Knedlík zázrakem přežil ruský atentát!

Při pohledu na hysterické výlevy na Aktuálně člověk málem uvěří pohádce, že kdesi v zatuchlém moskevském sklepě sedí zpocený operátor s mastným čelem, vedle klávesnice má vodku, nakládanou okurku a fotografii někdejší ostudy české diplomacie z Černínského paláce. Oči přilepené k monitoru, prst na odpalovacím čudlíku a čeká, až se Knedlík Válečník ve svém vagonu dokodrcá do zapadlé stanice Jahodyn. Celý ruský válečný aparát mezitím patrně stojí na špičkách, generálové zadržují dech a někde v Kremlu visí obrovská mapa s červeným špendlíkem: Knedlík je ve vlaku. Opakuji, knedlík je ve vlaku!

Redakce Aktuálně se přitom statečně brodí mediální stokou a začíná dohánět bulvární žumpy, kde se z každého prdu ve válečné zóně upeče atentát, geopolitické drama a málem třetí světová válka. Britský The Sun i domácí iDNES už zvládly vyvrhnout fantasmagorie o Borisi Johnsonovi unikajícím smrti o pověstný chloupek, přestože sám rozcuchaný britský expremiér celou kovbojku poněkud pokazil poznámkou o náhodném a nesmyslném zásahu. Člověk skoro čeká, že mu redaktoři pošlou reklamaci: Borisi, kurva, drž scénář, právě jsme tě nechali přežít atentát!

Novinářský cirkus ovšem dokázal přihodit další maringotku do ohně. Britský The Independent roztočil pouťový kolotoč představou, jak by snad Moskva bouchala šampaňské nad málem zlikvidovaným Johnsonem. V mediální knajpě už tedy nechybí skoro nic. Ještě harmonikář, cvičený medvěd, Putin v lóži s dalekohledem a reportér zalezlý pod stolem, odkud bude v přímém přenosu vysvětlovat, že unikl ruskému útoku, protože mu číšník omylem přinesl guláš o tři minuty později.                                                                                                                                                  Tuzemští i zahraniční političtí šíbři přitom předvádějí válečnou estrádu, proti které vypadá okresní pouť s ožralým principálem a chcíplou labutí na řetízkovém kolotoči jako zasedání Akademie věd. Do země rozmlácené skutečnou válkou se vyráží na politické dýchánky skoro jako na víkendové nákupy do Milána. Přiletí delegace, vybalí neprůstřelné vesty, nahodí státnický kukuč, pořídí pár fotografií mezi pytli s pískem a pronese moudro tak duté, že by v něm mohl přezimovat jezevec. Domácímu publiku pak přistane čerstvá várka válečného hrdinství, protože bez fotografie politika v helmě by patrně fronta ani nevěděla, kudy má vést.                                                                                                                                                        Válečná zóna má ovšem jednu protivnou vlastnost, kterou politická cestovka ani mediální cirkus nedokážou vyškrtnout z katalogu: vede se v ní válka, kurva. Občas něco bouchne, přiletí dron, zahvízdá raketa nebo se rozletí kus železa, aniž by předem sekretariátu oznámil, kterého evropského potentáta hodlá minout. Riziko není příplatkový program k výletu ani atrakce vedle hotelového bufetu, ale každodenní realita lidí, kteří tam skutečně žijí a nemohou po tiskovce nasednout do vlaku a odfrčet zpátky do bezpečí.

Jakmile ovšem něco práskne poblíž politického zájezdu, mediální výčep rozrazí vrata takovou silou, až hospodskému spadne utopenec do popelníku, a začne čepovat ATENTÁT po tuplácích. Náhoda dostane padáka, válečné riziko letí do žumpy a ke stolu nastupuje redakční dechovka s bubnem, trumpetou a titulkem velikosti vrat od kravína. Z obyčejného faktu, že ve válce létají rakety a drony, se během několika redakčních kotrmelců upeče geopolitický dort, na jehož šlehačkové špičce sedí politik s helmou a výrazem člověka, kterého právě osobně lovila půlka Kremlu.                                                                                                                                                                                                                                   Stačí přihodit dramatickou fotografii, mapku, několik vykřičníků a experta ochotného hodinu vysvětlovat, co všechno mohlo nastat, kdyby nastalo něco, co nenastalo, a mediální knajpa může jet přes zavíračku. Atentát sem, pokus o likvidaci tam, unikl smrti o vlásek, Moskva zuří, Evropa zadržuje dech. Válečná tragédie se promění v pouťovou atrakci a skutečné neštěstí lidí na místě musí chvíli počkat za maringotkou, protože do manéže právě nastupuje další politický výletník, který přežil skutečnost, že navštívil zemi, kde se válčí.

Stačí tedy, aby se Knedlík Mastikulka nasoukal do vlaku, někde v širším okolí přiletělo z oblohy něco méně přátelského než holubí hovno, a mediální žumpa už roztáčí klikou válečného flašinetu. Z obyčejného rizika cesty zemí, kde se už několik let střílí, bombarduje a létají drony, vyroste během několika redakčních kotrmelců operace Zabijte Knedlíka. Chybí už jen dramatická znělka, blikající mapa, červený terč přes Mastikulkovu fotografii a zachmuřený expert, který s výrazem pohřebáka vysvětlí národu, že Kreml patrně sledoval každý pohyb českého gaučového Rusobijce od nástupu do vagonu až po návštěvu hajzlíku.                                                                                                                                                Ještě pár titulků, dvě mimořádná vysílání a tři experti vytažení z mediálního močálu a dozvíme se, že ruský generální štáb přerušil útoky na frontě, generálové zamkli dveře, rozvinuli přes celý stůl mapu ukrajinských železnic a Putin osobně zabodl kružítko do stanice Jahodyn. Tankové divize dostaly volno, drony přestaly hledat vojenské cíle a satelity se otočily jediným směrem, protože geopolitická priorita planety byla právě stanovena: Knedlík je ve vlaku, kurva!

V zatuchlém velitelském sklepě už mezitím řve siréna, operátor leje vodku do klávesnice, generálovi vypadává nakládaná okurka z huby a půl ruské armády dostává rozkaz hodný posledního dějství putovní operety: Najděte vagon s českým gaučovým Rusobijcem, než nám zase ujede do Prahy! Fronta může počkat, válka může počkat, světové dějiny mohou počkat. Mastikulka se totiž veze vlakem a mediální cirkus právě potřebuje vyrobit hrdinu, kterého málem osobně sejmul Kreml.                                                                                                                                                              Za chvíli snad přibude pamětní deska na vagonu, státní vyznamenání za přežití jízdenky druhé třídy a dokumentární série Muž, který přežil Jahodyn. Knedlík pak může po návratu usednout na gauč, nasadit helmu a vyprávět vnoučatům, jak po něm šla půlka Ruska, zatímco druhá půlka držela mapu. Člověk přežije cestu válečnou zónou a mediální stoka mu k tomu ještě zdarma vystaví potvrzení, že málem změnil dějiny.

Ruská armáda přitom dlouhé týdny systematicky drtí ukrajinské koleje, výhybky, depa i sklady, protože železnice ve válce neslouží jen babičce s taškou a Knedlíkovi na výletě za geopolitickým adrenalinem. Ruské velení útoky otevřeně vydává za údery proti logistickým uzlům používaným k přesunu vojenského materiálu ze západu. Žádná detektivka z moskevského sklepa, žádný Ivan s dalekohledem čekající, až se Mastikulka usadí u okénka, ale obyčejná válečná mašinérie, která likviduje dopravní infrastrukturu s elegancí ožralého bagristy bourajícího po zavíračce nádražní hajzl.                                                                                                                                                                                                                                          Během masivních náletů na sklonku léta se západní Ukrajina proměnila v obrovskou střelnici, nad níž létaly stovky bezpilotních krámů a infrastruktura dostávala přes držku v Rivnenské, Ternopilské, Chmelnycké, Ivano-Frankivské i Lvovské oblasti. Koleje, energetika a logistické body rozhodně neležely v krajině jako posvátné krávy, kolem nichž ruské drony uctivě obletí tři kolečka, smeknou čepici a odfrčí hledat někoho politicky významnějšího.                                                                                                                                                                                                                        Den před incidentem v Jahodynu navíc hořela železniční infrastruktura přímo v Lucku, jen kousek od hranic, takže představa, že nebeský bordel v okolí železnice musel automaticky souviset právě s Mastikulkou, připomíná dedukci štamgasta po osmém rumu: vlak napaden, Knedlík ve vlaku, tudíž Putin loví Knedlíka. Ještě přimalovat červenou nit mezi fotografiemi, přizvat televizního experta s ukazovátkem a mediální žumpa může slavnostně oznámit, že právě rozlouskla největší vojenskou operaci od Kurska.                                                                                                                    V realitě přitom kolem létají drony, hoří železnice a logistická infrastruktura dostává zásahy bez ohledu na to, jestli zrovna některým vagonem cestuje dělník, ministr, expremiér, diplomat nebo Knedlík Mastikulka, český gaučový Rusobijec s helmou na hlavě a mediálním aureolou kolem prdele. Právě proto by před výrobou atentátu století nebylo od věci nejdřív zjistit, zda existuje důkaz, že cílem útoku byl konkrétní cestující, nebo zda redakční cirkus pouze našel uprostřed skutečné války vhodného klauna pro titulní stránku.                                                                                      Přesně rozbombardovaným revírem následně projíždí luxusní souprava naložená politickými kašpary vracejícími se z konference. Vlak z Jahodynu vyrazí s předstihem proti jízdnímu řádu, což uprostřed válečného chaosu neznamená žádný zásah shůry ani zázračnou intuici, nýbrž rutinní praxi místních drah kličkujících před nálety. Chvíli po odjezdu napálí kamikadze dron lokomotivu prázdné, předem vyklizené soupravy stojící na vedlejší koleji.

Přestože analytici hlásí další stovky dronů drtících železnice, trafostanice, fabriky a sklady po celé zemi, drážní úředníci vypustí do éteru divokou teorii o cíleném lovu na vládní papaláše.                                                                                                                                                                                  V tu chvíli přibíhá mediální smečka hladových presstitutek a z mlhavého plácnutí do vody se během pár hodin upeče mezinárodní thriller o plánované likvidaci Johnsona a především světoznámého českého šaška Knedlíka Mastikulku, který ve světě zajímá asi tolik lidí jako loňský sníh.

Groteska nabírá grády na perónu, kde po zásahu prázdné lokomotivy klidně dál postával jiný vagon s Davidem Petraeusem, bývalým náčelníkem CIA a generálem z iráckých i afghánských jatek, který celou show lakonicky smetl poznámkou, že pro zelenáče bez válečné zkušenosti představuje podobný bengál holt pořádný šok.                                                                                                                                                                      Platí jedna ze dvou variant: buď ruští plánovači po letech krvavého konfliktu čekají s přepadem diplomatického expresu až na samotnou polskou čáru a tam si spletou vládní salonní vůz s obyčejnou posunovací mašinou, což by jejich rozvědku stavělo na roveň legendárního dronu skopnutého koštětem v Lipsku, takže velení NATO může klidně vypnout radary a jít na pivo.                                                                                                                  Nebo v Kremlu moc dobře věděli, kam míří, rubali logistickou tepnu bez ohledu na konferenční panáky a nad hysterickými titulky o zázračně přeživších ministrech se teď ruští oficíři popadají smíchy za břicha, zatímco západní mediální stoka chrlí lživý clickbait a politické píárko hodné staré kurvy s kapavkou.

Pokud má podle vás smysl dál šťourat do naleštěných mediálních bublin, dejte Facebroukovi lajk, sdílejte, sledujte a podpořte Kancelář posledního rozumu.                                                                                                                                                                                                                  Protože bez vás můžu řvát do mediálního bordelu, jak chci.                                                                                                                                                  Se sdílením je alespoň šance, že to uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                        Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                                Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                        redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                    Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                      Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                              Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                        Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                      S vaší rostoucí návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.                                                                                                                                                                                                                        Pokud vám Facebroukovy fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                        Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů.                                              Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                                  Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                   Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                                Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.                                                                        Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                            Mstivoj Facebrouk