Blíží se konec Gumáka ?

Myslím si, že ano.                                                                                                                                                                                                                              Neříkám, že už zítra ráno přijede před Hrad stěhovák, naloží motorku, fotografy, prezidentské ego, cestovní kufry a poslední zbytky majestátu do jedné dodávky a odveze celý hradní cirkus někam do skladu mezi vyřazené kulisy a pouťové atrakce. Politické konce takhle nefungují. Bývají pomalejší, smradlavější a pro nezúčastněného pozorovatele podstatně zábavnější. Nejdřív přestanou fungovat kouzla, potom se začnou drolit kulisy, ubývá potlesk a nakonec zůstane principál stát uprostřed manéže s bičem v ruce a překvapeně čumí, proč už mu netleská ani medvěd.

A právě něco podobného se podle mě začíná dít kolem Gumáka.                                                                                                                                          Ještě pořád svítí hlavní reflektor, kapela hraje a hradní principál se uklání.                                                                                                                                  Jenže někde vzadu už kulisáci kontrolují provazy a první žárovky v prezidentské svatozáři začínají podezřele poblikávat.                                                    Kolem Gumáka je totiž stále víc cítit nemoc, která časem skolila už nejeden politický majestát.                                                                                            Únava z vlastní velikosti, přebujelé ego a přesvědčení, že když člověku dostatečně dlouho salutují vojáci, fotografové cvakají závěrkami a servilní komentátoři mu každé ráno leští svatozář, stane se z něj cosi mezi Masarykem, Karlem IV. a polobohem české kotliny.

Po nějaké době už takový člověk ani nemusí strkat hlavu do oblak sám.                                                                                                                              Udělají to za něj poradci, podržtaškové, dvorní pochlebovači a presstitutky.                                                                                                                                Stačí dostatečně dlouho poslouchat, jak jste úžasný, důstojný, státnický a nepostradatelný, a jednoho rána můžete skutečně nabýt dojmu, že když se vysypete na záchodě, měla by Česká televize přerušit vysílání a Hradní stráž vypálit čestnou salvu.                                                                                    Jenže každá pouť jednou zavírá.                                                                                                                                                                                                A když zhasnou barevná světýlka, návštěvníci často zjistí, že za nimi nebyl žádný zázrak.                                                                                              Jen pár prken, rezavé šrouby, amplion a principál s kasírtaškou.                                                                                                                                                                                                              

Dvojí metr českého politického cirkusu                                                                                                                                                                                    Nejlépe je to podle mě vidět na rozdílu mezi mediálním zacházením s Filipem Turkem a Gumákem.                                                                            Zatímco opoziční Pětilepra a jí nakloněné presstitutky nás zásobují dalšími a dalšími rádoby kauzami Turka, kolem Hradu se chodí po špičkách, jako kdyby tam neseděl politik, ale poslední porcelánová soška demokracie.                                                                                                                    Když se něco semele kolem Turka, mediální poplach se spustí dřív, než hospodský stihne postavit první pivo na stůl. Jede se ráno, v poledne i večer. Domněnka, fotografie, starý výrok nebo nějaký další předmět vytažený z mediálního septiku dostane červenou mašli s nápisem KAUZA a putuje rovnou do manéže.                                                                                                                                                                                                Stačilo by pomalu, aby Turek nechal auto o deset minut déle na parkovacím místě.                                                                                                      Než by se vrátil, kolem vozu by stálo šest fotografů, dva komentátoři, politolog, expert na dopravní morálku a aktivista s transparentem.                Večer by následovala televizní debata "Arogance mocných: Kam až může Turek zajít?" a druhý den komentář, zda deset minut nezaplaceného parkování neodhaluje hlubší hodnotovou krizi české demokracie.                                                                                                                                    Filip Turek, arogantní papaláš, nezaplatil parkovné!                                                                                                                                                    Republika se otřásá, demokracie krvácí a parkovací automat žádá psychologickou pomoc.                                                                                        Stačí podobný rámec dostatečně dlouho opakovat a v hlavě části veřejnosti zůstane jednoduchá rovnice: Turek rovná se kauza,                          Turek rovná se problém, Turek rovná se průser.                                                                                                                                                                      Už ani není důležité, čeho se jednotlivé případy týkaly.                                                                                                                                                          Mediální míchačka mele pořád stejnou šedivou kaši.

U Gumáka jako kdyby platila jiná provozní příručka.                                                                                                                                                                          Tam se ostrá slova obrousí pilníkem a místo kauzy přichází "otázky", "kontroverze", "kritika", "spor", "nejasnosti" nebo "nestandardní situace".          Slovo kauza jako kdyby před branou Hradu muselo odevzdat občanku, telefon a koule.                                                                                                            Všimli jste si někdy, jak běžně se objevuje spojení "další kauza Filipa Turka", zatímco "další Gumákova kauza" by v části médií působila skoro jako hlasitý prd při nedělní mši?                                                                                                                                                                                                          Přitom Gumák není porcelánový Ježíšek z hradního betléma.                                                                                                                                             Je to "rádoby politik".                                                                                                                                                                                                                  Jestli se má každý Turkův přešlap vláčet po manéži s dechovkou, klauny a hořící obručí, potom není jediný důvod chodit kolem Gumáka v bačkorách a leštit mu svatozář jelenicí.

Co se nevejde pod hradní koberec                                                                                                                                                                                                      Gumák má za poslední měsíce za sebou slušnou šňůru politických sporů, přešlapů a výrokových kotrmelců.                                                                 Kdyby se stejným metrem měřilo všem, musela by před Hradem stát permanentní televizní směna, polní kuchyně pro komentátory a pojízdná kadibudka pro politology.                                                                                                                                                                                                            Vezměme spor kolem nejmenování Filipa Turka.                                                                                                                                                               Před prezidentskými volbami Gumák působil dojmem, že prezident nemá být vrchní kádrovák republiky, který premiérovi strká rypák do seznamu ministrů.                                                                                                                                                                                                                        Když ale přišla skutečná příležitost ukázat, jak pevné jsou předvolební řeči po kontaktu s hradním kobercem, začalo být všechno poněkud složitější.                                                                                                                                                                                                                                        A kde zůstali všichni ti ústavní apoštolové, kteří za Zemana málem trhali Ústavu na náměstích na konfety?                                                                    To, co tehdy vydávali skoro za útok na samotné základy republiky, najednou dostalo měkké polstrování.                                                                      Část někdejších obránců ústavnosti začala předvádět názorovou gymnastiku, za kterou by na okresní spartakiádě dostali diplom a dva párky.        Potom přišla mimořádná tisková konference se zveřejněním soukromé komunikace a oznámením bezpečnostním složkám kvůli ministrovi zahraničí.                                                                                                                                                                                                                                      Hradní cirkus v tu chvíli připomínal principála, který se pohádal s klaunem, svolal kvůli tomu celý okres a před zaplněným šapitó začal předčítat jeho soukromé dopisy.                                                                                                                                                                                                          Prezident, který měl být symbolem klidu, důstojnosti a spojování společnosti, předvedl politickou estrádu, vedle níž působí hádka dvou štamgastů o posledního utopence jako seminář etikety na diplomatické akademii.

Pak máme Gumákovu evropskou kazatelnu.                                                                                                                                                                              Česká koruna je podle jeho pohledu především sentiment, takže šup s ní do vitríny vedle kroje, cepu a babiččina porcelánového jelena a hurá k euru.      K tomu přicházejí úvahy o hlubší evropské integraci a Spojených státech evropských.                                                                                                          Člověk chvílemi čeká, kdy z Hradu vyjede herold na bílém koni a oznámí poddaným, že česká státnost byla po důkladném zvážení shledána poněkud nepraktickou.                                                                                                                                                                                                                                      Do stejného hradního kufru můžeme přihodit výroky týkající se amerického prezidenta a následné politické přestřelky kolem summitu NATO.          A aby byla pouť dostatečně barevná, Gumák se nechal slyšet, že by mu vlastně nevadila ani konstituční monarchie a že dokonce zná člověka, který by připadal v úvahu jako panovník.                                                                                                                                                                                To už člověk neví, jestli poslouchá prezidenta republiky, nebo nalitého kastelána po zavíračce, který ve sklepě našel korunu z ochotnického představení a rozhodl se obnovit monarchii ještě před posledním autobusem.                                                                                                                    

Když se do hry vloží Ústavní soud                                                                                                                                                                                              Další dějství přinesla kompetenční žaloba na vládu a spor před Ústavním soudem. Následovalo předběžné opatření a s ním další politické i právní dohady.                                                                                                                                                                                                                                      Nechci dělat z ústavních soudců pouťové věštce ani tvrdit, co komu běhalo hlavou.                                                                                                          Pro satirika je ale výsledný obrázek dostatečně šťavnatý sám o sobě.                                                                                                                              Prezident se podílí na jmenování ústavních soudců, následně se dostane do ostrého kompetenčního sporu s vládou a Ústavní soud potom vstoupí do hry rozhodnutím významným pro prezidentovu pozici.

Kdyby se podobná sestava objevila kolem politika, kterého mediální žumpa nemá ráda, před televizními studii už by parkovaly přenosové vozy a odborníci by si navzájem šlapali po kravatách.                                                                                                                                                                                    U Gumáka se však opět nasadí sametové rukavičky a všechno se probírá s opatrností restaurátora, který právě čistí poslední dochovaný obraz světce.

Právě tady podle mě vzniká problém, který je pro Gumáka mnohem nebezpečnější než jedna konkrétní kauza.                                                              Jednotlivé události totiž mohou samy o sobě vyšumět.                                                                                                                                                            Jenže když se začnou skládat vedle sebe, vzniká obraz.                                                                                                                                                              Ale obraz se mění podstatně hůř než titulek.                                                                                                                                                                          Prezident, který měl spojovat                                                                                                                                                                                                  Možná největší ironie celé Gumákovy hradní štace spočívá v jeho slibu spojovat společnost.                                                                                              Ten dnes působí jako cedule "Rodinná restaurace" pověšená nad hospodou, kde se právě dvě party řežou tágy, vrchní leží pod stolem a kuchař volá policii.                                                                                                                                                                                                                            Česká společnost spojená není.                                                                                                                                                                                                  Je politicky rozdělená a jednotlivé tábory po sobě házejí hovna přes příkop tak hluboký, že by se v něm dala provozovat důlní turistika.                    A nad tím vším stojí Gumák se svatozáří spojovatele, zatímco část jeho mediálního doprovodu nám vysvětluje, že ten smrad z příkopu je vlastně vůně demokracie.

Tady se podle mě začíná lámat chleba.                                                                                                                                                                                        Prezident může přežít jeden spor, deset nepovedených výroků i několik politických kotrmelců.                                                                                         Horší je okamžik, kdy lidé přestanou jednotlivé případy vnímat odděleně a začnou si je spojovat.                                                                                          Najednou už nevidí jednu kontroverzi, jeden spor nebo jedno nedorozumění. Začnou vidět způsob výkonu funkce.                                                    A právě informace, které kolem Gumáka v poslední době vyplouvají na povrch, mohou být mnohem nepříjemnější než běžná politická hovínka, která se jeden den rozmáznou po titulních stranách a druhý den se do nich balí flákota.                                                                                                    Pokud se budou dál skládat do jednoho obrazu, může veřejnost postupně získat pocit, že hradní výkladní skříň není zdaleka tak neposkvrněná, jak jí bylo celé roky vykládáno.                                                                                                                                                                                                  

A právě tady může začít konec                                                                                                                                                                                                Netvrdím, že už známe výsledek příští prezidentské volby.                                                                                                                                                Takovou křišťálovou kouli nemá ani poslední nalitá kartářka na matějské pouti.                                                                                                                    Tvrdím něco mnohem prostšího.                                                                                                                                                                                          Prezidentská svatozář je prevít.                                                                                                                                                                                                  Dokud svítí, člověk pod ní vypadá skoro nadpozemsky.                                                                                                                                                          Každý přešlap lze vysvětlit, každý rozpor uhladit a každou prasklinu přetřít novou vrstvou státnického laku.                                                                Jakmile ale praskne žárovka, zůstane pod ní obstarožní lampasák Varšavské smlouvy v záloze se svými nabiflovanými názory, rozhodnutími, přešlapy a rozpory.                                                                                                                                                                                                                      Gumákův problém podle mě není v tom, že by ho někdo zítra vyvezl z Hradu na kolečku s hnojem.                                                                            Problém může přijít mnohem později a mnohem tišeji.                                                                                                                                                          Jednoho dne mohou voliči přijít k urnám a zjistit, že už před nimi nestojí ten naleštěný symbol změny, který jim byl před lety prodáván v pozlaceném balení.                                                                                                                                                                                                                      Uvidí marketingového hradního komouše, kterého už znají.                                                                                                                                                    Budou mít za sebou celé jeho první funkční období a nebudou hlasovat o tom, co slibuje, ale o tom, co skutečně předvedl.                                          A právě proto si myslím, že Gumákovo první prezidentské období může být zároveň jeho poslední.

Zatím ještě hraje hudba. Reflektory svítí. Fotografové cvakají.                                                                                                                                                Hradní chameleon se uklání a jeho věrní pořád tleskají.                                                                                                                                                                      Jenže pouť už možná není na začátku.                                                                                                                                                                                  Možná už někde za šapitó startuje první traktor, kulisáci skládají provazy a medvěd se definitivně rozhodl, že dneska tancovat nebude.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                    Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                                  Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                      redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                        Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                        Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                              Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                        Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                      S rostoucí návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu.                                                                                                                    Neboť každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.                                                                                                                                  Pokud vám moje fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                                      Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů.                                          Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                                    Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                  Pozvěte Facebrouka na kávu

                                                                                    Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.

Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                            Mstivoj Facebrouk