Marvanová u soudu k Dozimetru vysypala hromadu hnoje !!!
Prevítek Ropušan věděl, že se mu ve stáji dějí nepravosti, ale dělal mrtvého brouka Představte si cirkusovou maringotku s propadlou podlahou, kde se léta vesele kšeftuje s falešnou slámou, potkaní kapela vyhrává falešnou polku a principál v nažehleném sáčku tvrdí, že zrovna čichá k fialkám. Celá ta křivá parta kolem STANu připomíná spíš pelech vyžilých kurev u zablácené silnice než politickou partaj, kde se točí prachy, vliv a špinavé kšefty jako skřípající kolotoč na vesnické pouti po zavíračce. Od kolínských kšeftíků přes kouzelné krabičky na šifrování hlasu, kamoše Mlejnka, veksláka Redla až po monstrózní pražský Dozimetr se pořád dokola vaří stejná břečka z vyjetého oleje: co všechno vrchní kmotr Ropušan dávno věděl, odkdy v tom bahně spokojeně čvachtal a jakým zázrakem politicky přežil úplně každou pohromu, při které by normální smrtelník letěl z hospody, po hubě rovnou do škarpy
Do soudní síně nakráčela Hana Kordová Marvanová a vymetla pavučiny takovým stylem, že vrchnímu kápovi z Kolína spadla brada až do půllitru se zvětralou desítkou. Ženská popsala poměry na pražském magistrátu, potažmo v narko krimi gangu STAN jako regulérní mafiánský bordel v zapadlé uličce přístavní špeluňky, kde se místo zákonů mává pěstičkami, bossingem a strachem ze zdivočelých lokálních šíbrů. Petr Hlubuček se Stanislavem Polčákem tam podle svědectví řádili jak nadržení kanci v cizí kukuřici, zatímco Marvanová lapala po dechu a koukala, do jakého chlíva to vlastně vlezla.
Místo tichého kroucení hlavou šla Marvanová přímo za vrchním vnitráckým bossem Ropušanem a vysypala mu celý tenhle páchnoucí sajrajt na stůl s varováním, že partajní kumpáni dělají věci hodné kriminálu. Prevítek Ropušan jí na to s bohorovným klidem starého, protřelého pasáka kurev odvětil hlubokomyslné moudro, že nejtěžší úkol každého šéfa partaje představuje přežití pražské organizace. Zkrátka jí vmetl do očí, že v pražské stoce tečou fekálie proudem a plavat proti proudu znamená zbytečně si zasvinit sváteční obleček.
Podobná reakce nepatří do tlamy bezradného diváka, který jenom zírá z okna putyky na rvačku opilců. Člověk sedící na předsednickém bidle má povinnost popadnout vidle, začít kydat hnůj, prověřit nahlášené svinstvo a chránit každého, kdo se odváží ukázat prstem na zlodějnu. Marvanová ovšem před soudem vyklopila pravý opak: místo očisty chlíva přišel okamžitý trest pro oznamovatelku, protože chráněná zvěř z domovského narko krimi gangu STAN zůstala netknutá a mašinérie jela dál na plné obrátky.
Šíbři, na které si politička stěžovala, se totiž bleskově dozvěděli, že jejich rejdy někdo řešil s nejvyšším bossem, načež začali utahovat šrouby ještě brutálněji. Marvanová otevřeně míří prstem přímo na Ropušana coby možného pošťáka, který zprávu o oznamovatelce doručil na správnou adresu. Soudní razítko na tomhle podezření zatím neleží, jenže v očích každého střízlivého pozorovatele zůstává obrovská kaňka, ze které smrdí sprostá zrada a krytí vlastních kumpánů.
Kudy jinudy se Hlubuček s Polčákem mohli dozvědět o důvěrném rozhovoru za zavřenými dveřmi, když u toho nikdo jiný nesvítil svíčkou? Komu všemu Ropušan u piva vyžvanil, že na něj Marvanová kydá špínu ohledně podivných kšeftů? Proč boss narko krimi gangu STAN nehnul ani brvou a nezasáhl, když ho vlastní poslankyně tahala za rukáv s křikem, že kolem nich bují organizovaná mafie jak plíseň ve starém sudu?
Otazníků kolem celého cirkusu visí ve vzduchu víc než much nad hnojištěm v parném létě. Když kauza Dozimetr vybouchla naplno a stoka vyplavila první mrtvoly, musel z ministerského křesla vyfičet Petr Gazdík kvůli družbě s Michalem Redlem, hlavním mozkem celého podzemního kšeftování. Ropušan sám přitom doma v šupleti leštil šifrovanou hračku se systémem CryptoCult, kterou mu pomáhal sehnat Polčák a kterou ve stejnou chvíli mačkali Redl i zbytek podvodnické party z pražských doupat. Bývalý ministr vnitra následně drze vykládal pohádky pro naivní obecenstvo, že s Redlem nikdy nepromluvil půl slova a drahou krabičku měl jenom na hraní pro svoje fakany. Samotný zašifrovaný aparát sice zákon nezakazuje, jenže morálně tahle šaráda působí jako kázeň od falešného flanďáka v nevěstinci, zvlášť když předtím Gazdíkovi bodře radil, ať podobnou mašinku rozšlape na padrť a vyhodí oknem ven.
Pak Ropušan přitáhl na scénu Petra Mlejnka, kterého boss narko krimi gangu STAN navzdory známým vazbám na Redlovu partu protlačil rovnou do čela civilní rozvědky, jako by tajné službě mohl šéfovat kamarád zlodějů koní. Ministr stál za vyvoleným panáčkem jak zeď, dokud se Mlejnek po pár týdnech trapně nepakoval sám, zadním vchodem. Kápo narko krimi gangu se znovu jenom otřepal a suverénně tvrdil, že se vlastně nic nestalo a pivo teče dál, přestože jím dosazený vrchní špion shořel jak papírový drak nad ohněm.
Kolem Ropušanova dřívějšího kralování v Kolíně se dodnes vznáší oblak pochybností kvůli lukrativním smlouvám na právní služby, kde sice policie trestní oznámení uložila k ledu s odůvodněním, že externí pomoc vyšla radnici levněji než vlastní úředníci, jenže pachuť zůstala. Papíry na právní servis za téměř osm set tisícovek bez daně visí v registru smluv napořád a ukazují, jak se na maloměstě rozdávají tučné zakázky spřáteleným figurám.
Přesně takhle musí vypadat poctivá práce s fakty: neházet všechny hříchy na jednu hromadu s pomyjemi, nýbrž jasně oddělit právně smetené záležitosti od páchnoucího podezření a nezpochybnitelného politického diletantismu. Žádný soudce netvrdí, že Ropušan seděl s maskou na ksichtě v hlavní kriminální bandě Dozimetru, a žádná obžaloba na jeho jméno přímo nemíří. Jenže absence klepet na rukou nijak nesnímá odpovědnost za politický bordel, kterému léta dělal křoví.
Marvanová totiž jasně říká, že šéf partaje nečuměl překvapeně do novin až po policejním zátahu, ale varování dostával osobně, přímo do očí a v dostatečném předstihu, aby stihl zabránit totálním sračkám. V jakékoli příčetné zemi by po takovém svědectví každý politik vyletěl z ministerského křesla rychleji než špunt z laciného šampusu, nebo by musel hodiny klečet před novináři a vysvětlovat každý krok. U nás Prevít Ropušan proplul Dozimetrem, Gazdíkem, Redlem, kryptomobilem i Mlejnkem se svým obvyklým, křiváckým úsměvem falešného koňského handlíře.
Kolik dalších skandálů, podrazů a soudních výpovědí musí ještě vybublat na povrch, než někdo požene tohoto mafiánského bosse k zodpovědnosti za bordel ve vlastním stanu? Zbývá jediná, krutě jedovatá otázka: co všechno Prevít Ropušan celou dobu věděl, komu za zády nosil drby a proč raději nechal celou stoku vytéct lidem přímo do obýváků, místo aby vzal do ruky koště?
Pokud má podle vás smysl dál propichovat naleštěné mediální bubliny, dejte Facebroukovi lajk, sledujte, sdílejte a přidejte se k diskusi. Bez vás můžu do mediálního bordelu řvát od rána do večera. S vaší pomocí je alespoň šance, že rachot uslyší i někdo v poslední řadě.
Facebrouk.cz a Kancelář posledního rozumu nevznikly z dotací, grantů, reklam ani peněz politických sponzorů. Nikdo mi neplatí za to, koho chválit, koho šetřit a do koho raději nevrtat. A přesně tak to chci zachovat. Veškerý obsah Facebrouka zůstává veřejný a přístupný každému. Kdo může a chce, může dobrovolně podpořit Facebrouka na platformě Opinio, na profilu "FACEBROUK – Kancelář posledního rozumu", za cenu pouhých dvou kafíček za měsíc. Každá koruna pomáhá hradit provoz webu, přenos dat a další náklady. Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu dál svítit do české politické bažiny a vytahovat na světlo to, co by mnozí raději nechali hnít ve tmě.
Podporou navíc držíte dveře otevřené i lidem, kteří si placený obsah dovolit nemohou. Všichni čtou totéž. Ať přispěli stovku, nebo ani korunu.
Líbil se vám článek? Sdílejte ho, doporučte a pošlete dál. Máte tip na kauzu, politickou absurditu nebo úřední pitomost? Napište na facebrouk.redakce@gmail.com Diskuse pokračuje ve skupině "Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů".
Chcete-li Facebrouka pozvat na kávu, použijte QR kód Číslo účtu 323549364/0300.
Děkuji za přízeň, sdílení i podporu. Díky vám zůstává Facebrouk veřejný, nezávislý a bez placené závory.
Mstivoj Facebrouk