Leda tak Velký kulový …

Poslední cirkusové představení spolku Milion chvilek nenávisti jsem sledoval jen tak jako z rychlíku, občas jsem jedním okem mrknul na chvilkařský přímý přenos a trefil jsem zrovna pasáž, kde jakési Hobluj mydlilo do strun za svobodnou Ukrajinu, svobodnou Palestinu a smrt oligarchii, přičemž hned nato nastoupilo slavnostní představování samotných oligarchů, kteří celou tuhle taškařici zaplatili. Pak na pódium vyklusl geront Svěrák, prý se tam mihl i Plíhal a člověk si mohl vychutnat hlubokomyslnou vyprávěnku o tom, jak uvázali kozu, která se jim utrhla.
Kromě téhle přiblblé estrády jsem ale nezaznamenal vůbec nic, přestože Letná byla docela slušně zaplněná, což při nasazení všech médií, která akci dělala reklamu minimálně za polovinu měsíčního koncesionářského výpalného, nebyl žádný zázrak. Blikotavé herecké hvězdičky z okresního přeboru dodávaly potřebnou atmosféru, mobily svítily jako na koncertě Marka Ztraceného, kterému na stejný plac dorazilo sedmdesát tisíc lidí, libtardstvo z celé republiky se sjelo na výlet a za všechny obří obrazovky a pódia se reálně protopilo dobrých dvacet milionů korun.
Celou tu dobu jsem u výčepu marně čekal na zázračný recept ryšavého pasáka Mináře, jak chce porazit Babišáka i nás, obyčejné dezoláty, když tak hrdinně hlásal, že Letnou tahle sranda zdaleka nekončí. Nikdo soudný samozřejmě nečekal, že by Ryšavec vyzýval k pouličnímu násilí, protože na podobné kejkle v našem Absurdistánu nikdo nemá koule, a stejně tak nemohl nikomu přát smrt, obzvlášť ne oligarchii, která mu tak královsky sype do kapsy a jejíž špičky v čele s Daliborem Dědkem si pozval rovnou na prkna. Nepředpokládal jsem ani vyhlášení generální stávky, jelikož za takový nápad by ho Lukačovičové i Rýznerové hnali svinským krokem přes celou Prahu, ale čekal jsem od něj aspoň veřejnou podporu Ropušana nebo Týtýtý Grolicha, založení vlastní politické partaje z vytrysklé libtardí energie nebo jakýkoliv nápad, který by mě, prostého dezoláta, vůbec nenapadl.
Místo velkolepé strategie ovšem z řečníka vypadl úplně stejný exkrement , co už v roce 2022 vykládal Vrábel, totiž že když začnou protestovat tři a půl procenta lidí, stane se zázrak sám od sebe a pravda s láskou zvítězí. Vrábel byl přitom mnohem opatrnější a mluvil aspoň o sedmi procentech populace, zatímco novodobým dobroserům stačí k blouznění pouhá polovina, přičemž raději pomíjím fakt, že nejde o žádný jednotný národ, ale o pestrý mišmaš eurohujerů, neurčitých pohlaví, vítačů migrace a kámošů islámu, kteří by se při pokusu o povstání pohádali rychleji než Vrábel s Havlem. Nabízí se proto prostá otázka, jestli tohle prázdné plácání do vody je opravdu všechno, na co se zmohli, když lživě tvrdí, že jim dorazilo čtyři sta padesát tisíc lidí, které pak ani nezkusili nikam nasměrovat.
Babišák si po takovém představení musel jít lehnout s úsměvem od ucha k uchu a úplným klidem v duši, protože v duchu slyším jeho typické prohlášení, že demonstranty plně respektuje, názor mít můžou, jaký chtějí, ale koncesionářské poplatky se stejně zruší a sorry jako.
Když v minulosti vyrazili do ulic lidé, kteří nechtěli jen tupě mávat transparenty, vyrostla z toho celá síť alternativních médií, vznikly nové politické strany, založila se hromada spolků, rozjely se konference, konzervativní kempy i koordinace napříč konzervativními silami celé Evropy, kdežto když demonstruje Milion chvilek nenávisti, zmůže se akorát na předražený merch, hesla o smrti oligarchie a mečení o uvázané koze u trna. Kde zůstalo slibované řešení a velkolepý plán na sesazení Babišáka, na který tam presstitutky, jako Bartoníčci i Šafrové napjatě čekali, aby pak museli s kyselým ksichtem sepisovat články o prázdných výzvách k ničemu a mávání rozsvícenými telefony?
Národ prý povstal proti bezohlednému protlačování klíčových zákonů, jenže jak přesně takové povstání vypadá, když se má všechno vyřešit samo od sebe pouhým postáváním na trávníku? Jediným hmatatelným výsledkem budou dobrovolné poplatky, díky nimž pojede Česká televize do kopru ještě o něco svižnějším tempem, nebo si parta může uspořádat další estrádu za dvacet milionů a po ní hned další, přičemž bude zábavné sledovat, jak dlouho bude soudruhy oligarchy z Jablotronu, SIKO koupelen, Albi, Hranipexu nebo Y softu bavit sypat peníze do černé díry, což je scénář, o kterém si ani Babišák nemohl nechat zdát.
Nechme je proto v klidu utahat na velkém nic a přejme si, aby je ryšavý, duševní kastrát Minář na podobnou vykleštěnou podívanou svolal ještě několikrát, ať si tam pěkně zakřepčí, zazpívají, poslechnou si Miloně Čepelku a pak se zase spořádaně rozejdou domů bez jediné instrukce a bez jakéhokoliv, byť třeba úplně hloupého plánu. Klauni z Milionu chvilek nenávisti ať si dál sní o spontánním povstání národa a věří své vlastní propagandě, protože při troše štěstí dorazí další volby, oni zase nic nevymyslí, Česká televize už u toho nebude asistovat a všichni Hřebejkové skončí na dlažbě bez práce.
Možná jsem se ale jenom špatně díval a velkolepou myšlenku protibabišovské ofenzívy jsem nějak nepostřehl, stejně jako ji přehlédly všechny režimní presstitutky, protože ji zrzoun předal libtardím světoobčanům tajnou šifrou mezi řádky a všichni teď jedou domů s jasným úkolem. Mé oči ovšem viděly jen naprostou impotenci a jedno obrovský kulový, ze kterého nevznikla ani politická strana, ani občanská neposlušnost, ani stávka, ba ani na obyčejné dlažební kostky nebo tatíka Káti Dementašvili se nikdo nezmohl.
Podařilo se jim jediné, a sice názorně ukázat Babišákovi, že si jich nemusí ani všímat, protože jenom vyhodili miliony oknem bez jakéhokoliv výsledku. Zároveň celému světu předvedli, že je platí vrchní dodavatel zbraní na Ukrajinu, a poprvé veřejně přiznali, na kterou oligarchickou stáj jsou napojeni, přičemž pánové Dědkové, Rýznerové, Muchnové, Valové a Slámové byli natolik pitomí, že nechali svá jména veřejně, nahlas vyhlásit, abychom přesně každý věděl, odkud vítr fouká a nákupem kterých předražených krámů sponzorujeme bruselské kolaboranty, za což jim patří srdečný dík a slib, že paměť máme dlouhou.
Starého pasáka Mináře novým kouskům nikdo nenaučí, ale že se ryšavec nenaučil vůbec, opravdu lautr vůbec nic, překonalo i ta nejodvážnější očekávání. Přeju proto Mikulášovi Minářovi co nejpevnější zdraví, obrovskou chuť pokračovat v pořádání dalších estrád a libtardům co nejhlubší zaslepenost, aby ho náhodou nevyměnili příliš brzy a nechali ho blouznit na pódiu ideálně až do příštích voleb.
V Kanceláři posledního rozumu neobjeví jediný produkt Dědků, Rýznerů, Muchnů, Valů a Slámů , protože jestliže libtardi dokážou s nadšením bojkotovat výrobky z Agrofertu, my mnohem snadněji a s čistým svědomím odstavíme na vedlejší kolej produkty těchto "hodnotových hokynářů".
Má podle vás smysl dál propichovat naleštěné mediální bubliny a šťourat do české politické žumpy? Dejte Facebroukovi lajk, sledujte, sdílejte a diskutujte! Bez vás můžu do mediálního bordelu řvát od rána do večera. S vaší pomocí ten rachot uslyší i v poslední řadě!
Facebrouk.cz a Kancelář posledního rozumu fungují bez dotací, reklamních sponzorů a politických objednávek. A tak to také zůstane!
OD 1. PROSINCE 2026 OTEVÍRÁME ČLENSKÝ KLUB KANCELÁŘE POSLEDNÍHO ROZUMU!
Za pouhých 99 Kč měsíčně, cenu dvou kafíček, získáte kompletní fejetony, exkluzivní nedělní speciály, pohled do zákulisí politických dementosaurů a přístup do soukromé diskusní skupiny. Veřejný Facebrouk samozřejmě pokračuje dál! Podpořte nezávislou satiru, která se nebojí strkat nos do politických splašků!

Dobrovolně můžete přispět už nyní prostřednictvím QR kódu Číslo účtu 323549364/0300.
Máte tip na další průser? Pište na facebrouk.redakce@gmail.com. Veřejná diskuse pokračuje ve skupině "Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů".
Lajkujte, sdílejte, diskutujte a pomozte Facebroukovi pořádně rozvířit český politický močál!
Mstivoj Facebrouk
