Grilování nebylo nikdy jednodušší. Kde je Zdíša?

Thomas Paukner píše                                                                                                                                                                                                                Zítra bude jednat Poslanecká sněmovna. Grilování Víta Rakušana nebylo nikdy jednodušší a aby to zvládli nejen poslanci, o jejichž chuti na pořádnou grilovačku nepochybuji, bylo by fajn, kdyby se přidala i média.

Musím uznat, že Thomas tentokrát trefil hřebík přímo na hlavičku.

Když jsem totiž přemýšlel, co vlastně bude zítřejším hlavním tématem, vůbec mě nenapadl Vít Rakušan. Toho si vládní koalice určitě najde sama. Mnohem víc mě zajímá úplně jiný živočišný druh. Český investigativní novinář.

To je totiž tvor nesmírně zvláštní.

Když někdo z vládním koalice špatně zaparkuje auto, zapomene uvést v životopise brigádu z roku 1987 nebo se při rozhovoru podrbe na nose, během několika hodin se kolem něj vytvoří mediální roj připomínající sršně, kterým někdo kopl do hnízda. Kamery. Mikrofony. Mimořádné pořady. Odborníci na všechno. Komentáře. Analýzy. Speciály. Člověk má skoro pocit, že právě sleduje přímý přenos z pádu meteoritu.                                    Jenže pak přijde okamžik, kdy se mají pokládat otázky politikovi opoziční Pětilepry, a mně se pokaždé vybaví pohádka o Šípkové Růžence. Redakce náhle usnou, mikrofony ztěžknou asi na padesát kilo, kamery přestanou ostřit a investigativní čich, který ještě včera našel aféru i pod kobercem, jako by náhle dostal těžkou rýmu.                                                                                                                                                                            A právě proto se musím přidat k Thomasově otázce.                                                                                                                                                          Kde je Zdíša?                                                                                                                                                                                                                      Neptám se proto, že bych někomu přál veřejné pranýřování. Od toho jsou policisté, státní zástupci a soudy. Ptám se proto, že novinář nemá být ani advokátem vlády, ani advokátem opozice. Má být člověkem, který pokládá stejné nepříjemné otázky každému, kdo sedí před mikrofonem. A jestliže jednou tvrdí, že padni komu padni, pak by ono "padni komu padni" nemělo končit tam, kde začínají vládní lavice.

Zítra se tedy nebude grilovat jen Vít Rakušan.                                                                                                                                                                          Zítra se budou grilovat i česká média.                                                                                                                                                                                      A víte, co je na tom úplně nejkrásnější?                                                                                                                                                                                  Na rozdíl od politiků mají novináři výsledky svého testu ve vlastních rukou. Stačí otevřít ústa. Nebo je nechat zavřená. Obojí veřejnost uvidí.

Thomas Paukner pokračuje:                                                                                                                                                                                              Kompletní návod, jak ugrilovat Víta Rakušana fakty, nezpochybnitelnými důkazy a smlouvami je od této chvíle veřejně dostupný na odkazu níže.  https://limewire.com/d/qc2X8#82agWNZGAI                                                                                                                                                                        Média se tak nemohou vymlouvat, že informace nemají. Jsou tam smlouvy, veřejně dostupné dokumenty, oficiální zdroje z Poslanecké sněmovny a především není třeba se mnou chodit "na kafe".                                                                                                                                                                    Vše je jednoduše ověřitelné a doložené.                                                                                                                                                                                  Nemá smysl pátrat, kdo 106ku poslal. Stopa vás zavede do krásného města Chomutova.

Musím říct, že mě na tom všem nejvíc pobavila právě ta poslední věta.                                                                                                                                Jako bych už viděl některé redakce, jak místo otevírání dokumentů horečně rozjíždějí detektivní pátrání po tom, kdo žádost podle zákona č. 106 podal, kdo ji odeslal, kdo ji převzal a jestli pošťák náhodou cestou nezastavil na párek. Obsah obálky? Ten může klidně ještě chvíli počkat.

To je totiž starý český politický sport. Když jsou dokumenty nepříjemné, nezačne se mluvit o nich. Začne se mluvit o člověku, který je přinesl. Když nejde zpochybnit listina, zpochybňuje se posel. Když nejde rozbít argument, začne se rozebírat jeho autor. A když ani to nepomůže, objeví se obligátní věta, že "okolnosti získání materiálů jsou přinejmenším podivné".

Jenže dokument je potvora.                                                                                                                                                                                                    Je mu úplně jedno, kdo ho drží v ruce. Smlouva nezmění obsah podle toho, jestli ji otevře opoziční poslanec, vládní politik nebo novinář. Veřejný dokument také nehlasuje ve volbách a oficiální materiál Poslanecké sněmovny nemá stranickou legitimaci schovanou mezi stránkami.                  Proto mě vůbec nezajímá, z kterého města přišla žádost podle stošestky.                                                                                                                    Mnohem víc mě zajímá, jestli si ji někdo přečte.                                                                                                                                                                      A úplně nejvíc mě bude zajímat, kolik novinářů zítra položí otázky vycházející z těchto podkladů. Protože jestli jsou dokumenty skutečně veřejné a ověřitelné, jak píše Thomas Paukner, pak už nebude možné schovávat se za oblíbenou výmluvu, že "nebylo z čeho vycházet".                                  Starej hovnivál Facebrouk totiž za ta léta zjistil jednu zvláštní věc. V české politice nebývá největším problémem nedostatek dokumentů. Největším problémem bývá nedostatek chuti některé z nich otevřít.

Thomas Paukner uzavírá:                                                                                                                                                                                                      Tyto informace nyní dostávají předsedové poslaneckých klubů jednotlivých stran s jedinou výjimkou. Hnutí STAN je není třeba zasílat, oni už dokumenty dlouhé roky mají.                                                                                                                                                                                                  Stačí nažhavit mediální zbraně a začít Víta Rakušana po vzoru Zuzany Mrázové, Ondřeje Prokopa či Filipa Turka pomalu opékat na rožni.       Ona to ale není ta správná strana, viďte?

Přiznám se, že poslední věta mě donutila na chvíli přestat hrabat.                                                                                                                                          Ne proto, že by byla složitá. Naopak. Je až nepříjemně jednoduchá.                                                                                                                                  Celé roky totiž sleduji zvláštní český politický zvyk. Nejdřív se určí, kdo bude grilovaný, a teprve potom se hledá dříví do ohně. Někdy hoří tak intenzivně, že člověk skoro nestačí počítat mimořádné pořady, titulky, speciály a rozhořčené komentáře. Jindy leží na stole dokumenty, veřejné materiály a otázky, které by si zasloužily vysvětlení, ale kolem grilu je podivné ticho. Uhlí vyhaslé, rožeň studený a kuchaři jako by si zrovna vzali dovolenou.                                                                                                                                                                                                                                  A já si pokaždé říkám, podle čeho se vlastně vybírá jídelníček.                                                                                                                                              Jestli podle závažnosti tématu, nebo podle jména politika.                                                                                                                                        Nečekám, že budou presstitutky kohokoli odsuzovat. To není jejich práce. Ale pokud celé roky tvrdí, že jejich jedinou loajalitou je veřejný zájem, pak by měly platit stejné otázky pro každého. Bez ohledu na to, jestli sedí nalevo, napravo nebo uprostřed vládní koalice.

Možná se pletu.                                                                                                                                                                                                                            Možná zítra uvidím desítky nepříjemných, věcných a důsledných otázek. Pokud ano, rád uznám, že jsem byl zbytečně skeptický.                            Jenže starej hovnivál Facebrouk už se v českém absurdistánu pohybuje příliš dlouho na to, aby věřil na náhody. A tak si raději počkám, jestli se bude opravdu grilovat podle dokumentů, nebo zase podle stranické příslušnosti.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                 Líbil se vám článek?    Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                    redakce@facebouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                    Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                      Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Pokud chcete podpořit další tvorbu Facebrouka, můžete přispět dobrovolným darem.                                                                                               Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                            Mstivoj Facebrouk