je medicínský majstrštyk hodný nádražní čtyřky, kde štamgast po šestém pivu diagnostikuje sousedovi prostatu podle toho, jak drží tágo, a výčepní mu naordinuje dva rumy a utopence. Podobný guláš pak kritici vidí i kolem státní kasy, protože rozpočtová matematika začíná připomínat pouťovou střelnici provozovanou účetním po lobotomii: jednou rukou požadovat obří úspory a druhou tlačit na další miliardy do obrany působí jako hospodský, který řve, že musí okamžitě snížit útratu o dva tisíce, a vzápětí objedná celé putyce panáka, guláš, cigára a taxíka domů. Jestli má zároveň ubývat z rozpočtového žlabu a přibývat v obranném korytě, někdo bude muset objevit finanční perpetuum mobile, nejlépe ve sklepě ministerstva financí mezi starými šanony a prázdnými flaškami, protože ani největší kouzelník z politického cirkusu neumí z prázdné státní šrajtofle vytáhnout dvě stě miliard jen tím, že do ní strčí ruku, pronese slavnostní projev a zatváří se státnicky.

Předvádět z letních hudebních festivalů politickou estrádu připomínající normalizační Festival politické písně v Sokolově je další číslo z cirkusu, kde už dávno chcípl principál, medvěd utekl do lesa a klauni si mezi sebou rozdělili státní funkce. Slavná vizita v Trutnově, kde Gumáka vítali veteráni disentu v čele s Františkem "Čuňasem" Stárkem a část publika v něm hledala málem novodobého pokračovatele Václava Havla, působí jako groteska napsaná po zavíračce v nádražní knajpě: někdejší režimní kádr přijede na festival, bývalí odpůrci režimu kolem něj mávají pomyslnými kadidelnicemi a politický lunapark slavnostně vyhlašuje další kolo soutěže o nejabsurdnější přepis vlastního životopisu. Korunu celé frašce nasazují léta kolující výroky připisované bývalému důstojníkovi StB Karlu Vykypělovi o rozsahu spolupráce tajné policie s disentem, protože jakmile se podobné archivní bahno začne míchat s rodinnými vazbami, dohady a starými účty, vznikne tak hustá estébácká žumpa, že bez ověřených dokumentů už člověk nepozná historický fakt od hospodské legendy. Politická groteska je přitom dost šílená sama o sobě a nepotřebuje přilévat do výčepu archivní samohonku, u níž nikdo pořádně neví, kdo ji vypálil.

Myšlenkovou akrobacii bezpečně doráží blábolení o takzvané "šetrné prosperitě", což zní jako heslo vymyšlené po desátém pivu u stolu, kde už nikdo netuší, co se slaví, kdo platí a proč výčepní spí hlavou na kase. Prosazování zeleného náboženství a ekologických pouček prezidentským párem pak působí přímo úměrně jejich zelenému vidění světa, protože z politické bažiny se zase vynořila představa, že prosperitu zařídíme tak, že ekonomice nasadíme ekologickou svěrací kazajku, občanovi přivážeme ke kotníku emisní kalkulačku a všichni společně odpochodujeme vstříc zeleným zítřkům za zvuku fanfár z recyklovaného plechu. Korunu celé frašce nasadilo podání podnětu kvůli Petru Macinkovi, protože prezidentský spor rázem připomínal hádku ve čtvrté cenové, kde jeden štamgast bouchne do stolu, druhý se urazí a místo aby si chlapi vyříkali spor z očí do očí, začne se svolávat půlka státního aparátu, aby zjistila, kdo komu šlápl na kuří oko. Jestli podobné pražské panoptikum sledují v Kremlu, propagandisté si mohou mnout ruce, protože lepší materiál pro vlastní cirkus by si museli draze objednávat. Prezidentské volby roku 2028 tak mohou klidně dostat podtitul Česká republiko, zachraň se, jak můžeš, protože jestli politická žumpa ještě pár let poroste stejným tempem, nebude se už volit hlava státu, ale plavčík pro republiku, která se v močálu brodí po krk.

Pokud má podle vás smysl dál šťourat do naleštěných mediálních bublin, dejte Facebroukovi lajk, sdílejte, sledujte a podpořte Kancelář posledního rozumu.                                                                                                                                                                                                                    Protože bez vás můžu řvát do mediálního bordelu, jak chci.                                                                                                                                                    Se sdílením je alespoň šance, že to uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                      Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                                    Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                          redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                    Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                                Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                 Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                    S vaší rostoucí návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.                                                                                                                                                                                                                          Pokud vám moje fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                                        Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatel.                                                Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                                    Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                               Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.                                                                              Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                            Mstivoj Facebrouk