Gumákova volební ostuda !!!

Pseudo motorkář narazil držkou do zdi. Gumákova ostuda nabírá grády jako ranní mela před pajzlem, když se šašek navlečený do motorkářské kůže rozmachuje, jaký je samostatný chlapák, až nakonec narazí držkou přímo do zdi vlastního loutkovodiče Koláře. Hradní mašina se najednou zakuckala jak hovno v ucpané rouře a z naleštěného prezidentského výletníka začíná opadávat politický lak rychleji než omítka z hajzlu čtvrté cenové.                                                                                                                                                                                                                              Uprostřed trapného tyátru kolem zašitého výletu do ciziny, kvůli kterému Gumák oznámil, že na volební místnost hází bobek a raději protáhne mašinu světem, do sebe čelně napálily dvě pečlivě pěstované tváře stejného hradního panáka, které se v naleštěných brožurkách normálně drží od sebe jako dvě kurvy bojující o posledního solventního kunčafta. Na jedné straně pózuje Gumák coby bodrý chasník z lidu, frajer na motorce, cestovatel, dobrodruh a skoro poslední kovboj českého močálu, zatímco proti němu vyráží kašírovaná modla demokracie, kterou z někdejšího hradního komouše roky uplácávají drazí poradci, mediální lakýrníci a zfanatizovaný fanklub. Kdyby hlava státu fungovala jako svéprávný chlap s koulema místo pouťové figurky na baterky, vyřeší podobný rozpor dřív, než bába ve čtvrté cenové setře z pultu rozlitý rum. Jenže jakmile se figurce zamotají provázky, principál začne tahat za vahadýlko, kulisy vržou, orchestr hraje každý jinou písničku a z majestátního hradního představení je rázem vesnická šmíra, při které už schází jen chcíplá pouťová labuť, kýbl pilin a ožralý klaun hledající v bahně vlastní nos.

Obstarožní lampasák Varšavské smlouvy v záloze tedy u nadcházejícího volebního cirkusu nejspíš chytí absenci, protože dostal neodkladnou potřebu rajzovat po světě na motorce právě ve chvíli, kdy se doma slavnostně otevírají urny a celý demokratický ansámbl žene občanstvo k bednám jako ovce do ohrady. Jisté ovšem není vůbec nic, protože po mediální kanonádě z české novinářské stoky mohou hradní loutkovodiči usoudit, že jejich naleštěná marioneta začíná smrdět průserem, bleskově přepsat scénář a zatáhnout za provázky tak prudce, až Gumák otočí řídítka, přikvačí zpátky do republiky a v domovském Černoučku poslušně vhodí lístek mezi jednu či druhou lokální partu, aby se demokratická fasáda náhodou neoloupala až na starou rudou omítku. Celé panoptikum baví český močál způsobem, jaký by nevymyslel ani ožralý principál rozpadajícího se cirkusu, protože během jediného výletu svléká do naha nejen Gumákovu pečlivě kašírovanou fazónu, ale také jeho oddané věřící, kteří ještě včera rozdávali lekce z občanské odpovědnosti a dnes horečně hledají dostatečně velký kýbl politické vazelíny, aby svému hradnímu polobohu namazali i volební absenci.

Čistě selským rozumem přitom nedává pražádný smysl, proč by měl Gumák v Černoučku vůbec strkat papíry do bedny a spolurozhodovat, kdo bude dalších pár let kormidlovat místní rybníček. Současný pelech má na Pražském hradě, kolem zadku mu krouží vyžraní hradní šíbři, loutkovodiči v drahých kvádrech, poradenské pijavice a zahraniční delegace, zatímco s každodenním životem normálních lidí na vesnici má společného asi tolik co stará kurva s klášterní ctností. Pokud někdo zná rozumný důvod, proč by měl Gumák dirigovat poměry v obci, kde se během dalších let ukáže maximálně kvůli fotce do novin, slavnostnímu potřásání pazourou nebo jiné pouťové estrádě, ať hodí půllitrem a vysvětlí záhadu českému močálu. Normální člověk podobný důvod nenajde ani na dně ex vyžahnuté flašky, kdyby do ní strčil hlavu až po ramena a svítil si baterkou.

Jenže logika v politickém močálu chcípla už dávno, protože tam se nehraje na rozum, ale na symboly, naučené fráze a laciná pouťová gesta naleštěná tak důkladně, až by se v nich mohl holit i principál cirkusu po třídenním tahu. Oddaní uctívači Gumáka proto rozhodnutí upřednostnit soukromé, letos snad už osmnácté rajzování po světě před slavnostním svátkem demokracie jen tak nerozdýchají, protože jejich jednoduché občanské náboženství velí jasně: jakmile se otevřou volební místnosti, mažeš k urně jako ovce do ohrady, hodíš papír do bedny a ještě se tváříš, že jsi právě vlastníma rukama zachránil republiku před vpádem barbarů. Zůstat doma představuje podle salonních kazatelů vizitku sobeckého, tupého a nevzdělaného balíka z vesnice, kvůli kterému je země zaprděná, zaostalá a durch prolezlá politickým svrabem, protože když nehodíš lístek, z močálu okamžitě vylezou zlí démoni, sežerou demokracii i s urnou a patrně odnesou poslední svobodné volby v igelitce. Představa, že na některém hlasovacím cirkusu člověku nemusí záležet ani za mák, působí na podobné salónní blbánky jako kacířství pronesené při nedělní mši. Fanatické jádro Gumákova kultu ovšem přežije bez úhony i podobnou otočku, protože zaslepené stádo by svému hradnímu polobohu dokázalo omluvit snad i mord s hanobením mrtvol přímo na hradním nádvoří, načež by ještě vysvětlovalo, že šlo o státnický čin, hluboké demokratické gesto a mrtvola si za všechno vlastně mohla sama.

Gumák svým diletantstvím znovu vyklopil doprostřed hradního salonu nepříjemnou pravdu: na Hradě sedí hlavně na parádu jako sádrový sněhulák uplácaný reklamní agenturou a funguje coby naleštěný symbol, kterému politický rozum dodává okolní personál po dávkách jako krmení kaprům. Jeho pofidérní úspěch stojí na dvou vratkých nohách zapíchnutých v českém močálu, na ideologii a pečlivě pěstované lidovosti. Lidé, kterým imponuje jeho zákulisní rádce Petr Kolář, hltají Gumákovy ideologické básničky, které hradní panák poslušně odříkává z čtecího zařízení jako snaživý žáček při nedělní besídce, hlavně nezakopnout o čárku, neztratit řádek a nezačít nedejbože přemýšlet mimo připravený text. Jenže ideologická kongregace netvoří celou sešlost. U další části publika Gumák zabodoval mnohem prostším trikem: vypadá jako uhlazený usměvavý panák, umí nosit kvádro bez fleků od guláše, mluví medovým hlasem a před kamerou prodává lidovou fazónu chlapa, který má rád lidi, motorky, výlety a drahé dovolené. Stačí přidat správné světlo, pár servilních kamer, naleštěnou mašinu a mediální kadidlo a český močál dostane svého státníka z pouti, hotového, zabaleného a připraveného k okamžitému uctívání.

Ideologická maska Gumáka působí falešně jako zuby staré doroty z přístavního hampejzu, která se po zavíračce ještě snaží přesvědčit posledního opilce, že má všechny vlastní. Žádný velký myslitel ani vizionář z něj nikdy nekoukal a hradní provoz po něm podobný luxus ani nevyžaduje, protože pro naleštěnou pouťovou atrakci úplně stačí vážný ksicht, klidný hlas a pečlivě nadiktované floskule odříkané z čtecího zařízení bez zakopnutí. Gumák tak nepříliš elegantně kličkuje mezi trapasy jako opilý mlok mezi loužemi, protože servilní mediální stoka se málokdy začne vrtat v tom, proč vlastně mele právě podobné fráze, co konkrétně znamenají a jaký ucelený pohled na svět se za hradním slovním kadidlem vůbec skrývá. Stačí nasadit státnický výraz, přečíst připravenou dávku vznešených keců, nechat presstitutky přetřít případné škrábance a mašina může jet dál. Až jednou hradní pouť sbalí maringotky a dějiny začnou počítat, co po jednotlivých figurách skutečně zůstalo, může se klidně ukázat, že po Gumákovi nezbyla žádná velká myšlenka ani politická stopa, ale jen vyschlé hovno v prachu, přes které budoucnost překročí, aniž by si umazala podrážku.

Celá stylizace nápadně připomíná mediální šablonu kolem Grety Thunbergové z časů její největší pouťové slávy. Místo pořádného argumentačního souboje se prodávala jednoduchá hesla, silná gesta a dokonale nasvícená figurka, kolem které mediální kolotoč rachotil tak hlasitě, že přes něj nebylo slyšet vlastní myšlenku. Podobný princip funguje i u Gumáka: málokdo od něj čeká, že vleze do ringu s názorovým protivníkem, vyhrne si rukávy a rozebere ho argument po argumentu. Úplně postačí přednést předepsané pravdy klidným hlasem, nasadit procítěný státnický kukuč a nechat mediální flašinet zahrát správnou melodii. Salónní publikum pak spokojeně tleská, protože nepotřebuje myslitele ani politického rváče, ale poslušného plyšového maskota, kterého lze postavit na hradní poličku, pravidelně oprášit a při slavnostní příležitosti zmáčknout, aby odříkal další várku schválených mouder.

Druhá polovina Gumákovy fazóny, motorkářská a cestovatelská, může naopak působit docela věrohodně, protože na drandění po silnicích a túrách zase není tolik co posrat. Zvlášť když po úvodní reportáži motorka poslušně odputuje na vlek, hradní dobrodruh zaparkuje prdel do pohodlí limuzíny a dvacet kilometrů před cílem znovu osedlá mašinu, aby před připraveným televizním štábem slavnostně dorazil s výrazem Emila Holuba po přechodu Afriky a pečlivě naaranžovaným vyčerpáním ve tváři. Servilní presstitutky samozřejmě nemají nejmenší chuť strkat klacek pod naleštěná kola a šťourat se v detailech, které by hrdinskou motorkářskou báchorku mohly poslat ze silnice rovnou do škarpy. Veřejnoprávní televize občas pustí do éteru nějaké hradní kázání, bulvární plátky mezitím sypou do světa obrázky ze soukromých výletů a mediální flašinet z pár kilometrů na mašině vyrábí dobrodružnou legendu, jako kdyby Gumák právě na péráku přejel Saharu, přemohl tři krokodýly a vlastníma rukama opravil převodovku uprostřed džungle. Opravdoví motorkáři pak nad podobným naleštěným kultem osobnosti blijou tak vydatně, až se jim obrací kufr naruby. K dokonalosti hradního motorkářského kýče už schází jen pionýrský šátek, mávátka podél silnice, čestná stráž u sajdkáry, věnec z karafiátů a budovatelský pochod chrčící z amplionu, zatímco vlek s mašinou nenápadně mizí za nejbližší zatáčkou.

V běžném provozu se obě Gumákovy role snášejí docela spokojeně jako dvě ropuchy na jednom kameni, jenže tentokrát do sebe napálily čelem jako dva nadržení berani vypuštění proti sobě na úzké lávce nad žumpou. Gumák výletník, dobrodruh a mediální motorkář brutálně přejel Gumáka kovaného demokrata, který z televizní bedny pravidelně peskuje národ, že k volbám se chodí skoro stejně povinně jako na hajzl a kdo zůstane doma, ztrácí morální právo remcat na poměry. Vítěz hradního souboje dvou Gumáků zatím visí ve hvězdách, zatímco publikum může sledovat grotesku, při které jedna půlka naleštěné figurky kope druhou do prdele a hradní principál zoufale hledá provázky, za které ještě nezatáhl. Kdyby Gumák fungoval jako skutečný politik z masa, kostí a vlastního politického úsudku, vybruslí z volební absence s prstem v nose, jednou větou pošle celou patálii do močálu a s úsměvem odjede na mašině za obzor. Jenže marioneta na provázkách podobný luxus nemá, takže místo chlapského mávnutí rukou přichází trapné fňukání, ubožácké omlouvání a zoufalé vysvětlování, jak strašlivě ho celá patálie mrzí, až člověk čeká, kdy Gumákovi loutkovodiči přinesou kapesníček, utřou mu nudli a slíbí, že příště už jejich hradní marioneta bude hodná.

Pokud má podle vás smysl dál šťourat do naleštěných mediálních bublin, dejte Facebroukovi lajk, sdílejte, sledujte a podpořte Kancelář posledního rozumu.                                                                                                                                                                                                              Protože bez vás můžu řvát do mediálního bordelu, jak chci.                                                                                                                                                  S lajkováním, sledováním, sdílením a podporou je alespoň šance, že to uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                        Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                                  Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                      redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                              Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                    Připojte se ke skupině a debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                                          Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                              Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                      S rostoucí návštěvností webu Facebrouk.cz však rostou také náklady na provoz webu.                                                                                                  Každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat, k tomu prostor na serveru a další věci, bez kterých by celý tenhle cirkus dlouho nefungoval.    

Pokud vám Facebroukovy fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                      Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, placených článků a politických zadavatelů.                                                    Právě díky vaší podpoře nemusí mít Facebrouk za zády žádnou korporaci, sponzora ani někoho, komu by za jeho peníze musel papouškovat názory.                                                                                                                                                                                                                                          O čem budeme psát a koho si vezmeme na paškál, nám nikdo nediktuje. A přesně tak to chci zachovat.                                                                      Nechci žádné HeroHero ani jiné placené platformy, za jejichž dveřmi by část obsahu zmizela.                                                                                      Všechno, co na Facebrouku vzniká, chci ponechat veřejně dostupné pro každého.                                                                                                    Výše případného příspěvku je proto čistě na vás. QR kód najdete vždycky tady.

Zvláštní poděkování patří těm, kteří Facebrouka podporujete pravidelně.                                                                                                                      Jsou mezi námi lidé, kteří peníze na placený obsah jednoduše nemají. Díky vám si mohou přečíst úplně stejné fejetony jako ten, kdo přispěl. Vaše podpora tak neplatí jen provoz Facebrouka. Pomáhá udržet jeho dveře otevřené úplně všem.

Děkuji každému, kdo se rozhodl stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                        Díky vám může Kancelář posledního rozumu zůstat veřejná, nezávislá a bez placené závory pro všechny, kteří sem chodí hledat zdravý rozum, nadhled a pořádnou dávku politické satiry.                                                                                                                                                                                A za to vám patří opravdu velké díky.                                                                                                                                                                                                                                                                                        Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                                  Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.                                                                              Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                          Mstivoj Facebrouk