Je Gumák figurka bez pravomocí ?

Přátelé, vítejte v Kanceláři posledního rozumu, kde si dneska nalejeme čistýho politickýho dryáku a podíváme se do český bažiny bez cenzury, bez servítek a hlavně bez voňavejch ubrousků, kterými pražská mediální stoka už roky leští kdejaký politický hovno, dokud se nezačne tvářit jako státnický diamant. Dneska si totiž rozebereme otázku za všechny prachy: Je Gumák jenom nafukovací hradní panák bez koulí a pořádných pravomocí, nebo spasitel vesmíru, jak nám ho servírují presstitutky a zhrzená opozice vytažená z nejhlubšího patra pražský kavárenský žumpy? Tahle parta mediálních leštičů klik nám ho už dlouho prodává jako křížence Ramba, Masaryka, Havla a Matky Terezy, kterej ráno zachrání demokracii, dopoledne porazí světový zlo a před obědem ještě vlastníma rukama přestaví Ústavu. Jenže pak přijde obyčejná česká realita, otevře dveře hradního cirkusu a nafouknutý státnický balón udělá pšššššt. Před pár dny totiž hradní komouš předvedl v přímým přenosu takovou grotesku, že by i poslední ožralej kašpar od kolotočů zahodil červený nos a požádal o rekvalifikaci. Místo všemocnýho vládce galaxie jsme viděli figurku, která může dělat ramena, mračit se do kamer a nechat kolem sebe pochodovat mediální dechovku, ale když přijde na skutečný pravomoci, najednou stojí uprostřed hradní žumpy s prázdným kýblem a výrazem chlapa, kterej právě zjistil, že celou dobu dělal vrchního v hospodě, kde účet píše někdo úplně jinej.

Jenže o tomhle vám ty zaprodaný presstitutky ze zasmrádlý mediální bažiny samozřejmě nenapíšou ani čárku, protože mají od rána do večera plný brejle důležitější práce: musejí českýmu národu nalejvat trychtýřem do palice oslavný slinty o tom, jakej je Gumák geniální fotograf, světovej státník, morální maják a jak mu ta nastřelená patka drží na tykvi přesněji než jejich poslední zbytky novinářský páteře. Když tenhle mediální cirkus sleduju dost dlouho, začínám mít pocit, že Gumák éčí dotykem, mění vodu na Becherovku, před snídaní zachraňuje koťata z hořícího mrakodrapu a po obědě ještě osobně přidržuje Evropu, aby se nepřevrátila do Atlantiku. Tohle už není novinařina, to je pouťová svatořečící srajda, kde se místo cukrový vaty prodává státnický kult osobnosti a každý pochybovač dostane od mediálního principála přes držku cedulí "nepřítel demokracie". Normálnímu chlapovi od výčepu pak začne tenhle smradlavý kabaret zatraceně připomínat jednu totalitní díru, kde se taky z každýho papaláše vyráběl nadčlověk, soudruh měl vždycky pravdu a noviny byly užitečný hlavně tehdy, když člověku došel hajzlpapír. Však vy moc dobře víte, o jakým skanzenu poslušnosti mluvím, tak mi jeho jméno schválně hoďte do komentářů. A malá nápověda pro ty, kterým paměť odplavala pražskou stokou: v týhle rudý maštali jsme kdysi museli všichni žrát stejný ideologický seno a dnešní Gumák tam rozhodně nestál před vratama s vidlema odporu, ale uvnitř pěkně šoupal kanadama, salutoval režimu a budoval si kariéru rozvědčíka tak svědomitě, že by mu soudruh politruk nejradši připnul pochvalu rovnou na čelo.

Ale pojďme se rovnou ponořit po kolena do tý naší politický bažiny, protože tam začíná ta nejlepší groteska. Od chvíle, kdy se obstarožní lampasák Varšavský smlouvy v záloze vysápal na Hrad, zabydlel se v pozlaceným křesle a začal dělat státnickou dekoraci mezi lustrama, po něm prakticky neštěkl ani toulavej čokl. Byl klid jak v knajpě po desátým pivu, když už štamgasti nemají sílu ani nadávat na fotbal. Žádný velký řvaní do tmy, žádný ústavní tanečky, žádný vláčení prezidenta po soudech, žádný mediální hysterický křeče. Gumák občas vylezl z hradního futrálu, přestřihl nějakou fangli, potřásl někomu pazourou, připnul metál, hodil do objektivu státnickej kukuč a zase ho uklidili do vitríny, aby se na něj neprášilo. A ono to kupodivu fungovalo, protože v našem parlamentním cirkusu prezident opravdu není císař vesmíru s atomovým kufříkem v jedný ruce a Ústavou místo hajzlpapíru v druhý, ale hlavně ceremoniální figurka s několika přesně vymezenými pravomocemi, zatímco skutečný politický kšefty, zákony a každodenní moc válí svoje sudy především vláda a parlament. Všichni věděli, že Gumák nahoře sedí, občas mu nějakej hradní loutkovodič načmárá na papír pár dutých státnických mouder, on je slavnostně vypustí mezi lidi, presstitutky z toho upečou třípatrovej dort o moudrosti Hradu a jede se dál. Prostě parlamentní pouť jak vyšitá: vláda tahá za páky, sněmovna roztáčí kolotoč a Gumák stojí uprostřed náměstí jako naleštěnej kašpar na orloji, jednou za čas se vysune, ukloní, zacinká metálama a zase zajede dovnitř.

Jenže tenhle hradní veget skončil ve chvíli, kdy minulá vládní parta dostala ve volbách po rypáku, proletěla dveřma ze Strakovky rovnou do opozičního kanálu a najednou zjistila, že koryta jsou pryč, služební limuzína odjela a u politickýho výčepu jim místo šampaňskýho nalili vodu z kohoutku. V tu chvíli začal takovej řev, že by vedle nich parta ožralejch kolotočářů po zavíračce působila jako smyčcový kvarteto. Zoufalá opoziční sebranka prošacovala kapsy, vyklepala poslední drobný, vytáhla z rukávu svůj poslední naleštěnej žolík a světe div se, byl tam Gumák, ještě teplej z hradní vitríny, s patkou načesanou, státnickým kukučem nasazeným a mediální dechovkou připravenou spustit pochod.

A od tý chvíle snad neexistuje den, aby z něj pražská mediální žumpa nevyráběla středobod galaxie, kterej musí mít názor úplně na všechno, od vlády přes zahraniční politiku až po to, jestli se má v kantýně podávat guláš s pěti nebo šesti. Gumák svolává pompézní tiskovky, rozdává moudra jak pouťovej věštec po šestým rumu, dělá ramena na všechny světový strany a presstitutky kolem něj pobíhají s mikrofony, jako kdyby právě sestoupil z Olympu s novou Ústavou vytesanou do šutru. Pointa celý týhle trapný estrády je přitom jednoduchá jak účet za deset piv: po volbách se Gumák politicky odkopal, přestal dělat tichou dekoraci mezi hradníma lustrama a začal hrát mnohem aktivnější roli proti nový vládní většině. Z klidnýho strejce z vitríny se tak v očích opozice stal poslední rytíř jejich ztracenýho království, kterej má údajně zkrotit Babiše, zastavit vládu, zachránit demokracii a nejspíš ještě cestou ucpat Vltavu vlastním tělem. Jenže právě tady začíná ta největší prdel celýho cirkusu: prezident není žádnej vrchní dozorce vlády s bičem a píšťalkou, jeho ústavní páky mají svoje hranice, a tak se publiku prodává gladiátor s naleštěným štítem, zatímco se jaksi zapomíná dodat, že většinu lvů v týhle aréně může maximálně nasraně pozorovat z tribuny.

A tím se dostáváme k největšímu divadlu pro blbý v celý týhle politický maringotce, kde opoziční tlampače společně s mediální žumpou krmí svoje ovečky pohádkou o tom, že Gumák je nějakej hradní Zeus, kterej bouchne pěstí do stolu, blesk sjede z nebe a premiér se okamžitě rozklepe jak ratlík před řeznictvím. Z chlápka s IQ 107 nám vyrábějí titána státnictví, co údajně diktuje vládě podmínky z pozice síly, zatímco ústavní realita sedí opodál u výčepu, cucá desítku a směje se tomu cirkusu tak, až jí teče pivo nosem.

Nádherně se tahle pouťová atrakce předvedla před pár dny, když Babiš potřeboval uvolnit rozpočtový mantinely, aby mohl látat státní kasu, příslušnej zákon doputoval na Hrad a Gumák kolem něj okamžitě rozbalil cirkus Humberto se vším všudy. Nepodepsal, nasadil výraz posledního obránce republiky a před kamerama vypadal, jako kdyby právě holýma rukama zastavil tankovou divizi na Václaváku. Mediální stoka samozřejmě okamžitě odpálila ohňostroj: Gumák zvítězil, Babiš dostal přes držku, demokracie zachráněna, fanfáry, konfety, šampaňský a málem státní pohřeb pro poraženýho premiéra. Jenže pak přišel Andrej, podíval se na celý to hradní pimprlový divadlo, mávnul nad ním rukou a připomněl, že pokud pro zákon ve Sněmovně sežene potřebnou většinu, poslanci prezidentský veto přehlasují a jede se dál. A najednou z údajný atomový bomby zbyla mokrá prskavka z vietnamský tržnice, z hradního titána kašpar s vetem na provázku a z velkolepýho mediálního vítězství jen další pompézní plácnutí do politickýho močálu, který udělá žbluňk, postříká první řadu a vláda si pak stejně může prosadit svou.

Když týhle zmatený opoziční úderce konečně docvaklo, že Gumákovo veto nemá sílu Mojžíšovy hole, ale při dostatečný většině ve Sněmovně spíš životnost papírovýho tácku pod desátým pivem, spustil se z mediální stoky takovej hysterickej jekot, že by člověk čekal tanky na Václaváku, hořící parlament a Babiše v císařský koruně. Najednou se prý bourá republika, demokracie leží na kapačkách a premiér je skoro diktátor, protože si dovolil připomenout tu drobnou ústavní nepříjemnost, kterou hradní fanklub nerad slyší: prezidentovo veto není boží přikázání vytesaný do žuly a Sněmovna ho za stanovených podmínek může poslat do hajzlu. A přesně tady splaskne celej ten naleštěnej Gumákův balón, protože z hradního Dia metajícího blesky zůstane chlap s propiskou, vážným kukučem a mediální dechovkou, která mu musí zahrát vítězný pochod ještě dřív, než se zjistí, že bitva vlastně pokračuje dál.

A když se člověk podívá na celou jeho spanilou jízdu od nástupu nový vlády, začíná to připomínat pouťovýho boxera, kterej mlátí do gumový figuríny, zatímco principál do amplionu řve, že právě porazil Muhammada Aliho. Jednou se kolem Hradu roztočí bezpečnostní bubny, podruhý se rozjede veřejná válka s Macinkou, potřetí Turek, počtvrtý Ankara a pokaždý mediální žumpa nafoukne událost do rozměrů bitvy u Stalingradu, aby pak realita přišla v montérkách, kopla do kulis a ukázala, kolik z tý údajný prezidentský všemohoucnosti skutečně stojí na ústavních pravomocích a kolik na kouři, světlech a řevu z amplionu. Gumák může dělat bububu do kamer, svolávat tiskovky, mračit se jak nasranej výčepní nad nezaplaceným lístkem a rozdávat státnický moudra po kýblech, jenže když přijde na lámání chleba, narazí na mantinely svojí funkce. A pak z toho hradního draka, kterýho nám mediální cirkus prodává s plamenometem v hubě, zůstane papírovej pouťovej čert na provázku: rachotí, šklebí se, straší první řadu, ale vláda kvůli němu klíče od Strakovky opravdu neodevzdá.

Abychom si tenhle hradní cirkus shrnuli na férovku a po lopatě, protože kolem Gumáka už mediální žumpa navršila tolik pozlacenýho hnoje, že by v tom zapadl i kombajn: v právním státě se moc nedává jednomu papalášovi do igelitky, ale dělí se mezi zákonodárnou, výkonnou a soudní. Gumák přitom není žádnej císař českýho močálu, kterej ráno ukáže prstem na Strakovku a vláda poslušně zaleze pod stůl. Je součástí výkonný moci, má svoje ústavní pravomoci a některý rozhodně nejsou jen na ozdobu, jenže jejich mantinely jsou zatraceně daleko od pohádky o hradním polobohovi, kterou nám servíruje opoziční pouť se svou mediální dechovkou. Gumák může vetovat zákon, jmenovat, podepisovat, pronášet moudra, dělat státnický kukuče a občas nasypat písek do politický převodovky, ale z Hradu prostě nemůže řídit vládu jako vrchní výčepní směnu v nálevně. Takže žádnej všemocnej tygr, před kterým se Strakovka klepe v základech, ale ústavně svázanej kocour s několika pořádnejma drápama, kterého mediální cirkus před každým vystoupením nafoukne pumpičkou na bengálskýho tygra. A když pak přijde realita, otevře klec a ukáže skutečný rozložení moci, z velikýho HURÁÁÁ! je často jen hradní mňau, zatímco vláda dál sedí u svých pák a parlament mele zákony dál.

Takže si to přeberte po svým, přátelé, protože tady už končí politologie a začíná regulérní pouťovej kabaret pro národ, kterej si koupil lístek na státnický drama a místo toho dostal Gumáka na pérku. Celá ta jeho slavná opoziční rebelie, silácký pózy, zachmuřený kukuče, tiskovky a mediální fanfáry jsou čím dál víc jen naleštěnej cirkusovej marketing kolem chlápka, z kterýho se opozice snaží vyrobit posledního rytíře své potápějící se bárky. Jenže ta bárka už má díru jak vrata od chlíva, voda jí teče přes palubu a místo aby někdo popadl kýbl, mediální dechovka stojí na přídi a troubí, že Gumák právě zachraňuje republiku.

A právě v tom je ta největší groteska. Z Hradu se vyrábí opoziční velitelský stan, z každýho zamračení státnická bitva a z každýho prezidentskýho gesta pomalu druhý vylodění v Normandii. Jenže pod tou pozlacenou fasádou pořád číhá protivná ústavní realita: prezident má svoje pravomoci, některý docela významný, ale vládu prostě neřídí a parlamentu nemůže poručit, aby zalezl pod stůl a čekal, až Gumák milostivě zazvoní. Takže čím víc mediální žumpa pumpuje do hradního balónku vzduch, tím větší je prdel, když přijde realita se špendlíkem a ozve se jenom takový státnický pššššššt.

A teď mě zajímá, jak to vidíte vy. Je Gumák skutečná politická protiváha vlády, nebo z něj opozice s mediální poutí vyrábí papírovýho Krakonoše, kterej má děsit Strakovku, ale při prvním dešti mu změkne klobouk? Napište to dolů bez pudru a diplomatický vazelíny, klidně tomu naložte, protože tahle politická bažina už stejně dávno nevoní po konvalinkách. A jestli vás Facebroukův výlet do hradní žumpy pobavil, flákněte lajk, sdílejte a odebírejte kanál, ať vám neuteče další představení z našeho nekonečnýho národního cirkusu, kde se mění principálové, ale piliny pod manéží zůstávají pořád stejně zasraný.

                                                                                                                                                                                                                                               Pokud má podle vás smysl dál píchat do naleštěných mediálních bublin, dejte Facebroukovi lajk, sdílejte, sledujte a podpořte Kancelář posledního rozumu.                                                                                                                                                                                                                                      Protože bez vás můžu řvát do mediálního bordelu, jak chci.                                                                                                                                                    Se sdílením je alespoň šance, že to uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                        Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                          Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                  redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                      Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                            Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                          Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                            Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                      S rostoucí návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.                                                                                                                                                                                                                                                Pokud vám moje fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                                            Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů.                                              Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                                    Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                  Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                                      Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.

Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                            Mstivoj Facebrouk