Má údajný „plán na likvidaci Gumáka“ zakrýt pohnojený rozhovor se servilní presstitutkou?!

Vítejte v dalším dějství hysterické grotesky z českého močálu a mediální žumpy, které bylo tentokrát natolik brutální, že mě vážně ohrozilo na životě. Žádný atentát z Hradu, žádná otrávená chlebíčková pomazánka z parlamentní kantýny, žádný květináč shozený z okna některého ze sídel Pětilepry ani nájemný politický mordýř vyslaný z nejtemnějšího kumbálu opozičního močálu. Málem mě zabila šílená investigativa aktivistické presstitutky.                    Když jsem si přečetl slovní ekvilibristiku slavné vyšetřovatelky Sabiny Slonkové o údajném plánu vlády na politickou likvidaci Gumáka, málem jsem chcípnul smíchy. Poplašná bomba explodovala s razancí navlhlé prskavky koupené po zavíračce u stánku na vesnické pouti. Škubal jsem se jako psychouš Schmarcz při debatě se Šlachtou, když mu oznámili, že mu vypnuli mikrofon, došel Xanax a další zásilka dorazí až po skončení vysílání. Moje nebohá, životem mnohokrát těžce zkoušená bránice začala vážně uvažovat o okamžité výpovědi.                                                                          Už jsem se viděl rozplácnutý na pitevním stole s diagnózou "smrt následkem akutního záchvatu mediální grotesky". Po téměř sedmdesáti letech života by to byl konec natolik absurdní, že by dokonale zapadl do českého politického Absurdistánu. Mohl jsem se stát první známou obětí článku Sabiny Slonkové, což by snad Milion chvilek uctil minutou ticha, pietním zapálením dvou milionů svíček, rituálním obětováním devíti ovcí na oltáři správného názoru a velkolepou tryznou za statečného hovnivála české politické stoky, který položil vlastní bránici při hrdinné obraně Strakovy akademie.

Jakmile zpráva o údajném spiknutí vyplavala na hladinu pražského močálu, v chvilkařské stáji vypukl takový ryk, jako když podsvinčeti přivřou rypák do vrátek od chlíva a zároveň mu oznámí, že demokratické granule budou až po volbách. Milion chvilek spustil hysterický jekot o bezprecedentním podrazu, pádu politické kultury na samotné dno septiku a návratu starých politických triků. Vládní garnitura prý ukázala zbabělost, protože nemá dost silného soupeře, který by dokázal Gumáka porazit v otevřeném politickém souboji.                                                                                                              Člověk při čtení skoro očekává, že příští prezidentská volba proběhne za úsvitu na nádvoří Pražského hradu. Gumák nastoupí v naleštěném brnění, Morgana Pávková oblékne nový úžasný model z vlastní produkce, premiér proti němu vyšle rytíře na bílém koni a Milion chvilek bude z tribuny mávat svíčkami, dokud vítěz nevytáhne z hradního močálu bájný Excalibur demokracie. Nad Jelením příkopem zatroubí archanděl na polnici, chvilkařské ovce pokleknou, presstitutky spustí oslavné žalmy a dvorní věštec slavnostně oznámí, že česká demokracie byla pro další volební období zachráněna před zlým drakem ze Strakovy sloje.                                                                                                                                      Gumák potom zvedne Excalibur nad hlavu, ovce zabékají "sláva" a Morgana Pávková předvede slavnostní piruetu v novém velkolepém modelu, který si předchozího večera spíchla kancelářskou sešívačkou. Celá hradní družina následně odkráčí do krčmy oslavit další velkolepé vítězství dobra nad zdravým rozumem. Jenže když člověk odhrne sametovou oponu, zhasne pouťové reflektory a podívá se, co má údajná strašlivá operace vlastně obsahovat, začne být celá atrakce ještě zábavnější.

Zdroje z vládního chlíva měly Slonkové pošeptat, že premiér hodlá Gumákovi politicky zasmradit život natolik, aby příště z prezidentského močálu sám vysmahnul. Kdyby obyčejné politické vykuřování nestačilo, měla by se údajně vytáhnout kompromitující složka, oprášit od archivního hnoje a její obsah vysypat doprostřed české politické nálevny. Gumákova naleštěná hradní kariéra by pak měla dostat takovou ránu, že by funebrák politických mrtvol mohl začít měřit futrál a v kafilérii dějin preventivně nastartovat drtičku.                                                                                                                              Hlavním úderem celé údajné operace má být rozehnání Gumákovy vlivové stáje a předhození důkazů, že hradní marioneta nerozhoduje ani o barvě vlastních ponožek, délce vodicích nití nebo tvaru vahadýlka, protože v jejím okolí mají významnou roli lidé jako Petr Kolář, Jan Dobrovský a Tomáš Lebeda. Člověk skoro čeká investigativní fotografii z tajného hradního skladu loutek, kde Gumák visí mezi ostatními marionetami na háčku, z rukávů mu čouhají provázky a vedle stojí bedna s náhradními nitěmi, olejnička a návod k použití. Uchopte vahadýlko, zkontrolujte provázky, lehce zatáhněte za příslušnou nit a Gumák vykoná požadovaný pohyb. Při poruše nemažte, volejte loutkovodiče.                                                    Jenže řeči o vlivu lidí z Gumákova okolí nejsou žádný čerstvě vybagrovaný poklad ze dna hradní stoky. V zaplivané politické putyce se podobné debaty vedou tak dlouho, že je znají štamgasti, výčepní, hajzlbába i poslední mol zavrtaný v závěsu prezidentského salonku. Prodávat podobná podezření jako čerstvě objevenou atomovou bombu proto připomíná hospodského, který vytáhne zpod pultu tři roky starého utopence, slavnostně ho položí na porcelán, zapíchne do něj prskavku a oznámí nálevně, že právě dorazila revoluce české gastronomie. Štamgasti zvednou oči od piva, jeden si přičichne, druhý otevře okno a třetí se zeptá, jestli bude investigativní příloha s cibulí, nebo bez.

Chvilkařští kazatelé dobra okamžitě vytáhli z kredence morálku, oprášili svatozáře a začali s nimi šermovat kolem hlavy jako ožralý dementosaurus Zdechy hasičákem na chodbě europarlamentu v Bruseli. Začalo se kázat o otravování veřejného prostoru policejními složkami, politické kultuře, demokratických pravidlech a dalších vznešených proprietách, které se v české politické senkrovně vytahují pokaždé, když někomu začnou téct exkrementy do polobotek a vlastní morální septik přestane stíhat nápor splašků. Následovalo žebrání o podpisy pod petici na záchranu nebohého hradního komouše, jako kdyby Gumák nebyl bezpečně uložen na Pražském hradě, obklopený loutkovodiči, našeptávači, poradci, ochrankou a celým ansámblem hradního pimprlového divadla.                                                                                                                                                                                      Podle chvilkařského dojáku by člověk skoro čekal, že nebohý Gumák sedí v promáčené kartonové krabici před Hradem, generálské frčky má odložené v igelitce, provázky mu smutně visí z rukávů a čeká, jestli mu někdo hodí pětikorunu na párek v rohlíku pro loutkovodiče. Ještě mu pověsit na krk cedulku "Adoptujte si svou marionetu. Krmení třikrát denně, vodění podle potřeby, náhradní provázky a loutkovodič nejsou součástí balení." Petice samozřejmě jede, svíčky se mohou chystat a česká demokracie dostala další pravidelnou dávku smrtelného ohrožení, bez které by se patrně začala nudit, okusovat nábytek a močit do květináčů.                                                                                                                          Petice mezi chvilkařskými ovcemi trhá rekordy, protože třeba pro takového Australopitheca Jákoba je představa Gumáka coby bezbranného sirotka české demokracie patrně poslední atrakcí, která v chvilkařském cirkusu ještě nezrezivěla, nespadla do septiku nebo ji neodvezli do šrotu. Australopithecus Jákob proto může dál pobíhat kolem manéže, mávat peticí nad hlavou a svolávat stádo k záchraně hradního nebožátka, jako kdyby právě poslední podpis rozhodoval, zda Gumák přežije noc, nebo ho ráno najdou odloženého u popelnic i s provázky, vahadýlkem a cedulkou "loutkovodiče si odnesli".                                                                                                                                                                                          V reálu celé představení připomíná zoufalou záchrannou akci zaměstnanců potápějícího se vodního lunaparku, kteří už stojí po kolena ve splašcích, kolotoč mizí v žumpě, autodrom odplouvá do kanálu a principál krouží kolem pokladny na nafukovacím plameňákovi, ale celý ansámbl dál statečně sbírá podpisy za záchranu hradní marionety. Bez Gumáka by se totiž česká demokracie podle všeho ještě před svítáním rozsypala jako kadibudka po zásahu bagrem a Australopithecus Jákob by musel uprostřed zatopeného lunaparku svou úžasnou rétorikou, připomínající zoufalé blekotání berana přiskřípnutého za koule ve vratech salaše, vybékat stádu, proč jejich posvátný beran skončil hlavou v septiku a kdo ho odtamtud před večerním krmením vytáhne.                                                                                                                                                                            Jenže právě tady se z celé té pouťové atrakce začíná vynořovat otázka mnohem zajímavější než samotný údajný plán na likvidaci Gumáka. Nejde ani tak o to, jestli premiér nechce současného prezidenta na Hradě další volební období. Politik, který nechce svého politického soupeře v důležité funkci, opravdu není objev, kvůli kterému by bylo potřeba zastavit rotačky, svolat Bezpečnostní radu státu a poslat potápěče hledat černou skříňku demokracie. Mnohem zajímavější je, proč se tahle mediální petarda rozprskla právě teď a co všechno během svého ohňostroje dokázala překrýt.

Jen krátce předtím totiž Gumák předvedl televizní trapas, který měl patrně působit jako majestátní prezidentská prezentace. Byl to předtočený rozhovor v bezpečném prostředí, žádný politický ring a žádný nepřátelský moderátor s kudlou mezi zuby. Proti Gumákovi seděla servilní presstitutka Tománková a kolem hradního exponátu našlapovala tak opatrně, jako kdyby jí televize na odpoledne půjčila poslední porcelánovou vázu dynastie Ming a oznámila jí, že každý škrábanec půjde z výplaty.                                                                                                                                                                             I přes všechna tahle opatření dokázalo Gumákovo gigantické IQ 107 vyrobit trapas i v televizním wellness. Začal mluvit o českém zdravotnictví, množství nemocnic, drahých přístrojích a tomografech, zatímco současně obhajoval další navyšování prostředků na obranu. To už nebyla žádná tajná složka údajně zahrabaná šest pater pod Strakovkou ani anonymní našeptávač ukrytý v politickém křoví. To byl prezident republiky před televizní kamerou a jeho vlastní slova, která přímo vybízela k několika zatraceně nepříjemným otázkám.                                                                        Kolik nemocnic je tedy podle Gumáka příliš mnoho? Které konkrétně jsou navíc? Kolik tomografů už představuje rozežranost českého zdravotnictví a který přístroj máme odvézt do bazaru, protože jsme si jako rozmazlený národ pořídili příliš mnoho moderní medicíny? Kde přesně se má šetřit a proč máme zdravotnictví měřit šuplerou, zatímco u dalších výdajů na obranu otevíráme kohoutek? Český pacient se patrně poslední roky válel v nemocnici jako arabský šejk v harému, kolem postele mu pobíhalo šest primářů, osm sester a osobní radiolog mu každé ráno přivezl tomograf až k peřině, aby se chudák nemusel obtěžovat na chodbu.                                                                                                                  

Právě tohle mohl být začátek docela zásadní veřejné debaty. Gumák mohl vysvětlovat, co přesně svými výroky myslel, kde podle něj zdravotnický systém plýtvá a jak jeho představa úspor souvisí s dalším navyšováním obranných výdajů. Jenže než se politická hospoda stačila pořádně nadechnout a objednat první rundu otázek, přiletěla do manéže úplně nová atrakce. Najednou se neřešily nemocnice, tomografy ani prezidentova slova, ale údajný plán vlády na jeho politickou likvidaci.                                                                                                                                    A bylo po zdravotnictví. Nemocnice odvezli kulisáci do skladu, tomograf zaparkovali za maringotkou a naleštěné televizní pimprlové divadlo servilní presstitutky Tománkové zmizelo za rudým závěsem. Z Gumáka, který měl ještě před chvílí vysvětlovat vlastní výroky, se během několika mediálních otoček stal ohrožený a pronásledovaný sirotek demokracie, kolem kterého Milion chvilek okamžitě začal stavět petiční protiletecký kryt. Z člověka, kterého se měli ptát, se stal člověk, kterého je potřeba chránit, opečovávat a nejlépe ještě přikrýt dekou, aby nám demokratický nebožáček nenastydl.                                                                                                                                                                                                                  A právě tahle proměna smrdí jako převržený nočník v srpnovém poledni. Po Gumákově televizním trapasu bylo zatraceně potřeba odvést pozornost někam jinam a najednou, světe div se, přiletěla kouřová clona, za kterou by se nemusel stydět celý ženijní prapor. Nemocnice zmizely, tomografy se vypařily, Tománkové servilní televizní lázně spadly do kanálu a místo Gumákových keců začal národ řešit strašlivé spiknutí proti nebohému hradnímu sirotkovi. Náhoda jako prase.

Netvrdím, že na Hradě zasedla tajná rada loutkovodičů, zatáhla rolety, Kolář zamkl dveře, někdo přinesl chlebíčky a na flipchart napsal "Operace Tomograf aneb jak zachránit Gumáka před Gumákem". Takhle daleko do hradního pimprlového zákulisí nevidím. Jen konstatuji, že jestli bylo potřeba utopit Gumákův televizní průser v něčem hlasitějším, barevnějším a mediálně šťavnatějším, dostal Hrad dárek zabalený do mašle, opatřený peticí a osvětlený milionem chvilkařských svíček.

Ještě před chvílí jsme se mohli ptát, co Gumák řekl a co tím myslel. Najednou řešíme, kdo chce prezidenta odstranit. Ještě před chvílí byly tématem nemocnice, tomografy, zdravotnictví a obranné výdaje. Najednou jsou tématem Babiš, Macinka, Kolář, Lebeda, Dobrovský, tajné složky, zákulisní spiklenci a údajná politická poprava Gumáka. Ještě před chvílí byl Gumák aktérem vlastní televizní frašky, teď může sedět na Hradě, usrkávat prezidentskou minerálku a sledovat, jak kolem něj chvilkařský ovčinec mává peticemi a zachraňuje republiku před dalším koncem světa.

Komentátorka Karolína Stonjeková poslala celou novinářskou senzaci rovnou tam, kam podobné objevy z politické latríny patří, a přihodila jedovatou poznámku, že senzační odhalení Babišovy nechuti k dalšímu panování Gumáka představuje komplot temnější než milostný život parlamentní kurtizány Evičky Tričko. Vražda Kennedyho proti podobnému investigativnímu majstrštyku působí skoro jako pohádka na dobrou noc a Watergate jako ztracený lístek od šatny. Premiér nechce, aby jeho politický soupeř dál seděl na Hradě. Do prdele, zastavte rotačky, svolejte Bezpečnostní radu státu, vyžeňte BIS z kanceláří a pošlete potápěče pro černou skříňku demokracie. Hlavně nezapomeňte spláchnout. Něco podobného česká politická senkrovna ještě nezažila.                                                                                                                                                                                                                                                    V politickém ringu si přitom soupeři jdou po krku se samozřejmostí dvou ožralých štamgastů, kteří se ve čtyři ráno přetahují o posledního utopence. Jedna parta využívá sponzory, spřízněné plátky, mediální presstitutky a ochotné leštiče k odstřelu protivníka, druhá jí vrací stejnou hospodskou židlí přes záda a všichni se následně tváří, že právě objevili strašlivý úpadek politické kultury. Posílat proto presstitutce za podobný objev Ameriky pouťovou klíčenku by bylo urážkou klíčenky. Maximálně diplom vytištěný na ubrousku z nádražní knajpy, dvě razítka vyřezaná z brambory a čestný titul "Magistra samozřejmostí".

Další komentátorka Kateřina Dostálová právě možnost takového mediálního účinku nakousla. Nafouknutá aféra může fungovat jako záchranný kruh hozený Gumákovi po jeho televizním trapasu. A v tu chvíli začíná být načasování celé estrády podstatně zajímavější než její údajně senzační obsah. Politická kauza totiž není jen to, co obsahuje. Důležité je také, kdy vybuchne, co přehluší a komu umožní přestat odpovídat na otázky, které ještě před několika hodinami ležely na stole a začínaly nepříjemně smrdět.

Politolog Lukáš Valeš nad celou konstrukcí údajné likvidační operace kroutí hlavou a označuje ji za absurditu, protože skutečné politické dění připomíná spíš obyčejnou českou tahanici u výčepu než tajnou operaci na odstranění hradního Gumáka. Premiér se s hlavou státu schází, vedou spolu politické spory a z Hradu létají kompetenční žaloby a veta. Jestli podobně vypadá dokonale utajená likvidační operace, chybí už jen agent v baloňáku a černých brýlích, který přijde do Strakovky, objedná si guláš se šesti a zašeptá do houskového knedlíku, že Gumák musí z kola ven.

Ještě větší prdel začíná u údajně senzačního odhalení lidí tahajících za nitky v zákulisí. O podobných vlivových vazbách se veřejně diskutuje tak dlouho, že z nich pomalu opadává omítka. Vydávat obecně probírané informace za obsah přísně tajné vládní složky proto připomíná hospodského, který po půlnoci zamkne dveře, zatáhne žaluzie, přinutí osazenstvo složit přísahu mlčenlivosti a slavnostně oznámí, že pivo se vyrábí z vody, sladu a chmele. Presstitutky omdlévají, Milion chvilek zapaluje svíčky, kavárna natahuje protichemické masky a česká demokracie právě přežila další strašlivý útok prostřednictvím všeobecně známých informací.

Pozorovatel Erik Best přihazuje do hradní žumpy ještě otázku načasování a upozorňuje na citlivé období před důležitými volbami a na debatu kolem Jana Dobrovského. Právě načasování může být v celém příběhu mnohem zajímavější než slavná tajná složka. Na jedné straně totiž leží Gumákovo televizní vystoupení, nemocnice, tomografy, zdravotnictví, obranné výdaje a Tománková. Na druhé straně se během chvíle objeví spiknutí, politická likvidace, tajná složka, ohrožený prezident, petice, svíčky a další pravidelný konec demokracie.

Jako mediální kouřová clona to funguje nádherně. Tak nádherně, že kdyby ji někdo skutečně plánoval, mohl by si odškrtnout všechny kolonky, sbalit fixy, dojíst chlebíčky, zhasnout v zasedačce a jít spokojeně domů. Původní otázky jsou pryč, nové téma ovládlo manéž a z prezidentova vlastního televizního výkonu zbyla někde za kulisami jen Tománkové naleštěná židle a zapomenutá sklenice vody.

Největší problém článku Slonkové navíc zůstává pořád stejný. Údajná přísně tajná vládní operace proti Gumákovi zatím obsahuje především informace, které nejsou tajné ani omylem. Že kolem hradního chameleona stojí širší skupina poradců, kamarádů, miliardářů a lidí s politickým vlivem, není žádná bomba vytažená z trezoru hluboko pod Strakovkou. Podobné řeči už dávno plavou po hladině politického močálu a znají je novináři, politologové, štamgasti i hajzlbába, která chodí po zavíračce vynášet kýbl. Vydávat podobný materiál za tajnou složku připomíná estébáka, který po třech letech sledování přinese nadřízenému převratné zjištění, že hospodský v hospodě čepuje pivo.

Gumák navíc není papírový panák, kterého sfoukne první článek v novinách. Stejně jako Babiš má vlastní tvrdé voličské jádro, vlastní fanklub a publikum, které mu odpustí skoro všechno, pokud nepřijde něco skutečně výbušného. Přihodit do placu několik miliardářů, poradce, našeptávače a provázky proto nestačí. Kdyby nějaká skutečná složka existovala a měla Gumáka politicky poslat hlavou napřed do septiku, musela by obsahovat podstatně těžší kalibr než seznam lidí, o kterých se v pražské politické žumpě žvaní už roky.                                                                                                      Právě tady má celá rádoby investigativní pouťová atrakce největší díru v plachtě. Buď žádná strašlivá Babišova složka neexistuje a sledujeme další mediální strašidelný zámek, kde za závěsem rachotí plechovka na provázku, nebo někde skutečně leží materiál, po jehož otevření by hradní marionetě přestaly stačit náhradní nitě, olejnička i celé servisní oddělení loutkovodičů. Pár známých jmen za Gumákovými zády totiž není atomová bomba. Maximálně starý granát bez rozbušky, který presstitutka položila doprostřed manéže, přikryla rudým sametem a čeká, jestli se kavárna posere strachy ještě předtím, než někdo zjistí, že uvnitř není nic než rezavý šroub a účtenka z hradní kantýny.

A zatímco se všichni tlačí kolem téhle naleštěné pouťové petardy, původní televizní trapas se pomalu propadá do mediálního bahna. Gumák už nemusí být žvanilem, kterého se někdo ptá, co přesně myslel množstvím nemocnic, drahými přístroji a tomografy. Může být prezidentem, kterého údajně chtějí politicky zlikvidovat. Milion chvilek může zachraňovat demokracii, presstitutky hledat zákulisní spiklence, kavárna zapalovat svíčky a hradní loutkovodiči kontrolovat provázky. Každý dostal svou atrakci a jediný, kdo se z manéže vypařil, je pacient, který by se možná rád dozvěděl, proč je právě jeho nemocnice a jeho tomograf najednou luxusem hodným prezidentského povytažení obočí.

Možná česká mediální žumpa jen, jako obvykle vycítila hlasitější, barevnější a lépe prodejnou atrakci. Jenže výsledek je pro Gumáka skoro pohádkový. Z nepříjemných otázek vzniklo spiknutí, z televizního trapasu petiční mobilizace a z prezidenta, který měl vysvětlovat vlastní slova, prezident, kterého je potřeba bránit před zlými silami ze Strakovky. Ještě chvíli a místo dotazu na počet nemocnic budeme pořádat benefiční koncert na záchranu prezidentského vahadýlka.

Jestli účelem kouřové clony je, aby po chvíli nebylo vidět, co hořelo před jejím odpálením, potom tahle funguje zatraceně dobře. Kouře je plná politická nálevna, chvilkaři mávají peticí, presstitutky hledají spiklence, Australopithecus Jákob obíhá manéž se svíčkou a hradní marioneta se dál spokojeně pohupuje nad českým politickým močálem.                                                                                                                                                                                      Jen někde úplně vzadu, za svíčkami, tajnými složkami, loutkovodiči, peticemi a demokratickým jekotem, zůstal stát jeden zapomenutý tomograf. Nikdo už se ho na nic neptá, nikdo kolem něj nesvolává tiskovku a Milion chvilek za něj petici patrně nevypíše.                                                            A právě ten zatracený tomograf možná nejlépe připomíná, o čem jsme se měli bavit dřív, než český politický cirkus zase vypustil kouř, nahnal ovce do manéže a začal zachraňovat Gumáka před koncem světa.

                                                                                                                                                                                                                                                Pokud má podle vás smysl dál šťourat do naleštěných mediálních bublin, dejte Facebroukovi lajk, sdílejte, sledujte a podpořte Kancelář posledního rozumu.                                                                                                                                                                                                                  Protože bez vás můžu řvát do mediálního bordelu, jak chci.                                                                                                                                                    Se sdílením je alespoň šance, že to uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                        Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                              Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                    redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                  Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                      Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                                Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                        Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                      S vaší rostoucí návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.                                                                                                                                                                                                                      Pokud vám moje fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                                        Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů.                                              Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                                    Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                              Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                                   Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.                                                                            Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                                      Mstivoj Facebrouk