Nedělní Glosa 28.6.2026

                                 Kancelář posledního rozumu hlásí mimořádné sdělení.

Sedím ve své Kanceláři posledního rozumu, usrkávám kávu a říkám si, že lidstvo už dávno neřídí tajné služby, ilumináti ani multimiliardáři ukrytí v podzemních bunkrech pod alpskými štíty. To jsou pohádky pro lidi, kteří si myslí, že svět musí být řízen geniálně, když už je tak dokonale zpackaný.

Pravda je mnohem děsivější. Dnešní civilizaci drží pohromadě úředník, který už šestnáct let otevírá stejnou excelovou tabulku z roku 2009 a každé ráno se modlí ke všem bohům účetnictví, aby se mu zase nerozsypaly vzorečky ve sloupci F. Bezpečnost státu závisí na referentovi, který omylem neposlal přílohu, a zahraniční politika může změnit směr jen proto, že někdo kliknul na "Odpovědět všem" místo obyčejného "Odpovědět". Informační stabilitu republiky pak hlídá tiskový mluvčí, který v pondělí s kamennou tváří popře to, co v pátek stejně přesvědčeně tvrdil před kamerami, zatímco servilní komentátoři z televizních studií obratem vysvětlí národu, že žádný rozpor neexistuje a kdo ho vidí, ten nejspíš podlehl dezinformacím nebo trpí přebytkem zdravého rozumu.

Kdysi jsme se báli jaderné války. Dnes mám stále silnější pocit, že se republika jednou zhroutí kvůli souboru s názvem "final_verze_OPRAVA2_posledni_FINAL_final(3).xlsx", který bude jediným originálem uloženým na flashce účetní, jež právě odjela na čtrnáct dní do Chorvatska. A čím déle tenhle český absurdistán pozoruji, tím méně věřím, že nás zničí nějaký geniální světový spiklenec. Mnohem pravděpodobnější mi připadá, že nás jednou definitivně dorazí blbec s administrátorskými právy.

A právě ve chvíli, kdy si člověk začne myslet, že už ho v téhle republice nemůže nic překvapit, přikodrcá další číslo z politického cirkusu. Cirkusu, kde klauni už dávno neutíkají před publikem, ale publikum utíká před klauny. Na scénu přichází vedoucí kanceláře Benda. Kancelářská krysa, která dnes působí jako hlodavec, jenž právě zjistil, že zapomněl zavřít kohoutek. Jenže místo vody několik měsíců tekly miliardy. Podle všeho totiž celé měsíce jaksi opomněl ministrovi cinknutých rozpočtů Stanjurovi říct, že s těmi bitcoiny je možná takový drobný problém. Drobný asi jako požár chemičky nebo srážka dvou nákladních vlaků.

To je mimochodem věta, kterou by si zasloužili vytesat do žuly. "Promiňte, pane ministře, jen jsme vám pár měsíců zapomněli oznámit menší problém s kryptoměnou." To není vysvětlení. To je diagnóza.

Představte si, že přijdete domů a manželka vám mezi řečí oznámí: "Miláčku, jen jsem ti zapomněla říct, že už tři měsíce hoří střecha."

Nebo automechanik pronese: "Motor se zadřel už v dubnu, ale nechtěl jsem vás zbytečně stresovat."

Jenže v české politice se podobné nesmysly pronášejí s kamennou tváří, jako kdyby šlo o naprosto normální provozní závadu. A pak se ještě diví, že jim lidé nevěří ani pozdrav.

Protože čím častěji politici začínají větu slovy "my jsme jen zapomněli…", tím hlasitěji v hlavě každého normálního člověka bliká červená kontrolka. A úplně nejkrásnější na tom všem je, že nikdo nic nevěděl, nikdo nic neviděl, nikdo za nic nemůže a průsery se po ministerstvech zřejmě rozmnožují samosprašně jako pampelišky na opuštěném parkovišti. Kdyby byla neschopnost obnovitelným zdrojem energie, česká vláda by už dávno vyvážela elektřinu do celé Evropy.

To už není politická kauza. To už je estráda, kterou by nepravuje tiskovou konferenci o tom, jak je vláda příkladem odpovědného řízení státu, napsal ani opilej Kafka po třech litrech krabicáku během účetní uzávěrky v léčebně. Člověk si pomalu začíná představovat, jak asi za vlády Nuteliéra fungovaly krizové porady téhle slavné Pětidemolice. "Máme průser?" "Máme." "Malej?" "Takovej, že kdyby měl nohy, už utíká přes hranice." "A co jste udělali?" "No... zatím jsme drželi hubu." "A plán B?" "Doufali jsme, že to někdo jiný posere ještě víc." "A když ne?" "Tak svoláme tiskovku, budeme se tvářit důležitě, třikrát řekneme transparentnost, dvakrát odpovědnost, čtyřikrát dezinformace a pak oznámíme, že vlastně nikdo za nic nemůže."

Přesně tak dnes působí česká politika. Když se objeví průser, neřeší se průser. Řeší se hlavně to, kdo bude první tvrdit, že o něm vůbec nevěděl.

A pak začne tradiční olympiáda ve zbabělosti. Jeden zapomněl. Druhý nedostal informaci. Třetí byl na služební cestě. Čtvrtý měl dovolenou. Pátý si nepamatuje. Šestý mlčí. A sedmý už mezitím připravuje tiskovku. Kdyby se neschopnost dala přeměnit na elektřinu, tahle parta by rozsvítila celou Evropu i s Británií. A ještě by zbylo na nabíjení elektromobilů bruselských dementosaurů.

A úplně nejděsivější na celé téhle grotesce je jedna maličkost. Facebrouk přestává stíhat. Kdysi si člověk musel absurdity pracně vymýšlet. Seděl nad papírem, drbal se na hlavě a přemýšlel, jakou hovadinu ještě připsat politikům, aby to čtenář sežral. Dneska? Dneska stačí otevřít noviny, pustit tiskovou konferenci nebo se na deset minut podívat do Poslanecké sněmovny a člověk zjistí, že realita zase utekla satiře o tři koňské délky.

Humor už skoro nikdo nepíše. Není to až tak potřeba. Humor se dnes samovolně množí jako plíseň na zdi obecního úřadu nebo smrad v kadibudce po hasičském bále.

Realita už nepotřebuje scenáristy. Úplně jí stačí státní správa, banda papalášů, kteří se tváří jako géniové strategického řízení, a přitom by společně nedokázali zorganizovat ani přesun hnoje z jedné hromady na druhou, aniž by k tomu založili dvě pracovní skupiny, tři poradní komise a vypsali veřejnou zakázku na analýzu přesunu hnoje.

A tak Facebrouk sedí ve své Kanceláři posledního rozumu, usrkává už dávno studený kafe, valí před sebou další kouli politického sajrajtu a zapisuje novou kapitolu kroniky civilizace, která se pokouší řídit digitální století mentalitou kanceláře, kde je fax vrcholem technologického pokroku, heslo mají nalepené na monitoru žlutým papírkem a největší bezpečnostní opatření spočívá v tom, že se dveře do spisovny zamykají na rezavou fabku.

A tihle experti nám s naprosto vážnou hubou pořád vykládají, že mají všechno pod kontrolou. Což je možná největší fór celé české politiky.

A také jediný vtip, kterému se už dávno nikdo nesměje.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                    Líbil se vám článek?     Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                      redakce@facebouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                          Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                    Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Pokud chcete podpořit další tvorbu Facebrouka, můžete přispět dobrovolným darem.                                                                                                Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                    Mstivoj Facebrouk