Jedna facka zprava, další zleva !!! Kdy český národ vzpomene na svou hrdost ???
Usedněte ke stolu a držte chlebárny, protože zrovna vyřvává hlas zoufalství v poušti, kde místo proroků poletují leda mastné papíry ze sekané a prázdné kelímky od piva. Celé roky do uší hučí poraženecké hlasy vychechtaných štamgastů, že veškerá snaha představuje jen marné plácání se v žumpě, protože plebejci stejně nic nepochopí a dokud regály v sámošce přetékají levným gothajem se slevovým kupónem, nehne se v kotlině ani stéblo slámy. Národ musí nejdřív rýt držkou v zemi a žrát hlínu, milí přátelé, teprve potom plebs procitne ze zimního spánku, kdežto do té doby kázání po venkovských sokolovnách a zahulených pajzlech znamená pouze honění nadmuté kozy po pastvině, zničené zdraví, rodinu viděnou leda na rozmazané fotce a za veškeré zachraňování vlasti přilétne akorát pořádný lepanec přes rypák, jelikož obyčejný plebs na celé vlastenectví zvysoka sere, v kapse zeje prázdnota, bohatý mecenáš za zadkem nestojí a celá komedie se dala odpískat předem, neb na lůzu platí výhradně bída a pořádný karabáč.
Poslední týdny přinesly znova stejnou ohranou melodii ze záchodků, poukazující na bezvýznamnost volebního tyjátru, kde Babišák hází předvolební cancy rovnou prasatům, Kanimůra zuby nehty hájí vyhřáté křeslo předsedy sněmovního cirkusu, odkud ho nikdo nevypáčí ani párem volů, a motorizovaná skvadra předvádí stejnou protiruskou hysterii jako profesor Nutella z pražské kavárny. Zalezlý v kanclíku Posledního rozumu poslouchám řeči o marnosti, jenomže kořeny skepse hnijí hluboko v močálu už od slavné opoziční smlouvy, přes bezostyšné rozkradení státních podniků, zašantročení bankovních domů, humanitární sypání bomb na cizí hlavy, válečné nájezdy do Iráku a afghánských hor, vlezení do chřtánu NATO a unijního chomoutu, podepsání lisabonského chomoutu, školní inkluzivní cirkus pro retardy, zavlečení do východní jatek a končí to u ozbrojených bojůvek oganesjanovského střihu, kde si Metnar spokojeně maže máslo na chleba. Důvody k totální ztrátě iluzí bijí do očí, zvlášť když líný volič považuje senátní volby za zbytečnou estrádu a raději dřepí na prdeli u televize, čímž potvrzuje pravidlo o nemožnosti hnout se z místa s bandou tupých ignorantů.
Skutečná motivace však míří přesně na opačnou stranu barikády, poněvadž křik vzniká právě kvůli nástupu inkluzivního blázince, ukrajinskému masakru, gigantickému zadlužení a pražskému mafiánskému Dozimetru, kde se situace den za dnem propadá do ještě hlubších sraček a představa rytí rypákem v zemi nahání husí kůži i otrlým náturám. Stačí zvednout zrak k právě skončenému senátnímu panoptiku, kam pochoduje někdejší armádní lampasák ze štábu, proslulý slíděním po sociálních sítích a sepisováním hlášení na nepohodlné občany pod vznešenými úředními názvy, ačkoliv v reálu jde o prachobyčejné proskripční seznamy na likvidaci oponentů, s jakými kdysi dorazil Reinhard Heydrich rovnat pražskou lůzu do latě.
Přímo před očima roste vliv zelené vojenské junty, která bezostyšně opanovala Hrad, začíná roztahovat špinavé pazoury v Senátu, ve Sněmovně jí k absolutnímu panování chybí pouhých osm poslaneckých hlav a celá tahle mocenská maškaráda stojí na hnátách Redlovy mafie, Strnadova zbrojařského kšeftu a nenažraných proněmeckých velkostatkářů. Právě tahle vykutálená sebranka představuje chystané rytí držkou v zemi, a kdo si naivně maluje, že po definitivním uchopení moci půjde ještě cokoli zvrátit, žije v těžkém bludu, protože odvážnější skončí za katrem a zbytek podepíše novou Antichartu s vděčným úsměvem, že vyvázl s holým zadkem.
Pohled na hořící francouzský bordel ukazuje pravou tvář rytí držkou v zemi, kde studentské stávky vystřídaly islámské bouře, prezidentští kandidáti lezou muslimským pohlavárům do zadku a nikdo neřeší, zda mladá náplava tvoří menšinu vůči vymírajícím bílým domorodcům, které pupkatí fotři od rodin z bryndy nevytáhnou, neboť tamní společenský rozklad dosáhl bodu bez návratu. V britské maštali školačky nejen ryly rypákem v zemi, nýbrž čelily hromadnému prznění po statisících, přičemž v kriminálech skončili výhradně nasraní bílí tátové volající po spravedlnosti, zatímco zbytek zbaběle čuměl do zdi a polykal hanbu za obětované potomky. Na ukrajinském bojišti ryjí chudáci držkou rovnou v zákopovém blátě, velitelé kálejí do zlatých hajzlů a řadové maso trhají na cucky drony i vlastní trestné oddíly v zádech, přičemž žádné volby se nekonají, lidé sedí vyděšení ve sklepích před nenechavými verbíři a desetitisíce mrtvol plodí leda budoucí pomstu, která stejně dopadne na hlavy dalších zbídačených ubožáků.
Za velkou louží nepanuje o nic větší sláva, bohatství země válcují zástupy zfetovaných trosek na chodnících, rekordní hospodářská čísla maže astronomická sekera zadlužení, loupeživý model končí krachem a Trump musí trapně škemrat u Putina o ropu, aby zachránil aspoň holý senátní mandát. Právě proto zní polnice teď, dokud ulice nezaplavily cizí davy, státní kasa drží pohromadě silou vůle, verbíři nehoní chlapy po náměstích, Rakušanův gang neurval veškerá koryta, slova Thomase Pauknera neznamenají okamžitý kriminál a policejní komanda nesbírají lidi podle Řehkových estébáckých seznamů.
Stádo raději zavírá oči, nechce si kazit trávení nepříjemnou realitou a čeká na konejšivé lži o klidu zbraní, kde jedinou vadu na kráse představuje Facebroukova paranoia, jenomže právě ve chvíli plných regálů a zdánlivého klidu se zavírají poslední dveře k záchraně, proto troubení na poplach burácí na plné pecky s varováním, že vlk už obchází humna. Francie může nakupovat koberečky a mlátit čelem o zem k Alláhovi, Británie plave ve stejném hnoji, Německo stojí krok od propasti mezi volbou záchrany a chalífátem a tuzemské podsvětí pomalu plní pašovaný ukrajinský arzenál.
Vojenská junta zatím nesedí na absolutním trůnu, volby pořád formálně existují, moc zůstává rozdrobená mezi armádu neschopných idiotů na úřadech, válečný stav neplatí, jaderný pozdrav z východu nedorazil a trubky s ruským plynem stále leží v zemi. Pokus o odpor má smysl jedině teď, byť Francouzi, Britové i Ukrajinci selhali, kdežto v Gruzii i Kazachstánu se zuby nehty udrželi a americký radar v brdských lesích nakonec také nestojí, nehledě na trapné pocity Babišáka z podpory pobytu cizích vojsk poté, co zámořský spojenec celou partu bez mrknutí oka hodil přes palubu.
Bojovat je nutné právě v tuto chvíli, dokud těla nekončí coby potrava pro děla na východních pláních, lednice nabízejí žrádlo a lhostejný dav kašle na volební urny, protože po spadnutí klece zbude leda podepisování loajality, klanění se novým pánům, placení výpalného cizojazyčným gangům a odvracení zraku při odvodech vlastních synů na jatka. Teď představuje odpor levnou záležitost, zatímco zítra propukne bezmocný řev hrůzy z vlastního selhání, proto zeď je povinnost hulákat a jednat okamžitě, aby v hodině pravdy zůstalo aspoň čisté svědomí, zatímco probuzení sousedé si budou v slzách rvát vlasy z hlavy, proč včas nehnuli ani prstem.
Má podle vás smysl dál propichovat naleštěné mediální bubliny a šťourat do české politické žumpy? Dejte Facebroukovi lajk, sledujte, sdílejte a diskutujte! Bez vás můžu do mediálního bordelu řvát od rána do večera. S vaší pomocí ten rachot uslyší i v poslední řadě!
Facebrouk.cz a Kancelář posledního rozumu fungují bez dotací, reklamních sponzorů a politických objednávek. A tak to také zůstane!
OD 1. PROSINCE 2026 OTEVÍRÁME ČLENSKÝ KLUB KANCELÁŘE POSLEDNÍHO ROZUMU!
Za pouhých 99 Kč měsíčně, cenu dvou kafíček, získáte kompletní fejetony, exkluzivní nedělní speciály, pohled do zákulisí politických dementosaurů a přístup do soukromé diskusní skupiny. Veřejný Facebrouk samozřejmě pokračuje dál! Podpořte nezávislou satiru, která se nebojí strkat nos do politických splašků!
Dobrovolně můžete přispět už nyní prostřednictvím QR kódu Číslo účtu 323549364/0300.
Máte tip na další průser? Pište na facebrouk.redakce@gmail.com. Veřejná diskuse pokračuje ve skupině "Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů".
Lajkujte, sdílejte, diskutujte a pomozte Facebroukovi pořádně rozvířit český politický močál!
Mstivoj Facebrouk