Gumák osobně penetroval otvor volební urny v Černoučku !!!
Nad Černoučkem se rozezněly andělské trouby, nebeská klenba se rozestoupila a česká mediální žumpa slavnostně oznámila zázrak století! Gumákovi loutkovodiči dokázali z obyčejného vhození volebního lístku do urny vyrobit tak velkolepou hrdinskou story, že vedle ní bledne i přistání na Měsíci. Hradní chameleon nemusel zachránit republiku, porazit draka ani vytáhnout demokracii z močálu. Stačilo trefit se papírem do díry v krabici a mediální presstitutky už troubily fanfáry, jako kdyby právě objevil Ameriku, vynalezl elektřinu a osobně zachránil lidstvo před vyhynutím.
Největší prdel na celé hradní frašce ovšem spočívá v tom, že presstitutky oslavují jako národního hrdinu právě chameleona, který si celý průser sám spískal. Nejdřív oznámil, že prdí na volby, a místo dodržování prezidentských zvyklostí vyrazil na motorce prohánět písek v marocké poušti. Občanská odpovědnost, kterou by měla hlava státu představovat vlastním příkladem, zřejmě odjela na rekreaci společně s ním. Jenže veřejná nevole začala houstnout, z původního machrování se stal hradní trapas a Gumák musel zařadit zpátečku. Nakonec se uraženě dostavil k urně, jako kdyby právě napravil křivdy třicetileté války. A místo pořádného výsměchu za předchozí selhání nastoupila mediální kutálka, která z obyčejné nápravy vlastního průseru začala vyrábět státnický zázrak. V normální vesnické hospodě by podobnému šaškovi štamgasti doporučili, aby přestal dělat ze svého vlastního bordelu zásluhu. V české mediální žumpě mu za stejný výkon málem staví vítězný oblouk. Vrcholem celé grotesky je, že Gumák nejdřív předvede občanskou odpovědnost na úrovni hospodského povaleče, aby ho vzápětí hradní lokajové oslavovali jako její zářný příklad.
Představte si narvanou vesnickou nálevnu čtvrté cenové skupiny v pátek o půlnoci, kde se místní obecní blázen po týdenním chlastání konečně trefil do mušle na záchodě. Celá hospoda okamžitě vstává od zvětralého piva, ženské omdlévají, štamgasti padají na prdel a výčepní objednává dechovku, protože podobný zázrak nepamatuje ani obecní kronika. Přesně podobné pozdvižení vyvolala úplně obyčejná občanská povinnost Gumáka, vhodit volební lístek do urny, která se v české mediální stoce proměnila v nadlidský výkon kosmického hrdiny, jako kdyby Gumák holýma rukama vytáhl republiku z hořícího hnojiště, cestou zachránil tři sirotky, uhasil stodolu a ještě stihl vykouřit dýmku míru. Šašci z Pětilepry a hysterické presstitutky z mediálních bordelů kvičí blahem, protože jejich hradní modla zase dokázala nemožné. Bájný nadčlověk, který podle hradních pohádkářů běžně zachraňuje polomrtvé marody z příkopů, rozdává štěstí na počkání a pouhým pohledem uzdravuje chromé kozy, konečně osobně penetroval otvor volební urny! V okolních kravínech prý dojetím poklekají dojnice, prasata po vojensku salutují a místní kohout odmítá kokrhat, dokud mu Hrad nezašle oficiální pokyny k oslavám.
Báchorka o nejvyšší bytosti českého Absurdistánu nabírá obrátky hodné ústavu, kde se ranní vstávání v klecových postelích zapisuje zlatým písmem do kroniky národních hrdinů. Mnozí proroci od výčepu už včera s jedovatým úsměvem předpovídali velkolepé cirkusové číslo s padákem, při kterém se neohrožený hradní paragán snese přímo před volební místnost v Černoučku, zatímco obecní rozhlas zahraje fanfáry, hasiči rozvinou slavobránu a dojaté publikum začne ronit slzy do volebních obálek. Představa byla natolik absurdní, že by ji odmítl i principál zkrachovalého cirkusu, jenže česká politická realita už dávno překonala všechny kabarety světa. Gumák se zkrátka objevil u voleb a hradní mediální kurvy okamžitě spustily takovou oslavnou kanonádu, jako kdyby právě seskočil z oběžné dráhy, přistál na hlavě ruského medvěda a cestou osobně zachránil demokracii před utonutím v septiku. Kdyby se při slavnostním příchodu ještě pořádně natáhl na hubu, redakční presstitutky by z pádu nepochybně vyrobily historický okamžik, při kterém se česká země poprvé dobrovolně poklonila svému hradnímu komoušovi.
Člověku zůstává rozum stát nad nekonečným patosem, s jakým někteří hradní anální alpinisté oslavují skutečnost, že se gumová marioneta vůbec uráčila vykonat základní občanskou povinnost. V normální republice přijde občan k volbám, vhodí lístek do urny a jde domů na oběd. V našem Absurdistánu se z návštěvy vybraných politických kašparů ve volební místnosti stává velkolepý státnický epos. Dojetím by se rozbrečel i poslední ožralý harmonikář z nádražní putyky. Mediální presstitutky troubí fanfáry a málem si blahem uchcávají do kalhotek. Podle jejich hysterického jekotu by člověk čekal druhé narození Ježíše Krista, přinejmenším zázračné zmrtvýchvstání celé české demokracie. Ve skutečnosti obstarožní lampasák Varšavské smlouvy v záloze pouze předvedl výkon hodný obecního blba, kterému se po třech dnech chlastání konečně podařilo vychcat do mušle místo do vlastních kalhot, a dokázal kusem papíru penetrovat díru v krabici.
Máme přece v čele státu zázračného, nadpozemského pašáka, obstarožní poklad vytažený z armádního výprodeje, pečlivě naleštěný, převázaný demokratickou mašlí a vystavený ve výloze jako nejnovější model národního spasitele. Mediální lokajové kolem něj poskakují s kadidelnicemi, leští mu svatozář hadrem na podlahu a předhánějí se, kdo dokáže obyčejný pšouk popsat jako vítězství západní civilizace. Nad podobným představením by i vysloužilá dorota z přístavního pajzlu zapomněla na všechny své životní průsery, zahodila cigáro do piva a začala dojetím chrchlat chorály. Českému občanovi přitom nezbývá než zírat, jak se z Gumákova selhání a trapasu vyrábí další várka hradního pozlaceného hnoje.
Volat hesla o tom, že Gumák patří na Hrad, už postrádá smysl, protože v sídle skutečných českých vládců na kopci se dávno usalašil a zjevně mu tam žádné nepohodlí nehrozí. Zbývá snad jedině povýšit národního zázračného výsadkáře na šéfa celé planety a vystřelit ho rovnou do OSN, kde by mezi globálními bahenními barony v naleštěném mrakodrapu představoval skutečnou ozdobu mezinárodního panoptika. Služebním tryskáčem by mohl křižovat oblohu podle nálady, pálit tisíce litrů kerosinu při cestách za světovým blahem a z bezpečné výšky poučovat venkovský plebs o nutnosti zachránit planetu zákazem plastových brček, starých automobilů a nejlépe i samotného dýchání. Mezitím by hradní presstitutky nadšeně hlásily, že každá další tuna spáleného paliva představuje historický příspěvek k ochraně klimatu, protože z hradního výfuku přece nemohou vycházet obyčejné zplodiny, nýbrž demokratické vonné esence. A kdyby se náš neohrožený spasitel při návratu z dalšího pouštního turné znovu trefil volebním lístkem do urny, mohli bychom konečně vyhlásit státní svátek, zavřít fabriky, rozeznít zvony a slavnostně oznámit, že česká demokracie byla opět zachráněna penetrací jednoho otvoru v krabici.
Nestálo by nakonec za to natočit z celé hradní frašky pořádně ujetý film pro dospělé? Námět máme, hlavního představitele taky a dokonce i nezbytný penetrovaný otvor. Obstarožní lampasák v hlavní roli, parta nadržených mediálních presstitutek za kamerou a volební urna jako objekt jeho životního výkonu. Režii by obstarali hradní loutkovodiči, scénář napsali hradní anální alpinisté a hudební doprovod zajistila kutálka z místního blázince. Název trháku se přímo nabízí: "Gumákova životní penetrace aneb Z pouště do díry!" Jenže i nejotrlejší producent pornofilmů by nejspíš odmítl podobnou prasárnu natočit. Ne kvůli obscénnostem, ale proto, že sledovat obstarožního lampasáka, jak slavnostně zasouvá kus papíru do otvoru v bedně bez použití lubrikačního gelu, zatímco kolem něj hejno presstitutek předstírá kolektivní orgasmus, už není erotika, nýbrž politický pornografický hard-core pro zvlášť otrlé diváky. A největší prasárna? Český občan musí celé představení sledovat i bez předplatného, protože vstupenku mu už dávno strhli z daní.
Pokud má podle vás smysl dál propichovat naleštěné mediální bubliny, dejte Facebroukovi lajk, sledujte, sdílejte a přidejte se k diskusi. Bez vás můžu do mediálního bordelu řvát od rána do večera. S vaší pomocí je alespoň šance, že rachot uslyší i někdo v poslední řadě.
Facebrouk.cz a Kancelář posledního rozumu nevznikly z dotací, grantů, reklam ani peněz politických sponzorů. Nikdo mi neplatí za to, koho chválit, koho šetřit a do koho raději nevrtat. A přesně tak to chci zachovat.
Veškerý obsah Facebrouka zůstává veřejný a přístupný každému. Kdo může a chce, může dobrovolně podpořit Facebrouka na platformě Opinio, na profilu "FACEBROUK – Kancelář posledního rozumu", za cenu pouhých dvou kafíček za měsíc. Každá koruna pomáhá hradit provoz webu, přenos dat a další náklady. Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu dál svítit do české politické bažiny a vytahovat na světlo to, co by mnozí raději nechali hnít ve tmě. Podporou navíc držíte dveře otevřené i lidem, kteří si placený obsah dovolit nemohou. Všichni čtou totéž. Ať přispěli stovku, nebo ani korunu.
Líbil se vám článek? Sdílejte ho, doporučte a pošlete dál. Máte tip na kauzu, politickou absurditu nebo úřední pitomost? Napište na facebrouk.redakce@gmail.com Diskuse pokračuje ve skupině "Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů".
Chcete-li Facebrouka pozvat na kávu, použijte QR kód Číslo účtu 323549364/0300. Děkuji za přízeň, sdílení i podporu. Díky vám zůstává Facebrouk veřejný, nezávislý a bez placené závory.
Mstivoj Facebrouk