Jindřich Rajchl se zakousl do Dozimetru

V parlamentním kabaretu zavládla nervozita                                                                                                                    V českém politickém panoptiku nastal okamžik, který části osazenstva způsobil asi stejnou radost jako zubařs vrtačkou a cedulkou "anestezie došla". Přes zuřivý odpor opoziční Pětilepry a jejího nominanta Pavla Žáčka, který se v očích mnoha kritiků proslavil spíše rolí politického hasiče nepříjemných kauz v žoldu bývalé Nutelliérovy vlády, než jejich neúnavného vyšetřovatele, byl předsedou sněmovní vyšetřovací komise ke kauze Dozimetr zvolen Jindřich Rajchl. Komise tak po měsících přešlapování, procedurálních tanečků a parlamentního ping-pongu konečně může začít pracovat.        

V některých poslaneckých kancelářích prý v tu chvíli zavládla atmosféra připomínající večírek na Titaniku krátce po setkání s ledovcem. Úsměvy ztuhly, čela se svraštila a nejeden bývalý příslušník Pětilepry začal horečně přemýšlet, zda by nebylo rozumné znovu zkontrolovat staré poznámky, telefonní kontakty a obsah šuplíků, do kterých se roky ukládaly věci určené k tichému zapomnění. Zatímco jedni mluví o potřebě důkladně vyšetřit jednu z největších politických kauz posledních let, druzí by zřejmě dali přednost tomu, kdyby se kolem Dozimetru ještě nějaký čas opatrně našlapovalo po špičkách, svolávaly se kulaté stoly, zakládaly pracovní skupiny, podvýbory a expertní týmy na zkoumání závěrů předchozích expertních týmů, které by následně doporučily vznik dalších expertních týmů. V české politice totiž neexistuje problém, který by nešel alespoň na pár let pohřbít pod horu analýz, stanovisek, metodik a tiskových konferencí o tiskových konferencích. Jenže tentokrát se zdá, že víko rakve, pod kterou měla kauza Dozimetr v klidu tlít, někdo znovu nadzvedl. A z útrob politické márnice se opět začínají ozývat otázky, které měly podle původního scénáře dávno zmizet v mlze zapomnění.

Poklop, pod kterým kauza Dozimetr celé roky doutnala, se znovu otevírá. A spolu s ním se vracejí otázky, které měly podle původních plánů dávno zmizet pod nánosy tiskových konferencí, mediálního mlžení a pečlivě organizovaného zapomnění. Otázky, na které se mnohým odpovídá asi stejně příjemně jako účetnímu při daňové kontrole nebo pyromanovi během vyšetřování požáru. Některé politické příběhy mají jednu velmi nepříjemnou vlastnost. Odmítají zemřít tehdy, kdy si jejich tvůrci přejí. Můžete je zasypávat prohlášeními o transparentnosti, zahrnout horami vysvětlení, přikrývat novými kauzami, odvádět pozornost jinam a tvářit se, že je vše dávno uzavřeno. Jenže pravda bývá trpělivější než tiskové oddělení ministerstva a má podivný zvyk vracet se ve chvíli, kdy to její odpůrci čekají nejméně.

A čím usilovněji se někdo snaží poklop přibít hřebíky, zalít betonem a přesvědčit veřejnost, že pod ním už vůbec nic není, tím hlasitěji se jednou ozve klepání zevnitř. A právě to klepání je dnes v budově Poslanecké sněmovny slyšet znovu.

Někteří poslanci zřejmě doufali, že se kolem Dozimetru bude ještě dlouhé měsíce našlapovat po špičkách, opatrně mlžit, zakládat nové podvýbory, pořádat tiskové konference o tiskových konferencích a čekat, až veřejnost začne řešit něco jiného. V české politice totiž není nic snazšího než pohřbít nepříjemnou kauzu pod horu procedur, analýz, odborných stanovisek a nekonečných debat o tom, zda je vůbec vhodné se jí zabývat.

Jenže tentokrát do pečlivě namazaného stroje na výrobu zapomnění někdo vhodil pořádnou lopatu písku. Tím pro STAN a TOP 09 mimořádně nepříjemným zdrojem skřípění se stal Jindřich Rajchl, který místo dalšího odkládání navrhl začít klást otázky. A jak známo, v politice bývají dobře mířené otázky mnohem nebezpečnější než tisíc předem připravených odpovědí. Po svém zvolení poděkoval kolegům za podporu, důvěru i odvahu. A právě slovo odvaha možná vystihuje situaci lépe než cokoliv jiného. Když se totiž někdo začne příliš hlasitě zajímat o jednu z největších politických afér posledních let, bývá to v některých kruzích přijímáno s nadšením asi jako kontrola finančního úřadu, audit evropských dotací a domovní prohlídka v jeden den.

Vzduch náhle ztěžkne. Úsměvy zůstanou v křeči. Tisková oddělení začnou pracovat přesčas a političtí marketéři horečně přepočítávat, kolik tiskových konferencí, rozhovorů a uklidňujících prohlášení bude potřeba k uhašení nově vznikajícího požáru. A lidé, kteří ještě včera tvrdili, že je všechno dávno vysvětlené, začnou překvapivě často vysvětlovat, proč už není potřeba se na nic dalšího ptát. Proč je nutné dívat se dopředu, nikoliv dozadu. Proč není vhodné otevírat staré rány. A proč by se veřejnost měla raději zabývat něčím jiným. Jenže právě v takových chvílích přijdou nejzajímavější otázky. A Dozimetr jich má na skladě víc než dost. Některé jsou staré několik let. Jiné teprve čekají, až je někdo položí nahlas. A právě to je na celé věci pro některé lidi nejnepříjemnější. Někdo je totiž konečně začal pokládat.

Pokud mají občané znovu uvěřit, že právo platí pro všechny stejně a že velké kauzy nekončí v politické skartovačce dřív, než se veřejnost dozví odpovědi, bude muset komise odložit sametové rukavičky a ponořit se do případu bez ohledu na to, komu budou její zjištění nepříjemná. Jindřich Rajchl deklaroval, že se chce pustit do práce okamžitě a s maximálním nasazením. Jinými slovy, nehodlá celé měsíce sedět nad hromadou šanonů, pořádat semináře o seminářích a předstírat činnost, zatímco se kolem budou rojit odborníci na odkládání, rozmělňování a přesouvání problému do bezpečné budoucnosti.

Slíbil, že udělá vše pro to, aby bylo toto zašmodrchané klubko rozmotáno až do poslední nitě. A právě to je zřejmě důvod, proč se někteří političtí akrobaté začínají na svých sedačkách neklidně vrtět. Dokud je klubko zamotané, může každý tvrdit cokoliv. Může ukazovat na souseda, mlžit, vysvětlovat, relativizovat a doufat, že se v té změti nikdo nevyzná. Jenže každé klubko má jednu nepříjemnou vlastnost. Když ho někdo trpělivě rozmotává, nakonec se ukáže, kdo držel který konec provazu. A právě z toho bývají v české politice někteří lidé nejvíc nervózní.

Právě proto vzbuzuje složení komise takový zájem. Mezi nejpozornějšími diváky tohoto představení budou zřejmě politici STAN a TOP 09. Právě jejich jména totiž v souvislosti s Dozimetrem zaznívala v médiích, parlamentních debatách i veřejných polemikách tak často, že by z toho vydavatel stenozáznamů mohl vydat samostatnou knihu. Během let padla celá řada otázek týkajících se kontaktů, vazeb, odpovědnosti i politického pozadí celé kauzy. Na některé zazněly odpovědi. Jiné zůstaly viset ve vzduchu jako starý lustr v opuštěném divadle. A právě tyto otázky se nyní mohou znovu vrátit na scénu.

Ve veřejném prostoru byla v souvislosti s Dozimetrem zmiňována především jména spojená se STAN, TOP09, postupně se však objevily také otázky a spekulace týkající se kontaktů, vazeb a možných souvislostí zasahujících i do dalších částí politické scény, včetně ODS. Právě proto může být nové vedení komise pro část politického prostředí nepříjemnou zprávou. Každý znovu otevřený šanon totiž může přinést další otázky. Otázky, které byly odloženy, odbyty nebo překryty jinými událostmi. Otázky, na které se dosud příliš odpovídat nechtělo. A právě otázky mají jednu nepříjemnou vlastnost. Jakmile jednou zazní nahlas, bývá stále těžší předstírat, že neexistují. Není přitom vůbec jisté, kam nové vyšetřování povede a jaké závěry nakonec přinese. Jisté je pouze jedno. Pokud se komise pustí do práce důsledně a bez politických ohledů, může se před veřejností znovu otevřít příběh, který mnozí považovali za bezpečně uložený v archivu zapomnění. A právě archivy bývají nejnebezpečnější ve chvíli, kdy se někdo rozhodne je skutečně číst. Protože papír sice mlčí, ale paměť mívá překvapivě dlouhý život.

Pokud se komise skutečně pustí do práce bez ohledu na stranické dresy, mohou se některým politikům začít vracet témata, o kterých doufali, že zůstanou bezpečně uložená ve spodních zásuvkách úřadů, archivů a zapomenutých složek. A právě proto dnešní hlasování nebylo jen technickou volbou předsedy komise. Nastal okamžik, kdy se část politické scény začíná ptát, kam až může rozmotávání tohoto klubka vést.

Ve chvíli, kdy se začnou hledat fakta místo alibistických vysvětlení, bývá totiž nervozita největší právě u těch, kteří mají největší důvod sledovat každý nově otevřený šanon.

Teď už nezbývá než sledovat, zda vyšetřovací komise skutečně otevře dveře tam, kam se dosud jen opatrně nakukovalo, nebo zda se znovu rozjede tradiční česká disciplína zvaná politické mlžení na dlouhé tratě.

Jedno je však jisté. Pokud se kolem Dozimetru začne skutečně pátrat, bude v některých politických kancelářích panovat větší neklid než v akváriu plném skalárek těsně před výměnou vody. Každý nový dokument, každé svědectví a každá souvislost totiž mohou posunout příběh směrem, který si mnozí nepřejí.

A právě proto budou občané sledovat každý krok komise. Protože důvěra ve spravedlivý stát nestojí na tiskových prohlášeních, pečlivě nacvičených frázích ani uklidňujících vystoupeních před kamerami. Stojí na mnohem prostší otázce: zda pro mocné platí stejná pravidla jako pro všechny ostatní.

Facebrouk bude celou kauzu Dozimetr nadále pozorně sledovat a průběžně vás informovat o všem podstatném, co kolem vyšetřovací komise i celé kauzy vypluje na povrch.

V nejbližších dnech se podíváme také na hlavní aktéry dnešního hlasování. Připravuji podrobné profily nově zvoleného předsedy vyšetřovací komise Jindřicha Rajchla i jeho poraženého opozičního protikandidáta Pavla Žáčka. Podíváme se na jejich politickou minulost, veřejné působení, postoje i důvody, proč kolem jejich jmen panují tak rozdílné názory.

Protože dříve nebo později se každá podobná kauza přestane točit kolem tiskových prohlášení, tiskových mluvčích a pečlivě nacvičených vět. Nakonec se vždy začne točit kolem konkrétních lidí, jejich rozhodnutí a jejich odpovědnosti. A právě lidé bývají často zajímavější než všechny šanony, usnesení a tiskové konference dohromady.

Zůstaňte ve střehu. Poklop se totiž znovu otevřel. A je docela dobře možné, že jsme u příběhu jménem Dozimetr právě otočili první stránku další kapitoly.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                      Líbil se vám článek?   Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                        redakce@facebouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                  Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Pokud chcete podpořit další tvorbu Facebrouka, můžete přispět dobrovolným darem.                                                                                                Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                          Mstivoj Facebrouk