Eura z Brusele pro české presstitutky!

Kroužení loupeživých modrých strak kolem bruselského koryta

Poslední dny celá veřejná bažina a mediální stoka bublá slintáním nad bruselskými chechtáky. Ze všech kanálů se mektá o XTV, o Půrově partičce cirkusových šizuňků, o Patriotech i babišovském panoptiku, jako kdyby někdo na návsi převrátil kadibudku a půl republiky se seběhlo zkoumat, čí hovno přistálo nejblíž bruselskému razítku.

Jenže když už se v zakouřené politické putyce začalo šmátrat v hovnech cizích partají, strkat rypák do účetních lejster a očichávat každý eurocent, který přitekl z bruselského vemene, pojďme obrátit pozornost také na opačný břeh hnojiště. Protože právě tam z močálu nevyskočil jen osamocený uslintaný podcast ani jedna obskurní firmička přisátá k cecku bruselské dojné krávy. Z bahna se tam rýsuje podstatně větší chlív, před kterým by i stará kurtizána s kapavkou zavřela živnost, pověsila punčochy na hřebík a prohlásila, že některé služby už jsou přece jen pod její profesionální úroveň.

Na světlo zasmrádlého evropského močálu totiž vyplavala gigantická chobotnice spolků, politických příživníků, institutů, mediálních boudiček a mastných penězovodů, desítky let prorostlá modroptáčnickým okolím ODS jako plíseň zdí záchodků v nádražním bufetu, kde už nikdo netuší, co je omítka a co biologický experiment. Politika tu připomíná vysloužilou kurtizánu s kapavkou z poslední putyky před nádražím, která se každé ráno navoní evropskou kolínskou, přetře si držku transparentností a večer už zase sedí u výčepu s nataženou prackou, protože ideály jsou sice krásná věc, ale faktury se samy nezaplatí.

Panáky z modroptáčnické maštale přitom všichni dobře znáte. Slavný brněnský Nutelliér, kolem něho rodinný přírůstek Michal Chládek, eurohujerský principál Ondřej Krutílek a vysloužilí cirkusoví medvědi Zahradil se Strejčkem, kteří už mají za sebou tolik bruselských manéží, že by mohli u vchodu prodávat cukrovou vatu a podepisovat návštěvníkům eurodotace. Kolem celé pouti se pak krčí boudy s názvy tak vznešenými, až by člověk čekal akademii Platónových následovníků, nikoliv další zastávky na mapě evropských peněz: Pravý břeh, Books and Pipes, Evropský informační projekt nebo Leontýnka TV Studio.

Nad celým panoptikem se mezitím vznášejí ECR a New Direction a z evropského měšce padají eura dolů do jednotlivých pater politické maštale, takže člověk při pohledu na všechny personální vazby, spolky, studie, videa, projekty a zakázky začíná mít pocit, že nesleduje evropskou politiku, ale účetní lunapark postavený uprostřed močálu. Každý má vlastní stánek, každý prodává nějakou vznešenou evropskou pouťovou atrakci a uprostřed stojí občan s peněženkou v ruce, čumí na kolotoč a marně přemýšlí, proč má zase koupit lístek na atrakci, na kterou se ho nikdo neptal.

Pojďme rovnou ponořit čumáky do kalného bruselského penězovodu, protože nepůjde o hospodské tlachy štamgastů po desátém pivu, kdy už jeden zachraňuje republiku, druhý NATO a třetí se marně snaží trefit do mušle. Půjde o konkrétní jména, politické a rodinné vazby a hlavně tvrdou evropskou měnu vytaženou z kapes daňových nešťastníků, kteří mají tradičně tu čest celý cirkus zaplatit, aniž by jim principál dovolil nakouknout do pokladny. Začněme u čerstvých evropských dávek, kde frakce Evropských konzervativců a reformistů, zvaná ECR, v níž vegetují také panáci z ODS, mezi českými dodavateli vykázala nakladatelství Books and Pipes, Evropský informační projekt a studio Leontýnka. Books and Pipes slízlo tisíce eur, Evropský informační projekt shrábl další tisíce a Leontýnka si z bruselského výčepu odnesla rovněž tisíce eur. Evropská kasička zkrátka cinkala a pod stolem modrých strak se začaly kutálet mince jako v automatu na pouti, kde sice nikdo nikdy nevyhraje plyšového medvěda, ale provozovatel má každý večer narvanou kasu.

Jenže mnohem zajímavější než samotné mastné sumy bývá odpověď na otázku, jaké figury z politického panoptika za honosnými fasádami vlastně dřepí. Books and Pipes vede František Mikš, který shodou okolností zároveň šéfuje spolku Pravý břeh, tedy Institutu Nutelliéra neboli Blyštivého Péti. Books and Pipes i Pravý břeh navíc sídlí v Brně na stejné adrese, takže první větev močálové skládačky nemusíme lovit bagrem ze dna žumpy. Bruselská frakce ECR, nakladatelství Books and Pipes, František Mikš a Nutelliérův Institut Pravý břeh sedí na mapě vazeb pěkně za sebou jako štamgasti u výčepu, kteří tvrdí, že spolu vlastně nemají nic společného, jen náhodou pijí u stejného stolu, ze stejného sudu a vrchní jim píše útratu na jeden tácek.

Následuje druhá strouha v politickém hnoji, vznešeně pokřtěná Evropský informační projekt, což na první poslech zní jako bohulibá neziskovka zachraňující evropské křečky před klimatickou úzkostí a vydávající brožurky o správném třídění kelímků. Stačí ovšem hrábnout klackem pod naleštěnou fasádu a z močálu vykoukne samotný velký Nutelliér společně s dnešním eurohujerem ODS Ondřejem Krutílkem. Bruselský kabaret tím dostává další patro, protože Nutelliér působil přímo ve správní radě Evropského informačního projektu a patřil mezi jeho zakladatele. Z nenápadné informační boudičky na evropské pouti se nám tak pomalu stává další štace panoptika modrých opeřenců kde za oponou necinkají jen vznešené ideály, evropské hodnoty a akademické fráze, ale také jména lidí, která už jsme potkali u vedlejšího stánku s kasou.

Celý kšeft navíc dlouhá léta obsluhoval Ondřej Krutílek, dnešní eurohujer ODS usazený ve frakci ECR, jehož vlastní europarlamentní životopis nijak neskrývá dlouholeté působení v Evropském informačním projektu, zatímco veřejná prohlášení dokládají také placenou práci pro Pravý břeh. A potom přichází kouzelnické číslo hodné poslední maringotky na bruselské pouti, kde principál zamává fakturou, účetní vytáhne králíka z dotačního klobouku a evropský daňový poplatník zase hledá peněženku. Frakce ECR totiž následně zadá Evropskému informačnímu projektu zakázku za pěknou hromadu několik tisíc eur. Politický močál se tak začíná krásně uzavírat do kruhu, protože člověk, který organizaci dlouhá léta obsluhoval, dnes sedí ve frakci, z jejíhož evropského měšce k bývalému působišti přitéká zakázka. Samo o sobě ještě žádný zločin, jen zatraceně zajímavá instalatérská soustava, u které by daňový nešťastník docela rád věděl, kdo otevřel kohoutek, kdo vybral právě tuhle trubku a čí pazoura nakonec podepsala účet.

Řekněme si tedy hospodským jazykem a bez bruselské ho lubrikačního gelu, co přesně z celé frašky leze na hladinu močálu. Organizace, v níž dlouhé roky působil dnešní modrý eurohujer Ondřej Krutílek, dostane zakázku od evropské frakce ECR, ve které Krutílek nyní sám zasedá. Žádný důkaz černého kšeftu, žádná obálka pod stolem ani eurobankovky nacpané do krabice od vína, ale zatraceně pěkná personální zatáčka na bruselském penězovodu. A právě ve chvíli, kdy by daňový nešťastník rád otevřel účetní dveře a podíval se, kdo zatáhl za splachovadlo, veřejná lejstra končí. Člověk z nich nevyčte, který šíbr uvnitř ECR zakázku navrhl, kdo právě tohoto dodavatele vytáhl z evropského klobouku ani čí pracka rozhodla, že tisíce eur potečou zrovna touto strouhou. Zůstane jen nádherný obrázek politické knajpy, kde bývalý vrchní přesedl ke stolu štamgastů a jeho někdejší hospoda mezitím dostala objednávku právě od společnosti, u které dnes sedí.

Do močálu navíc s hlasitým žbluňknutím padá další vykutálené jméno, Michal Chládek, jehož politický životopis působí skoro jako rodinný věrnostní program z hospody modrých strak. Člověk spojený s Evropským informačním projektem, místopředseda Pravého břehu, šéfíček Mladé ODS a k tomu manžel Fialovy dcery Kláry, čili vyženěný, povoláním zeť samotného Nutelliéra.                                                                                          Když už se v politické maštali rozdávají funkce, kontakty a evropské projekty, Nutelliérova rodinná fotografie začíná připomínat zasedací pořádek u jednoho zatraceně zajímavého výčepu.

A právě mladý pan, povoláním zeť , se objevuje také u dalšího evropského kohoutku, protože sepsal studii vydanou Books and Pipes na objednávku konzervativního think-tanku New Direction. Bruselská pouť se nám tím krásně propojuje s brněnskou knajpou: zeť Nutelliéra, Evropský informační projekt, Pravý břeh, Mladá ODS, Books and Pipes a New Direction. Člověk už nepotřebuje konspirační nástěnku s červenými provázky, stačí mu veřejné životopisy, vydané studie a seznam organizací. Rodinně-politická skládačka pak leze z evropské stoky sama, kus po kuse, jako když po průtrži vyplavou z kanálu všechny účtenky, které tam někdo roky poctivě splachoval.

Začíná už celá maštal dávat smysl i po šesti panácích tuzemáku a utopenci pochybného stáří ?                                                                                      Nutelliér, jeho vyženěný, povoláním zeť Michal Chládek, europoslanec Ondřej Krutílek, věrný souputník František Mikš, Evropský informační projekt, Pravý břeh a Books and Pipes, zatímco seshora celou sestavu zalévají bruselským oběživem ECR a New Direction. Politická rodinka, spolky, nakladatelství, think-tanky a evropské kasičky se nám pomalu skládají do tak nádherného močálového betlému, že už schází jen oslík, vůl a účetní s razítkem. Každý samozřejmě stojí u svého koryta naprosto nezávisle, každý se tam dostal vlastní cestou a všechny trubky se potkaly čistě náhodou, asi jako když se šest štamgastů z jedné putyky nezávisle na sobě probudí ráno ve stejné škarpě a začnou přísahat, že se v životě neviděli.

Jenže cirkus ani zdaleka nekončí, protože dukáty nelétaly pouze jedním směrem a celá komedie modrých fóglů rozhodně nezačala včera ráno po otevření bruselského výčepu. Nutelliérův Pravý břeh kasíroval zakázky přímo od ECR, peníze přitékaly také z konzervativní evropské nadace New Direction, Books and Pipes mastilo pro New Direction učené elaboráty a nad celou soustavou tohoto močálu se rozjela ještě finanční přehazovaná mezi Pravým břehem a mateřskou ODS. Pravý břeh figuroval mezi podporovateli modré loupežnické partaje a opačným směrem ODS vysolila Pravému břehu milionové částky za předvolební agitku jménem Restart Česka. Evropsko-brněnský penězovod tak začíná připomínat hospodskou rundu v poslední knajpě před zavíračkou, kde jeden objedná panáka druhému, druhý třetímu, třetí zaplatí prvnímu guláš a nakonec všichni slavnostně prohlásí, že každý chlastal naprosto nezávisle za svoje.

Zrekapitulujme si groteskní kolotoč z posledního pajzlu před bruselskou zavíračkou, protože po všech odbočkách už by se v penězovodu ztratil i instalatér s mapou kanalizace. Z ECR tečou prachy do Pravého břehu, z ECR do Books and Pipes, z ECR do Evropského informačního projektu, z New Direction do Pravého břehu i Books and Pipes, z Pravého břehu zase směrem k ODS a vzápětí se finanční štafeta rozbíhá opačným směrem, když ODS platí Pravému břehu za svoje politické zakázky. Evropské oběživo tak krouží kolem stejného politického výčepu jako tác panáků na hasičském bále, kde každý chvíli platí každému, všichni se navzájem znají a účet nakonec stejně skončí před držkou daňového poplatníka. Kdyby podobné potrubí nakreslil instalatér, vyhodí ho z cechu, protože trubky vedou tam, zpátky, kolem stejného hajzlíku a nakonec se všechny záhadně potkají v jedné modroptáčnické maštali.

Zbývá přimíchat poslední větev fekálního rozvodu, videoateliér Leontýnka TV Studio, který si z evropského močálu vytáhl další tisíce eur od ECR za mediální služby a natáčení propagačních videí. Žádné jednorázové cinknutí drobných do klobouku potulného komedianta, nýbrž opakující se účetní rituál, protože Leontýnka se ve výkazech ECR objevovala několik let. Bruselský kohoutek tedy nekápl jednou a neuschnul, ale podle dostupných výkazů pravidelně pouštěl další evropské oběživo, až se vykázané částky za několik let nasčítaly do podstatně větší hromádky. Z malé mediální boudičky na kraji politické pouti se tak stává pravidelná zastávka bruselského penězovodu, kam se chodilo s kamerou, fakturou a nataženou rukou skoro tak spolehlivě, jako štamgast chodí v pátek k výčepu pro svoji pravidelnou dávku tekutého evropského porozumění.

Personální propojení přitom páchne ještě vydatněji než pisoár na venkovském nádraží po posledním sobotním couráku, protože šéf Leontýnky David Vozdecký v minulosti dělal asistenta někdejšímu europoslanci ODS Ivo Strejčkovi, později spojenému s Institutem Václava Klause. Ani další dveře maštale modrých strak nevedou zrovna do neznáma, protože ve veřejném archivu Leontýnky visí také videa někdejšího europoslance ODS Jana Zahradila, pod jejichž výrobou je podepsaný právě Vozdecký. Stejný autor, stejná produkční dílna, letité personální pupeční šňůry do prostředí ODS a vedle nich opakované zakázky evropské frakce ECR. Náhodná momentka z politické pouti začíná při pohledu přes několik let připomínat spíš zavedený kolotoč, kde se mění plakáty na maringotce a figuríny na konících, ale kasa, obsluha a známé držky kolem výčepu zůstávají zatraceně povědomé.

Aby bylo ve výčepu jasno i poslednímu troubovi, který už šestého panáka zapíjí lákem z utopenců, ODS držela celé roky vládní otěže, měla premiéra, ministry a pořádný kus politické moci, zatímco kolem jejího politického chlívku bujela síť panáků, příbuzných, spolupracovníků, institutů, nakladatelství a mediálních dílen, mezi nimiž se objevovaly české i bruselské peníze. Neznamená to, že každá koruna státního rozpočtu nebo každé euro z Brusele protekly právě touhle sítí, ale veřejně dohledatelné finanční a personální vazby ukazují zatraceně pestrou maštal, kde se vedle politiků motají jejich někdejší poskoci, spřízněné instituty, nakladatelství, videoprodukce a dokonce rodinní příslušníci. Člověk pak při pohledu na celé panoptikum získává pocit, že nevstoupil do světa nezávislých evropských projektů, ale do starého bordelu na kraji politické žumpy, kde má každý pokoj jinou cedulku, jen chodba, recepce a kasa jsou pořád podezřele společné.

Kolik běžných dříčů u pípy vůbec tuší, jak pestrý politický jídelníček lze z bruselských zlaťáků cálovat, od učených elaborátů, které po přečtení uspí i člověka po trojitém espressu, přes naleštěná videa a komunikační projekty až po mediální masírku zabalenou do tak vznešených evropských keců, že by se za ně nestyděl ani principál kočovného cirkusu prodávající zázračnou mast na pleš? A právě někde uprostřed evropské žumpy vyvstává zatraceně podstatná otázka, kde ještě končí normální informace, rozhovor nebo legitimní politická komunikace a kde už začíná bezostyšná politická nalejvárna, která se převlékla za žurnalistiku, napudrovala si držku objektivitou a vyrazila mezi lidi jako stará kurva z nádražního bordelu vydávající se po zavíračce za jeptišku. Divák pak čumí na obrazovku, poslouchá moudra, grafy a naleštěné kecy a nemá sebemenší šanci poznat, jestli sleduje nezávislý obsah, placenou politickou masáž nebo pouťovou atrakci objednanou někým z bruselského výčepu, natož aby zjistil, kdo objednal kapelu, kdo zaplatil muziku a z čí kapsy nakonec účet vytáhli.

Kdo tedy mastné evropské balíky rozděloval, čí pracka sahala do bruselské kasy, kdo zrovna z téhle politické maštale vybíral příjemce zakázek a podle jakých pravidel se rozhodovalo, komu přistane na stole smlouva a komu zůstane jen účet za evropské radovánky? A proč se při sledování penězovodu znovu a znovu vynořují jména, firmy, spolky a instituty ze stejného rybníčku loupeživých, modrých strak ? Právě odpovědi na podobné otázky by měly ležet na stole vedle každé faktury, protože veřejné peníze nejsou soukromá kasička politického výčepu, kde si štamgasti mezi sebou rozdělují rundy a daňovému poplatníkovi nakonec vrchní přinese jen mastný účet se slovy: drž hubu, zaplať a neptej se, kdo celou noc chlastal.

Dnešní exkurze nám tedy odkryla pořádně zamotanou pavučinu kolem ODS, evropských frakcí, spolků, institutů, nakladatelství, mediálních dílen, politických souputníků i rodinných vazeb, mezi nimiž se evropské peníze proplétají jako stoky pod starou čtvrtí. Jenže účetní safari ještě zdaleka nekončí. XTV, Datarun, Michal Půr a frakce Patriotů pro Evropu zatím sedí u vedlejšího stolu a čekají, až na ně přijde řada. Dorazíme k nim příště, jakmile vyvětráme kouř z dnešní knajpy, vylejeme popelníky, setřeme evropské oběživo z výčepu a připravíme čistý tácek na další rundu faktur. Protože jestli má platit jeden metr, Facebrouk bude v evropském močálu máchat rypáky modrým, fialovým, patriotickým i všem ostatním úplně stejně.

Pokud má podle vás smysl dál šťourat do naleštěných mediálních bublin, dejte Facebroukovi lajk, sdílejte, sledujte a podpořte Kancelář posledního rozumu.                                                                                                                                                                                                                  Protože bez vás můžu řvát do mediálního bordelu, jak chci.                                                                                                                                                  Se sdílením je alespoň šance, že to uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                        Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                              Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                      redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                  Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                        Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                                Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                            Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                      S vaší rostoucí návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.                                                                                                                                                                                                                        Pokud vám moje fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                                        Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů.                                            Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                                    Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                             Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                                 Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.                                                                              Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                        Mstivoj Facebrouk