Obstarožní presstitutka Tománková prohloubila dno svého moderování

Usaďte zadky na rozvrzané lavice a koukejte, jaké neuvěřitelné panoptikum se zase vyvalilo z obrazovky, protože čím dál zoufalejší nedělní estráda Terezie Tománkové na Primě prorazila zrezivělé dno televizní žumpy tak hluboko, až vystříkla břečka z nejtemnějšího sklepa českého mediálního močálu, kde se novinářská důstojnost válí mezi vajgly, chcíplými mouchami a táckem od včerejšího utopence. Přestárlá mediální kurtizána se při rozhovoru s Andrejem Babišem pustila do práce s grácií opotřebované rajdy z pajzlu u mezinárodní výpadovky a předvedla takový cirkusový veletoč, že by vedle ní principál posledního kočovného cirkusu vypadal jako distingovaný profesor etikety. I štamgastům ve čtvrté cenové, kteří už za život viděli padat ze schodů harmonikáře, nevěstu i výčepního s kasou, musela spadnout čelist nad bezbřehou drzostí, s jakou obstarožní, vyčpělá presstitutka během jediného týdne otočila kormidlem své ubohé novinařiny o sto osmdesát stupňů oproti audienci z minulé neděle, kdy na stejné sesli trůnila vznešená prdel hradního komouše Gumáka.                                                                                                    Stačilo přitom zalovit pouhý týden zpátky v televizním septiku a člověk by nevěřil, jak rychle dokáže stejná nedělní putyka přestavět lokál podle toho, komu se zrovna leští půllitr. Na stejné židli tehdy trůnil hradní chameleon Gumák a provozní řád se jako mávnutím kouzelného hajzlkartáče změnil z politické nálevny na lázeňský salonek pro zasloužilého obstarožního lampasáka Varšavské smlouvy v záloze. Žádný cirkusový bič, žádné kopání do kotníků, žádná moderátorská řežba u ulepeného výčepu, žádné tahání hosta za fusekli do mediální stoky. Servírovala se audience naleštěná tak důkladně, že by se v ní mohl hradní chameleont prohlížet cestou z Pražského hradu až do své oblíbené politické žumpy, zatímco servilní presstitutka Tománková kolem něj našlapovala opatrněji než stará kurtizána s kapavkou kolem posledního solventního kunčafta v bordelu před zavíračkou. Tam, kde minulý týden voněla úcta, leštěné parkety, naleštěné kliky a papuče pro vzácnou návštěvu, vyrostla najednou pouťová střelnice, řetízkový kolotoč, cirkusová manéž a stánek, kde se místo tureckého medu prodává novinářská prolhanost po kilech. Stačilo vyměnit prdel na židli a ze salonku hradní servility byla rázem čtvrtá cenová po zavíračce, kde létají půllitry, výčepní hledá obušek a stejný metr už dávno plave někde mezi chcíplou krysou a mastným táckem na dně mediální žumpy.

Právě rozdíl mezi oběma tyjátry dělá z celé nedělní estrády grotesku hodnou získat cenu "Zlatého hovna" do kroniky českého mediálního chlíva. Nejde přece o to, jestli moderátorka pokládá politikovi nepříjemné otázky, protože přesně od toho tam sakra sedí a za příjemné plkání může rovnou roznášet chlebíčky na hradní recepci. Jde o mnohem smradlavější otázku, zda stejný novinářský metr neleží někde vzadu v maštali zahrabaný pod hromadou hnoje a nevytahuje se z něj pouze podle toho, čí zadek zrovna přistane na židli naproti. Jestli má jeden host dostat politickou fackovanou u ulepeného výčepu, několikrát otřískat hlavou o novinářský pisoár a nakonec ještě symbolicky vyhodit dveřmi do stoky, zatímco druhému se přinese sametový polštářek pod prdel, naleští půllitr, přihřejí papuče a presstitutka kolem něj krouží opatrněji než stará kurva kolem posledního pracháče v hampejzu, nesledujeme tvrdou politickou žurnalistiku, ale trapné divadlo zaparkované někde mezi žumpou a bordelem. Principál před každým číslem jen nakoukne do programu, zjistí, komu se dnes bude foukat na bolístku, komu leštit svatozář a koho lze s rozběhem nakopnout do prdele, aby publikum dostalo svou pravidelnou nedělní porci mediální objektivity vytažené vidlemi přímo ze dna české mediální stoky.                                                                                                                                                                                                                          Zatímco před Gumákem předváděla obstarožní servilní presstitutka Tománková prvotřídní lezení do análního věnečku, podlézala jako zpráskaný čokl, loudící poslední ohlodanou kost pod stolem ve čtyřce, poslušně panáčkovala, sladce kňučela a ani jednou si netroufla přetrhnout hedvábnou nit Gumákových stosedmičkových mouder, při nástupu premiéra se během několika vteřin proměnila v hysterickou fenu utrženou z řetězu někde za maringotkou okresního lunaparku. Štěkala přerušované výkřiky, skákala do půlky každé slabiky, vrhala se do odpovědí dřív, než vůbec stačily vylézt hostovi z huby, a prskala jedovaté sliny jako vysloužilá kobra z pouťové estrády, které už principál sebral píšťalku, ale zapomněl jí vysvětlit, že cirkus dávno skončil a šapitó odplavalo kanalizací. S jakoukoliv novinářskou profesionalitou měla podobná moderátorská fackovaná společného asi tolik jako zdechlina krysy vytažená ze stoky s luxusním kaviárem na prezidentské recepci, protože jestli mediální žumpa jednou vytahuje sametový polštářek, podruhé boxerské rukavice a novinářský metr mění podle toho, čí prdel zrovna dosedne na židli, nezbývá než celou slavnou vyváženost zabalit do mastných novin, naložit na rezavou lopatu a spláchnout rovnou do nejbližší senkrovny, kam podobná televizní objektivita svou konzistencí, barvou i odérem už dávno patří.

Hradní roztleskávači samozřejmě okamžitě začnou vřeštět naučené fráze o posvátné prezidentské důstojnosti, úctě k majestátu funkce a dalších slavnostních cetkách vytahovaných z kavárenského kumbálu pokaždé, když někdo šlápne Gumákovi na naleštěnou polobotku, jenže rozdíl mezi oběma světy spočívá především v dokonale naaranžované maškarádě. Babiš se na rozdíl od Gumáka nepromenáduje ve flanelce na motorce, nehoní parádu s pěstovaným marketingovým plnovousem, netlačí lidem cizí měnu do kapes, nechce hodit přes palubu právo veta, netouží po jednotném bruselském kriminálu, odmítá předávat státní symboly cizím hejskům a nehraje si na akčního hrdinu zavěšeného na lanech v chrámu, ani nesundává uvízlé letce z větví, aby z něj hradní cirkus mohl uplácat českého Batmana pro publikum, které už dávno spolklo program, vstupenku, pokladní i půlku maringotky. Pokrytectví kavárenské sekty přitom smrdí přes celou mediální stoku jako prasklá ToiToika v parném srpnu ve chvíli, kdy si člověk vzpomene, jak stejná parta nekriticky hýkala blahem, když se před nedávnem vychrtlá novinářská učeňka z bulvární Novy bez rukavic navážela do Václava Klause a nikdo kvůli prezidentské důstojnosti nesvolával státní pohřeb demokracie, nezapaloval svíčky za umírající majestát ani neposílal na Václavák pohotovostní jednotku ochránců prezidentského ega. Do starého profesora se v mediální aréně smělo kopat s rozběhem, házet po něm rajčata, piliny i obsah kýble zpod cirkusového slona, zatímco před navoněným obstarožním lampasákem Varšavské smlouvy v záloze se pražská smetánka plazí po břiše jako hnusná, bezobratlá havěť na dně hnojiště a pořádá mistrovství republiky v leštění prezidentské svatozáře, dokud se neleskne tak oslnivě, že přes ni není vidět ani na vlastní pokrytectví plovoucí kolem v mediální žumpě.

Celá nechutná komedie vrcholí monstrózním budováním kultu osobnosti vůdce, při němž se hradní chameleon promenáduje před kamerami v čele pseudomotorkářského gangu, zabalený do flanelového hadru a naaranžovaný jako lidový geroj z výprodeje politického lunaparku, zatímco kolem něj presstitutky mávají bambulkami a hýkají blahem, jako kdyby právě sjel z Olympu na vypůjčené motorce s požehnáním samotných bohů a v brašně přivezl národu demokracii, prosperitu a návod na správné zavazování tkaniček. Celá kašparáda začíná připomínat groteskní kim ir senizaci veřejného prostoru, kterou je potřeba pojmenovat bez kavárenského pudru, hradního parfému a kýblu mediálního leštidla, protože podobná vůdcovská šaškárna, živená frenetickým jásotem části publika a servilním mediálním cirkusem, míří do tak absurdních pater, že zanedlouho mohou v hlavních zprávách slavnostně oznámit, že ranní rozbřesk nastal výhradně z Gumákovy milostivé vůle, Vltava teče díky jeho osobnímu souhlasu, české slepice snášejí vejce jen proto, že jim Kim Ir Gumák včas zakokrhal příslušný rozkaz, a bez jeho státnického zásahu by patrně přestala fungovat gravitace, Slunce by odmítlo nastoupit ranní směnu a Měsíc by spadl rovnou do senkrovny za Lány. V bezbřehém panoptiku už by podobné hlášení z amplionu nad českým Absurdistánem nikoho nepřekvapilo, maximálně by se řešilo, zda má národ při východu slunce povinně salutovat, obléknout flanelku, nalepit si plnovous, nasednout na pionýra a třikrát poděkovat Kim Ir Gumákovi, že zase ráčil pustit ráno z řetězu a dovolil republice přežít další den bez jeho osobního řízení zemské osy.

Pokud má podle vás smysl dál šťourat do naleštěných mediálních bublin, dejte Facebroukovi lajk, sdílejte, sledujte a podpořte Kancelář posledního rozumu.                                                                                                                                                                                                                Protože bez vás můžu řvát do mediálního bordelu, jak chci.                                                                                                                                                Se sdílením je alespoň šance, že to uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu.                                                                                                                                                                                      Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                                Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                              redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                    Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                        Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                              Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                    Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                      S vaší rostoucí návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.                                                                                                                                                                                                                        Pokud vám moje fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                                    Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů.                                              Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                                    Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                               Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                              Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.                                                                                Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                    Mstivoj Facebrouk