Došlo už i na nás ???

26.10.2026

aneb Jak libtardí sirotci připravují majdan na koleně

Páteční noc ukázala v plné parádě, co se stane, když panským prasatům šlápnete na ocas a seberete jim misku se šlichtou. Z tváří české Opolepry definitivně spadla vrstva divadelního líčidla a zpod nažehlených límečků vykoukla obyčejná, hysterická pouliční chátra. Poslanci z Opodemolice nejezdili do Kyjeva očumovat památky, od tamních pouličních bojůvek pochytili veškeré triky a nechali si do detailu převyprávět, jak se v roce dva tisíce čtrnáct zapalovaly pneumatiky na náměstích. Do pátečního odpoledne vystupovali Ropušanové, černoprdlnící, Havloidní eurohujeři, neobolševčí námořní lupiči i Kupky hnoje téměř, jako líbeznost sama, jenže od sobotního rozbřesku mečí jak radikál Bileckyj a přestože zůstali zaskočení s kalhotami u kolen, dokázali zblblý dav vyburcovat k házení dlažebních kostek, zákeřnému napadení poslance Foldyny a zoufalému pokusu o dobytí sněmovních vrat.

Rychlá, nečekaná, sněmovní jízda jim překazila plány, takže před projednáváním poplatkového zákona nestihli zrežírovat žádnou bombastickou provokaci po vzoru vrbětického cirkusu. Nestihli nastrčit žádného kolumbijského žháře ve fiktivním žoldu cizí mocnosti, aby zapálil vchod do televizního paláce na Krkavčích horách, ředitel prolhané ČT Chudárek nedostal v potemnělé uličce herdu do zad od rusky hovořícího pořízka, a tak pouliční melu před parlamentem obstarali rovnou chlapci napojení na Oganesjanův gang, zatímco přihlížející fízlové dělali mrtvé brouky a způsobně čuměli do zdi.

Fascinující podívanou představuje především téměř dokonalá sladění orchestrace celého opozičního chóru. Všichni jako na povel začali sborově hýkat o okamžitém zestátnění veřejnoprávního vysílání. Pouze Miroslav Kalousek zřejmě zhluboka požil drahého koňaku a suše jim vmetl do očí, že o žádné zestátnění nejde ani náhodou, jenže během divoké noci ho stranická úderka zpracovala tak důkladně, až k ránu poslušně opakoval stejné nesmysly jako zbytek Opostáda. Poražená opoziční věrchuška plánuje pouliční puč už od volebního výprasku před rokem, poněvadž se jim erární koryta definitivně vysmekávají z upatlaných pracek. Babišák se samurajem Okamurou jim bleskovým nočním tahem vypálili rybník a donutili je odkrýt karty v době, kdy ještě neměli vytištěné komunikační karty na křídovém papíře ani nablýskané transparenty ze Stratkomu a unijních fondů, takže hesla museli narychlo čmárat dětskými voskovkami na krabice od banánů.                                                                                          Ropušan se stand-up šaškem Grolichem jeli přesně podle vyčpělého návodu na vyvolání pouličního konfliktu. Vyvedení několika agresivních demonstrantů ze sněmovní galerie okamžitě nafoukli do podoby brutální státní zvůle a nájemné novinářské presstitutky začaly ječet jak píchlá prasata na zabijačce ve chvíli, kdy Babišák srovnal pokus o vniknutí do sněmovny s útokem na americký Kapitol. Podobné barevné revoluce sledujeme na cizích dvorcích už příliš dlouho na to, abychom neviděli, že tentokrát došlo tohle řemeslo na naše vlastní zápraží. Vůdci opoziční smečky zkrátka odšpuntovali dávno chystanou partii, akorát zapomněli, že polovina jejich věrných pěšáků ještě chlastá ve vinných sklípcích.        Téměř stoletý mecenáš ze zámoří nic nového za celá desetiletí nevymyslel, protože starého cirkusového čokla novým kouskům zkrátka nenaučíš. Scénář zůstává stále stejně, trapně primitivní: chudáčci demonstranti s květinami v rukou brání čistou svobodu, zatímco zlá státní moc a fiktivní pouliční bojůvky páchají masakr na nevinných vyhulených tvářích. K dokonalému divadlu stačí navézt na náměstí pár naivních holek z humanitních oborů, nechat do nich zpoza rohu střelit a pak už rozběsněný dav vtrhne do vládních paláců a nastolí pořádek.

Celá tahle nechutná fraška ovšem stojí a padá s předpokladem, že policie vytáhne do ulic s obušky, začne stříkat vodními děly, pálit dýmovnicemi a vedle na hotelu budou čekat najatí ostřelovači s cizím pasem. Celé to vyžaduje krev na chodníku a chaos, který novinářské presstitutky miliardáře Lukačoviče přetaví do dojemných příběhů o umučené demokratůře. Ropušan s tančícím flanďákem Grolichem, potažmo celá Pětilepra, v čele s Gumákem nutně potřebují srážku s obyčejnými lidmi z fabrik, prahnou po důkazech o proruských agentech mezi demonstranty a shánějí jakýkoliv cár papíru, kterým by dokázali spojení nové moci s temnými silami. Zásadní úkol tedy zní: nedat těmto zlotřilým komediantům ani tu nejmenší záminku. Ať si v mrazu na náměstích křepčí pravda a láska úplně sama, zima začíná lézt za nehty a mrazivý severák jim brzy zchladí horké hlavy. Záchrana situace spočívá v tom, že ulice zůstanou prázdné. Klid, ticho a naprostá pohoda. Od rozsvícených obrazovek se můžeme s nohama v teple vysmívat uvědomělým, vyhuleným blbečkům, jak klepou kosu na dlažbě jen proto, aby jejich vlastní rodiče museli dál platit povinné výpalné na televizní lži, a mezitím shromažďovat důkazy o jejich skutečném pouličním řádění.                                                                      Rozumná vláda by měla vydat jasný rozkaz i policejním sborům a nechat uniformy pěkně v teple na služebnách, vždyť v ulicích přece demonstrují ti nejčistší a nejslušnější lepšolidé z nejušlechtilejší společnosti, před kterými není třeba stavět zátarasy. Ať si kavárenská sebranka velkých měst naplno užije své vlastní ikony, ať všichni v přímém přenosu uvidí jejich inklinaci k násilí a touhu po krvi. Poklidný hlouček na náměstí nikoho nezajímá, výzvy Milionu chvilek nenávisti k mobilizaci nepohnuly vládními preferencemi ani o píď a hysterický dav na mrazu bez protivníka velmi rychle vyhasne a naseká fatální chyby.                                                                                                                                                                              Obyčejný člověk se k tomuto tyjátru nesmí ani přiblížit. Nikdo z nás, normálních lidí na ulici nepůjde. Panoptikum Opolepry zoufale vyhlíží konflikt, aby ho obratem hodil na novou vládu a její voliče. Pokud nechceme dopadnout jako zdevastovaná země na východě, nesmíme se nechat vyprovokovat k jedinému neuváženému kroku. Svolávat trucpodniky a demonstrace na podporu kabinetu by v tuto chvíli byla kardinální hloupost, protože nová moc nepotřebuje titulky o chlapech v kožených kabátech s policejními odznaky, jak na potkání fackují uvědomělé redaktory. Jediným viditelným zdrojem bordelu a agrese v ulicích musí zůstat opoziční skvadra.                                                                                                    Horké hlavy a naivní nadšence v našich řadách je třeba okamžitě uzemnit a uklidnit, žádné partyzánské kousky pod taktovkou samozvaných spasitelů nepřipadají v úvahu, protože hřbitovy jsou plné hrdinů, kteří nedomysleli následky. Zkusme pro jednou v dějinách neprohrát vyhranou partii vlastní hloupostí.

Příprava na věci budoucí ovšem běží dál. Je nutné utužovat osobní vazby a učit se fungovat mimo digitální dráty, poněvadž v nejcitlivějším momentu mocipáni internet bez mrknutí oka vypnou. Hroutí se unijní žumpa, rozpadá se východní fronta, hoří Blízký východ a starý svět puká ve švech. Naším největším trumfem zůstává zběsilý spěch a nervozita protivníka, z nichž pramení jedna bota za druhou. Zachovejme chladnou hlavu, pevnou mysl a nenechme se vtáhnout do jejich špinavé hry.                                                                                                                                              Tento text berte jako upřímné poděkování a tiché varování před bouří, která se na nás nezadržitelně žene a při které budeme brzy všichni prosit všechny Bohy o špetku rozumu. Děkuji vám za obrovskou podporu, děkuji, že držíte palce Kanceláři posledního rozumu i Facebroukovi, a děkuji za každé povzbudivé slovo v poště. Vydržme, nedejme se opít rohlíkem a připravme se na chvíle, kdy se bude lámat chleba.


Má podle vás smysl dál propichovat naleštěné mediální bubliny a šťourat do české politické žumpy? Dejte Facebroukovi lajk, sledujte, sdílejte a diskutujte! Bez vás můžu do mediálního bordelu řvát od rána do večera. S vaší pomocí ten rachot uslyší i v poslední řadě!

Facebrouk.cz a Kancelář posledního rozumu fungují bez dotací, reklamních sponzorů a politických objednávek. A tak to také zůstane!

OD 1. PROSINCE 2026 OTEVÍRÁME ČLENSKÝ KLUB KANCELÁŘE POSLEDNÍHO ROZUMU!

Za pouhých 99 Kč měsíčně, cenu dvou kafíček, získáte kompletní fejetony, exkluzivní nedělní speciály, pohled do zákulisí politických dementosaurů a přístup do soukromé diskusní skupiny. Veřejný Facebrouk samozřejmě pokračuje dál!                                                                     Podpořte nezávislou satiru, která se nebojí strkat nos do politických splašků! 

                                                                    Dobrovolně můžete přispět už nyní prostřednictvím QR kódu                                                                          Číslo účtu 323549364/0300.

Máte tip na další průser? Pište na facebrouk.redakce@gmail.com.                                                                                                                                Veřejná diskuse pokračuje ve skupině "Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů".

Lajkujte, sdílejte, diskutujte a pomozte Facebroukovi pořádně rozvířit český politický močál!

Mstivoj Facebrouk

Share