Africké Gumákovy toulky aneb Velkopanská kouzla s erárním tryskáčem v pouštním prachu !!!
Vítejte v Kanceláři posledního rozumu, v potemnělém Archivu absurdit, kde se do otlučeného plecháčku nalévá se ledový rybízový džusík na zchlazení žáhy ze smradu, který se zase vyvalil z hradního močálu V české mediální stoce totiž běží estráda tak nehorázných rozměrů, až i protřelá dorota z přístavního hampejzu bledne závistí nad tím, jak snadno se dá presstitutkami zblblému davu naservírovat panský podvod jako hotová věc. Gumák po návratu z afrického výletu sice vyplivl stručné lejstro s tvrzením, že celou taškařici uzavřel a vysvětlil, jenže selský rozum okamžitě hlásí pravý opak: otazníky bobtnají jak hnůj na dešti, podezření smrdí na sto honů a v zákulisí bují spekulace o tajných schůzkách i skutečném původu peněz, za které proběhlo Gumákovo pouštní povyražení. Kolem celé anabáze panovalo od samého začátku naprosté spiklenecké ticho hodné posvátných pravidel podsvětí. Gumák zmizel za hranice v polotajném režimu a hradní aparát vypustil zprávu do oběhu až ve chvíli, kdy pouštní škorně nasedaly do luxusního privátního tryskáče českého miliardáře Hubáčka. Po brutální vlně nevole ze všech stran a po zuřivém nátlaku vlastních loutkovodičů sice Gumák navzdory původnímu trucování bleskově otočil, sedl do marockého speciálu, odskočil si hodit lístek do urny v domovském Černoučku a zase frčel zpátky do afrického tepla. Jen samotná volební otočka musela spolknout těžký ranec okolo melounu a vyfouknout do vzduchu gigantické množství sazí, nějakých pětadvacet tun, což u zeleného kazatele, který běžnému plebsu denně káže utahovat opasky a zachraňovat planetu, představuje nehorázné pokrytectví, kdy se šetření a askeze ordinuje poddaným, zatímco obstarožní lampasák ve výslužbě si létá po nebi jak na kolotoči. Závěrečný návrat do kotliny po několika týdnech navíc předvedl ještě směšnější tyjátr, než samotný odlet. Původní panský plán počítal s dalším luxusním odvozem od miliardáře, jenže pod palbou kritiky Gumák nakonec nasedl do běžného dobytčáku nízkonákladovky a absolvoval potupné přestupování. Trapný pokus o nápravu pověsti vyzněl do prázdna, protože i kdyby se Gumák plazil z písku po kolenou, každému joudovi z podhradí zůstává jasné, že celá komedie posloužila pouze jako laciná fotka pro noviny, aby se naivní plebs dojal, jak se velkomožný pán ráčil ponížit mezi obyčejné smrtelníky, ačkoliv v pozadí dál čouhaly zájmy vlivných mecenášů.
Vykládat po podobné estrádě, že předvedením stručného cáru papíru padla klec a věc je vyřízená, vyvolává jen hlasitý chechot. Gumák v prohlášení suše oznámil, že soukromá cesta nespadala pod hradní organizaci ani státní peníze, odmítl jakékoliv politické šťourání v posvátném soukromí a začal vykládat pohádky o využití volného fleku v aeroplánu pronajatém pro závodní tým Rallye du Maroc, kde údajně uhradil pouze poměrnou část za své sedadlo. K tomu přihodil historku o bleskovém marockém pronájmu se dvěma zbohatlickými kamarády a členem ochranky, za který prý vysolil svůj podíl z vlastní kapsy, načež se nafoukl jak páv a záležitost prohlásil za uzavřenou. Takovým pohádkám pro mateřské školy ale uvěří leda blázen u výčepu po dvanáctém panáku. Historka o tom, kterak se dva bohatí kumpáni zničehonic obětovali, zabili celý den v letadle a letěli do Prahy jen proto, aby Gumáka doprovodili k urně a zase se vrátili do pouště, smrdí účelovým alibi na sto honů. Letečtí experti navíc nad deklarovanou směšnou cenou za privátní tryskáč jen nevěřícně kroutí hlavou, protože v reálném světě stojí podobné lety násobky uváděných cifer. Vyvstává těžké podezření, že Gumák z vlastní kapsy nevysolil ani korunu a celé rozpočítání nákladů vzniklo dodatečně jako kouřová clona pro zblblé plebejce, zvlášť když za uplynulé roky lhaní a vykrucování ztratil hradní chameleon i poslední zbytky důvěry.
Otázky nezmizely, naopak se valí jako splašky ze stoky, a hradní mlčení jen přilévá olej do ohně. Pokud Gumák nezačne mluvit dobrovolně, vezmou si celou aféru na paškál poslanci, přičemž mezinárodní ostuda klepe na vrata, až se v zahraničí rozkřikne, že zákonodárci musí úředně páčit z hradního komouše informace o tom, kdo vlastně financoval panský mejdan v Africe. Odmítat kontrolu s odkazem na soukromí představuje kolosální drzost: nejvyšší ústavní činitel nemá běžnou pracovní dobu, musí být podle zákonů neustále k dispozici a nárok na neproniknutelné soukromí ztratil vteřinou, kdy složil slib, což v minulosti hlasitě vytrubovali i hradní ceremoniáři, kterým dnes náhle došla řeč. Svědectví z útrob hradního močálu navíc dokazují naprostý rozklad a paniku v hradních pokojích, kde se zaměstnanci stydí za Gumákovo nekonečné kličkování a mlžení. O tajném příletu k volbám nevěděla ani drtivá většina tiskového odboru, takže loutkovodiči zjistili Gumákův pohyb až z televizních obrazovek, když Gumák vcházel do volební místnosti na vsi. Takhle funguje uzavřená hradní parta: vlastní ptesstitutky odřízne od reality a před národem hraje komedii, kde se bojí odpovědět na základní dotazy ohledně termínů plateb, bankovních výpisů, financování ochranky i nákladů na luxusní hotely a žrádlo v dunách. Předložit bankovní výpisy a faktury představuje práci na několik minut, pokud vše proběhlo čistě a bezhotovostně, jenže hradní žumpa zarytě drží bobříka mlčení. Čím déle se doklady schovávají v šupleti, tím silnější zůstává podezření, že se lejstra v zákulisí pracně a dodatečně vyrábějí na míru. Pozoruhodné ticho zavládlo i v ochozech prohradních presstitutek, která po krátkém záchvatu kritiky náhle ztichla. Dočasný útok servilních novinářských kurev nebyl projevem svobody, nýbrž nařízeným tlakem sponzorů a loutkovodičů, kteří potřebovali neposlušnou marionetu donutit k návratu, přičemž se k ní chovají jako k nájemnému slouhovi bez špetky úcty.
Korunu celému marockému panoptiku nasazuje zjištění, že se termín pouštního vegetování přesně kryl s konáním velkého zbrojařského veletrhu v Marrákeši. Zda Gumák mezi dunami lobboval za zbrojařské zakázky, kryl schůzky vlastních sponzorů se zahraničními kupci nebo využíval státní vliv pro privátní byznys se smrtí, hradní propaganda důsledně vymlčuje. Zůstává však svatým právem občanů vědět, čí kšefty se pod africkým sluncem ve skutečnosti pekly, a dokud Gumák nepředloží nezvratné důkazy a účty, zůstává celé africké dobrodružství odpornou kaňkou na hradním plášti, kterou žádné arogantní kázání nesmyje.
Má podle vás smysl dál propichovat naleštěné mediální bubliny a šťourat do české politické žumpy? Dejte Facebroukovi lajk, sledujte, sdílejte a diskutujte! Bez vás můžu do mediálního bordelu řvát od rána do večera. S vaší pomocí ten rachot uslyší i v poslední řadě!
Facebrouk.cz a Kancelář posledního rozumu fungují bez dotací, reklamních sponzorů a politických objednávek. A tak to také zůstane!
OD 1. PROSINCE 2026 OTEVÍRÁME ČLENSKÝ KLUB KANCELÁŘE POSLEDNÍHO ROZUMU!
Za pouhých 99 Kč měsíčně, cenu dvou kafíček, získáte kompletní fejetony, exkluzivní nedělní speciály, pohled do zákulisí politických dementosaurů a přístup do soukromé diskusní skupiny. Veřejný Facebrouk samozřejmě pokračuje dál!Podpořte nezávislou satiru, která se nebojí strkat nos do politických splašků!
Dobrovolně můžete přispět už nyní prostřednictvím QR kódu. Číslo účtu 323549364/0300.
Máte tip na další průser? Pište na facebrouk.redakce@gmail.com. Veřejná diskuse pokračuje ve skupině "Facebrouk – Archiv absurdit a diskuse čtenářů".
Lajkujte, sdílejte, diskutujte a pomozte Facebroukovi pořádně rozvířit český politický močál!
Mstivoj Facebrouk