Gumákova dokonalá pružnost

Hradní mozkový gigant Gumák je buď totálně vymletá guma, nebo má páteř z materiálu, proti kterému je zahradní hadice armovaný beton. Očividně nešlo jen o jedno blbé zkratovité plácnutí o monarchii, když ze sebe tenhle bývalý komouš na debatě vypustil, že by s králem v čele vlastně neměl žádný zásadní problém. Tady se totiž hráblo do mnohem hlubšího bahna. Gumák má pozoruhodný talent přizpůsobit se době, režimu, prostředí i publiku. Za komančů budoval kariéru tam, kde to bylo výhodné. Potom se převlékl do demokratického mundúru, vystoupal přes NATO až na Hrad a dnes sedí v čele republiky, přičemž mu podle vlastních slov nijak zvlášť nevoní ani nepáchne představa monarchy. Člověk se potom musí ptát, jestli tenhle politický chameleon vůbec nějakou páteř má, nebo jestli jeho jediným životním krédem není být vždycky správně natočený podle větru a hlavně nikdy nezůstat stát tam, kde se přestalo tleskat.

A právě kvůli téhle pružnosti Gumákovy páteře je jeho plácnutí o monarchii zajímavější, než se může zdát. Nejde o to, že by zítra přiklusal do Prahy nějaký habsburský pohrobek na bílém valachovi a na Staromáku se začala stavět tribuna ke korunovaci. Jde o princip. Gumák složil prezidentský slib republice a její Ústavě. Proto působí poněkud bizarně, když potom veřejně mudruje, že kdyby republika jednou skončila a na její místo přicválala monarchie, vlastně by s tím neměl zásadní problém. Prezident republiky koketující s představou, že republika není zase tak důležitá, připomíná požárníka, který během služby zahlásí, že proti žhářství osobně nic zásadního nemá. Možná je to jen názor. Ale od člověka držícího hasičskou hadici zní poněkud debilně.

Někdo z jeho dobře placeného hradního marketingového hejna hadích našeptávačů, by mu proto mohl do prezidentské tykve natlačit jednu jednoduchou větu: "Gumáku, tys neskládal slib historickému debatnímu kroužku, ale České republice." Prezident samozřejmě může debatovat o monarchii, císařství, chalífátu nebo třeba vládě osvíceného vodníka z Vltavy. Jenže pokud začne současně působit dojmem, že státní zřízení, jehož je nejvyšším představitelem, bere jako jednu z několika přibližně stejně zajímavých položek v politickém jídelníčku, nesmí se divit, když se někdo začne ptát, jak vážně vlastně bere vlastní prezidentský slib.

Gumák je přitom dlouhodobě prodáván jako morální maják, pevný charakter a státnický etalon, podle kterého se mají poměřovat ostatní obyvatelé české politické bažiny. Jenže čím déle tenhle obstarožní, naleštěný manekýn stojí ve výloze, tím víc vykukuje jeho neuvěřitelná přizpůsobivost. Za minulého režimu komunistická kariéra, potom demokratická uniforma, následně NATO, dnes Hrad a k tomu úvahy, že ani monarchie by vlastně nebyla žádná tragédie. To už není ideový kompas. Tohle je korouhvička na hradní věži, která se otočí pokaždé, když se změní vítr. A právě proto mě na Gumákovi nezajímá, jestli chce krále. Mnohem zajímavější je otázka, jestli existuje režim, společenské uspořádání nebo mocenská garnitura, kterým by se tenhle lidský kaučuk nedokázal přizpůsobit, pokud by mu nahoře zůstala dostatečně pohodlná židle.

Dvě tváře Gumákovy prezentace

Ta zásadní otázka tu totiž sedí jak prdel na oprýskaném hradním nočníku, i když z ní celou uvědomělou pražskou stoku může trefit šlak. Je ten náš slavný Gumák jen neuvěřitelně ohebný politický chameleon, nebo je prostě tak mozkově vykuchaný, že už ani netuší, co mu z nevymáchané huby právě vypadlo? Jedna možnost je horší než druhá. Jestli je to bezpáteřní měňavec, máme na Hradě panáka, který se ohne podle každého režimu, publika a momentálního směru větru tak ochotně, že proti němu je pouťový hadí muž ztuhlý revmatik. Jestli ale opravdu nechápe dosah vlastních slov, je to ještě větší průser. To bychom totiž měli v čele republiky figurku, která nerozezná hospodský žvást od výroku prezidenta státu. Buď tedy páteř z gumy, nebo hlava plná pilin. Vyberte si. Pro prezidentský portrét není příliš lichotivá ani jedna varianta.

A teď si představme tu nádhernou českou frašku, kdyby úplně stejný blábol vypustil někdo z opačného břehu politické žumpy. Kdyby Babiš prohlásil, že by s monarchií a králem neměl sebemenší problém, presstitutky by týden chrlily speciály o ohrožení republiky a někde ve studiu by už politolog kreslil na tabuli cestu od Agrofertu ke korunovačním klenotům. Kdyby to řekl Macinka, půlka politického cirkusu by začala ječet o rozvratu ústavního pořádku. A kdyby podobnou větu vypustil Turek, morální majáky by se rozsvítily tak prudce, že by na Kavčích horách praskaly zářivky. Jenže když stejnou hovadinu utrousí Gumák, okamžitě přiběhne sbor vykladačů prezidentských útrob a začne hledat kontext, nuance, hlubší význam a další slovní voňavky, kterými lze ten výkal přestříkat, aby tolik nesmrděl.

U Gumáka se totiž každé uklouznutí mění v ctnost rychleji než špinavá voda v čističce pražské stoky. Když objíždí festivaly a nechává se opékat pozorností davu, je lidový. Když se sere do vládní politiky, je aktivní. Když tlačí euro, je odvážný. Když mudruje o monarchii, je to prý intelektuální debata. A když někdo řekne, že prezident republiky možná nemá veřejně troubit, že by mu vlastně nevadilo jiné státní zřízení, vyrojí se jeho zaháčkované presstitutky, naleští Gumákovi svatozář a začnou vysvětlovat, že jsme jen nepochopili velikost jeho státnického ducha. Ten dvojí metr už není metr. To je gumicuk natažený přes celou republiku, který se podle potřeby zkrátí nebo prodlouží podle toho, čí zadek se právě měří.

Nikdo přitom Gumákovi neubližuje. Jen se ten nablýskaný hradní kašpar konfrontuje s vlastními výroky, a právě tam začíná z naleštěné fasády odpadávat omítka. Prezident republiky nemá být politická korouhvička, která za jednoho režimu ukazuje na Moskvu, za dalšího na Brusel a při příštím poryvu klidně na královský trůn. Nemá být figurkou z pouti, které hodíte minci a ona vám podle publika zahraje právě požadovanou melodii. Má mít jasný vztah k republice, jejíž Ústavu slíbil dodržovat, a ne působit dojmem, že státní zřízení je pro něj jen další převlek v šatně politického cirkusu.

Proto mě nakonec ani tolik nezajímá, jestli Gumák skutečně touží po králi. Zajímá mě něco mnohem horšího: existuje vůbec něco, čemu tenhle člověk věří natolik pevně, že by kvůli tomu odmítl pohodlné místo u mocenského koryta? Protože zatím jeho životopis připomíná politickou plastelínu. Změní se režim, změní se prostředí, změní se publikum a Gumák se přimáčkne do nové formičky. A pokaždé nám pak vysvětlí, že právě takhle vypadal odjakživa.

Otázka odpovědnosti a charakteru

Ono je to krásně vidět i na tom, jak náš slavný hradní Gumák údajně "dře" pro republiku až do roztrhání prezidentského těla. Po vyčerpávajícím maratonu veřejných akcí, festivalů typu Rock for People, Colours of Ostrava či slovenské Pohody a po výletu na Formuli 1 v Maďarsku přišla dovolená, protože i hradní lidový manekýn si musí odpočinout od nekonečného focení, mávání, pózování a budování obrazu prezidenta, který je všude tam, kde blikají telefony a tleská dav. Člověk pak při pohledu na tenhle putovní prezidentský cirkus skoro zapomene, že Hrad není reklamní agentura, festivalová backstage ani pojízdný ateliér na výrobu obrázků pro sociální sítě, ale sídlo hlavy státu. A právě mezi tím vším Gumákovi z pusy vypadne monarchie, jako když z kapsy pouťového kouzelníka při vytahování králíka vypadnou trenýrky.

Právě tady začíná problém, protože prezident nemá působit jako politický diskžokej, který podle publika mění desku. Přijde mezi mladé a okamžitě se z něj vypadne pohodový obstarožní strejc, který se tváří, že rozumí jejich světu. Přijde mezi eurohujery a z hradního potrubí začne téct euro. Přijde řeč na monarchii a najednou zjistíme, že ani král by vlastně Gumákovi žaludek příliš nezvedal. Do toho pobíhá kolem dobře namazaná PR mašina a každý prezidentský úlet okamžitě balí do celofánu státnického nadhledu, zkušenosti a otevřenosti. Jenže stát není pouťové šapitó a prezident nemá být cvičený panák, který za potlesk zahraje publiku melodii, již právě chce slyšet. Od hlavy státu bych čekal alespoň tolik pevnosti, aby člověk poznal, kde končí názorová otevřenost a začíná obyčejná politická gumovost.

A právě proto je tahle poznámka o Gumákově přizpůsobivosti tak jedovatá. Nejde jen o monarchii. Jde o celý ten podivuhodný životní oblouk, který se táhne od kariéry rozvědčíka za komunistického režimu přes službu demokratickému státu a NATO až k dnešnímu Hradu. Gumák prošel prostředími, která si hodnotově odporují tak dokonale, že by se dva jejich představitelé pohádali i o to, na kterou stranu se otevírají dveře od hajzlu, a přesto z každého období vyšel kariérně použitelný, naleštěný a připravený pokračovat dál. To je obdivuhodná schopnost přizpůsobivosti. Jenže u člověka, kterého jeho příznivci prodávají jako žulový pomník charakteru, se nabízí i méně lichotivá otázka: kde přesně je ta hranice, za kterou už Gumák řekne ne, ohne se zpátky a odmítne se přizpůsobit?

Největší groteska přichází ve chvíli, kdy právě tenhle člověk začne ostatním rozdávat vysvědčení z demokracie, morálky a politické přijatelnosti. Z hradního balkonu potom Gumák rozhoduje, kdo je dost slušný, kdo je extremistický, kdo představuje nebezpečí, kdo může být ministrem a kdo už údajně smrdí natolik, že se do vznešeného salonu demokracie nehodí. Jenže když už si Gumák nasadil talár vrchního morálního inkvizitora republiky, musí počítat s tím, že někdo jednou otočí reflektor také na něj. A tam neleží životopis světce vytesaný do carrarského mramoru. Leží tam minulost spojená s KSČ , KGB a vojenskou kariérou lampasáka před listopadem 1989, následná kariéra v demokratických strukturách a dnes prezidentská funkce doprovázená výroky, které jeho odpůrcům poskytují munici zdarma po bednách.

U jiného politika by se podobná minulost pitvala tupým nožem od rána do večera. Každý papír by se tahal z archivu, každá věta by se věšela na titulní stránky a mediální supi by kolem toho kroužili tak dlouho, dokud by z kostry nezmizel poslední cárek masa. U Gumáka se naopak často hledá vysvětlení, kontext a životní vývoj. Dobrá. Lidé se mění a názory se mění také. Jenže potom nelze současně z člověka vyrábět neposkvrněnou ikonu pevného charakteru a každou další otočku vysvětlovat jako nový důkaz jeho mimořádného rozhledu. Buď je změna názoru normální lidský vývoj, nebo je Gumák od narození morální kompas. Obojí současně prodávat nejde, ani kdyby hradní PR oddělení mělo kýbl leštěnky a směnu na čtyřiadvacet hodin.

A právě monarchie do toho zapadla jako další rezavý kus železa do už tak přeplněného politického šrotu. Prezident republiky samozřejmě může diskutovat o monarchii, stejně jako může diskutovat o císařství, přímé demokracii nebo vládě osvícených bobrů. Ale pokud člověk složil slib věrnosti České republice a její Ústavě, měl by zatraceně dobře vědět, že jeho slova mají jinou váhu než kecání strejce u stolu čtvrté cenové. Gumák není soukromý filozof na výletě. Je prezident. A odpovědnost za vlastní nevymáchanou hubu patří k funkci stejně jako standarta, ochranka a fotografie na zdi úřadu.

Proto mi na celé věci připadá nejzajímavější nikoliv král, koruna ani nějaké monarchistické snění. Zajímá mě charakter. Mezi schopností poučit se ze života a schopností ohnout hřbet podle právě vanoucího větru je totiž zatracený rozdíl. První vlastnost může být známkou zkušenosti. Druhá připomíná pouťového gumového panáka, kterého můžete zmáčknout do libovolného tvaru a on se ještě tváří, že přesně takhle chtěl vypadat od začátku.

A proto se ptám: Kde má Gumák svoji nepřekročitelnou čáru? Co je ta věc, před kterou by se neohnul, i kdyby za ní stála kariéra, potlesk, funkce a naleštěná židle? Protože pokud člověk dokáže přísahat komunistickému režimu, následně udělat vrcholnou kariéru v demokratickém a západním bezpečnostním systému, stát se prezidentem republiky a potom bez většího dramatu prohlásit, že by mu principiálně nevadila ani monarchie, otázka po jeho hodnotové pevnosti není žádná šikana. Je to zatraceně legitimní otázka po tom, jestli pod všemi těmi uniformami, funkcemi, medailemi a prezidentskou fasádou existuje nějaký pevný nosník, nebo už tam zůstala jen dokonale pružná guma.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                    Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                                  Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                            redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                      Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                      Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                        Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                        Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                      S rostoucí návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.                                                                                                                                                                                                                                              Pokud vám moje fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                                      Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů.                                              Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                                    Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                                  Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.

Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                            Mstivoj Facebrouk