Nechci držet hubu !!!

Když se politická žumpa bojí světla

Libtardi jako Ludwig, Pášma učinili pokus Pauknera bleskově spláchnout do nejhlubší stoky a celá maškaráda jede bez jediného mrknutí oka dál. Jako by se v našem českém močálu plném bahna, shnilého listí, chcíplých mloků a politických vajglů vůbec nic nestalo.

Od prvního okamžiku, kdy jsem na síti vyčmuchal profil Thomase Pauknera, visel ve vzduchu těžký smrad blížícího se banu. V přetopeném internetovém panoptiku pobíhají samozvaní mravokárci mezi klecemi s píšťalkou v hubě a digitální ponocní kontrolují, jestli náhodou někdo neřekl něco, co by mohlo rozvlnit hladinu posvátného libtardího močálu. Nepohodlný názor tam nemá větší šanci na dlouhý život než flaška rumu zapomenutá bez dozoru na stole v nádražní putyce po výplatě.

Zázrakem profil přežíval nečekaně dlouho. Nakonec klec spadla s rachotem, vrata korporátní maštale zaklapla a Pauknerův účet zmizel rychleji než vyplacený důchod z umatlaného stolu ve čtvrté cenové. Stačí, aby kolem začali kroužit místní notorici s kapsami obrácenými naruby a účtem u výčepního dlouhým jako předvolební seznam slibů. Vrchnost ze zámořské korporátní žumpy pak vytáhla zpod výčepu obligátní lejstro o údajném nenávistném kydání hnoje na sukně a vybrané menšiny. Každý střízlivý štamgast s ještě funkčním mozkem v lebce si však může položit prostou otázku. Bylo na profilu skutečně něco takového, nebo se v zákulisí digitálního cirkusu jen hledala dostatečně naleštěná cedulka, kterou lze přibít na dveře předtím, než nepohodlný člověk poletí hlavou napřed do kanálu?

Celá záminka mi smrdí víc než týden nevynesené kýble ze staré stáje, kam se zároveň chodí chcát, skladovat prošlé politické sliby a odkládat svědomí do regálu mezi prázdné lahváče. V moderní informační bažině se svoboda slova očividně měří podobně jako panáky v zaplivané nálevně. Dokud naléváte správným směrem, hospodský se usmívá. Jakmile začnete čůrat proti proudu, letíte ze dveří i se židlí.

Celá digitální vrchnost zkorumpované sítě si zvykla panovat vysoko nad zákony s arogancí vyžraného veksláka. Obsadil nejlepší stůl v nádražní putyce, položil na něj zlatý řetěz, lokty i vlastní pravidla. Teď vysvětluje zbytku lokálu, kdo smí mluvit, kdo má držet hubu a kdo poletí rovnou do stoky.

Každý obyčejný internetový pěšák už nejspíš někdy ochutnal pořádnou ťafku přes rypák ve chvíli, kdy se centrála rozhodla převléknout za všemocného inkvizitora. Rozsvítí lampu nad výslechem a bez dlouhého vysvětlování určí, která věta ještě voní po schválené demokracii a která už údajně smrdí závadným bahnem.

Systém může působit svévolně jako ožralý výčepní po zavíračce. Na pár kliknutí odstřihne nepohodlného člověka od veřejného kyslíku, pověsí mu na krk ceduli nenávistníka a nechá ho stát před zamčenou hospodou. Postižený pak může přemýšlet, kterou větou vrchnosti šlápl na kuří oko a proč se proti němu rozjela celá digitální fekální cisterna.

Můžeme si samozřejmě u výčepu vyprávět pohádku pro naivní prosťáčky o tom, jak podáme stížnost k Českému telekomunikačnímu úřadu. Úřední soukolí slavnostně zachrastí razítky, lejstro poputuje do Brusele a odtud jednoho krásného rána přiletí na digitálního molocha taková miliardová pokuta, až mu spadnou vrata od maštale z pantů. Bez znalosti konkrétního případu by však podobná jistota byla stejně poctivá jako krabicové víno říznuté vodou v nálevně za tratí.

Kdyby celý kontrolní cirkus pokaždé fungoval rychle, průhledně a s pořádnými zuby, korporátní vrchnost by si jen těžko mohla dovolit působit jako přerostlý hospodský vyhazovač s obuškem na dálkové ovládání. Jednou rukou ukazuje na pravidla pověšená nad barem a druhou už otevírá kanál. Z přítmí politického chlívku se mezitím ozývá šoupání bačkor lidí, jejichž jména se u některých stolů raději šeptají do půllitru.

Jenže podobná představa zůstává čirým sci-fi z říše blouznivců, kteří po šestém rumu u výčepu čekají, že zítra ráno začne státní aparát fungovat. Mnohem větší kentus než zlikvidovaný profil je holý fakt, že celá republika potřebuje jednoho internetového potížistu, aby suploval práci státních institucí. Právě státní instituce by přitom měly samy od sebe prolézat zaneřáděný revír, obracet kameny, prošťourávat stoky a vytahovat politický hnůj z močálu dřív, než začne přetékat přes obrubník.

Máme přebujelý aparát nacpaný vyšetřovateli, státními zástupci, soudními stolicemi, kontrolními úřady, poslaneckými žvanírnami i novinářskými poskoky. Zkrátka administrativní maštal tak obrovskou, že by se v ní ztratilo stádo volů i s pasákem, harmonikou a tříměsíční zásobou sena. Přesto se pořádná várka špíny vyvalí ven až ve chvíli, kdy jeden nenažraný politický gauner ze STANu nebo hradního dvora potřebuje přes spřátelené plátky provařit a potopit konkurenčního šmejda z ODS. Překáží mu totiž u plného koryta, cpe rypák do stejného žlabu a žere z korýtka, které už si někdo jiný dávno označil za vlastní pašalík.

Stačí se podívat na bitcoinovou kauzu. Pravda se tam začala porcovat jako uleželá tlačenka na umatlaném stole ve čtvrté cenové. Neservírovala se jako prostředek k vyčištění chlívku, ale jako zbraň v zákopové válce mezi politickými mafiány, jejich přicmrndávači a novinářskými hlásnými troubami. Každý vytáhne z kýble právě takový kus hovna, který může co nejúčinněji mrštit přes výčep do držky konkurenční partě.

Odmítám přežívat v bordelu, kde se veřejný zájem vytahuje na světlo boží jen jako vedlejší produkt vyřizování účtů mezi politickými zloději. Státní koště mezitím stojí opřené v koutě, kontrolní kýbl rezne pod schody a placení hlídači močálu podřimují u kamen. Proberou se teprve ve chvíli, kdy jim někdo přinese hotovou prasárnu zabalenou v novinách až pod rypák.

Chci stát, jehož instituce samy lezou do chlívů, prošťourávají stoky a obracejí každý podezřelý kámen. Chci, aby chránily normální lidi dřív, než politická žumpa přeteče přes hráz.

Chci konečně bez mlžení, vytáček a úřednického přežvykování vědět, jaké miliardové čachry, podivné obchody a špinavé peníze plavaly pod hladinou prohnilé Kampeličky. Chci vědět, kdo u koryta seděl, kdo držel kasírtašku a kdo dělal mrtvého brouka. A také kdo si při zavíračce nacpal kapsy a zmizel zadním vchodem.

Chci znát do posledního detailu všechny okolnosti krvavé tragédie na Filozofické fakultě. Chci jasné odpovědi na otázky, které po sobě zanechala Lenka Šimůnková, matka zavražděné studentky. Stejně důkladně chci objasnit všechny nejasnosti, jež kolem její smrti zůstaly. Podobné lidské tragédie nepatří pod koberec, do zamčeného šuplíku ani do sudu s politickými splašky, kde se čeká, až veřejnost přestane čichat.

Chci také vědět, co přesně se odehrálo kolem hospitalizace prezidenta Miloše Zemana v roce 2021. Chci vědět, kdo tahal za jednotlivé provázky a proč celé představení chvílemi připomínalo pouťový cirkus zkřížený s palácovým převratem ve čtvrté cenové. Chci také vědět, zda někdo z médií, Ústřední vojenské nemocnice nebo senátních lavic překročil zákon či svoje pravomoci.

A pokud ano, nechci další kýbl tiskových keců, komisi pro zkoumání komise ani razítko přikryté ubrouskem od párku. Chci vyšetření, jasnou odpovědnost a zákonné tresty pro každého, komu se prokáže, že v politické maštali místo služby veřejnosti kydal hnůj na vlastní kšeft.

Chci přesně vědět, kdo nese politickou a trestní odpovědnost za nekonečný řetězec kauz jednotlivých partají, papalášských spolků a stranických maštalí. Po každém průseru se jen přehodí sláma, otevře okno a začne se předstírat, že smrad přiletěl od sousedů.

Nestojím o laciné politické divadélko pro slaboduché publikum. Nestojím ani o trapné tiskovky plné naleštěných panáků s výrazem pohřebního ústavu. Před kamerami vyklopí tři naučené fráze, pětkrát zopakují slovo transparentnost a potom se odšourají zadním vchodem zpátky ke korytu. Jako by právě nehořela celá stáj.

Nestojím ani o tradiční český trik, kdy se každá nechutnost nechá pár týdnů bublat v mediálním kotli. Potom se stáhne plamen, přiklopí poklice a čeká se, až veřejnost začne čuchat k jinému kýblu.

Kosmetické šachy v podobě rituálního obětování pár bezvýznamných pěšáků mě nezajímají už vůbec. Vyhodit z maštale jednoho podkoního a nechat všechny žokeje dál jezdit na stejném chcíplém koni není očista. Je to hospodský trik pro hosty po zavíračce.

Chci vědět, proč se právě kolem hnutí STAN opakovaně vrší závažné kauzy a podezření jako pytle hnoje za stodolou. Chci vědět, proč se veřejnosti pořád servírují vysvětlení řídká jako polívka ve vývařovně. A hlavně chci vědět, kde přesně končí politická odpovědnost lidí, kteří se u podobného provozu pohybují.

Pokud se u kohokoliv prokáže trestná činnost, nechci další kolečko tiskových keců, stranických omluv a teatrálního odstupování z funkcí. Chci normální výkon práva. Politická příslušnost nemá být kouzelný žeton z pouti, kterým se u vchodu do trestní odpovědnosti zamává a dveře se samy otevřou.

Netrápí mě ani tak samotný smazaný facebookový profil Thomase Pauknera jako mnohem smradlavější skutečnost. Jako národ jsme si zvykli stát po kotníky v močůvce a koukat na zavřená vrata politické maštale. Smířeně posloucháme, jak se za nimi šoupe nábytek, přepočítávají koryta a zametají průsery do kanálu mimo dohled veřejnosti.

Nechali jsme si přímo pod nosem vykrmit obludný hluboký stát prorostlý sítí zájmů, známostí, trafik, zákulisních vazeb a vzájemného podrbávání prdelí. Lidé s funkčním mozkem v hlavě už dávno rezignovali na představu, že lze v podobném Augiášově chlívě ještě něco změnit obyčejným koštětem. Sotva vyházíte jeden kýbl hnoje, z vedlejší stáje přivezou fekálním vozem další tři.

Právě proto se tolik lidí upíná k osamělému internetovému střelci jako k filmovému hrdinovi. Očekávají od něj, že sám vleze do stoky s baterkou mezi zuby, prošťourá každý kanál a vytahá z bahna všechny kostlivce. Potom ještě vyčistí žumpu a cestou domů vytře podlahu. Instituce placené právě za podobnou práci totiž v očích části veřejnosti působí jako banda podřimujících štamgastů. Proberou se teprve ve chvíli, kdy někdo převrhne stůl.

Co má potom člověk dělat, když přestane věřit, že ve službách pravdy stojí média, policie, státní zastupitelství, soudy nebo kontrolní orgány? Místo hlídacích psů v nich začne vidět ochočenou smečku uvázanou u boudy mocných.

Právě z podobné nedůvěry vzniká největší průser celého močálu. Stát, kterému lidé přestanou věřit, může mít úřadů třeba tolik, že jimi obloží celý Václavák. Pro občana ale budou mít asi takovou cenu jako cedule HYGIENICKY ČISTÉ pověšená nad žumpou, ze které už dávno lezou bubliny.

Jsem řádný občan téhle země. Platím nekřesťansky vysoké daně, dodržuji platné zákony a moc dobře vím, že když je poruším, státní mašinérie si mě najde rychleji než hospodský štamgasta, který zdrhnul bez placení. Zatraceně proto nechápu, proč by stejný metr neměl platit také pro papaláše, politické šíbry a všechny ostatní vykrmené kapry líně se převalující u dna našeho veřejného močálu.

Jsem občan, který má spolurozhodovat o správě země. Nejsem dojná kráva přivázaná před státní maštalí, které se jednou za čtyři roky dovolí vhodit lístek do urny. Potom se pošle zpátky ke žlabu, aby držela hubu, platila daně a obdivovala, jak se nahoře porcují její peníze.

Tvrdě požaduji, aby byla země spravována ve prospěch obyčejných lidí, poctivě, průhledně a bez rozkrádání. Stát není soukromá nádražní putyka politických partají. Nemá fungovat tak, že se po zavíračce zamknou dveře, zatáhnou záclony a vybraní štamgasti si začnou rozebírat kasu, pípu i popelníky.

Od nové politické garnitury nehodlám polykat další přiblblé slogany, vyumělkované tiskovky ani naleštěné kecy. Nechci ani nové nastrčené ministry vytahované z klobouku pokaždé, když předchozí figurína spadne hlavou do kýble s průserem.

Požaduji skutečný pořádek, absolutní otevřenost, nekompromisní vyšetřování a politicky padající hlavy. Požaduji přísné vyvozování odpovědnosti a spravedlnost bez stranických permanentek, kamarádských zadních vchodů a VIP stolů u výčepu. Nechci už žít v republice připomínající rozpadající se pouťový cirkus, kde principál počítá tržbu, klauni řídí maringotku a kontrolor chrápe v pilinách. Obecenstvu pak nakonec nezbývá než doufat, že poslední záchrannou brzdu celé soupravy zatáhne jeden virtuální psanec s klávesnicí v ruce.

Pokud má podle vás smysl dál šťourat do naleštěných mediálních bublin, dejte Facebroukovi lajk, sdílejte, sledujte a podpořte Kancelář posledního rozumu.                                                                                                                                                                                                                    Protože bez vás můžu řvát do mediálního bordelu, jak chci.                                                                                                                                                Se sdílením je alespoň šance, že to uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                    Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                                      Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl ?                                                                                                                                    redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                    Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                  Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                                  Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                    Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                      S vaší rostoucí návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.                                                                                                                                                                                                                      Pokud vám moje fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                                      Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů.                                            Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                                    Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                               Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                                     Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.                                                                          Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                            Mstivoj Facebrouk