Kupka hnoje z ODS aneb politický sajrajt české bažiny

V politickém sajrajtu české bažiny se nám nedávno vyklubal úkaz, nad kterým by i zkušený hastrman opřel trojzubec o vrbu, sundal čepici a chvíli nevěřícně čuměl, jestli mu do rašeliniště nespadla celá Centrální kancelář ODS v Truhlářské i s kantýnou, tiskovým odborem a několika metráky stranického hnoje. Nejde totiž o nějakou obyčejnou kupičku výkalů, kterou rolník na jaře rozveze po poli a ještě mu za ni poděkují brambory. Kdepak. Tohle je politický sajrajt prémiové jakosti, dlouhá léta pečlivě vrstvený ze stranických kydů, vládního sebeuspokojení, tiskových konferencí, powerpointových zázraků, naleštěných keců a slibů, které se rozložily rychleji než párek zapomenutý v červencovém výčepu čtvrté cenové, kde už i poslední moucha chcípla žízní a štamgast odmítá jít na hajzl, protože proti němu je lokál hygienické sanatorium.

A uprostřed tohohle smrdutého zátiší české politiky se kdosi rozhodl provést malý zázrak politického hnojírenství a z bezvýznamného stranického nýmanda uplácat monumentální Kupku hnoje z ODS. Nikoliv obyčejnou kupu, na kterou přiletí tři mouchy, soused začne nadávat přes plot a večer je po události, ale obří pomník politické důležitosti, něco mezi stranickým mauzoleem, pouťovou atrakcí a hromadou z chlíva, kterou někdo omylem vysypal před sídlem ODS místo před polním hnojištěm. Tenhle monument se pokusili navršit tak vysoko, že by na jeho vrcholu mohla strana postavit rozhlednu, stánek s klobásami a slavnostně odhalit ceduli "Úspěchy strany, vstup na vlastní nebezpečí", zatímco dole by hasiči natahovali pásku, hygiena rozdávala respirátory a veterinář přemýšlel, zda se na takový úkaz nevztahují předpisy o nakládání s biologickým odpadem.

Korunu tomu nasadili tvrzením, že vládní koalice zahájila jakýsi program Anti-Kupka, jako kdyby tahle politická nula představovala pro národ problém rozměrů morové epidemie, vpádu kobylek a protržené přehrady dohromady. Člověk by podle toho humbuku čekal, že republika večer zhasíná světla a zamyká děti doma, protože ulicemi obchází děsivý Kupka a požírá neposlušné voliče. Přitom mimo stranické sekretariáty, televizní studia a pražskou politickou stoku zajímá velikost tohohle státníka patrně už jen hajzlbábu na záchodcích za vchodovými dveřmi, když po odchodu velikána českých dějin vezme kýbl, hadr a se slovy "to prase zase netrefilo pisoár" začne stírat jedinou skutečně viditelnou stopu jeho návštěvy.

Pod kopcem by samozřejmě nesměli chybět všichni zoufalí předsedové upadající opoziční Pětilepry, nastoupení pěkně vedle sebe s nůžkami v rukou, slavnostně přestřihující pásku a s výrazy funebráků na přehlídce optimistů v posledním tažení vysvětlující občanům, že ten smrad není smrad, nýbrž pouze komunikačně nezvládnutá vůně prosperity, kterou nevzdělaný český nos zatím nedokáže správně ocenit. Jeden by držel pásku, druhý nůžky, třetí věnec, čtvrtý poslední zbytky stranických preferencí a pátý defibrilátor pro případ, že by některému z nich při pohledu na průzkumy definitivně odešel politický krevní oběh.

Vedle téhle pohřební čety politických nebožtíků by tiskoví mluvčí rozdávali kolíčky na nos a s výrazem pouťových šejdířů prodávajících zázračnou mast na hemeroidy přesvědčovali veřejnost, že kdo cítí hovna, ten jenom nepochopil reformy Nutelliérovy vlády Národní katastrofy, neumí ocenit dosažené úspěchy, špatně si vyložil vlastní životní úroveň a patrně podlehl ruským dezinformacím šířeným z moskevské centrály pro falšování českého čichu. Tamní trollové tento přísně tajný program pracovně nazývají FFF - "Falšování Foltýnova frňáku", v odborné pseudolatině Falsificatio proboscidis Foltynianae, což už samo o sobě zní jako choroba, kterou člověk chytí po tříhodinovém pobytu v politické stoce bez ochranných pomůcek.

Současný předseda ODS je politický útvar mediální, slovní, především však dokonale symbolický a významem přibližně na úrovni prázdného kelímku od hořčice zapomenutého pod stolem v knajpě U Suchý Držky. Málokdy se totiž české politice podaří nacpat tolik vznešených keců, sebechvály, stranického pozlátka, naučených mouder a úředně certifikovaných kydů na jednu hromadu a potom kolem ní ještě chodit s kadidlem, jako kdyby právě na návsi odhalovali pomník státníkovi evropského formátu. Přitom stačí obejít tu nádheru z druhé strany a člověk zjistí, že za naleštěnou fasádou není žádný politický kolos, ale obyčejná hromada politického sajrajtu, kolem které by měla hygiena vyhlásit ochranné pásmo a veterinární správa začít zjišťovat, zda se něco podobného vůbec smí bez vodítka volně pohybovat mezi lidmi.

Říká se mu prostě Kupka hnoje z ODS. Musím uznat, že český jazyk občas dokáže být přesnější než celý autobus politologů, poradců, tiskových mluvčích a dalších profesionálních krmičů státního koryta. Ti by na popsání stejného jevu potřebovali sedmdesátistránkovou analýzu, tři kulaté stoly, šest expertů, evropský grant, dva roky výzkumu a závěrečnou konferenci v hotelu za šest tisíc na noc, kde by nad chlebíčky slavnostně dospěli k závěru, že předmětný objekt vykazuje jisté znaky politické hmoty neurčitého významu.

Normální člověk žádný grant nepotřebuje. Přijde blíž, podívá se, jednou si čuchne, ucukne hlavou a pronese jedinou odbornou větu, které rozumí celá republika: "Ježíšmarjá, kdo sem zase vysypal tu Kupku hnoje?"

A proč právě Kupka hnoje ? Protože česká politika má podivuhodný talent proměnit i obyčejné příjmení v materiál pro lidovou tvořivost, zvlášť když jeho nositel začne veřejně předvádět, že politickou autoritu lze podle jeho představ vyrobit podobně jako svaly na pouťovém automatu: stačí se správně rozkročit, zatnout čelist, nasadit výraz okresního vyhazovače před diskotékou a začít trousit rádobydrsné hlášky. Jenže tahle Kupka hnoje z ODS působí spíš jako zoufalý politický nýmand bez přirozené autority, který se snaží nedostatek politické váhy nahrazovat slovním rachotem, protože zjistil, že když nemáte pořádnou ránu v pěsti, můžete alespoň mlátit půllitrem do stolu a doufat, že si okolní štamgasti spletou kravál s respektem.

Je to stejné jako pouťový tlučhuba, který půl hodiny vyhrnuje rukávy, plive do dlaní, obchází zvon s palicí přes rameno a huláká na celé náměstí, aby se všichni dívali, načež do toho praští a ručička se zastaví někde mezi "zkus to znovu" a "běž radši na párek". Přesně tak působí politická drsnost Kupky hnoje vyráběná na povel. Čím víc se nafukuje, tím víc připomíná gumového kohouta na střelnici, kterému někdo přimaloval knír a namluvil mu, že je lev salonů.

Zemědělci přitom dobře vědí, že skutečná kupka hnoje má proti politické jednu obrovskou výhodu: je užitečný. Rozveze se po poli, zaorá se a nakonec z ní alespoň něco vyroste. U Kupky hnoje z ODS je situace podstatně tragičtější, protože ten se celé roky převaluje po televizních studiích, stranických sekretariátech a sněmovních chodbách, spotřebovává peníze, kyslík a trpělivost obyvatelstva, aniž by po něm vyrostlo něco jiného než další průzkum veřejného mínění.

A právě proto některé politické značky nepotřebují další naleštěnou kampaň, nový slogan ani dalšího rádobydrsného, plazícího obojživelníka v stranické bažině. Potřebují pořádně hlubokou brázdu, zahrnout hlínou a zaorat tak důkladně, aby z nich česká země měla konečně alespoň nějaký užitek.

Na návsi stojí obří Kupka hnoje. Je tak pečlivě učesaná, uhlazená a slavnostně naaranžovaná, že by ji člověk málem považoval za nové dílo českého politického konceptualismu. Kdyby se kolem natáhl červený provaz, postavila ochranka a nějaký kulturní odborník s kulatými brejličkami začal vysvětlovat, že zápach symbolizuje odcizení občana od demokratických institucí, mohla by se rovnou vystavovat v Národní galerii. Stačilo by před ni zapíchnout mosaznou cedulku:

"Interaktivní projekt důvěry občanů. Autor: ODS Materiál: organický politický odpad. Financování v jednání." A návštěvníkům doporučit, aby se exponátu nedotýkali, nekrmili ho a hlavně se neptali, kolik stál.

Kolem Kupky hnoje poletují mouchy, z bahna vylézají obojživelné stvůry v oblecích, ropuchy s aktovkami, mloci s funkcemi a všelijaká další politická chamraď, která si spletla smrdutou stranickou bažinu s konferenčním sálem a hromadu hnoje s kariérním výtahem. Jedni se po Kupce šplhají vzhůru, druzí se v ní spokojeně rochní, třetí kolem ní krouží a čekají, až se uvolní nějaké teplé místečko, protože v české politice není podstatné, co máte v hlavě, ale jestli se dokážete včas přisát ke správné hromadě.

Jedny mouchy si důležitě zapisují poznámky, druhé vydávají tisková prohlášení, ropuchy svolávají porady, mloci zakládají pracovní skupiny a další obojživelná havěť s vážností okresního funebráka vysvětluje veřejnosti, že vlastně nejde o žádný hnůj, nýbrž o "strategický organický materiál pro budoucnost proměněné ODS". Člověk skoro čeká, že přiběhne stranický odborník na komunikaci, navlékne gumové rukavice, zaboří do Kupky hnoje teploměr až po rukojeť a vítězoslavně oznámí, že podle nejnovějších odborných měření se hromada nesere, nehnije ani nesmrdí, nýbrž dynamicky transformuje svůj organický potenciál směrem k moderní pravicové budoucnosti.

Vedle celé té nádhery stojí dřevěná tabule s heslem tak přepáleným, že už nepotřebuje žádný komentář, protože se paroduje samo:

"Kradli jsme a lhali včera, krademe i lžeme dnes,
k čemu vaše nedůvěra, jsme kmotrové z ODS!"

A v tom okamžiku už opravdu není třeba nic vysvětlovat. Satira není policejní protokol a hospodský fór nepotřebuje pod čarou právní rozbor pro člověka, který by nepoznal nadsázku, ani kdyby ho praštila násadou od vidlí přes zadek. Stačí náves, Kupka hnoje, hejno politických much, ropuch, mloků a dalších obojživelných kariéristů, kteří se kolem ní hemží jako kolem posledního teplého fleku v močálu, a obyčejný občan, který jde náhodou kolem, zastaví se, chvíli na tu nádheru nevěřícně čumí, nasaje vzduch, okamžitě toho zalituje a nakonec pronese jediné lidové hodnocení celé monumentální instalace: "To jste teda zase navršili pěknou hromadu."

A právě tady začíná ta pravá sranda. Stačí vzít jednu pitomou větu, jedno příjmení, jeden stranický výkřik nebo jeden zoufalý pokus politického nýmanda tvářit se jako státník, pořádně ho nafouknout, nacpat do něj všechen vzduch české politické žumpy a postavit doprostřed návsi. Najednou tam nestojí jen slovní hříčka, ale obludný pomník doby, kolem kterého chodí občané, kroutí hlavami a přemýšlejí, kde se to celé tak ukrutně posralo, že z politiky vznikla směs pouťového panoptika, mokřadní rezervace a výčepu čtvrté cenové krátce před zavíračkou.

Příznivci ODS samozřejmě pobíhají kolem Kupky hnoje jako slepice kolem převrženého koryta, mávají rukama a křičí, že jde o nespravedlivou karikaturu, podpásovku, lacinou provokaci a útok na slušnou demokratickou politiku. Kritici stojí na druhé straně, ukazují na hromadu a tvrdí, že žádnou karikaturu nevidí, protože takhle nějak si současnou politickou realitu představovali už dávno, jen zatím nikdo neměl dost velké vidle, aby ji navršil na jednu kupu. A mezi oběma tábory stojí obyčejný občan, ruce v kapsách, výraz člověka, kterému právě někdo oznámil cenu deseti deka šunky, a marně přemýšlí, jestli sleduje vládu, opozici, veřejnou debatu, nebo poslední představení kočovného politického panoptika, jehož principál už dávno utekl s kasou a herci si ještě nevšimli, že představení skončilo.

Kolem Kupky hnoje by proto měla stát pořádná výstražná tabule:

"POZOR! Tento objekt obsahuje vysoké koncentrace politické nadsázky, ironie, veřejného nasrání a rozložených předvolebních slibů. Nedotýkat se bez rukavic, neochutnávat a za žádných okolností nevolit."

A hned vedle druhá, úředně strohá, opatřená razítkem Státní správa:

"Výrobce nenese odpovědnost za zápach předvolebních slibů, následnou nevolnost voličů ani případnou ztrátu důvěry v politický systém."

Protože česká politika má jednu podivuhodnou vlastnost. Každá doba si vyrobí vlastní pomníky a většinou k tomu nepotřebuje ani sochaře. Někdy zůstane slogan, jindy aféra, zapomenutý slib, dotační průser, politická mrtvola zahrabaná ve stranickém sklepě nebo věta, kterou nějaký funkcionář vypustil z huby a ještě za deset let se za ní táhne jako kus hajzlpapíru přilepený k botě. A někdy stačí obyčejné příjmení, které český jazyk vezme do hospody, třikrát ho obrátí na rožni lidového humoru a ráno ho vrátí politice v podobě, kterou už žádný tiskový mluvčí nedokáže nacpat zpátky do stranického pytle.

Jednou se samozřejmě i tahle Kupka hnoje odveze. Transparenty se složí, plakáty vyblednou, funkcionáři zmizí, dnešní političtí velikáni se smrsknou na poznámku pod čarou a po některých nezůstane ani ta. Politika totiž miluje představu vlastní nesmrtelnosti, přestože její hřbitovy jsou narvané odepsanými, kdysi nepostradatelnými velikány, bez kterých se republika podle jejich vlastních slov měla okamžitě zhroutit, a kupodivu se druhý den normálně otevřely hospody, vyjely tramvaje a popeláři odvezli popelnice.

Jenže fór zůstane. Přezdívka zůstane. Karikatura zůstane. A především zůstane ten okamžik, kdy se obyčejný člověk podívá na naleštěnou politickou nádheru bez televizních presstitutek a servilních komentátorů, stranických mluvčích a profesionálních vykladačů správného názoru a pojmenuje ji přesně tím slovem, které ho napadne jako první.

A tak nakonec zůstává na politické návsi jediná otázka:

Je Kupka hnoje jen obyčejná hromada, nebo zrcadlo, do kterého se česká politika bojí podívat, protože by v něm mohla konečně uvidět vlastní ksicht?

Odpověď nechme na občanech. Ti kolem té hromady chodí každý den. A na rozdíl od politiků ještě neztratili čich.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                    Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                                  Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                      redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                  Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                      Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                        Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                      Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                      S rostoucí návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.

Pokud vám moje fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                                        Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů.                                        Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                                    Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                                                         

                                                                                                    Pozvěte Facebrouka na kávu

Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.

Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                            Mstivoj Facebrouk