Gumák promluvil v OSN

Gumák vyrazil kázat do New Yorku. Našinec v knajpě jen čučí do pěny a přemýšlí, kde se v hradním komoušovi bere tolik drzosti poučovat celou planetu. Vypadá u toho, jako kdyby Česká republika řídila zeměkouli z velitelského můstku. Přitom občas připomínáme štamgasta od posledního stolu světové nálevny, kterému už zavřeli kasu, ale pořád radí hospodskému, jak má vést lokál. Staré hospodské pravidlo přitom mluví jasně. Kdo si naloží na talíř víc tlačenky, než dokáže sežrat, poblije si nakonec vlastní kaťata před celým výčepem. Obstarožní lampasák Varšavské smlouvy v záloze se však v OSN naparuje jako kohout na hnojišti, kterému někdo podstrčil glóbus a namluvil mu, že je to volant od planety. Z hradní maštale vyrazil rovnou do světového cirkusu rozdávat rozumy lidstvu. Miliardy lidí zřejmě celé roky seděly doma na prdeli a čekaly, až jim Gumák z české politické bažiny vysvětlí, jak má fungovat svět. Valné shromáždění OSN si asi spletl s výčepem čtvrté cenové, kde stačí praštit půllitrem o stůl, nasadit velitelský ksicht a začít komandovat lokál. Jenže v New Yorku není na buzerplacu a planeta není kasárenský hajzlík, kde se po zahvízdání lampasáka nastupuje do dvojřadu. Svět má osm miliard lidí, stovky průserů a vlastní hromadu politického hnoje. Poslední, co mu chybělo ke štěstí, byl Gumák na bedně s naběračkou české žumpy v ruce a výrazem, že právě přišel zachránit lidstvo před sebou samým.

Když Gumák začne vykládat pohádky, jak usedneme mezi vyvolené a na hrb si naložíme břemeno planety, našinec málem utopí vousy v pivu. Budeme prý chránit cizí roury, zachraňovat civilisty a mávat kolem sebe humanitárními kecy jako principál zkrachovalého cirkusu poslední atrakcí. Člověk jen přemýšlí, v jaké politické žumpě se podobná estráda upekla. Doma v českém chlívě přitom nikdo ani nešpitnul. Žádná koaliční sebranka nic pořádně neprojednala a hospoda nedostala ani jídelní lístek. Gumák prostě vyrazil na světovou pouť a z amplionu troubí fantasmagorie vytažené přímo ze zadků svých loutkovodičů. Tváří se přitom, jako kdyby zastupoval impérium, nad kterým slunce nezapadá. Ve skutečnosti veze na káře pidistáteček, kde se místy rozpadá i asfalt před obecní špeluňkou. Z české politické bažiny se zkrátka opět vypravil zachraňovat svět někdo, kdo ještě nevymetl bordel ve vlastní maštali. Gumák už nenese břemeno planety. Gumák si planetu rovnou hodil přes rameno jako pytel brambor a čeká, kdy mu OSN zatleská, že se pod ním ještě neposral.

Celé vystoupení připomíná krystalické blábolení a lacinou pouťovou frašku ušitou na míru bruselské vrchnosti a domácím patolízalům. Stačí, aby jejich fetiš v nažehleném mundúru pohnul brvou, a z české politické maštale se okamžitě ozve nadšené hýkání. Kdo má aspoň půlku mozku a nečichá ředidlo v průjezdu, musí nad podobnou šaškárnou kroutit hlavou. V globální aréně představujeme asi takovou váhu jako prázdný tácek od piva na stole světové čtvrté cenové. Gumák však na něj položí lokty, nafoukne hruď a začne vykládat o velmocenském poslání, až se člověk bojí, že nám příště přidělí správu Mléčné dráhy. Žádné státnické kydání ale nezakryje domácí obrázek. Fabriky na bouchačky jedou, zatímco zbytek hospodářství má podle Gumákovy estrády zřejmě držet hubu, platit účet a obdivovat hradního spasitele. Česká maštal může mít děravou střechu, ve chlívě může stát voda a hospodář může hledat poslední korunu pod výčepem. Hlavně že Gumák v New Yorku mává glóbem a dělá ramena, jako kdyby právě vyhrál planetu v tombole.

Rozprodávat vzdušné zámky na mezinárodním trhu působí jako pokus čepovat chcanky místo prémiového ležáku a ještě se urazit, když host pozná rozdíl. Bez pořádné armády, zásadního globálního vlivu a pořádného kusu vlastní vůle jsme v Gumákově velmocenském cirkusu rozpuštění v bruselské břečce jako kostka cukru v belgickém kafi. Zástupce malé zemičky se přesto producíruje po světovém jevišti s manýry imperátora galaxie. Člověk čeká, kdy vytáhne z kapsy mapu Marsu a začne rozdělovat parcely. Reálně přitom velí leda hradnímu šanonu a uklízečkám na chodbě. Místo hlasu lidí, kteří celou prezidentskou kašparádu platí ze svých zdaněných drobných, z něj leze přežvýkaný jídelní lístek cizích mocenských zájmů. Gumák tak stojí u světového výčepu, v kapse pár českých drobných, před sebou účet jako kráva a objednává rundu pro celou planetu. Frajerinu si odkroutí v New Yorku, potlesk si strčí do kufru a účet pošle domů. Český štamgast pak vysype poslední drobáky na stůl, zatímco hradní imperátor už objednává další rundu. V cizí hospodě se totiž krásně rozhazuje, když prachy taháte z kapes lidí, kteří tam ani nesedí.

Bez pořádného vojska a vlastních diplomatických pák zbývá Gumákovi hlavně politické kejklířství. Prázdnýma rukama mává jako pouťový kouzelník, kterému z klobouku chcípl i poslední králík, a přitom káže o zásadovosti a světové odpovědnosti. Na válečných frontách mezitím mizí celé zástupy chlapů v hlíně. Naše bojeschopné síly by se pomalu vešly do dvou větších sokoloven a ještě by zbylo místo na šatnu, pípu a okresní přebor ve stolním tenisu. Domácí presstitutky v žoldu vrchnosti přesto roztáčejí mediální cirkus a snaží se z každého hradního lejna uválet naleštěnou státnickou kuličku. Gumák prdne směrem k New Yorku a česká mediální maštal už hlásí diplomatickou bouři století. Výsledek připomíná střelbu brokovnicí do peřin. Putykou létá peří, všichni řvou, fotografové cvakají a vrchní hledá zásah. Po opadnutí bordelu neleží na zemi světová velmoc, ale rozstřílená duchna. Venku zůstává stejná bída a uprostřed výčepu stojí Gumák s kouřící flintou a čeká, až mu někdo připne medaili za vítězství nad polštářem. Vlastní bezvýznamnost přitom přemaloval na státnickou velikost tak tlustou vrstvou hradního laku, až uvěřil vlastnímu obrazu. Z lampasáka se v jeho hlavě stal světový vojevůdce, z české sokolovny Pentagon a z prázdného zásobníku jaderný arzenál. Chybí už jen vylézt na hradní balkon, strčit si glóbus do podpaží a zařvat na planetu, že může jít spát, protože Gumák právě zachránil svět. Před polštářem.

Gumákův projev působí jako parodie ze staré filmové grotesky o myši, která vylezla na bedýnku a začala řvát na slona. Myš se nafukuje, dupe pacičkou a čeká, že se savana posere strachy. Slon mezitím líně mávne uchem a jde dál. Přesně tak vypadá hradní představa světového státnictví. Gumák se producíruje v manéži s výrazem imperátora, zatímco velcí hráči řeší vlastní kšefty, války a mocenské zájmy. Doma mu samozřejmě tleská fanklub z pražské kavárenské stoky, kde se z každého prezidentského pšouku okamžitě vyrábí vůně státnické velikosti. Kdo však zná zákulisí české politické žumpy, ví, kolik podobné parády zbude po zhasnutí reflektorů. Hovno zabalené do diplomatického celofánu pořád zůstává hovnem. Prázdné tlachy ještě žádný národ před krchovem nezachránily. A řvoucí myš se nestane slonem jen proto, že jí doma banda nadšených pucfleků postaví větší bedýnku.

Korunu celé šaškárně nasazuje papírové plánování válečných tažení. Lampasáci se zavřou do štábní cimry, rozloží mapy a začnou po nich šoupat šipkami, jako kdyby hráli okresní přebor v Člověče, nezlob se. Jedna šipka na východ, druhá přes hranice a třetí bůhvíkam do stepi. Nad stolem se vznáší strategické moudro, pod stolem chrastí koule a atomový arzenál protivníka se pro jistotu nevešel do scénáře. Válečná groteska pak vypadá nádherně, dokud zůstává nakreslená fixou na papíře. Po první skutečně velké eskalaci by totiž všechny barevné šipky mohly být dobré leda k označení místa, kde ještě včera stálo něco, co se jmenovalo Česká republika. Vládní loutky přitom v celé vojenské maštali působí spíš jako kompars, který přišel podepsat účet a zatleskat generálům. Lampasácká fantazie mezitím cválá přes mapu jako splašená herka. Obrana vlastního dvorku sedí někde vzadu u žlabu, zatímco vpředu už se stěhují divize, kreslí koridory a přesouvají masy jako dobytek na jatka. Na papíře vypadá každý hospodský Napoleon jako génius. Průser začíná ve chvíli, kdy někdo tomu kašparovi dovolí vyměnit pastelku za skutečné vojáky.

Když se dřív troubilo k nástupu do zbraně, chlapi popadli kufry, naskákali do vlaků a autobusů a za pár hodin stáli v betonových bunkrech. Čekali tam připravení bránit vlastní zem, než jim velmocenská politika podrazila nohy a předhodila republiku bestii s knírkem jako flákotu na jatkách. Dneska by Gumák při podobném troubení mohl svolávat tak dlouho, až by mu z trumpety vypadly plíce. Opřít by se mohl o profesionální armádu, která proti někdejší masové mobilizaci představuje úplně jinou váhovou kategorii. Na velmocenské válečné řeči je proto česká vojenská maštal zatraceně malá. Na hradním výčepu to ovšem ničemu nevadí. Čím míň masa v kasárnách, tím víc hrdinství v hubě. Gumák má válečných mouder na rozdávání, jako kdyby za Hradem parkovalo deset obrněných divizí a ve Stromovce čekala záložní tanková armáda. V reálu má pod zadkem prezidentské křeslo, před hubou mikrofon a kolem sebe dost lidí ochotných zatleskat každému bojovnému prdu. Největší kanón české obrany tak nakonec nestojí na pásovém podvozku. Sedí na Hradě a střílí z huby.

Vykládat z tribuny o předcházení konfliktům ve chvíli, kdy se do válečného ohně lije benzín po cisternách a miliardy v železe se sypou na dluh, připomíná starou kurtizánu s kapavkou, která vleze doprostřed bordelu a začne personálu přednášet o cudnosti. Z kazatelny tečou vznešené kecy o míru, zatímco za plentou rachotí zbrojní mašina a účetní už přepočítává další várku munice. Gumák uprostřed podobné grotesky působí jako požárník, který jednou rukou mává hasičskou příručkou a druhou přikládá pod kotel. Zámořští páni mohou celý evropský cirkus sledovat z bezpečí svého kontinentu a počítat kšefty, zatímco zdejší lampasáci kreslí další šipky do map. Evropě pak při nejhorším nezbude bezpečnost, ale spáleniště, miliony papírových rakví a fronta černoprdelníků s posledním pomazáním. Až evropská maštal lehne popelem, Gumák možná ještě vyleze na ohořelou bednu a slavnostně oznámí, že jsme konfliktu úspěšně předcházeli. Jen nám při tom jaksi shořel barák.

Mletí pantem o ochraně civilistů a infrastruktury dostává v podání gumových zelených mozků rozměry absurdního kabaretu. Nad jednou rozmlácenou ulicí se roní kýble státnických slz, zatímco jiná rozbombardovaná města a hromady mrtvých mizí za plentou, jakmile se nehodí do schváleného ideologického scénáře. Morální kompas se v podobném cirkusu netočí podle severu, ale podle toho, odkud zrovna fouká politický vítr. Gumák pak stojí u mikrofonu a cedí z huby humanitární ptydepe, až se sálem valí slovní splašky jako při havárii kanalizace. Věty tečou, fráze bublají, pivo zvětrává a normální člověk u výčepu přemýšlí, proč se má ještě klanět před globálními strukturami, když jejich schopnost zajistit klid připomíná ochranku v bordelu, která dorazí až po rvačce a sepíše protokol. Svět mezitím hoří dál. Gumák stojí po kotníky v politické stoce, v jedné ruce drží kanystr, druhou mává hasičským řádem a z huby mu teče mír po kýblech. Až shoří poslední barák, nejspíš si stoupne na popel, nechá se vyfotit s vítězným ksichtem a oznámí, že požár byl úspěšně uhašen. Hovno. Jen už nebude co pálit.

Zatímco se v cizině pragmaticky handluje se surovinami, jádrem a vším, na čem se dá vydělat nebo postavit vlastní bezpečnost, česká politická maštal předvádí úplně jiný cirkus. Papaláši sní o muničácích a rizikových fabrikách za humny a ještě kolem nich mávají fáborky, jako kdyby právě otevírali lázně a ne provozy, ze kterých mají lidé obavy. Hradní maškaráda pak celé představení korunuje. Prázdný oblek, naleštěné polobotky a nastřelená patka ještě státníka neudělají. Gumák však nahodí světový výraz, postaví se k mikrofonu a raději spustí cizím jazykem, aby jeho státnická velikost náhodou neutrpěla češtinou. Před světovou vrchností se naparuje jako nový imperátor, jenže v mocenském bordelu rozhoduje úplně jiná liga. Gumák tam není majitel podniku, vrchní ani vyhazovač. Je pucflek od šatny, který si na pět minut oblékl frak principála a čeká, že mu cirkus začne salutovat. Po představení mu velcí kluci seberou mikrofon, pošlou ho zadním vchodem domů a českému štamgastovi zůstane na stole účet za celou tu hradní frašku.

Pokud má podle vás smysl dál šťourat do naleštěných mediálních bublin, dejte Facebroukovi lajk, sdílejte, sledujte a podpořte Kancelář posledního rozumu.                                                                                                                                                                                                                  Protože bez vás můžu řvát do mediálního bordelu, jak chci.                                                                                                                                                    Se sdílením je alespoň šance, že to uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                  Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                            Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl ?                                                                                                                                        redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                    Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                    Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                        Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                      Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                      S vaší rostoucí návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.                                                                                                                                                                                                                      Pokud vám Facebroukovy fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                          Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů.                                      Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                                    Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                   Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                               Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.                                                                              Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                      Mstivoj Facebrouk