Bitcoinová kauza míří k soudu

Pavel Blažek stane před soudem. Bývalý ministr spravedlnosti, který dokázal přijmout miliardový bitcoinový dar od odsouzeného obchodníka s drogami a ještě kolem něj mávat slovíčky jako "ultračistý" a "ultralegální", se ocitl v příběhu, proti němuž vypadá běžná politická žumpa jako lázeňský bazének po ranní dezinfekci. Teď má celá tahle bitcoinová taškařice zamířit před soud a najednou už nebude stačit politické blekotání, tiskovka, pár právnických kudrlinek a výraz státníka, kterému právě někdo omylem přistavil k ministerstvu hovnocuc. Tohle není sen ani hospodská historka po šestém rumu. Tohle je česká politická realita, která se urvala ze řetězu a běhá po republice s kýblem hoven na hlavě. Tak si pojďme připomenout, jak jsme se až sem dopracovali.

Státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci podala letos v červenci u Krajského soudu v Brně obžalobu na čtyři lidi: Tomáše Jiřikovského, chlápka, který celou bitcoinovou veselici odpálil; Pavla Blažka, bývalého ministra spravedlnosti za ODS; Radomíra Daňhela, Blažkova tehdejšího ekonomického náměstka; a Karima Titze, Jiřikovského advokáta. Čtyři jména, čtyři obžalovaní a před nimi soud, u kterého už to politické lejno nedokáže ani Evička Tričko přetřít na růžovo tiskovým prohlášením a odnést zadním vchodem jako pytel prošlých párků z putyky U Nádraží. Pokud obžaloba se svými tvrzeními uspěje, může jít o pořádně mastné tresty. A protože podobný politický fekální gejzír nevytryskne jen tak z ničeho, musíme se vrátit na začátek a podívat se, kdo první otočil kohoutkem.

Tomáš Jiřikovský je vyučený zámečník z Břeclavi. Člověk, o kterém byste na první pohled řekli, že je to obyčejný kluk z jižní Moravy, který vám spraví vrata, zanadává na cenu šroubů a v pátek zmizí na pivo. Jenže tenhle obyčejný zámečník si místo ponku otevřel na darknetu nelegální tržiště Sheep Marketplace, tedy Ovčí tržiště, kde se podle vyšetřovatelů nekšeftovalo s berany a ovčí vlnou, ale s drogami a dalším nelegálním zbožím. Přes tuhle internetovou salaš protekly desítky tisíc bitcoinů a když se krám zavřel, zmizely podle vyšetřovatelů i kryptoměny jeho uživatelů. Žádná kasička s drobnými na rohlíky. V dnešních cenách se bavíme o miliardách korun, takže proti téhle ovečce působí i pořádně vypasený dotační beran jako podvyživené jehně.

Policie ho nakonec dopadla a při domovních prohlídkách v jeho břeclavském domě posbírala počítače, telefony a další elektronické hračky, které tentokrát nebyly určené k večerním videohrám. Spolupráce policistů z Národní centrály proti organizovanému zločinu a Europolu pomocí blockchainové forenzní analýzy podle vyšetřovatelů odkryla vazbu Jiřikovského na klastr bitcoinů vyvedených při ukončení Sheep Marketplace, a aby té náhody nebylo na jednoho zámečníka z Břeclavi málo, v jeho mobilu se našel také soubor s nastavením tržiště. To už nebyla zapomenutá účtenka od vrtačky v kapse montérek, ale hromádka důkazů, nad kterou se vyšetřovatelům musely rozzářit oči jako štamgastovi, když hospodský omylem přinese dvě piva místo jednoho. Důkazy byly silné a darknetová ovečka začínala být ostříhaná pěkně dohola.

Vrchní soud v Olomouci ho poslal do vězení za zpronevěru, obchod s drogami a nedovolené ozbrojování, tedy za životopis, se kterým se člověk obvykle nehlásí do soutěže o nejspořádanějšího občana okresu. V případu figurovala také jeho bývalá manželka Eva, která dostala podmíněný trest za napomáhání s legalizací výnosů z trestné činnosti. Jiřikovský vyfasoval dlouhý trest, část si odseděl a potom přišla jedna z těch nádherných chvil, kdy česká spravedlnost pohladí napraveného hříšníka po hlavě, otevře vrata kriminálu a popřeje mu mnoho úspěchů v dalším občanském životě. Za dobré chování byl podmínečně propuštěn. A právě tady se z příběhu darknetového zámečníka začíná rodit politická groteska tak ulepená, že proti ní působí hospodský ubrus po sobotní zavíračce jako sterilní operační plachta.

A tady se většina normálních lidí nejspíš podrbe na hlavě a zeptá se, jak je sakra možné, že člověk odsouzený za takovou sbírku průserů chodí po několika letech zase venku a nekouká na svět přes zamřížované okno. Jenže tohle je otázka na český soudní systém a na kouzelnou disciplínu zvanou podmíněné propouštění, kde se občas dějí takové kejkle, že by nad nimi i pouťový eskamotér zahodil cylindr a šel dělat něco poctivějšího. Tohle téma by vydalo na samostatný fejeton, takže ho prozatím necháme pěkně kvasit ve vlastním soudním láku. Protože Jiřikovského propuštěním tahle groteska nekončí. Kdepak. To jsme si zatím jenom otřeli boty o rohožku. Do skutečné politické žumpy teprve vstupujeme.

Jiřikovský se totiž po propuštění domohl vrácení zabavené elektroniky, počítačů a datových nosičů, které mu policie sebrala při domovních prohlídkách. A právě v téhle elektronické pozůstalosti po darknetovém podnikání měl přístupy ke kryptoměnové peněžence, v níž ležely bitcoiny v hodnotě miliard korun. Ano, čtete správně. Chlap si odsedí trest za drogy, zpronevěru a nedovolené ozbrojování, potom dostane zpátky techniku a s ní se mu otevřou dveře k digitálnímu sejfu napěchovanému miliardami. Kdyby tohle někdo přinesl jako scénář do televize, dramaturg ho vyhodí s tím, že takovou kravinu divák nesežere ani po lobotomii. Jenže jsme v Čechách, takže místo závěrečných titulků přichází další dějství. Na scénu totiž právě vstupuje Ministerstvo spravedlnosti.

Jiřikovský se totiž po propuštění domohl vrácení zabavené elektroniky, počítačů a datových nosičů, které mu policie sebrala při domovních prohlídkách. A právě v téhle elektronické pozůstalosti po darknetovém podnikání měl přístupy ke kryptoměnové peněžence, v níž ležely bitcoiny v hodnotě miliard korun. Ano, čtete správně. Chlap si odsedí trest za drogy, zpronevěru a nedovolené ozbrojování, potom dostane zpátky techniku a s ní se mu otevřou dveře k digitálnímu sejfu napěchovanému miliardami. Kdyby tohle někdo přinesl jako scénář do televize, dramaturg ho vyhodí s tím, že takovou kravinu divák nesežere ani po lobotomii. Jenže jsme v Česku, takže místo závěrečných titulků přichází další dějství. Na scénu totiž právě vstupuje Ministerstvo spravedlnosti.

V polovině srpna dorazil na Ministerstvo spravedlnosti dopis, jaký člověku běžně nepřistane ve schránce ani tehdy, když má za souseda nigerijského prince. Napsal ho advokát Karim Titz a nabízel převod bitcoinů velmi vysoké hodnoty ve prospěch České republiky. Princip celé nabídky byl přitom odzbrojujícím způsobem prostý: stát vrátí Jiřikovskému zabavenou techniku a Jiřikovský následně daruje část nalezených bitcoinů ministerstvu. Žádná bedýnka meruněk jako poděkování za dobře odvedenou práci, ale digitální majetek za miliardy spojený s člověkem odsouzeným za drogy, zpronevěru a nedovolené ozbrojování. Dopis přijal tehdejší náměstek Antonín Stanislav z ODS, který později sám rezignoval kvůli úplně jiným podezřením, protože v české politice zřejmě nestačí jedna dějová linka, když můžete otevřít rovnou celé oddělení politického absurdistánu.

A teď pozor, protože tady už začíná česká státní groteska přecházet do disciplíny, na kterou by nestačil ani účetní po třech lahvích rumu. Ministerstvo spravedlnosti totiž vědělo, s kým jedná. Vědělo, že Jiřikovský je odsouzený drogový dealer, znalo jeho trestní minulost a muselo vědět, že kolem jeho bitcoinů nepoletuje zrovna vůně čerstvě vypraného prádla. Přesto se nabídka rozjela dál a Krajský soud v Brně rozhodl o vrácení většiny zabavené elektroniky Jiřikovskému.

Kryptoměnová peněženka se potom otevřela za přítomnosti notáře a Blažkova ekonomického náměstka Radomíra Daňhela. Jenže právě tady se v celé té bitcoinové latríně ozve podivné žbluňknutí: podle vyšetřovatelů začaly bitcoiny z peněženky odcházet už den před oficiální schůzkou, tedy ještě předtím, než se u ní sešli znalec, notář a zástupce ministerstva. A kam putovaly? Na dvě adresy. Jedna měla patřit Jiřikovskému, zatímco u druhé podle dosavadních informací není veřejně jasné, komu patřila. A přesně v takové chvíli přestává být nejzajímavější otázkou, kolik bitcoinů v peněžence bylo. Mnohem zajímavější je: kdo sakra držel klíče a kam se díval stát?

Následovala ona slavná schůzka a Ministerstvo spravedlnosti dar v bitcoinech skutečně přijalo. Bitcoiny se potom prodávaly ve veřejných elektronických aukcích za stamiliony korun a výsledná částka se vyšplhala téměř k miliardě. A tehdejší ministr Pavel Blažek před národ předstoupil s vysvětlením, které by si člověk netroufl napsat ani jako parodii po dvoudenním tahu: dar označil za "ultračistý a ultralegální" a mluvil dokonce o morálním pokání odsouzeného. Takže si to přeložme z ministerštiny do češtiny: odsouzený drogový dealer přijde k bitcoinům za miliardy, část pošle státu a z temného kryptoměnového sklepa se nám najednou vynoří skoro svěcená voda. Blažek zároveň argumentoval tím, že neexistuje žádná právní věta prokazující, že právě tyto bitcoiny pocházejí z trestné činnosti. Formálně krásné, právnicky učesané a naleštěné tak důkladně, že by na tom Evička Tričko mohla pořádat tiskovku v bílých rukavičkách. Jenže právě tady začíná ta podstatná otázka: jestli byl celý tenhle miliardový dáreček opravdu tak ultračistý, proč kolem něj dnes musí chodit státní zástupci v gumákách?

Jenže potom přišel zlom a z "ultračistého a ultralegálního" daru začala pomalu odkapávat úplně jiná kapalina. Deník N upozornil na podezřelý původ darovaných bitcoinů a po zprovoznění kryptoměnové peněženky se začala objevovat stopa, která celý ten ministerský betlém postavila na hlavu. Bitcoiny totiž začaly být spojovány s dalším darknetovým tržištěm, a tentokrát ne se Sheep Marketplace, o kterém se vědělo už z Jiřikovského minulosti, ale s tržištěm Nucleus Market. Úplně jiný darknetový krám. A v tu chvíli začalo být ono Blažkovo "ultračisté" asi tak přesvědčivé jako cedule "pitná voda" přibitá nad výpustí obecní čističky.

Další nelegální tržiště na darknetu. Jenže tady přichází detail, při kterém už člověku začnou cukat koutky a náhoda si nervózně zapaluje cigaretu někde za rohem. Nucleus Market totiž ukončil činnost právě v den, kdy byl Jiřikovský zatčen, a společně s jeho vypnutím zmizely také bitcoiny držené tržištěm v úschově. Samozřejmě, všechno může být náhoda. V českých politických kauzách ostatně náhody rostou jako kopřivy kolem septiku. Jenže když se vám ve stejný den zavře darknetové tržiště, zmizí jeho bitcoiny a policie zatkne člověka, k jehož peněžence později blockchainová analýza začne kreslit zajímavé čáry, přestává náhoda vypadat jako nevinná holka odvedle a začíná připomínat štamgasta, který už potřetí tvrdí, že cizí peněženku našel na záchodě.

Zastavme se u toho na chvíli, protože tady už začíná "ultračistota" dostávat barvu vody z kanálu. Nucleus Market bylo darknetové tržiště, kde se podle vyšetřovatelů obchodovalo s drogami, falešnými doklady, ukradenými daty a dalším sortimentem, který si normální člověk do nákupního košíku opravdu nehází. Mělo tisíce uživatelů po celém světě a podle obžaloby ho provozoval právě Tomáš Jiřikovský. Když tržiště skončilo, zmizely také bitcoiny držené v úschově, jejichž dnešní hodnota se počítá v miliardách korun. A teď přichází ta lahůdka, vedle které vypadá prošlý utopenec ze čtyřky U Kyselý Držky jako uherák: podle obžaloby právě z prostředků spojených s Nucleus Marketem pocházely bitcoiny, jejichž část Jiřikovský následně daroval Ministerstvu spravedlnosti. Z darknetového tržiště přes kryptoměnovou peněženku až do náruče státu. Takový finanční rodokmen by člověk čekal v kriminálním seriálu, ne pod razítkem Ministerstva spravedlnosti.

Ministerstvu, které má stát na straně zákona. Ministerstvu, které má být jednou z hrází proti organizovanému zločinu. Ministerstvu, které tehdy vedl Pavel Blažek. V tu chvíli už přestávaly stačit pohádky o morálním pokání napraveného hříšníka a "ultračistém" daru, protože nad celou tou bitcoinovou prádelnou viselo mnohem závažnější podezření: že Ministerstvo spravedlnosti přijalo bitcoiny pocházející podle obžaloby z provozu dalšího darknetového tržiště a svou účastí mohlo pomoci dát penězům z údajné kriminální činnosti státem posvěcený kabát. Jinými slovy, instituce, která má hlídat zákonnost, se ocitla uprostřed podezření, že se sama stala článkem řetězce legalizace výnosů z trestné činnosti. To už není politické uklouznutí na banánové slupce, ale pád po hlavě do septiku i s ministerským razítkem v kapse. A právě proto se do celé té páchnoucí bitcoinové prádelny pustila Národní centrála proti organizovanému zločinu.

Blažek se snažil dar obhajovat a opakoval, že policie nikdy nekonstatovala, že právě tyto bitcoiny pocházejí z trestné činnosti. Odkazoval přitom také na znalecký posudek, který měl celé té kryptoměnové polévce dodat vůni právní čistoty. Jenže právě tady se začíná ten naleštěný argument rozpadat jako papírový boty do rakve v lijáku. Posudek totiž vznikl v době, kdy se podle dostupných informací vůbec nevědělo, že Jiřikovský má přístup k peněžence nacpané bitcoiny za miliardy. Znalec ani soudy se tedy původem těchto konkrétních bitcoinů nezabývali, protože o nich jednoduše nevěděli. Odvolávat se potom na takový posudek jako na potvrzení čistoty miliardového daru je přibližně stejné, jako přinést veterinární potvrzení o zdraví slepice a dokazovat jím, že celý prasečák nemá mor.

Státní zástupce Marek Vagaj, který dozoroval původní případ Sheep Marketplace, to později popsal poměrně jasně: kdyby tehdy disponoval informacemi, které měli ministr Blažek a jeho úředníci od Jiřikovského advokáta, postupoval by úplně jinak a proti vydání elektroniky by podal stížnost. Podle něj totiž orgány činné v trestním řízení vůbec netušily, že se za vrácenými nosiči může skrývat přístup k bitcoinům v hodnotě miliard korun. A tady dostává celé to ministerské "všechno bylo ultračisté" další nádhernou trhlinu ve fasádě: lidé, kteří Jiřikovského vyšetřovali, tu zásadní informaci neměli, zatímco Ministerstvo spravedlnosti ji podle Vagaje mělo. To už není zapomenutý papír pod šanonem. To je zatraceně velký bitcoinový slon stojící uprostřed kanceláře, kolem kterého všichni chodí a tvrdí, že je to věšák.

A to je přesně ten okamžik, kdy přestává stačit ministerské mávání papíry a musíme se začít ptát: co přesně věděl Blažek, co věděli jeho lidé a kdy se to dozvěděli? Proč vůbec Ministerstvo spravedlnosti přijalo miliardový dar od odsouzeného drogového dealera, aniž by předtím důkladně prověřilo původ kryptoměny? Proč si nevyžádalo komplexní právní stanovisko? Proč neproběhla odpovídající předběžná finanční kontrola? A kdo si proboha při pohledu na miliardy přicházející od člověka s Jiřikovského minulostí řekl: dobrý, chlapi, tohle voní po fialkách, bereme? Protože u takové částky už nestačí strčit prst do bitcoinové omáčky, olíznout ho a prohlásit, že je "ultračistá". Stát má kontrolní mechanismy právě proto, aby s veřejným majetkem nenakládal jako štamgast s nalezenou peněženkou cestou z hospody. A jestli ty mechanismy selhaly, pak je zatraceně důležité zjistit, jestli selhaly náhodou, z neschopnosti, nebo proto, že někomu bylo výhodnější se příliš neptat.

Pavel Blažek nakonec rezignoval na funkci ministra spravedlnosti kvůli reputačnímu výbuchu, který bitcoinová kauza odpálila pod Nutelliérovým kabinetem. Následně pozastavil členství v ODS, skončil v čele jihomoravské krajské organizace občanských demokratů a oznámil, že už nebude kandidovat do Poslanecké sněmovny. Funkce, stranické židle a politické plány začaly odpadávat jeden za druhým jako omítka ze staré nádražní latríny a z někdejšího politického matadora, který ještě nedávno vysvětloval národu "ultračistotu" miliardového daru, se stal chodící pomník toho, co dokáže jeden zatraceně drahý bitcoinový dáreček. Jeho politická kariéra se sesypala jako domeček z mastných karet na hospodském stole. Jenže rezignace, pozastavené členství a ztracené funkce byly pořád jen politickým účtem. Ten mnohem nepříjemnější účet měl teprve přistát na stole. A přišel s novou vládou.

Když se po volbách ujala vlády nová koalice v čele s premiérem Babišem, bylo jasné, že bitcoinová žumpa zděděná po předchozím kabinetu jen tak nezmizí tím, že se vymění jmenovky na dveřích ministerstev. Babiš dal najevo, že jeho vláda nechce pochybnosti kolem kauzy nechat vyšumět, a nový ministr spravedlnosti Jeroným Tejc udělal něco, co by vlastně mělo být u ministra spravedlnosti naprostou samozřejmostí, jenže v českém politickém močálu už i samozřejmost občas vypadá jako zjevení Panny Marie nad výčepem. Nenechal případ ležet, nestrčil ho do šanonu označeného "někdy potom", nepřikryl ho kobercem a neposadil na něj tiskového mluvčího. Začal konat. Žádné fanfáry a žádná svatozář, protože dělat svoji práci není hrdinství. Jenže po tom, co jsme kolem bitcoinového daru sledovali předtím, působí i obyčejné otevření dveří a rozsvícení v kanceláři skoro revolučně.

Tejc se v téhle chvíli zachoval jako ministr, kterého tahle země potřebuje: nesedl si na ministerskou židli, aby se na ní nechal fotografovat, ale sáhl do vosího hnízda, ze kterého už půl republiky slyšela bzučet průser. Pochopil, že ministr spravedlnosti není čestný titul na vizitce ani trafika s naleštěnou klikou, ale závazek vůči občanům a právnímu státu. Zadalo se proto interní prověření, které se pustilo do toho, co se na ministerstvu kolem bitcoinového daru skutečně odehrálo, a jeho závěry byly pro předchozí vedení hodně nepříjemné. Ukázalo se, že Ministerstvo spravedlnosti pod vedením Pavla Blažka při přijímání daru nepostupovalo s dostatečnou obezřetností a podle závěrů kontroly nebyla řádně provedena ani povinná předběžná kontrola podle zákona o finanční kontrole. Jinými slovy, u miliardového bitcoinového balíku od odsouzeného drogového dealera stát podle vlastního prověření nezatáhl za všechny kontrolní brzdy. Na něco takového už nestačí Evička Tričko, kýbl růžové barvy a tiskovka o tom, že všechno bylo vlastně báječné. Tady už se začalo počítat, kdo co udělal, kdo co neudělal a kdo za to ponese odpovědnost.

V rozporu s interními předpisy si ministerstvo nevyžádalo a nezpracovalo komplexní právní stanovisko ke smlouvě, darovací smlouva byla podepsána ještě před jejím schválením ministryní a bez řádné řídicí kontroly, a aby tenhle úřednický vývar nebyl málo hustý, chyby se našly také při následném prodeji bitcoinů, kdy ministerstvo umožnilo účast v aukcích i zájemcům, kteří včas nesložili požadovanou kauci. Takže si to shrňme: miliardový dar od odsouzeného drogového dealera, nedostatečné právní posouzení, chybějící kontrola, smlouva podepsaná dřív, než měla být řádně schválena, a nakonec bordel ještě v aukcích. To už není jedna přehlédnutá kolonka v lejstru. To je úřednický fekální orchestr, ve kterém každý hraje jinou skladbu, dirigent hledá noty pod stolem a z ministerstva spravedlnosti se line takový kravál, že by i okresní národní výbor z roku 1983 požádal o zavření dveří. Zkrátka a dobře, podle závěrů kontroly selhaly mechanismy na několika zásadních úrovních najednou.

A Tejc tentokrát nezůstal jen u ministerského brblání do mikrofonu. V dubnu letošního roku podal trestní oznámení kvůli podezření na porušení povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci úřední osoby a výsledky auditu poslal policii i státnímu zastupitelství. Tedy přesně tam, kam podobné podezření patří, místo aby se audit založil do nejspodnějšího šuplíku, na něj se položily tři šanony, kávovar a cedulka "Nevytahovat do příštích voleb". Zjištění potom veřejně představil na tiskovém briefingu společně s ministryní financí Alenou Schillerovou. Žádné hrdinské fanfáry nejsou potřeba, protože ministr, který narazí na podezření ze závažného průseru a předá věc orgánům činným v trestním řízení, prostě dělá svoji práci. Jenže v českém politickém chlévě jsme si na zametání hoven pod koberec zvykli natolik, že člověk s lopatou v ruce najednou vypadá skoro jako státník.

Mimochodem právě Schillerová upozornila na další lahůdku, která ukazuje, jak hluboko byly kořeny tohohle bitcoinového bordelu za Nutelliériovy vlády zapuštěné. Filip Benda, tehdejší ředitel kabinetu rozpočtového čaroděje, ministra financí Zbyňka Stanjury z ODS, měl podle zjištění porušit pracovní povinnosti a interní předpisy tím, že Stanjurovi včas nepředal zamítavé právní stanovisko Ministerstva financí k přijetí bitcoinového daru. A teď si tu absurditu vychutnejme bez majonézy: zamítavé právní stanovisko existovalo. Právníci Ministerstva financí zvedli varovný prst a řekli, že s tímhle bitcoinovým balíkem je problém, jenže jejich "NE" se cestou k ministrovi někam vypařilo. Jestli skončilo v šuplíku, pod stolem nebo se zatoulalo mezi lejstry, je věcí dalšího objasňování, ale podle zjištění se ke Stanjurovi včas nedostalo. Takže zatímco stát přebíral kryptoměnový dáreček za stamiliony a Blažek vykládal cosi o "ultračistotě", někde v útrobách státního aparátu už ležel právní papír, který říkal pravý opak. Tomu už se neříká komunikační šum. To je informační žumpa s ministerským razítkem.

Takže i na Ministerstvu financí za Nutelliérovy vlády existovalo varování, že tenhle bitcoinový dáreček není zrovna bonboniéra od vděčného občana. Existovalo zamítavé právní stanovisko, které říkalo, že se do toho stát nemá pouštět, jenže informace podle pozdějších zjištění nedoputovala včas tam, kam měla. A právě tady už přestává být přesvědčivá pohádka o jednom nešťastném přešlapu Pavla Blažka, protože problémy se táhly státním aparátem od ministerských kanceláří přes právní posouzení až po řídicí a finanční kontrolu. Evička Tričko, která Blažka na Ministerstvu spravedlnosti ještě za Nutelliérovy vlády vystřídala, sice zadala externí audit a následně tvrdila, že při zpětném odkupu bitcoinů státem nebyly zjištěny chyby. Jenže pozdější interní audit pod Tejcem popsal pochybení v širším procesu kolem bitcoinového daru a jeho zpeněžení. Takže zatímco z jedné ministerské trouby znělo "všechno v pořádku", z druhé později vypadl seznam problémů dlouhý jako účet ožraly po třídenním tahu. Chyby se podle auditu nekrčily někde v jednom zapomenutém šanonu. Byly před přijetím daru, při jeho administraci i při následném prodeji. Tohle už nevypadá jako jedna prasklá trubka. Tohle vypadá, jako kdyby Nutelliérův kabinet čtyři roky provozoval státní vodovod z cedníků.

A teď se podívejme na druhou stranu téhle bitcoinové stoky, tedy na to, co se mezitím dělo s Jiřikovským a dalšími aktéry, zatímco Tejc rozebíral, co po sobě na ministerstvu zanechala předchozí garnitura. Tomáš Jiřikovský skončil ve vazbě, protože soud shledal obavu, že by mohl vzít roha do zahraničí a pokračovat v trestné činnosti. Ústavní soud později potvrdil, že obavy z útěku jsou opodstatněné, a nevyhověl ani návrhu na jeho propuštění na kauci. Ústavní soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová přitom zdůraznila nejen riziko útěku, ale také možnost dalšího porušování zákona. A tady dostává někdejší vyprávění o "morálním pokání" opravdu nádhernou patinu. Člověk, jehož miliardový bitcoinový dar byl veřejnosti servírován skoro jako digitální odpustek napraveného hříšníka, sedí ve vazbě mimo jiné proto, že soudy vidí reálnou obavu, že by mohl zdrhnout nebo znovu páchat trestnou činnost. Tak nějak vypadá české morální pokání, když se na něj místo ministerského tiskového oddělení podívá soud.

A pak přišel květen letošního roku a bitcoinová žumpa definitivně přestala být jen politickým smradem linoucím se z bývalého kabinetu. Detektivové Národní centrály proti organizovanému zločinu zahájili trestní stíhání dalších tří lidí: Pavla Blažka, jeho někdejšího ekonomického náměstka Radomíra Daňhela a Jiřikovského advokáta Karima Titce. Ve hře už nebyly tiskovkové kecy, reputační škody ani stranické tanečky kolem toho, kdo co věděl a kdo zrovna hledal správný šanon, ale obvinění související s legalizací výnosů z trestné činnosti a zneužitím pravomoci úřední osoby. Všichni tři proti trestnímu stíhání podali stížnosti, jenže ani tudy cesta z bitcoinového močálu nevedla. Nejvyšší státní zastupitelství je zamítlo jako nedůvodné a potvrdilo, že trestní stíhání bylo zahájeno důvodně a v souladu se zákonem. Z Blažkova někdejšího "ultračistého a ultralegálního" daru se tak stal případ, u kterého už místo ministerských píáristů začali slovník určovat policisté a státní zástupci. A ti mají na ultračistotu poněkud jiné měřicí přístroje.

V červnu se vyšetřování dostalo do finále. Policejní orgán ho označil za skončené a obvinění dostali možnost prostudovat spis, tedy chvíli, kdy už se místo politických tanečků začíná listovat tím, co policie skutečně posbírala a co bude muset před soudem obstát. Do toho běžela vazební lhůta Tomáše Jiřikovského, která měla skončit v srpnu. Pokud měla obžaloba přijít včas a Jiřikovský neměl být kvůli uplynutí lhůty propuštěn z vazby, začal kalendář tikat zatraceně hlasitě. Žalobkyně ale nenechala bitcoinovou bramboru dokutálet až k poslednímu dni a obžalobu poslala ke Krajskému soudu v Brně zhruba dva týdny před vypršením lhůty. A tím se dveře policejní vyšetřovny zavřely a otevřely se dveře soudní síně. Tam už nebude rozhodovat, kdo měl lepší tiskovku, růžovější Evičku Tričko nebo naleštěnější řeči o "ultračistém" daru. Tam budou na stole důkazy.

A teď k tomu, co může přijít, pokud obžaloba před soudem obstojí. Poslouchejte dobře, protože tady už končí bitcoinová komedie a začíná se počítat v letech za mřížemi. Tomáš Jiřikovský čelí obžalobě v souvislosti s provozováním darknetového tržiště Nucleus Market i s bitcoinovými transakcemi, které nakonec dovedly část kryptoměny až na Ministerstvo spravedlnosti, takže v jeho případě může být výsledný trest mimořádně tvrdý. Pavel Blažek a Radomír Daňhel čelí závažným obviněním spojeným s legalizací výnosů z trestné činnosti a výkonem jejich funkcí, přičemž ve hře jsou vedle nepodmíněných trestů také peněžité sankce. Dlouhý pobyt za mřížemi může v případě odsouzení čekat také Jiřikovského advokáta Karima Titze. Samozřejmě, všichni jsou až do pravomocného rozsudku nevinní a obžaloba bude muset svoje tvrzení před soudem prokázat. Ale jedno už teď vypadá zatraceně groteskně: z daru, který byl národu prodáván jako "ultračistý a ultralegální", vznikl případ, ve kterém se místo děkovných dopisů začínají přepočítávat možné roky ve vězení.

Pojďme si to tedy zrekapitulovat, protože člověk má po téhle jízdě právem pocit, že mu někdo nalil do kávy technický líh. Bývalý ministr spravedlnosti České republiky. Člověk, který stál v čele resortu, jenž má být jedním ze strážců práva a zákonnosti. Člen vlády Petra Fialy. A dnes čelí obžalobě v trestní kauze spojené s podezřením na praní špinavých peněz, za kterou mu v případě odsouzení může hrozit citelný trest. Samozřejmě, Blažek není odsouzený a o jeho vině či nevině rozhodne až soud. Jenže už samotný fakt, že někdejší ministr spravedlnosti skončil v takovéhle bitcoinové stoce až před dveřmi trestního soudu, je politický skandál první kategorie. Člověk, který měl stát na straně zákona, teď bude před zákonem vysvětlovat vlastní roli v kauze daru, který sám kdysi označoval za "ultračistý a ultralegální". Jestli existuje politická ironie schopná sama sobě nakopat prdel, právě jsme ji našli.

A teď se zamysleme nad tím, co tahle kauza znamená pro českou politiku, protože tohle už dávno není jen příběh Pavla Blažka a jednoho bitcoinového dárce z darknetového podsvětí. Tohle je vizitka fungování Nutelliérovy vlády Národní katastrofy a státního aparátu pod její správou. Ministr spravedlnosti přijme bitcoinový dar v hodnotě téměř miliardy korun od člověka odsouzeného za drogy, zpronevěru a nedovolené ozbrojování a veřejnosti vysvětluje, že je všechno "ultračisté a ultralegální". Jeho ekonomický náměstek je přítomen otevření kryptoměnové peněženky společně s Jiřikovským a notářem, jako kdyby se právě přebíraly klíče od družstevní garáže. Na Ministerstvu financí existuje zamítavé právní stanovisko, jenže podle pozdějších zjištění se včas nedostane k ministrovi. Kontrolní mechanismy, které mají stát chránit právě před podobnými průsery, podle auditu nefungují tak, jak mají. A nad tím vším sedí Nutelliérův kabinet, který měl plnou hubu odpovědnosti, právního státu a evropských hodnot, zatímco mu pod ministerskými zadky bublala bitcoinová žumpa za stamiliony. Tohle už není jedno selhání jednoho ministra. Tohle je obraz systému, ve kterém několik bezpečnostních pojistek selže za sebou a politické vedení si všimne požáru teprve ve chvíli, kdy už mu hoří trenky.

Tohle už nevypadá jako jedno ojedinělé pochybení jednoho úředníka, který ráno hledal brýle a omylem podepsal špatný papír. Tohle je podle zjištění auditů řetězec selhání, který se odehrál pod taktovkou vlády profesora Nutelly. Vlády, která se prodávala jako vláda slušných lidí, transparentnosti, odpovědnosti a boje proti korupci, až měl člověk pocit, že na Strakově akademii místo hajzlpapíru používají etický kodex. A výsledek? Její ministr spravedlnosti přijal od odsouzeného drogového dealera bitcoinový dar za stamiliony, označil ho za "ultračistý a ultralegální" a dnes čelí obžalobě v kauze, v níž státní zástupci tvrdí, že šlo o legalizaci výnosů z trestné činnosti spojených s darknetovým obchodem. O jeho vině rozhodne soud, ale politický účet už leží na stole. Když vláda postaví svůj vývěsní štít na slušnosti a transparentnosti a pod tím štítem její ministr skončí před soudem kvůli bitcoinové kauze takového kalibru, není to drobná skvrnka na fasádě. To už vám z té fasády tečou hovna přímo na chodník.

Když se dnes podíváte zpátky na to, jak Nutelliérova vláda bitcoinový průser politicky zvládala, je to podívaná jak na partu hasičů, která stojí před hořící hospodou a dohadují se, kdo má klíče od cisterny. Blažek vykládal o "ultračistém a ultralegálním" daru. Nutelliér dlouho nepředvedl žádný státnický záchvat zuřivosti. Kupka hnoje žádnou barikádu před ministerstvem nestavěl. Vyhulenec Bartoš revoluci nesvolal. Prevítek Ropušan nevytáhl policejní píšťalku. A Evička Tričko, která později nechala zpracovat externí audit, nakonec také nedokázala z celé bitcoinové latríny vytáhnout všechny odpovědi, které dnes tahají na světlo další kontroly a trestní řízení. Politická garnitura se dlouho tvářila, jako kdyby bylo skoro normální, že Ministerstvo spravedlnosti přijme bitcoinový dar za stamiliony od odsouzeného drogového dealera a potom veřejnosti vysvětluje jeho "ultračistotu". Kde byla okamžitá důkladná kontrola původu kryptoměny? Kde bylo komplexní právní prověření? Kde byla politická odpovědnost dřív, než začala celá stoka přetékat přes okraj? A především: co se stalo s dalšími miliardami v bitcoinech, které zůstaly mimo dar státu, kam putovaly a kdo nad nimi získal kontrolu? Právě tyhle otázky měly řvát z ministerských kanceláří od prvního dne, ne se belhat ven až poté, co se z "ultračistého daru" stal jeden z největších politických průserů posledních let.

Vzpomeňte si, jak nám Nutelliérova vláda Národní devastace při nástupu vykládala, že přichází změna, slušnost, odpovědnost, transparentnost a konec starých politických prasáren. Člověk skoro čekal, že na Strakovce budou úředníci před vstupem povinně dezinfikovat svědomí. A co po té naleštěné reklamě zůstalo? Ministr spravedlnosti přijal bitcoinový dar za stamiliony od odsouzeného zločince a nazval ho "ultračistým a ultralegálním". Na Ministerstvu financí vzniklo zamítavé právní stanovisko, které se podle pozdějších zjištění ani včas nedostalo ke Stanjurovi. A Evička Tričko, která po Blažkovi převzala ministerskou židli, uklidňovala veřejnost závěry externího auditu, zatímco pozdější prověřování odkrylo další pochybení. Tak tady ji máte, tu slušnost v plné parádě. Tady máte tu změnu. Tady máte tu transparentnost a boj proti korupci, naleštěné zepředu jak výkladní skříň a zezadu zapatlané bitcoinovým bahnem až po kliku. Kdyby tohle měla být politická hygiena, pak byla Nutelliérova vláda stejně hygienická, jako veřejný hajzlík na nádraží, kterému někdo na dveře pověsil ceduli WELLNESS.

A pak musel přijít Tejc, aby se na samotném Ministerstvu spravedlnosti začalo pořádně hrabat v tom, co tam po bitcoinové hostině a zametání Evičky Tričko zůstalo pod kobercem. Ne proto, aby zahájil policejní vyšetřování, to už běželo, ale aby někdo konečně rozebral odpovědnost samotného resortu, zadal důkladné interní prověření, vytáhl z něj konkrétní pochybení a při podezření na trestný čin poslal věc tam, kam patří. A právě tady je kontrast, který stojí za pozornost. Za Nutelliérovy vlády jsme dlouho poslouchali Blažkovo "ultračisté a ultralegální", sledovali politické zlehčování, vysvětlování a pobíhání kolem bitcoinové žumpy s voňavkou v ruce, zatímco nová vláda nechala prověřit postup ministerstva a Tejc na základě zjištění podal trestní oznámení a předal podklady orgánům činným v trestním řízení. To z Babišovy vlády automaticky nedělá klášter neposkvrněných panen a z Tejce svatého Jeronýma Bitcoinobijce. Znamená to pouze to, že v téhle konkrétní kauze se přestalo tvrdit, že hovno na ministerském koberci je moderní dekorace, a někdo se konečně sehnul, aby zjistil, kdo ho tam položil.

Jeroným Tejc jako ministr spravedlnosti v téhle kauze udělal přesně to, co se od ministra spravedlnosti čeká. Nezačal kolem nalezeného bordelu stavět kulisy, nevytáhl kýbl politické voňavky a nesnažil se veřejnosti namluvit, že ten smrad přichází od sousedů. Nechal prověřit postup vlastního ministerstva, zveřejnil nepříjemná zjištění a při podezření na trestný čin poslal podklady policii a státnímu zastupitelství bez ohledu na to, čí politické trenky z té prádelny nakonec vylezou. Schillerová zase veřejně pojmenovala konkrétní pochybení na Ministerstvu financí a konkrétní roli Filipa Bendy v nepředání právního stanoviska tehdejšímu ministrovi Stanjurovi. A přesně tak to má fungovat. Ne proto, že bychom měli Tejcovi se Schillerovou okamžitě odlít bronzové sochy a postavit je před Strakovku, protože politik, který dělá svoji práci, si nezaslouží svatozář, ale výplatu. V téhle konkrétní věci však udělali to, co měla státní správa udělat od začátku: vytáhnout lejstra na světlo, pojmenovat pochybení a nechat odpovědnost řešit tam, kde se řešit má. A úplně stejným metrem je budeme měřit ve chvíli, kdy začne něco smrdět pod jejich vlastními židlemi.

A co na to opoziční Pětileprra? Co ODS? Co profesor Nutella, pod jehož vládou celý ten bitcoinový močál vyrostl do rozměrů, že by v něm šlo pořádat mistrovství republiky v potápění do politických sraček? Evička Tričko se ohradila, že ji Tejc chce umlčet, Blažek dál vesele datluje svoje moudra na síť X a od Nutelliéra žádné velké veřejné zpytování svědomí neslyšíme. Žádné přiznání politické odpovědnosti. Žádná omluva občanům. Žádné přesvědčivé vysvětlení, jak se mohlo stát, že ministr spravedlnosti jeho vlády přijal bitcoinový dar za téměř miliardu korun od odsouzeného drogového dealera a ještě ho prodával veřejnosti jako "ultračistý a ultralegální". Nutelliér, který dokázal národu vysvětlovat kdejaké lejno tak dlouho, až z něj málem udělal evropskou hodnotu, je najednou u jednoho z největších průserů vlastní vlády tichý jako myš zalezlá za kredencí. A přitom právě tady by měl mluvit. Ne o Babišovi, ne o opozici, ne o Rusku, ne o hodnotách. O vlastní vládě, vlastním ministrovi a o tom, jak se pod jeho vedením mohl státní aparát až po koule namočit do bitcoinové stoky.

Víte, co je na celé téhle kauze možná úplně nejabsurdnější? Nejen původ bitcoinů, ale jejich množství a neuvěřitelná samozřejmost, s jakou se kolem nich jednalo. Ministerstvo spravedlnosti totiž nedostávalo celý obsah peněženky, ale jen jeho část. Jinými slovy, stát si měl vzít svůj bitcoinový krajíc a zbytek obrovského kryptoměnového bochníku zůstal mimo něj. Bavíme se přitom o majetku v hodnotě miliard korun, který je dnes podle obžaloby spojován s výnosy z provozu nelegálního darknetového tržiště. A Ministerstvo spravedlnosti na takovou konstrukci přistoupilo, uzavřelo darovací smlouvu, převzalo svůj díl a v podstatě řeklo: "Děkujeme pěkně." To je na celé věci skoro nejúchvatnější. Ne že by někdo přinesl na ministerstvo podezřelý pytel peněz. On ho přinesl, vysypal na stůl jen část, zbytek si nechal a stát místo otázky "Kde se sakra vzal celý pytel?" začal řešit, kam uloží svůj podíl. Jestli tohle není státní správa naruby, pak už chybí jen ministerská účtenka s razítkem "Převzato bez počítání".

Část bitcoinů z peněženky začala odcházet jinam už den před oficiální schůzkou, a to na adresy, u nichž dodnes není veřejně jasné, kdo je ovládal. Tady začíná ta část bitcoinové stoky, do které zatím nikdo pořádně nevidí. Kam ty miliardy zmizely? Kdo získal kontrolu nad dalšími bitcoiny? Kdo na otevření peněženky vydělal? Kdo věděl, že se s nimi pohybuje ještě před oficiálním setkáním? A věděl o tom někdo na ministerstvu, nebo tam všichni stáli s notářem kolem kryptoměnového sejfu a netušili, že se z něj začalo odnášet už o den dřív? To nejsou hospodské konspirační kecy nad zvětralým pivem, ale otázky, které vyvolává samotná časová osa transakcí. Odpovědi zatím veřejnost nemá. Možná je přinese dokazování před soudem. A jestli ano, právě tahle část procesu může být mnohem výbušnější než všechny dosavadní tiskovky, audity a politické tanečky dohromady.

A pak je tu otázka, která nad celou bitcoinovou žumpou visí od samého začátku a pořád odmítá spadnout na zem: proč to Blažek vůbec udělal? Proč zkušený politik a právník, člověk, který se v české politice pohybuje tak dlouho, že už musel vidět víc průserů než hajzlbába na hlavním nádraží, kývl na miliardový bitcoinový dar od odsouzeného zločince, aniž by před jeho přijetím proběhly všechny kontroly, které by člověk u takového balíku očekával? Chtěl se před volbami blýsknout tím, že přinesl justici stamiliony, které nikdo jiný sehnat nedokázal? Chtěl vystoupit jako ministr, který vytáhl z napraveného hříšníka zlaté vejce pro státní kasu? Skutečně uvěřil vlastní pohádce o morálním pokání a "ultračistém" daru? Nebo existoval ještě nějaký důvod, o kterém veřejnost zatím neví? To dnes nevíme a bylo by pošetilé si odpověď cucat z prstu. Právě proto je tu soud. Protože jestli za celou operací stála jen politická ješitnost a neuvěřitelná naivita, je to na ministra spravedlnosti děsivé. A jestli za ní stálo něco jiného, pak teprve začíná být opravdu veselo.

Obžaloba tvrdí, že v celé věci šlo mimo jiné o legalizaci výnosů z trestné činnosti a zneužití pravomoci úřední osoby. A pokud soud Pavla Blažka skutečně uzná vinným, dostane celý příběh rozměr, který už nepotřebuje žádnou satirickou přílohu. Znamenalo by to, že bývalý ministr spravedlnosti České republiky, tedy člověk stojící v čele resortu, který má chránit zákonnost a pomáhat státu bojovat proti kriminalitě, sám napomáhal legalizaci výnosů z trestné činnosti. Ministr spravedlnosti na jedné straně barikády hlídá zákon a na druhé by podle takového rozsudku pomáhal prát prachy z darknetové stoky. To už není obyčejný politický paradox. To je státní absurdistán dotažený k naprosté dokonalosti, něco jako kdyby ministr zdravotnictví po večerech prodával salmonelu, ministr dopravy kradl kanálové poklopy a ministr financí přepadával bankomaty. Těžko si představit dokonalejší způsob, jak udělat z názvu "Ministerstvo spravedlnosti" černý humor.

A nezapomínejme ani na advokáta Karima Titze, protože ten v celé bitcoinové skládačce rozhodně nefiguruje jako člověk, který náhodou přidržel dveře. Byl Jiřikovského advokátem, právě od něj přišla na Ministerstvo spravedlnosti nabídka bitcoinového daru, účastnil se jednání a podílel se na právní stránce celé transakce. Podle obžaloby byla jeho role v celém mechanismu natolik významná, že mu žalobkyně navrhuje velmi citelný trest, podle našeho dosavadního přehledu dokonce přísnější než Blažkovi. Jestli Jiřikovský přinesl bitcoiny a ministerstvo otevřelo dveře, Titz měl být podle obžaloby člověkem, který mezi oběma světy natahoval právní lávku, po níž se celý miliardový balík mohl vydat na cestu. Advokát, dopisy, schůzky, smlouvy, právní konstrukce, všechno pěkně učesané a orazítkované, protože i cesta z darknetové stoky do státní pokladny zřejmě potřebuje správně vyplněné formuláře. O tom, zda tahle role překročila hranici trestního práva, ale rozhodne až soud.

A pak tu máme Radomíra Daňhela, Blažkova tehdejšího ekonomického náměstka, člověka, který byl přítomen při otevření kryptoměnové peněženky a seděl přímo u stolu ve chvíli, kdy se z miliardového bitcoinového sejfu začal rodit státní dar. Podle obžaloby přitom nebyl žádnou kancelářskou květinou postavenou v rohu místnosti, která jen tiše přihlížela, ale člověkem, jenž věděl, co se kolem transakce děje, a aktivně se na ní podílel. Také jemu proto žalobkyně navrhuje citelný nepodmíněný trest. A tím máme sestavu kompletní: Jiřikovský, Blažek, Daňhel a Titz. Čtyři obžalovaní, čtyři různé role v jednom bitcoinovém příběhu a v případě odsouzení tresty, které se v součtu mohou počítat na desítky let za mřížemi. Z "ultračistého a ultralegálního" daru se nám tedy během několika měsíců vyklubala taková sestava trestních obvinění, že kdyby tohle někdo napsal před rokem na Facebook, Evička Tričko by ho nejspíš označila za dezinformátora, Nutelliér by varoval před ohrožením demokracie a Kupka hnoje by k tomu svolal tiskovku. Teď už ale tiskovky končí. Slovo dostane soud.

Tohle je výsledek jednoho z největších politických skandálů posledních let a jeho kořeny vedou přímo do období vlády profesora Nutelly. Do vlády, která nastupovala s naleštěnou cedulí "změna", která měla být lepší, odpovědnější, transparentnější a hlavně slušnější než ti údajní političtí barbaři před ní. Čtyři roky nám Nutelliér a jeho smečka prodávali slušnost po kýblech, až by člověk čekal, že se na Úřadu vlády místo hymny zpívá etický kodex. A pak se po odchodu téhle vlády odklopí víko a pod ním leží bitcoinový dar od odsouzeného drogového dealera, neprovedené kontroly, nepředaná právní stanoviska, pochybné transakce, policejní vyšetřování a nakonec obžaloba bývalého ministra spravedlnosti. Tak dopadla vláda, která měla být jiná. Jiná skutečně byla. Jen asi ne tím způsobem, který nám Nutelliér namaloval na předvolební plakát

Teď bude řada na Krajském soudu v Brně. Soud dostane spis, prostuduje obžalobu a rozhodne o dalším procesním postupu, případně nařídí hlavní líčení. Může to trvat měsíce a u takhle složité kauzy klidně mnohem déle, protože tady se nebude rozhodovat podle toho, kdo měl hezčí tiskovku nebo kdo dokázal slovo "ultračistý" zopakovat s vážnější tváří. Obhájci budou napadat důkazy, hledat procesní chyby a argumentovat tím, že jejich klienti jednali v dobré víře, neměli důvod považovat bitcoiny za výnos z trestné činnosti a opírali se o dostupná právní stanoviska či předchozí rozhodnutí. Dá se očekávat tvrdý spor o blockchainovou analýzu, o vazbu konkrétních bitcoinů na Nucleus Market, o to, kdo co věděl a v jakém okamžiku to věděl. Přijdou znalci, právní bitvy, námitky a nejspíš hromady spisů, pod kterými by se prohnul i stůl okresního soudu z dubového masivu. A tak je to správně. Je to jejich právo a práce obhajoby. O vině se nerozhoduje na Facebooku, v hospodě ani na ministerské tiskovce. Rozhodne o ní soud podle důkazů. A právě tam se konečně ukáže, kolik té slavné "ultračistoty" přežije kontakt se soudní síní.

Ale fakta jsou fakta a žádná politická voňavka je už zpátky do lahvičky nenacpe. Ministerstvo spravedlnosti skutečně přijalo bitcoinový dar od pravomocně odsouzeného zločince. Následné kontroly popsaly závažná pochybení v postupu ministerstva a nedostatky v řídicí a finanční kontrole. Obžaloba spojuje část bitcoinů s darknetovým tržištěm Nucleus Market. Část kryptoměny odešla na adresy, jejichž skutečné ovládání zůstává veřejně neobjasněné. A lidé, kteří stáli u klíčových částí celé operace, dnes čelí obžalobě. O jejich vině rozhodne soud, ale tenhle základní obraz už žádný píárista nepřetře narůžovo, ani kdyby Evička Tričko přijela s cisternou Primalexu. Z "ultračistého" daru máme trestní kauzu, obžalobu a soud. To není politický názor. To je zatraceně drahá cesta od ministerského razítka k soudní síni.

A teď se podívejme, co tahle bitcoinová groteska znamená pro obyčejného člověka, který žádnou kryptoměnovou peněženku nacpanou miliardami nemá a na ministerstvo mu advokát neposílá nabídky, ze kterých padají stamiliony. Pro důchodce, který v obchodě počítá každou stovku. Pro rodiče, kteří přemýšlejí, kde vzít peníze na děti. Pro živnostníka, kterému stát připomene každou nezaplacenou korunu dřív, než stačí dopít ranní kafe. Pro zaměstnance, kterému daně zmizí z výplaty ještě předtím, než ji vůbec uvidí. Bitcoinová kauza totiž není jen příběh politiků, právníků a digitálních peněz. Je to příběh důvěry. Důvěry v to, že stát měří všem stejným metrem, že jeho vlastní ministerstva dodržují pravidla, která vyžadují po nás, a že když obyčejnému člověku kontrolují každou účtenku, nebudou u miliardového daru od odsouzeného zločince najednou trpět kolektivní krátkozrakostí. Protože právní stát nezačíná tím, co stát přikazuje občanovi. Začíná tím, jestli stejná pravidla dodržuje sám.

Jestli soud potvrdí, že se ministr spravedlnosti podílel na legalizaci špinavých peněz, co to potom vypovídá o celém systému? Obyčejní lidé každý měsíc platí daně, sociální a zdravotní pojištění, dodržují zákony a stát jim dokáže spočítat každou korunu rychleji, než hospodský pozná, že mu štamgast nezaplatil rum. Živnostník udělá chybu v papírech a úřad mu zaklepe na dveře. Důchodce dostane něco špatně vypočítané a může měsíce obíhat úřady. A potom tihle lidé sledují, jak ministr, který má stát v čele spravedlnosti, přijme bitcoinový dar za stamiliony od člověka pravomocně odsouzeného za drogy, zpronevěru a nedovolené ozbrojování, jehož kryptoměny dnes obžaloba spojuje s dalším nelegálním darknetovým tržištěm. A místo aby se kolem takového balíku rozsvítily všechny červené kontrolky od Brna až po Strakovku, slyší veřejnost řeči o "ultračistém" daru a morálním pokání. Tohle je přesně ten okamžik, kdy občan začne přemýšlet, proč po něm stát chce čisté ruce až po lokty, zatímco u miliardového pytle přineseného z darknetového sklepa mu stačilo očichat provázek.

Jak má potom obyčejný člověk věřit, že tenhle systém funguje? Jak má věřit, že právo skutečně platí pro všechny stejně? Jak má věřit státu, který mu při chybě v daňovém přiznání dokáže vlézt pomalu až do kredence, zatímco kolem bitcoinového daru za stamiliony od odsouzeného drogového dealera podle pozdějších kontrol selhaly mechanismy, které měly právě podobné riziko zachytit? Běžný člověk zapomene kolonku, přijde dopis z finančáku. Ministr převezme kryptoměnový balík takového původu a veřejnost poslouchá, že jde o "ultračistý a ultralegální" dar. A právě takhle se důvěra ve stát nerozbíjí jednou velkou ranou. Ona pomalu chcípá pokaždé, když občan získá pocit, že pro něj existuje jeden zákon a pro lidi za ministerskými dveřmi nějaká luxusnější verze s měkčím hajzlpapírem. Rozsudek jednou rozhodne o vině konkrétních lidí. Obnovit důvěru v instituce ale může trvat mnohem déle než celý soudní proces.

Ale první důležitý krok už byl učiněn. Obžaloba je u soudu a o vině či nevině konkrétních lidí se konečně nebude rozhodovat na tiskovkách, stranických sekretariátech ani v televizních debatách, ale před soudem. A současná vláda v téhle konkrétní věci ukázala, že se dá postupovat jinak. Tejc mohl pohodlně prohlásit, že bitcoinový bordel zdědil po předchůdcích, zavřít šanon, kopnout ho do sklepa a věnovat se něčemu, u čeho nehrozí, že člověk hrábne do politického septiku až po rameno. Neudělal to. Nechal prověřit postup ministerstva, zveřejnil zjištěná pochybení a při podezření na trestný čin předal věc policii a státnímu zastupitelství. Přesně tak má fungovat odpovědnost státu, protože ta opravdu nekončí okamžikem, kdy se po volbách vymění cedulky na dveřích kanceláří. Lidé mají právo vědět, co se s jejich státem dělo, kdo rozhodoval, kdo selhal a kdo za to ponese odpovědnost. A stejný metr teď samozřejmě čeká i Babišovu vládu. Jestli jednou začne smrdět něco pod její vlastní židlí, Facebrouk bude chtít vidět úplně stejnou lopatu.

A pravda, kterou dnes můžeme říct bez všech politických kudrlinek, je tahle: Pavel Blažek, bývalý ministr spravedlnosti za ODS, čelí obžalobě v závažné trestní kauze spojené s legalizací výnosů z trestné činnosti a v případě odsouzení mu hrozí citelný trest. Jeho někdejší ekonomický náměstek Radomír Daňhel stojí před soudem v téže bitcoinové kauze. Advokát Karim Titz, který podle obžaloby sehrál významnou roli při právním a organizačním propojení Jiřikovského s ministerstvem, čelí rovněž hrozbě dlouhého pobytu za mřížemi. A Tomáš Jiřikovský, muž stojící na začátku celé téhle kryptoměnové stoky, čelí obžalobě kvůli skutkům, za které mu v případě odsouzení hrozí mimořádně tvrdý trest. Čtyři lidé, čtyři role a jeden "ultračistý" bitcoinový dáreček, který doputoval z darknetového podsvětí přes ministerské kanceláře až před soud. Takovou cestovní kancelář by nevymyslel ani Kafka po třídenním tahu.

Víte, často slýcháme, že politici jsou nedotknutelní, že si mohou dělat, co chtějí, protože zákon nakonec stejně dopadne jen na obyčejného člověka, zatímco papaláš si upraví kravatu, nastoupí do služebního auta a odjede zadním vchodem. Tahle kauza alespoň ukazuje, že to tak být nemusí. Že i bývalý ministr spravedlnosti může stanout před soudem. Že ani ministerská židle, stranická legitimace nebo roky strávené v nejvyšších patrech politiky automaticky neznamenají neprůstřelnou vestu proti trestnímu řízení. O vině všech obžalovaných samozřejmě rozhodne až soud, ale už samotný fakt, že se jejich jednáním bude zabývat nezávislá justice, je pro společnost důležitý. Spravedlnost může být pomalá, může se táhnout roky a občas se belhat jako dědek z hospody ve tři ráno, ale podstatné je, aby nakonec došla až ke dveřím každého, bez ohledu na jméno, funkci a stranickou knížku. Protože právní stát nezačíná tím, že zákon platí pro obyčejné lidi. Právní stát začíná ve chvíli, kdy platí úplně stejně i pro ty nahoře.

Je to zároveň signál, že v České republice pořád existují instituce, které dokážou fungovat: policie vyšetřuje, státní zastupitelství podává obžalobu a soud dostane prostor rozhodnout podle důkazů. A v téhle konkrétní věci současná vláda udělala správně, že problémy pojmenovala a podklady předala tam, kam patří. Tím ale žádná vítězná fanfára nezačíná, protože soudní bitva je teprve před námi. Obhájci budou dělat přesně to, za co jsou placeni: rozebírat důkazy šroubek po šroubku, napadat blockchainové analýzy, hledat procesní chyby, zpochybňovat právní kvalifikaci a využívat všechny opravné prostředky, které jim zákon dává. A tak to v právním státě má být, i když se nám to někdy může zdát pomalé jako fronta na poště před Vánoci. Ekonomická kriminalita se obtížně dokazuje, složité kauzy se mohou táhnout roky a obžaloba skutečně není rozsudek. Teprve soud ukáže, co z policejní a žalobcovské konstrukce stojí na betonu a co se rozsype jako Nutelliérův volební stánek po prvním pořádném větru.

Takže si to řekněme naprosto jasně: zatím nikdo z obžalovaných nebyl odsouzen. Platí presumpce neviny a tenhle základní princip právního státu budeme respektovat, i kdyby nám bitcoinová stoka smrděla až do obýváku. Jenže stejně tak platí druhá část příběhu: obžaloba byla podána, státní zástupkyně za ní stojí a případ míří před soud, kde se bude rozhodovat podle důkazů, ne podle stranických tiskovek a politických pohádek o "ultračistotě". Současné vládě můžeme připsat něco jiného a zcela konkrétního: že nechala postup Ministerstva spravedlnosti důkladně prověřit, zveřejnila zjištěná pochybení a Tejc při podezření na trestný čin předal věc orgánům činným v trestním řízení. Obžaloba je ale práce státního zastupitelství, nikoli vlády, a přesně tak to má v právním státě být. Politici mají otevřít šuplíky a dodat podklady. Policie má vyšetřovat. Žalobce žalovat. A soud soudit. Když každý konečně dělá svoji práci a nikdo přitom nestrká bitcoinový bordel pod koberec, je to možná méně hrdinské než politická tiskovka, ale pro stát zatraceně užitečnější.

Pojďme si ještě jednou projet celou časovou osu, protože teprve vedle sebe začnou jednotlivé dílky téhle bitcoinové skládačky vypadat opravdu výživně. Jiřikovský je spojován se vznikem Sheep Marketplace na darknetu. Tržiště končí a s jeho pádem mizí bitcoiny jeho uživatelů. Potom se objevuje Nucleus Market, další darknetový krám s drogami a nelegálním zbožím, který dnes obžaloba spojuje právě s Jiřikovským. Jiřikovský je zatčen a ve stejný den Nucleus Market končí, přičemž mizí také kryptoměna držená tržištěm. Následuje odsouzení Jiřikovského za jeho předchozí trestnou činnost, dlouhý pobyt za mřížemi a nakonec podmíněné propuštění za dobré chování. Z darknetového podnikatele se tak podle papírů stává napravený občan připravený vrátit se do společnosti. A kdyby tady příběh skončil, byla by to jen jedna pořádně mastná kapitola české kriminalistiky. Jenže právě tady se dveře věznice zavřou a o kus dál se začínají otevírat dveře Ministerstva spravedlnosti.

Jiřikovského advokát Karim Titz posílá na Ministerstvo spravedlnosti první nabídku. Soud rozhoduje o vrácení elektroniky. Otevírá se kryptoměnová peněženka. Ministerstvo přijímá bitcoinový dar a následným prodejem získává necelou miliardu korun. Potom celá ta "ultračistá" nádhera praskne v médiích a z ministerského zázraku se během několika dní stává politická fekální bouře. Blažek rezignuje. Po volbách nastupuje nová vláda. Ministr Jeroným Tejc nechává důkladně prověřit postup resortu a na základě zjištěných pochybení podává trestní oznámení. Policie zahajuje trestní stíhání Blažka, Daňhela a Titce. Ti podávají stížnosti, Nejvyšší státní zastupitelství je zamítá jako nedůvodné. Vyšetřování končí. Státní zástupkyně podává obžalobu. A jsme tady. Příběh, který začal na darknetu mezi drogami a ukradenými bitcoiny, prošel přes vězení, advokátní kancelář, kryptoměnovou peněženku a Ministerstvo spravedlnosti až ke Krajskému soudu v Brně. Takovou trasu by nedokázal naplánovat ani opilý navigátor s mapou vzhůru nohama.

Tahle časová osa ukazuje jednu podstatnou věc: po nástupu nové vlády se výrazně změnil přístup samotného Ministerstva spravedlnosti k rozkrývání vlastní role v bitcoinovém průseru. Za Fialovy vlády Blažek rezignoval, Evička Tričko nechala zpracovat externí audit a následně veřejnost uklidňovala, že v prověřované části zásadní problém nevidí, Stanjurovo ministerstvo se bránilo vlastní odpovědnosti a Nutelliér měl k dispozici celý arzenál slov o důvěře, odpovědnosti a právním státě, jenže pořádné politické bouchání pěstí do stolu kvůli tomu, co se na Ministerstvu spravedlnosti odehrálo, jsme od něj jaksi neviděli. Žádná velká omluva občanům, žádné veřejné přiznání, že vláda v jedné ze svých nejcitlivějších institucí dopustila průser mamutích rozměrů. Po změně vlády přišlo nové interní prověření, zveřejnění dalších pochybení a Tejcovo trestní oznámení. Policejní stíhání a následná obžaloba jsou samozřejmě výsledkem práce nezávislých orgánů činných v trestním řízení, nikoli vlády. Ale politický kontrast zůstává zatraceně viditelný: jedna garnitura kolem bitcoinového lejna chodila s osvěžovačem vzduchu a vysvětlovala, že zase tolik nesmrdí, zatímco druhá alespoň zvedla koberec a řekla: tak se sakra podívejme, co je pod ním.

Tohle se po nástupu vlády premiéra Babiše změnilo alespoň v jedné podstatné věci: nový kabinet přestal bitcoinový průser považovat za mrtvolu předchozí vlády, kterou stačí nechat za plotem a počkat, až přestane smrdět. V téhle konkrétní kauze pochopil, že odpovědnost státu nekončí volební nocí ani výměnou jmenovek na ministerských dveřích, že občané mají právo vědět, co se v jejich institucích dělo, kdo rozhodoval o stamilionech a proč selhaly kontrolní mechanismy. Tejc nechal věci znovu prověřit a při podezření na trestný čin poslal podklady dál. Tak to má být. Žádná medaile, žádná svatozář a žádný bianco šek pro Babišovu vládu do budoucna, protože až začne jednou smrdět něco pod její vlastní židlí, musí platit úplně stejný metr. Spravedlnost totiž není stranická děvka, kterou si každá nová vláda přestěhuje do svého sekretariátu. Buď platí pro všechny, nebo je to jen další naleštěná cedule pověšená nad státní latrínou.

Ministr Tejc podal trestní oznámení v dubnu. V květnu policie zahájila trestní stíhání tří dalších osob. V červnu Nejvyšší státní zastupitelství zamítlo jejich stížnosti proti zahájení stíhání a v červenci přišla obžaloba. Během několika měsíců se tedy kolem bitcoinové kauzy odehrála série kroků, která ji definitivně přesunula z ministerských tiskovek a politického žvanění před orgány činné v trestním řízení a nakonec před soud.

Abychom byli fér, policie ani státní zastupitelství nejsou prodlouženou rukou Babišovy vlády a jejich práci si žádný kabinet nemůže připnout na klopu jako stranickou medaili. Současné vládě ale lze připsat její vlastní kroky: Tejc nechal postup ministerstva prověřit, zveřejnil zjištěná pochybení a podal trestní oznámení, místo aby bitcoinovou mrtvolu po předchůdcích nacpal do sklepa a nahoře rozstříkal osvěžovač vzduchu. V téhle konkrétní věci tedy vláda konala tam, kde konat mohla. A přesně takový metr budeme držet i dál: žádné svatozáře, žádné stranické odpustky, jen jednoduché pravidlo. Když najdeš ve státní kuchyni kýbl hoven, nehádej se, kdo ho tam nechal. Zvedni telefon a začni uklízet.

A víte, co je na celé téhle bitcoinové grotesce možná nejsmutnější? Že vůbec nemusela dojít tak daleko. Stačilo, aby se na Ministerstvu spravedlnosti našel jeden člověk, který by při pohledu na nabídku miliardového bitcoinového daru od pravomocně odsouzeného drogového dealera zvedl hlavu od lejster a řekl: "Chlapi, není vám na tomhle něco kurva divného?" Stačilo důkladně prověřit původ kryptoměny, vyžádat si všechna potřebná právní stanoviska, zatáhnout za všechny kontrolní brzdy a do té doby na nic nesahat. Na to člověk nepotřebuje tři doktoráty z práva ani křišťálovou kouli. Když vám odsouzený drogový dealer nabídne bitcoiny za stamiliony, první otázka normálního člověka není "Kam to podepíšeme?", ale "Kde jste k tomu sakra přišel?" Jenže právě tady podle pozdějších kontrol stát selhal. Kontrolky blikaly, zdravý rozum řval z chodby a ministerský aparát přesto pokračoval dál. Výsledkem je dnes obžaloba čtyř lidí a trestní kauza, ve které mohou v případě odsouzení padat velmi tvrdé tresty. Kvůli něčemu, co mohlo skončit jediným slovem hned na začátku: NE.

Je to varování do budoucna. Pro každého politika, který si začne namlouvat, že ministerská židle je kouzelný trůn, na kterém přestávají platit zákony. Pro každého úředníka, kterého napadne zavřít oči nad něčím, nad čím by měl naopak rozsvítit všechny kontrolky. Pro každého advokáta, který se pohybuje na hraně mezi právní službou a obchodem, jehož původ smrdí až přes zavřené dveře. A hlavně je to připomínka, že ani ve vysoké politice by neměl existovat papalášský bezcelní prostor, kde se zákon při vstupu odkládá do šatny společně s kabátem. Ministr musí dodržovat stejná pravidla jako každý jiný, miliardová nabídka není automaticky dar z nebes a čím nádherněji se nějaký balík třpytí, tím důkladněji by měl stát zkontrolovat, jestli pod mašlí neleží hovno. Protože když vám odsouzený drogový dealer nabídne stamiliony a celé to vypadá příliš krásně, první povinností státu není hledat propisku. První povinností je začít sakra důkladně čichat.

A je to také poučení pro voliče. Pamatujte si, za čí vlády tahle bitcoinová stoka vznikla. Pamatujte si Blažkův "ultračistý a ultralegální" dar. Pamatujte si, jak dlouho trvalo, než se začala naplno rozebírat odpovědnost samotného Ministerstva spravedlnosti. Pamatujte si Nutelliérovo politické mlžení, Evičku Tričko a její lži a uklidňování veřejnosti, ale pamatujte si také Tejcův audit a trestní oznámení. Ne proto, abyste jedněm politikům postavili pomník a druhým vykopali hrob, ale proto, že politik má zatraceně dobrou paměť na vaše chyby a mimořádně mizernou na svoje. Až vám tedy příště kdokoliv, zprava, zleva nebo z politického kanálu uprostřed, začne vykládat o slušnosti, odpovědnosti a právním státě, nevěřte billboardu. Vytáhněte účet. Bitcoinová kauza je na něm vytištěná zatraceně tlustým písmem. A stejný účet jednou vystavme i Babišovi, Tejcovi a každému dalšímu, pokud začnou dělat totéž. Facebrouk není stranická rohožka. Tady se boty kontrolují všem.

Teď už se bavme o tom, co nás čeká dál. Obžaloba dorazila ke Krajskému soudu v Brně a od této chvíle začíná úplně jiná část příběhu. Soud musí prostudovat spis, vypořádat se s obžalobou a rozhodnout o dalším postupu, případně nařídit hlavní líčení. Pak přijdou svědci, znalci, blockchainové analýzy, dokumenty, právní bitvy a hromady papírů, pod kterými by se dal úspěšně pohřbít menší obecní úřad. Žalobkyně navrhuje vysoké tresty, což ukazuje, jak závažně jednání popsané v obžalobě hodnotí, ale samo o sobě to ještě nic nevypovídá o tom, jak soud nakonec rozhodne. Dlouhé roky vězení pro bývalého ministra spravedlnosti, jeho někdejšího náměstka nebo advokáta jsou mimořádně závažná věc a Jiřikovskému může v případě odsouzení hrozit trest ještě podstatně tvrdší. Jenže teď už končí naše hospodské počítání let a začíná dokazování. Soud vyslechne svědky. Soud posoudí důkazy. Soud vyslechne obhajobu. A soud nakonec rozhodne, jestli z Blažkova "ultračistého" daru zůstane po střetu s důkazy ještě něco ultračistého, nebo jenom to "ultra".

A my se budeme dívat. Ne proto, že bychom se chtěli kochat tím, jak někdo padá z ministerské židle do soudní lavice, ale protože tahle kauza se dotýká každého z nás. Dotýká se důvěry ve stát, spravedlnosti a úplně obyčejného přesvědčení, že zákon není gumová šprcka, která se na občana natáhne natěsno a papalášovi se podle potřeby povolí. Budeme sledovat důkazy, argumenty obžaloby i obhajoby a nakonec rozsudek, protože právě na takových případech se pozná, jestli máme právní stát, nebo jen drahou kulisu s paragrafy namalovanými na překližce. Jestli pravidla platí pro důchodce, živnostníka, ministra i jeho náměstka stejně, pak mají nějakou cenu. Jestli ne, můžeme si celou tu slavnou spravedlnost rovnou pověsit na dveře státní latríny místo cedulky "Obsazeno".

A ještě jedna věc. Z opozičních lavic dnes často slyšíme, že současná vláda je nekompetentní, neumí řídit stát a všechno dělá špatně. Dobrá, kritizujme ji za každou kravinu, kterou skutečně udělá, Facebrouk jí žádnou permanentku do beztrestné zóny rozhodně nevystaví. Ale potom se podívejme na tuhle konkrétní kauzu. Podívejme se, co udělalo nové vedení Ministerstva spravedlnosti: interní prověření, zveřejnění zjištěných pochybení, trestní oznámení a předání podkladů orgánům činným v trestním řízení. A vedle toho si položme postup Nutelliérovy vlády, za níž celý bitcoinový průser vznikl, dar byl přijat a Blažek ho veřejnosti prodával jako "ultračistý a ultralegální". Dnes tentýž bývalý ministr čelí obžalobě, podle níž se měl podílet na legalizaci výnosů z trestné činnosti. Jestli to skutečně dělal, rozhodne soud. Ale politický kontrast už vidět můžeme: jedna garnitura stála u zrodu bitcoinového maléru a dlouho kolem něj chodila s voňavkou, druhá nechala otevřít další šuplíky a poslala nalezený bordel k prověření. A přesně takhle budeme měřit všechny. Ne podle toho, co mají napsané na billboardu, ale podle toho, co udělají, když jim pod zadkem začne smrdět vlastní židle.

Tak kdo tady byl nekompetentní? Kdo selhával? Kdo dovolil, aby se z bitcoinového daru od odsouzeného drogového dealera stal jeden z největších politických průserů posledních let? A kdo případně porušil zákon? U prvních otázek už máme zatraceně hodně materiálu k hodnocení: audity, neprovedené kontroly, nepředané právní stanovisko, rezignaci ministra a politickou odpovědnost vlády, za níž se to celé odehrálo. U té poslední ale musí mít závěrečné slovo soud. Žalobkyně totiž obžalobou nepotvrdila Blažkovu ani ničí vinu, ale řekla něco jiného a pořádně závažného: podle ní existují důvody postavit tyhle lidi před soud a tvrzení obžaloby tam dokazovat. Takže Nutelliér a jeho někdejší gang si zatím mohou nechat řeči o čistých rukou v kapse. Účet ještě není pravomocně orazítkovaný, ale číšník ho právě položil na stůl. A teď se bude před soudem položku po položce kontrolovat, kdo co objednal, kdo co podepsal a kdo nakonec bude platit.

Tak si ten dnešní bitcoinový výlet do útrob českého absurdistánu shrňme. Kauza míří k soudu a státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci podala u Krajského soudu v Brně obžalobu na čtyři lidi. Bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek z ODS čelí obžalobě v souvislosti s legalizací výnosů z trestné činnosti a v případě odsouzení mu může hrozit dlouhý pobyt za mřížemi. Jeho někdejší ekonomický náměstek Radomír Daňhel stojí před stejnou bitcoinovou bouří. Advokát Karim Titz čelí obžalobě kvůli své roli v celé transakci a rovněž mu v případě odsouzení hrozí velmi citelný trest. A Tomáš Jiřikovský, muž stojící na začátku celého příběhu, čelí obžalobě nejen kvůli bitcoinové operaci s Ministerstvem spravedlnosti, ale také v souvislosti s darknetovým tržištěm Nucleus Market. Čtyři obžalovaní, vysoké navrhované tresty a jeden někdejší "ultračistý a ultralegální" dar, který se nám cestou nějak záhadně proměnil v trestní spis tlustý patrně tak, že by s ním šlo podepřít Strakovu akademii.

Je to mimořádný moment české politiky. Bývalý ministr spravedlnosti stojí před soudem v kauze, v níž čelí obžalobě související s legalizací výnosů z trestné činnosti. Člověk, který ještě nedávno seděl v čele resortu spravedlnosti a vysvětloval národu "ultračistotu" bitcoinového daru, bude nyní svoji roli vysvětlovat před soudem. A právě tady se ukazuje něco mnohem důležitějšího než všechny stranické tiskovky dohromady: ministerská funkce není ochranný talisman, stranická legitimace není neprůstřelná vesta a bývalý ministr má před zákonem stát úplně stejně jako Franta z Horní Dolní. Současné vedení ministerstva navíc udělalo svoji část práce: nechalo prověřit postup předchůdců, vytáhlo zjištěná pochybení na světlo a při podezření na trestný čin předalo podklady orgánům činným v trestním řízení. Teď už žádná vláda nerozhoduje. Teď rozhodne soud. A jestli má tahle bitcoinová stoka přinést českému státu alespoň něco dobrého, pak právě připomínku, že před paragrafem by měl být ministr stejně velký papaláš jako chlap v montérkách. Tedy vůbec žádný.

Tohle je chvíle, kdy se ukazuje, že česká spravedlnost ještě neleží někde za stodolou přikrytá igelitem. Policie vyšetřuje, státní zastupitelství žaluje a před soud může skončit i člověk, který ještě nedávno seděl v ministerském křesle a rozhodoval o spravedlnosti pro ostatní. Mocní nejsou automaticky vinni jen proto, že byli obžalováni, ale stejně tak nejsou nedotknutelní jen proto, že měli na dveřích napsáno MINISTR. A současná vláda v téhle konkrétní kauze ukázala něco, co bychom měli požadovat od každé vlády bez rozdílu barvy stranického trika: odvahu otevřít šuplíky po předchůdcích, nechat prověřit nalezený bordel a při podezření na trestný čin předat podklady policii a žalobcům, i kdyby z toho politická žumpa stříkala až na strop. Tím její role končí. Teď musí mít odvahu a nezávislost policie, žalobci a především soud. Protože spravedlnost není vítězství Babiše nad Fialou ani jedné partaje nad druhou. Spravedlnost bude teprve tehdy, až se bez ohledu na jména zjistí, kdo co udělal, kdo za co odpovídá a kdo je nevinný.

A teď jste na řadě vy. Napište mi do komentářů, jak podle vás tahle bitcoinová jízda skončí. Dojde soud k závěru, že obžaloba Blažkovu roli prokázala a bývalý ministr spravedlnosti skutečně skončí za mřížemi? Nebo jeho obhájci celou konstrukci rozeberou šroubek po šroubku a Blažek nakonec odejde od soudu bez trestu? A zajímá mě ještě jedna věc: považujete bitcoinovou kauzu za selhání jednoho ministra, nebo za vizitku celé tehdejší Nutelliérovy vlády?

Napište svůj názor do komentářů, klidně se pohádejte, ale argumenty, ne lopatami. A jestli chcete, aby se podobné politické lahůdky dostávaly mezi další lidi, dejte fejetonu palec nahoru, sdílejte ho a sledujte Facebrouka. Protože politická žumpa se sama nevypustí a někdo do ní holt musí občas posvítit baterkou.

Facebrouk.cz | Kancelář posledního rozumu                                                                                                                                                                                      Líbil se vám článek?                                                                                                                                                                                                          Sdílejte. Doporučte. Přeposílejte.

Máte tip na zajímavé téma, kauzu nebo úřední nesmysl?                                                                                                                                                redakce@facebrouk.cz

Diskuse k tomuto článku probíhá ve skupině:                                                                                                                                                                Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů                                                                                                                                                                  Připojte se k debatě:
https://www.facebook.com/groups/httpswww.facebrouk.cz/

Facebrouk nevznikl díky dotacím, grantům ani politickým sponzorům.                                                                                                                                  Vznikl z přesvědčení, že zdravý rozum, humor a nezávislá politická satira mají své místo i v dnešní době.                                                                      Každý nový čtenář je pro mě obrovskou radostí.                                                                                                                                                                      S rostoucí návštěvností Facebrouk.cz však rostou i náklady na provoz webu, protože každý další návštěvník znamená větší objem přenesených dat.

Pokud vám moje fejetony, videa a komentáře dávají smysl, baví vás nebo vás nutí přemýšlet, můžete provoz Kanceláře posledního rozumu podpořit dobrovolným příspěvkem.                                                                                                                                                                                        Každá koruna pomáhá udržet Facebrouka nezávislého, bez reklam, bez placených článků a bez politických zadavatelů.                                          Děkuji všem, kteří se rozhodli stát součástí tohoto projektu.                                                                                                                                                  Díky vaší podpoře může Kancelář posledního rozumu zůstat otevřená všem, kteří sem přicházejí hledat zdravý rozum, nadhled a trochu poctivé satiry.                                                                                                                                                                                                                    Pozvěte                                                                                                                      Facebrouka na kávu

Stačí otevřít bankovní aplikaci a naskenovat QR kód.

Číslo účtu: 323549364/0300

Děkuji za přízeň, podporu a sdílení.                                                                                                                                                                                          Mstivoj Facebrouk