Evička Tričko a Bitcoiny. Nebylo to už na trestní oznámení?

Evička Tričko napochodovala na ministerstvo spravedlnosti s fanfárami, jako kdyby právě dorazila principálka kočovného cirkusu zachránit republiku před bandou kapsářů. Z politické manéže se okamžitě začaly linout pohádky o křišťálové čistotě, časových osách, auditech a transparentnosti, až člověk čekal, kdy před ministerstvem vytryskne léčivý pramen a úředníci začnou rozdávat svatozáře. Realita přitom smrděla jako nevětraný prasečí chlív po nedělním kydání, kde někdo místo hnoje přehazoval vidlemi bitcoiny a doufal, že si nikdo nevšimne, odkud se sakra vzaly.                                                                                                                                                                                                                            Všechno mělo být průzračné jako horská bystřina, jenže v české politické žumpě plné koryt se i horská bystřina po pár metrech mění v podezřelou hnědou břečku. Křišťálová čistota dostala gumáky, audit šnorchl a časová osa se brodila močálem s baterkou v hubě, protože kolem bitcoinové žumpy bylo najednou tolik mlhy, že by se v ní ztratil i střízlivý štamgast cestou od výčepu na hajzl. Vzletná hesla o transparentnosti pak posloužila hlavně jako naleštěná pouťová cedule pro voliče, zatímco za maringotkou už politická obsluha dál míchala bahno a přesvědčovala publikum, že jde o minerálku.

A právě někde mezi bitcoinovým hnojištěm, slavnou časovou osou, zaříznutým prověřováním a následným auditem se z Evičky Tričko mohl stát učebnicový užitečný idiot celé bitcoinové grotesky. Ne ve smyslu, že by musela vědět, kdo kde co upekl, komu patřila naběračka a kdo přivezl první kýbl močůvky. Užitečný idiot je přece nejcennější právě tehdy, když nemusí znát celý plán. Stačí, když s nadšením napochoduje před kamery, navlékne si montérky transparentnosti, začne veřejnosti vykládat, jak se chlív poctivě vymetá, a vlastní politickou hubou zaštítí představení, které někdo jiný rozehrál dávno před jejím příchodem.                                                                                                                                      Možná právě proto byla její role politicky tak fascinující. Evička nemusela bitcoinovou žumpu vykopat, aby se stala její vrchní tiskovou uklízečkou. Stačilo převzít kýbl, hadr a mikrofon, postavit se před smradlavý kanál a přesvědčovat podzámčí, že žádný kanál neexistuje. Jestli přitom skutečně věřila, že zachraňuje důvěryhodnost ministerstva, mohla nakonec nevědomky zachraňovat hlavně zadky lidí, kteří měli zatraceně dobrý důvod doufat, že se v minulosti nebude hrabat příliš hluboko. A právě v podobných chvílích se z ministra nestává pachatel ani spolupachatel. Stává se něčím politicky mnohem grotesknějším: draze placeným deštníkem nad cizím hnojištěm.

Do rozhrabaného bitcoinového hnojiště byl nasazen David Uhlíř coby vrchní krotitel, revizor a deratizátor politického bordelu, od něhož se čekalo, že popadne vidle, rozhrne páchnoucí kupu až ke dnu a ukáže, kdo do ní co naházel. Jenže sotva si chlapík vyhrnul rukávy a stačil se rozhlédnout po mořálu, přišel konec angažmá s vysvětlením připomínajícím hlášení vedoucího putyky, že hajzl je dokonale uklizený, protože se do něj ještě nikdo nestihl podívat.                                                                                                                                                                                                              Uhlíř následně popsal podmínky své práce podstatně méně slavnostně. Podle jeho vyjádření neměl dostatečnou součinnost ani potřebné podklady, takže představa důkladného rozebrání bitcoinové žumpy začala připomínat čištění ucpané kanalizace holýma rukama a se zavázanýma očima. Politická stoka tak předvedla jeden ze svých oblíbených kouzelnických triků: povolat člověka, který má zjistit, co se v chlívě podělalo, neposkytnout mu všechno potřebné k pořádné práci a následně slavnostně oznámit, že cirkus může balit šapitó. Poklop zpátky na žumpu, kobereček přes kanál a hlavně moc nedupat, aby zespodu nezačalo zase něco podezřele bublat.                                                                                  Když už bylo potřeba předhodit nějaké pomyje hladovému davu v podzámčí, spatřila světlo světa slavná časová osa Evičky Tričko. Dokument připomínal telefonní seznam, který se přežral tiskařské černi a následně ho někdo protáhl skartovačkou transparentnosti. Položek hromada, začerněných míst ještě větší hromada a informační hodnota přibližně stejná jako jídelní lístek v putyce, kde jsou začerněná jídla, ceny, kuchař i adresa hospody. Všechno pěkně úředně, důstojně a hlavně tak, aby náhodou nebylo příliš snadno poznat, kdo zrovna stál u bitcoinového válu, kdo držel naběračku a kdo jen nenápadně přistrkoval kýbl.                                                                                                                                                    Slavná transparentnost tak dostala podobu potěmkinovské vesnice slepené ze starých pivních tácků, mokrého kartonu a politických keců. Občan měl před sebou časovou osu, ze které se mohl dozvědět především fascinující skutečnost, že někde někdy někdo něco udělal, ovšem podrobnosti jsou patrně státním tajemstvím vyšší důležitosti než odpalovací kódy k atomovce. Kolem celé pouťové atrakce přitom defilovali komedianti v oblecích s výrazem ředitelů zeměkoule na hasičském bále, zatímco zpod naleštěného pódia už zase vytékala do příkopu bitcoinová močůvka. Člověk se tak mohl kochat transparentností v její nejčistší české podobě: papír vám ukážeme, půlku začerníme a potom vám ještě vysvětlíme, jak fantasticky jsme všechno zveřejnili.

Korunu celému grotesknímu divadlu nasadil čerstvý audit, který se ponořil do bitcoinového hnojiště a podle zveřejněných závěrů vyhrabal takový účetní chlív, že současný šéf rezortu Jeroným Tejc nakonec předal věc orgánům činným v trestním řízení. V tu chvíli už politická pouť přestávala připomínat státní správu a začínala vypadat jako výjezdní zasedání účetních v prasečáku, kde se místo faktur přehrabují vidlemi v podezřelých transakcích a každý nalezený papír otevře další dveře do maštale.                                                                                                                                    Evička Tričko samozřejmě nasadila výraz nevinné panenky ze šantánu, které někdo právě neprávem reklamoval podvazek, i když tohle byl u obstarožní vykopávky jejího typu docela problém, a začala vysvětlovat, že závěry auditu přece neznamenají, že za jejího ministrování došlo k trestnému činu. Bitcoinová stoka se tak podle politického výkladu téměř proměnila v lázeňskou kolonádu, kde hraje dechovka, účetnictví voní po oplatkách a miliardové kryptoměnové dobrodružství bylo patrně jen nedorozumění u minerálního pramene. Jenom současné vedení ministerstva jaksi místo lázeňského kelímku sáhlo po trestním oznámení, což do obrázku dokonale uklizeného chlívku hází vidle poněkud nepříjemné velikosti. 

Pojďme si nalít čisté kořalky bez politického leštidla a keců od výčepu, protože nikdo soudný netvrdí, že bitcoinový pytel přitáhla do ministerské maštale osobně Evička Tričko. Původní kšeft se rozjel ještě za panování legendárního dona Pabla, kdy kryptoměnový cirkus dostal razítko, otevřela se vrata a do státního chlíva začal proudit sajrajt, nad kterým dnes kroutí hlavou půl republiky. Jenže Evička převzala klíče právě ve chvíli, kdy se mělo rozsvítit ve sklepě, odsunout sudy, rozkopnout zamčené skříně a zjistit, kdo tam co skladoval a proč to tak kurevsky smrdí.            Místo pořádného vybrání žumpy následovalo ministerské gruntování způsobem, jaký známe z náleven před hygienickou kontrolou: mokrý hadr přes největší flek, kýbl za dveře, chcíplou krysu pod koberec a hlavně rychle otevřít okno, aby návštěva nabyla dojmu, že zde odjakživa voněly fialky. Jestli někdo nastoupí s plnou hubou řečí o transparentnosti a vymetání chlíva, načež skončí člověk pověřený prověřením celé polízanice, zveřejněná časová osa připomíná parte po útoku černého fixu a následný audit vede až k trestnímu oznámení, hospodská sranda začíná dostávat zatraceně vážnou příchuť.

Otázku, zda někdo spáchal trestný čin, samozřejmě neurčuje Evička, Facebrouk ani Franta od pípy po šestém rumu. Rozhodují orgány činné v trestním řízení a nakonec soud. Politickou odpovědnost ovšem nelze utopit v ministerské žumpě jen proto, že se kolem poklopu postaví několik tiskových mluvčích a začnou vysvětlovat, že zápach je vlastně nový druh parfému. Právě proto je namístě ptát se, kdo co věděl, kdy se to dozvěděl, co skutečně udělal a proč po velkolepém představení o vyčištění bitcoinového chlíva musel nakonec někdo jiný sáhnout nikoli po koštěti, ale po trestním oznámení.

Pokud má podle vás smysl dál šťourat do naleštěných mediálních bublin, dejte Facebroukovi lajk, sdílejte, sledujte a podpořte Kancelář posledního rozumu.                                                                                                                                                                                                                  Protože bez vás můžu řvát do mediálního bordelu, jak chci.                                                                                                                                                  Se sdílením je alespoň šance, že to uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                      Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                              Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                                redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                      Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                        Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům. Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                                                                                                                                                        Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                      S vaší rostoucí návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.                                                                                                                                                                                                                        Pokud vám moje fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                                      Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů.                                            Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                            Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                                 Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.                                                                            Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                          Mstivoj Facebrouk