Čáryfukova vyhláška

Hory cizích zlaťáků ve vzduchu, kouzelnický canc papíru na stole a pod ním zástupy zmatených hejlů civících na složenky s výrazem štamgasta, kterému výčepní právě oznámil, že tři piva, utopenec a umaštěný tácek stojí půl výplaty. Nikdo pořádně netuší, odkud přiletěla facka, kdo ji objednal a proč má účet zase platit člověk, který si doma akorát rozsvítil v kuchyni.

Thomas Paukner vytáhl na světlo boží jeden z nejdrzejších handlů poslední pětiletky, v jehož středu podle jeho popisu stojí opavský rozpočtový iluzionista Čáryfuk Zbyněk Stanjura. Rozpočtový Copperfield české politiky nemusel řezat asistentku vejpůl ani tahat králíka z klobouku. Stačil úřední pergamen, pár razítek a energetická magie, proti které vypadá pouťový kouzelník s falešným palcem jako profesor jaderné fyziky.

Stačila jediná zdánlivě nevinná vyhláška energetického kurníku zvaného ERÚ a ve vládní kase se podle Pauknerovy interpretace mohl začít zacelovat kráter po předchozím rozpočtovém mejdanu. Kouzlo mělo prostotu hospodského švindlu: účet se nepoloží před kouzelníka, účet se pošle hostům. Obyčejní nešťastníci a fabriky jej pak najdou schovaný v platbách za proud, zatímco politická maringotka může dál svítit, kapela vyhrávat a principál z balkonu vysvětlovat, že vstupné se vlastně nezvýšilo, pouze peněženka občana prodělala nečekanou dietu.

Nutelliér mezitím kázal z poslanecké kazatelny s výrazem univerzitního profesora, který právě objevil elektřinu v zásuvce, že žádná drastická darda nehrozí a rozrušená lůza zase zbytečně lomcuje vraty. Jenže úřední glejty podle kritiky mezitím napálily výrazný skok regulovaných plateb spojených se sítí, dráty a trafostanicemi. Politický výčep tak mohl tvrdit, že pivo nezdražilo, protože dražší je přece jen půllitr, pípa, židle, ubrus, sklep, hajzl a právo sedět u stolu. Samotné pivo zůstalo za stejnou cenu, takže občane drž hubu, účet je vědecky v pořádku.

Zisky státních energetických molochů mezitím podle Pauknerovy argumentace vyrazily vzhůru, zatímco reálné kopání do země, betonování sloupů a další investice, jimiž se měla cenová nakládačka obhajovat, nevypadaly zdaleka jako stavební orgie odpovídající rachotu u pokladny. Vzniká proto obrázek české energetické žumpy v plné parádě: nahoře se přehazují miliardy vidlemi, uprostřed Čáryfuk mává vyhláškou, Nutelliér natahuje dlouhý nos přes řečnický pult a dole Franta z Horní Dolní přemýšlí, jestli příští měsíc vypne bojler, lednici, nebo rovnou babičku z elektrické dečky.

Celá hra navíc podle Pauknera nahrála figurám, u kterých by našinec čekal ledacos, jen ne další tučnou výslužku z energetické maštale. Právě u skutečných vítězů začíná kouzelnické představení smrdět méně po kadidle státní odpovědnosti a víc po zadním kumbálu čtvrté cenové, kde se po zavíračce počítají bankovky, hosté už dávno zaplatili a vrchní s nevinným ksichtem tvrdí, že kasa je prázdná. Až se podíváme, komu přesně Čáryfukovo energetické abrakadabra přihrálo největší balík, začne být jasnější, proč českému občanovi po otevření účtu za elektřinu nemizí jen úsměv, ale skoro i omítka ze zdi.

Jádro celého kouzelnického ojebu spočívá v prostém fíglu: oškubat lidi i podnikatele až na trenky, ale hlavně tomu neříkat zvýšení daní. Čáryfuk podle kritiky vymyslel manévr s ničivými následky, který se formálně protáhne paragrafy jako mastný had kanalizační rourou, jenže smrdí hůř než tři dny stará tlačenka zapomenutá za výčepem. Pohádky o masivních investicích do sítí měly celé zdražení navonět kolínskou veřejného zájmu, zatímco skutečnost podle Pauknerovy argumentace připomínala spíš starou kurtizánu s kapavkou, kterou někdo postříkal voňavkou a prohlásil za královnu plesu.

Po vyhlášení vládního ozdravného balíčku bylo navíc jasné, že rozpočtové díry po velkolepém hospodaření zůstanou otevřené jako vrata do obecního chlíva. Energetický moloch už přitom sypal eráru hromady peněz přes dividendy, daně i mimořádné odvody, jenže burzovní ceny elektřiny začaly klesat a nad ministerským korytem se začalo rýsovat děsivé strašidlo: co když z něj přestane téct tolik miliard? Čáryfuk potřeboval další nálož munice do rozpočtového děla, jenže otevřeně napálit daně by znamenalo politický funus pro partaj, která se stále producíruje po návsi v pravicovém fráčku a vypráví, že občanovi nechává peníze v kapse. Nezbývalo než sáhnout do stejné kapsy zezadu, potichu, přes elektřinu, a ještě majiteli vysvětlit, že právě sleduje ozdravování veřejných financí.

Dráteníci, distributoři a správci vysokého napětí obývají zákoutí energetické žumpy, kam běžný štamgast nenahlíží, protože normální člověk má dost práce s pochopením vlastní faktury a nepotřebuje ještě doktorát z trafostanic. Nejde přitom o normální trh, kde se Pepa s Frantou přetahují o zákazníka levnějším pivem. Výnosy síťových firem jsou regulované a klíčové parametry stanovuje Energetický regulační úřad. Kolik regulační mašinerie dovolí prostřednictvím regulovaných plateb vybrat, tolik může energetická drátovna v mezích pravidel nacpat do účetního prasátka.

Pohádku o úřadu zcela odříznutém od státu bych ale do hospodského jukeboxu nepouštěl bez poznámky pod čarou. ERÚ je ze zákona samostatný správní úřad a vláda nemůže jeho Radu jednoduše kdykoliv vyházet na dlažbu podle momentální nálady. Členy Rady však jmenuje vláda a zákon stanoví také podmínky jejich odvolání. Politická moc tedy nesedí přímo u regulační pípy s rukou na kohoutu, ale tvrdit, že mezi státem a regulátorem stojí čínská zeď vysoká jako Temelín, by byla zase jiná hospodská pohádka.

A právě do podobně regulovaného chlívku dopadla také windfall tax. Mimořádná daň se vztáhla i na vybrané energetické činnosti a firmy, takže se v síti ocitli rovněž hráči spojení s distribucí a přenosem elektřiny. Pro Čáryfukovo představení je podstatná otázka, co následovalo: jestli se po zavedení mimořádného výpalného začaly regulované příjmy dráteníků nafukovat způsobem odpovídajícím skutečným investicím, nebo se z energetické regulace stal finanční výčep, kde občan platí další rundu a nikdo mu pořádně nevysvětlí, kdo ji objednal.

Zlom přišel s razítkem na konsolidačním balíčku a nenápadným lejstrem z Energetického regulačního úřadu. Žádné fanfáry, žádný Čáryfuk v cylindru, jen pár tabulek, paragrafů a cenových kolonek, po jejichž přečtení začala peněženka českého odběratele připomínat kadibudku po nájezdu regimentů. Regulovaná složka elektřiny dostala takovou finanční viagru, že proti ní působila předchozí drahota jako skromná sbírka drobných na tácku u hajzlbáby.

Vládní papaláši mezitím roztáhli nad energetickou maštalí deštník s nápisem modernizace sítí a vytrubovali do světa pohádku o drátech, trafostanicích a miliardách, které prý musíme nacpat do elektrického chlíva, jinak nám republika zhasne jako poslední žárovka na nádražním hajzlu. Nutelliér Fiala se postavil k parlamentnímu pultíku, nasadil výraz profesora, který právě osobně objevil střídavý proud, a chlácholil národ, že žádný masivní cenový masakr nepřichází. Kdo viděl nad českou energetickou žumpou černá mračna, podle vládního výkladu akorát plašil slepice a šířil paniku.

Úřední lejstra však vyprávěla podstatně méně romantickou pohádku. Regulované platby dostaly pořádný kopanec vzhůru a účet českého odběratele začal bobtnat jako břicho štamgasta po zavíračce. Najednou se neplatilo pouze za samotnou elektřinu, ale pořádně také za celý cirkus kolem drátů, sítí, distribuce a dalších položek, kterým normální člověk rozumí asi stejně jako páření olihní za úplňku. Čáryfuk nemusel zvyšovat daně. Stačilo rozebrat účet na dostatečný počet šuplíků, kolonek a regulačních čudlíků, aby se u vládního výčepu mohlo slavnostně prohlásit, že žádný cenový masakr neprobíhá, zatímco rodinný rozpočet už ležel pod stolem, měl prošacované kapsy a z prdele mu čouhala faktura za proud.

Uměle napálené regulované cifry poslaly tržby distributorů i správce přenosových drátů vzhůru jako pouťovou raketu nacpanou střelným prachem. Zisky se šplhaly k nebesům, zatímco velkolepé pohádky o masivním budování infrastruktury začaly připomínat sliby štamgasta, že od pondělí přestává chlastat. Peněz přibylo jak hnoje na statku, jenže investiční orgie, kterými se měla celá cenová nakládačka před občanem obhájit, nikde. Na staveništích žádná zlatá horečka, kolem výkopů žádné legie dráteníků, jen kasička cinkala tak hlasitě, že přehlušila i vládní kecy o modernizaci.

Čísla přitom nenamalovali manažeři distributorů po nočním mejdanu v účetním bordelu. Rozhodující cenové mantinely postavila regulace. Energetická maštal tak dostala podivuhodný mechanismus: úřední šiml zadupal, regulované příjmy vyrostly a zákazník dostal privilegium celý cirkus zacálovat. Správce přenosové soustavy projel podobnou atrakci. Tržby nabobtnaly, investice do modernizace drátů podle kritiky paradoxně nevyrazily stejným směrem a vznikl ziskový bachor, do kterého se následně zakousl stát přes běžné daně, mimořádnou windfall tax i dividendy.

Rozpočtový Čáryfuk tak nemusel stát před kamerami a říkat: "Vážení občané, potřebujeme z vás vyždímat další miliardy." Stačilo nechat peníze protéct energetickým potrubím. Odběratel zaplatil vyšší regulovanou cenu, energetická firma vykázala větší příjmy a stát si následně přišel k napajedlu se třemi kýbly označenými daně, mimořádná daň a dividendy. Podobný mechanismus dopadal i na další distributory, byť konkrétní účetní výsledky jednotlivých firem se lišily. Občan tak mohl být oškubán bez jediného slavnostního zvýšení daně, protože prachy necestovaly do státní kasy hlavním vchodem. Prolezly energetickou žumpou, otřely si boty o regulátora a do rozpočtu dorazily zadním vchodem, kde už Čáryfuk čekal s kýblem.

S odstupem času začíná celá paráda vyvěrat na povrch jako splašky z ucpaného kanálu. Podle Pauknerovy interpretace nešlo o žádné energetické zjevení seslané bohy rozvodné soustavy, ale o prachobyčejný fígl opavského Čáryfuka, jak napumpovat erární kasu dalšími miliardami, aniž by musel před občany vytáhnout ceduli ZVYŠUJEME DANĚ a nechat se s ní politicky umlátit. Peníze se prostě pustily na výlet přes regulované ceny, energetické firmy, daně a dividendy, aby se nakonec poslušně doplazily tam, kde je financmistr potřeboval.

Ještě větší grotesku z celé maštale dělají investiční možnosti samotných síťařů. Jejich vlastní plány počítají s reálnými mantinely, protože ani za horu zlaťáků nejde přes noc vykopat půl republiky, postavit armádu trafostanic a sehnat regiment montérů, projektantů, materiálu a povolení. Do drátů zkrátka nelze fyzicky nacpat libovolnou hromadu peněz jen proto, že Čáryfuk otočil kohoutkem regulovaných příjmů. Přebytečné zisky pak nekončí automaticky zakopané pod stožárem vysokého napětí, ale mohou odtékat také prostřednictvím dividend k vlastníkům, tedy podle vlastnické struktury státu i privátním akcionářům.

Z kapes rodin a podniků se tak podle kritiky rozjela miliardová pouťová atrakce: občan vhodil peníze do elektroměru, distributor je chytil do kasičky, stát si ukrojil přes daně a dividendy a zbytek se podle konkrétní firmy rozdělil mezi další vlastníky. Čáryfuk přitom nemusel vyhlásit jedinou novou daňovou popravu. Stačilo postavit finanční potrubí dostatečně dlouhé, aby Franta u zásuvky neviděl, že na jeho druhém konci už stojí erár s trychtýřem v hubě a saje miliardy jako stará putyka sud piva před výplatou.

Největší svinstvo celé Čáryfukovy atrakce přitom neleží v tom, co už občan zacáloval, ale v tom, co může zůstat po zavíračce. Mimořádná daň jednou chcípne, stáhne se z pódia a skončí v kumbálu mezi ostatními vládními kouzly, jenže jednou nastavená pravidla regulace se sama od sebe do původního stavu neodpaří. Z dočasného finančního mejdanu se tak může stát permanentní účet u výčepu, kde kapela dávno nehraje, hosté odešli, ale vrchní pořád nosí další rundy a píše je Frantovi na futro.

Návrat k normálu navíc nemusí znamenat prosté otočení kohoutkem opačným směrem. Kolem energetického koryta sedí také burzovní investoři, kteří nakupovali akcie podle platných pravidel a očekávaných výnosů. Jakýkoliv pokus pravidla překopat může rozpoutat právní bitvu o to, co stát směl změnit, co kdo mohl legitimně očekávat a komu případně vznikla škoda. Z jednoduchého "tak to zase zlevníme" se může vyklubat právnický močál, ve kterém budou advokáti spokojeně kvákat ještě dlouho poté, co Čáryfuk odkráčí z ministerstva.

Daňoví poplatníci tak mohli vládní rozpočtovou díru jednou zalepit přes mimořádné odvody a podruhé ji platit prostřednictvím regulovaných účtů za elektřinu, zatímco následky nastaveného systému mohou táhnout na hřbetě dál. Politická genialita hodná čtvrté cenové: mejdan skončí, kapela sbalí harmoniku, Čáryfuk zmizí zadním vchodem, ale účet zůstane na stole. A hospodský už moc dobře ví, komu ho strčit pod nos. Občanovi, kurva. Komu jinému.

Celý mechanismus navíc může brutálně prodražit případný budoucí odkup menšinových podílů ve státním energetickém molochu. Čím výnosnější a naleštěnější dojná kráva stojí na burzovním tržišti, tím vyšší cenovku jí majitelé pověsí na krk. A představa, že příští vládní parta dobrovolně přijde k podobně vydatnému napajedlu, zavře kohout a pronese "ne, děkujeme, miliardy si nechte", patří do stejné pohádkové knihovny jako levný proud, hubený stát a skromný politik.

Až proto investigativci znovu vyrazí s lucernami pátrat, kdo případným výkupem akcií přihrál miliardářům královskou výplatu, nebude stačit řvát na opoziční křiklouny u vedlejšího stolu. Bude potřeba rozebrat také rozhodnutí Stanjury, Vlčka, Síkely a dalších lidí, kteří stáli u energetických pravidel a jejich následků. Právě tam leží podstatná otázka celé hospodské detektivky: kdo věděl, jak regulace ovlivní zisky, hodnotu energetických firem a případnou cenu budoucího odkupu, a co při rozhodování skutečně předpokládal. Bez důkazů jim nelze přišít úmysl, ale zatraceně dobře lze chtít vysvětlení, proč vznikl systém s tak výživnými následky.

Pro miliardáře formátu Pavla Tykače jsou proti hodnotě velkých energetických aktiv různé rekultivační částky jen jednou položkou v mnohem větší účetní maštali. Skutečně zajímavá hra se odehrává tam, kde státní rozhodnutí mění výnosnost energetiky, očekávání investorů a následně cenu akcií. Jestli stát jednou začne menšinové podíly vykupovat, každý takový předchozí zásah do pravidel může dostat cenovku a účet zase nepřistane na stole Čáryfukovi, ale daňovému poplatníkovi.

Výsledek celé grotesky je proto nádherně český: odběratel zacáluje regulovaný účet, stát shrábne svůj díl přes daně a dividendy, akcionářům naroste hodnota dojné krávy a při případném budoucím odkupu ji občan může zaplatit ještě jednou. Stejná peněženka, několik různých kapes a u každé stojí někdo s nataženou pazourou. Přesto kolem energetické maštale vládne v naleštěných zprávách takové ticho, že je slyšet jen elektroměr, jak občanovi po nocích přežvykuje poslední prachy.

Pokud má podle vás smysl dál šťourat do naleštěných mediálních bublin, dejte Facebroukovi lajk, sdílejte, sledujte a podpořte Kancelář posledního rozumu.                                                                                                                                                                                                                  Protože bez vás můžu řvát do mediálního bordelu, jak chci.                                                                                                                                                Se sdílením je alespoň šance, že to uslyší i někdo v poslední řadě.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                        Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                                  Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                                        redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                  Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                        Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                                  Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                        Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                      S vaší rostoucí návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.                                                                                                                                                                                                                      Pokud vám Facebroukovy fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                              Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů.                                            Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                                    Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled                                                                                                                                   Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                                Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.                                                                                Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                          Mstivoj Facebrouk