Parlamentní obludárium roztáčí další bago !!!

Celá sešlost šašků v drahých oblecích připomíná bandu ožralých debilů v nonstopu nad ránem, kde už dávno nikdo netuší, kdo rozbil půllitr, kdo poblil chodník a kdo se pokoušel zaplatit účtenkou z minulého týdne, jen vrchní má naprosté jasno, protože mastnou útratu bez mrknutí oka připíše nám všem. Další runda parlamentního šílenství se roztáčí jako rezavý kolotoč na pouti pro choromyslné, vládní panáci nejdřív celé hodiny slavnostně obhajují vlastní neschopnost s výrazem géniů, kteří právě vynalezli kolo, teplou vodu a státní rozpočet bez peněz, načež do manéže vpochoduje opoziční zvěřinec a spustí estrádu hodnou kočovného panoptika po třech dnech v močálu. Klauni hulákají, principál mává lejstry, bahenní artisté metají slovní kozelce a nikdo ani na vteřinu neuvažuje, že by zhasnul světla, zavřel cirkus a začal konečně dělat něco, za co by normálního člověka zaměstnavatel nevyrazil ze vrat maštale i s montérkami.

Parlamentní komedie se táhne od včerejška přes dnešek až do zítřka s vytrvalostí kapavky rozlezlé po přístavním pajzlu, protože politická stoka má jednu fantastickou vlastnost: čím déle se v ní šťourá klackem, tím větší smrad leze na povrch. Můžeme tedy děkovat všem svatým, pohanským bohům i poslední příčetné žábě v českém močálu, že o víkendu parlamentní darmožrouti alespoň na chvíli opustí svoje polstrovaná korýtka, rozprchnou se na chalupy, ke grilům a lahvím a dopřejí republice dva dny relativního klidu. V sobotu večer tak člověk může vypít pivo, aniž by mu od obrazovky nějaký naleštěný papaláš vysvětloval, že právě zachraňuje stát, který předtím čtyři roky pomáhal táhnout bahnem, a v neděli ráno lze dokonce prodělat obyčejnou poctivou kocovinu bez parlamentního obludária, které by člověku k bolavé hlavě přidalo ještě chuť vyhodit televizi z okna.

Obehraný scénář zná každý štamgast líp než zapatlaný nápojový lístek v nádražce, protože parlamentní maškaráda se mění asi stejně často jako smrad ve staré žumpě. Spíchne se mimořádná schůze, před kamery naklušou naleštěné ksichty, nasadí tragické pohledy mučedníků zachraňujících galaxii před zkázou a začne několikahodinové procesí politických tlučhubů k řečnickému pultíku. Jeden bahenní prorok střídá druhého, huby melou jak šrotovník po generálce a každý káže, že republika už visí jednou půlkou zadku nad bezednou stokou, zatímco právě jeho zázračné, práce nezvyklé ručičky představují poslední jeřáb schopný vytáhnout celou českou kotlinu za límec z hnoje. Posluchač má skoro chuť uronit slzu, kdyby si náhodou nepamatoval, že značná část spasitelů ještě nedávno sama seděla u kormidla a s mimořádným talentem navigovala stejnou bárku od jednoho močálu ke druhému.

Závěr velkolepé parlamentní grotesky nabídne pompézní finále nacpané prázdnou slámou, hysterickým máváním pazourama, cvakáním objektivů a dramatickými výkřiky do tmy, jako kdyby se právě rozhodovalo o osudu lidstva a ne o další rundě politického žvanění v českém močálu. Bahenní kohouti se naposledy nafouknou, opoziční klauni předvedou závěrečné salto, vládní principálové zatleskají vlastní genialitě a novinářská galerie poslušně sesbírá poslední drobky z manéže. Pak reflektory chcípnou, rozsypaný popkorn se zamete pod koberec, lejstra zmizí v zásuvkách a celý cirkus se rozleze ke svým korýtkům, jako by se vůbec nic nestalo. Republika zůstane stát po nápravy ve stejné žumpě, účet zase přistane občanovi na stole a parlamentní obludárium si může odškrtnout další úspěšně prožvaný kus života. Šlus, padla, vymeteno. Konečná stanice blázinec, příští představení po přestávce.

Nejzábavnější kapitolou celého maškarního reje zůstává příval náhle vylíhnutých géniů, protože sotva bývalým papalášům vychladla vládní křesla pod zadkem, objevili ekonomické perpetuum mobile a dneska přesně vědí, kde uškudlit každou korunu, kterou sami vesele proháněli státní kanalizací. Z opozičních lavic najednou trousí moudra, jak přestavět zkostnatělou státní maštal, ucpat rozpočtovou díru velikosti Macochy, zkrotit ministerské bumbrlíčky a vyhnat z úřadů všechny pijavice, které jim kupodivu vůbec nesmrděly, dokud seděli u plného korýtka. Z politického močálu se přes noc vyrojilo tolik profesorů ekonomie, reformátorů a spasitelů veřejných financí, že by jeden čekal české hospodářství nejpozději do svačiny silnější než německé. Návody sypou z rukávů jak pouťový kouzelník falešné bankovky: všechno půjde rychleji, levněji, efektivněji a s grácií prvorepublikového elegána, jen člověku pořád vrtá hlavou, kde měli veškerou zázračnou moudrost zašitou v době, kdy sami drželi kasu, razítka i klíče od celé státní maštale.

Obyčejnému chlapovi u piva hlava nebere jedna drobná záhada vytažená z močálu politického zapomnění: kam se všechny dnešní revoluční recepty, geniální úspory a spasitelné reformy poděly v době, kdy úplně stejná parta vyvalovala pupky ve vládních křeslech, držela kasu, razítka i otěže celé státní herky a měla čtyři roky na to předvést, jak se podle jejich dnešních mouder řídí stát. Během vládního hodování měli papaláši jednu nepatrnou, skoro směšnou výhodu: nemuseli svoje zázračné nápady vyřvávat z opozičního břehu močálu, protože je mohli rovnou nacpat do zákonů, rozpočtů a ministerstev a ukázat národu výsledek místo nekonečných keců. Jenže místo hospodářského zázraku se spokojeně žralo u korýtka, státní maštal dál bobtnala, rozpočtová díra polykala miliardy jak hladová svině šrot a dnešní reformní géniové tehdy drželi svoje geniální recepty někde hluboko pod zadkem. Teprve po vyhazovu od plného stolu na ně sestoupil ekonomický duch svatý a najednou přesně vědí, kde škrtat, co reformovat, koho vyházet a jak opravit všechno, na co ještě včera sami čtyři roky čuměli jako tele na vrata od chlíva.

Jenže mudrovat z měkoučkých opozičních lavic představuje náramnou pohodičku, protože tam stačí nafouknout hruď, házet ramena do mikrofonu, kritizovat křivou pěnu na pivu a každý den objevit dalších sedmnáct způsobů, jak by stát fungoval dokonale, kdyby ho náhodou řídil právě opoziční génius. Odpovědnost za reálný výsledek přitom neleží ani na úrovni blešího hovna, protože nikdo nemusí svoje zázračné recepty skutečně prosadit, zaplatit ani vysvětlovat, proč po střetu s realitou chcíply v příkopu jako přejetá ropucha. Z bezpečí polstrovaného leknínu se proto reformuje jedna báseň: huba mele, pazoury mávají, kamery cvakají a politický spasitel může rozdávat rozumy po kýblech, aniž by musel předvést jediný funkční výsledek. Pohádka pro naivní blbečky funguje bezchybně. Stačí uvěřit, že stejní kouzelníci, kterým magie čtyři roky nefungovala u vládního korýtka, ji zázračně ovládli přesně ve chvíli, kdy od něj dostali padáka. Tak určitě.

Aby nevznikla mýlka, opoziční skvadra má na podobné tance kolem ohně samozřejmě plný nárok a grilování vládních panáků patří k parlamentnímu bordelu stejně neodmyslitelně jako kecy k předvolebnímu guláši. Vláda se má smažit na rožni, opozice jí má šťourat klackem pod žebra a vytahovat z močálu každý průser, který by papaláši nejraději zahrabali pod koberec i s kobercem. Jenže obyčejný dříč, který celou několikadenní estrádu financuje z peněz vydřených vlastníma rukama, má zase svaté právo zařvat přes celou nálevnu, co z nekonečných hodin žvanění skutečně vyleze kromě tun přemletého vzduchu, televizních záběrů, bolavých uší a žaludku obráceného naruby. Jestli po posledním projevu zůstane republika ve stejné žumpě, jen kolem ní přibude hora parlamentních keců, nebyla to kontrola vlády, ale zatraceně drahá soutěž o největší hubu českého močálu.

Největší svinstvo celé parlamentní pouti spočívá v drobném detailu, že mastný účet za několikadenní frašku nikdy nepřistane principálům ani poskakujícím opicím pod reflektory, protože politický cirkus má kasu napojenou rovnou na kapsu daňového poplatníka. Každá prožvaněná hodina, každý exhibiční výstup před kamerami a každé další kolečko bahenního krasořečnění se poslušně přihodí na sekyru obyčejnému člověku, který mezitím někde maká, platí daně a nemá možnost poslat parlamentu fakturu za promarněný čas. Papaláši si odkroutí svoje číslo, kamery zhasnou, opice slezou z pódia a principál zamkne manéž, zatímco občan zase poslušně zacáluje celou estrádu do posledního haléře. V normálním cirkusu si aspoň koupíte lístek dobrovolně a občas se zasmějete. V parlamentním obludáriu vám vstupné strhnou rovnou z kapsy a klauni se baví hlavně sami.

Pokud má podle vás smysl dál šťourat do naleštěných mediálních bublin, dejte Facebroukovi lajk, sdílejte, sledujte a podpořte Kancelář posledního rozumu.                                                                                                                                                                                                                  Protože bez vás můžu řvát do mediálního bordelu, jak chci.                                                                                                                                                  S lajkováním, sledováním, sdílením a podporou je alespoň šance, že to uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                        Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                              Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                        redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                    Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                                      Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.

Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí. S rostoucí návštěvností webu Facebrouk.cz však rostou také náklady na provoz webu. Každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat, k tomu prostor na serveru a další věci, bez kterých by celý tenhle cirkus dlouho nefungoval.                                                                                                                                                                                                                                Pokud vám Facebroukovy fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                          Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, placených článků a politických zadavatelů.                                                            Právě díky vaší podpoře nemusí mít Facebrouk za zády žádnou korporaci, sponzora ani někoho, komu by za jeho peníze musel papouškovat názory.                                                                                                                                                                                                                                         O čem budeme psát a koho si vezmeme na paškál, nám nikdo nediktuje.                                                                                                                          A přesně tak to chci zachovat.                                                                                                                                                                                                Nechci žádné HeroHero ani jiné placené platformy, za jejichž dveřmi by část obsahu zmizela.                                                                                      Všechno, co na Facebrouku vzniká, chci ponechat veřejně dostupné pro každého.                                                                                                            Výše případného příspěvku je proto čistě na vás.                                                                                                                                                                  QR kód najdete vždycky tady.                                                                                                                                                                                                    Zvláštní poděkování patří těm, kteří Facebrouka podporujete pravidelně.                                                                                                                          Jsou mezi námi lidé, kteří peníze na placený obsah jednoduše nemají.                                                                                                                                  Díky vám si mohou přečíst úplně stejné fejetony jako ten, kdo přispěl.                                                                                                                            Vaše podpora tak neplatí jen provoz Facebrouka.                                                                                                                                                              Pomáhá udržet jeho dveře otevřené úplně všem.                                                                                                                                                              Děkuji každému, kdo se rozhodl stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                              Díky vám může Kancelář posledního rozumu zůstat veřejná, nezávislá a bez placené závory pro všechny, kteří sem chodí hledat zdravý rozum, nadhled a pořádnou dávku politické satiry.                                                                                                                                                                                A za to vám patří opravdu velké díky.                                                                                                                                                                                                                                                                                           Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                                Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.                                                                                Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                            Mstivoj Facebrouk